Ve skutečnosti jde o dva rozhovory, které jsem se rozhodl spojit v jeden. Ten první byl s Čikatilem veden korespondenčně moskevským nakladatelstvím Text. Ten druhý pořídili sovětští novináři přímo v Čikatilově cele. Více o případu naleznete zde.

Novinář: "Jaké události v dětství formovali vaši osobnost?"

Čikatilo: "V letech 41 - 42 jsme žili na okupovaném území Ukrajiny. Po bojích jsme sbírali mrtvé, často po kusech, v krvi... I roztrhané děti jsem viděl na ulicích. Svist kulek, výbuchy, požáry, hořící domy. Schovávali jsme se ve sklepech. Dále hladomor organizovaný Stalinovým režimem. V roce 1933, jak mi vyprávěla matka, unesli mého staršího bratra Stěpana a snědli ho... Kvůli tomu mi rodiče neustále opakovali: Nesmíš ani na krok z domu! Dále rok 1947. Hlad a zima, to byly pohádky našich dětských let. Umíral jsem hladem. Navíc, otec byl v německém zajetí, osvobodili ho Američané."

Novinář: "V jakém duchu jste vychovával svoje děti?"

Čikatilo: "Naše děti pracují a jsou skromné. Nerozmalovali jsme je, pracovali jsme 40 let ve prospěch vlasti, nežili jsme v žádném přepychu a dětem jsme vštěpovali úctu k poctivé práci."

Novinář: "Věříte v Boha a v nesmrtelnost duše?"

Čikatilo: "Přesně tak, jak mě to učila moje matka - vždycky, celý svůj život, jsem se modlil a obracel k Bohu. A Bůh mi vždy pomáhal. Nepředstavuji si Boha jako hodného dědečka, ale jako nejvyšší smysl, vesmírný rozum."

Novinář: "K jakým lidem máte zvláštní vztah?"

Čikatilo: "Ke své ženě. Miluji ji a vážím si ji. Jsem ji vděčný, že strpěla mou impotenci - mezi námi prakticky neexistoval plnohodnotný pohlavní styk, byla to pouhá imitace. Trpěla tím, i mým charakterem a slabostí. A bránila mě, když mě otravovali v práci."

Novinář: "Měl jste blízké přátele?"

Čikatilo: "Ne, žádné. Jen ve svých snech a fantaziích."

Novinář: "Nejednou jste tvrdil, že jste se stal obětí společnosti. V čem se to projevovalo?"

Čikatilo: "Týrali mě fyzicky i duševně. Vyhnali mě z práce, z domova - na nádraží, do vlaků, na služební cesty. A já jsem přitom domácký člověk, vesničan. Mám rád rodinu, teplo domova, děti, vnuky. Protože jsem měl takovou povahu - uzavřenou, bázlivou, úzkostlivou, zejména v dětství - nedokázal jsem se této společnosti přizpůsobit a žil jsem vlastním životem. Nemohl jsem najít odpovědi na otázky, které mě trápily, i co se týče sexu nebo rodinného života. Teď se takové problémy řeší běžně, ale dřív se jejich pouhá připomínka pokládala za hanbu."

Novinář: "Změnil byste svůj život, kdyby se vám podařilo vrátit se o 20 let zpátky?"

Čikatilo: "Snil jsem o trvalém zaměstnání na jednom místě. Chtěl bych žít na vesnici, mít hodně dětí. Má tragédie spočívá v tom, že jsem se nevyrovnal se zátěží městské civilizace. Měl jsem se oženit dřív, na vesnici, pracovat bez služebních cest. Odtržení od rodiny způsobilo, že jsem zdivočel. Jistota v rodině, v práci - to oblažuje."

Novinář: "Jaké rysy svého charakteru považujete za hlavní?"

Čikatilo: "Je mi vlastní otevřenost, neomezená srdečnost a dobrota. A uzavřenost, odcizení - to jsem získal až pod vlivem nepřátelského, agresivního prostředí."

Novinář: "Už vás někdy napadlo, že se třeba po smrti znovu potkáte se svými oběťmi? V nebi nebo v pekle?"

Čikatilo: "Ne, nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Myslím, že by mi to nevadilo, ale nijak jsem nad tím nepřemýšlel. Už za svého života jsem si prošel všemi kruhy pekla. Jsem připravený přejít do jiného světa. Soudce se mě několikrát zeptal, proč jsem se sám neoběsil. Kdybych byl normální člověk, stal bych se alkoholikem a upil se k smrti nebo se oběsil. Ale stalo se toho tolik. Všechno to vyhrožování, šikana, stres, neúcta k mé osobě..."

Novinář: "Máte špatné sny?"

Čikatilo: "Se všemi těmi psychosexuálními poruchami... Doktoři nějak ovlivnili můj mozek a opravili ho. Dokázal jsem svému právníkovi, že jsem šílený. Ale soudce řekl: Je v pořádku, zastřelte ho! Ale na tom teď nezáleží. Špatné sny... Mám špatné sny, když mě bolí hlava, protože jsem několikrát prodělal otřes mozku. Většinou s tím bojuji tak, že cvičím. Cvičím tak moc, až mám pocit, že se mi zastaví srdce."

Novinář: "Prý jste řekl, že jste se chtěl stát vůdcem SSSR. Je to pravda?"

Čikatilo: "Když se Černěnko (Brežněvův nástupce) stal generálním tajemníkem, nebyl schopen normálně mluvit. Přitom to byl editor propagandistických novin. Když jsem byl v Moskvě, říkal jsem, že jsem byl taky editorem novin. Dělal jsem propagandu v armádě, na školách, v továrnách. Psal jsem články, romány, pracoval na zásobování celého Východu. Všechny továrny, výrobny, všechno jsem kontroloval já, zatímco Černěnko v politbyru nedělal nic. Vždy jsem dělal práci za všechny politiky, všechny státy vědí, kdo jsem. Když jsem vyšel devátou třídu, byl jsem po Stalinově smrti připraven stát se generálním tajemníkem a převzít kontrolu nad vládou."

Novinář: "Jaké je vaše oblíbené zvíře?"

Čikatilo: "Miluju všechna zvířata. Ale asi kočky mám raději než ostatní zvířata. Vždycky jsme měli jen kočky, jiná zvířata ne. Ke kočkám mám nejblíže."

Novinář: "Je některá z vašich obětí vaše oblíbená?"

Čikatilo: "Ne, nemám žádnou oblíbenou."

Novinář: "Zdá se vám o některé z nich?"

Čikatilo: "Ne, nezdá se mi o nich."

Zdroj: Youtube.com, Zátah na ďábla