Jdi na obsah Jdi na menu
 


BUNDY Ted

article preview

(USA)

 

Životopis

Theodor Robert Cowell se narodil 24. listopadu 1946 v domově pro svobodné matky Elizabeth Lundové ve městě Burlington ve Vermontu. Jeho matkou byla Eleanor Louise Cowellová. Identita jeho otce dodnes zůstává neznámá. Eleanor tvrdila, že Bundyho otcem byl válečný veterán jménem Jack Worthington. Několik členů jeho rodiny pro změnu spekulovalo o tom, že Bundy byl výsledkem incestního poměru mezi Eleanor a jejím otcem.

Těsně po porodu se Eleanor i se svým dítětem vrátila ke svým rodičům do Philadelphie. Zde byl Bundy vychováván ve víře, že jeho prarodiče jsou ve skutečnosti jeho rodiče a jeho matka je jeho sestra. To mělo zabránit potupě rodiny za to, že Eleanor byla svobodnou matkou. Bundy v pozdějších letech mluvil o svém dědečkovi s úctou a respektem, v roce 1987 však on i ostatní členové jeho rodiny uvedli, že Bundyho děda byl ve skutečnosti rasistický tyran, který nenáviděl černochy, Italy, katolíky a Židy. Velice často bil svou manželku i jejich psa. S oblibou chytal kočky sousedů a točil s nimi nad hlavou. V jednom případě zase shodil Bundyho sestru ze schodů, protože zaspala. Rodinní příslušníci ho nejednou pozorovali, jak mluví s neexistujícími lidmi, navíc velice popudlivě reagoval na jakoukoliv zmínku o Bundyho skutečném otci (odtud zřejmě teorie o tom, že byl ve skutečnosti opravdu Bundyho otec). Naproti tomu Bundyho babička byla tichá, silně submisivní žena, která opakovaně podstupovala elektrokonvulzivní terapii kvůli svým depresím.

V roce 1950 se Eleanor i se svým synem přestěhovala ke svému bratranci do města Tacoma ve Washingtonu. Zde se o rok později seznámila s válečným veteránem a nemocničním kuchařem Johnnym Culpepperem Bundym. Ještě ten stejný rok se vzali a Johnny Teda adoptoval. V manželství se jim nakonec narodily další 4 děti. Ať se Johnny svému adoptovanému synovi snažil věnovat, Ted se ho stranil a nikdy ho neměl opravdu rád. Později uvedl, že jeho nevlastní otec nebyl příliš bystrý a navíc ani nevydělával moc peněz. Už v takto mladém věku se Bundy občas choval podivně. Jednou se jeho sestra v noci probudila a zjistila, že je doslova obklopena noži položenými na její posteli. Kousek od ní stal Ted a usmíval se od ucha k uchu.

Co se Bundyho života v Tacomě týká, narážíme na jeden problém, který se v případě Bundy velice často opakuje. Bundy si totiž o svém životě velice rád vymýšlel a svá dřívější tvrzení neustále popíral, aby je poté znovu zopakoval. Ve většině případů Bundy tvrdil, že v noci chodil po městě a vybíral popelnice, ve kterých hledal pornografické časopisy a kriminální romány zahrnující sexuální násilí. Spisovatelce Anne Ruleové pro změnu tvrdil, že nic takového nikdy nečetl a že je mu zle jen z pouhé myšlenky, že by se mu něco podobného dostalo do ruky. Jindy zase Bundy tvrdil, že v Tacomě později propadl alkoholu a že po nocích chodil po sousedství a šmíroval ženy při převlékání.

Jisté je to, že se z Bundyho stal samotář. On sám tvrdil, že mu to tak vyhovovalo, protože nerozuměl mezilidským vztahům a nebyl schopen si najít přátele. V dospívání si velice oblíbil sjezdové lyžování. Protože ale na tohoto koníčka neměl peníze, kradl lyžařské vybavení a padělal lístky na lanovku. Na střední škole se zdálo, že se Bundy konečně dokázal včlenit do společnosti. Ve svém okolí byl vnímán jako dobře oblečený a výjimečně dobře vychovaný mladý muž. I přesto však Bundy jakoby nejevil zájem o něžné pohlaví a podle výpovědí jeho spolužáků, po celou dobu snad nešel na jediné rande. I na střední škole měl však Bundy svoji temnější stránku. Už v této době totiž ukradne vše co může, i naprosto nepotřebné věci. Dělá to zejména kvůli vzrušení z páchání trestné činnosti. Během jeho středoškolských studií je Bundy minimálně dvakrát zatčen za vloupání a krádež auta. Když poté dosáhl 18 let, všechny záznamy z jeho trestního rejstříku jsou vymazány, přesně podle zákona státu Washington.

Střední školu Woodrowa Wilsona v Tacomě úspěšně absolvuje v roce 1965. Na podzim téhož roku se Bundy zapíše na University of Puget Sound, ze které o rok později přestoupí na Washingtonskou univerzitu, kde studuje čínštinu. Během studií si přivydělává různými příležitostnými pracemi. Nikde však dlouho nevydrží, protože je pro své zaměstnavatele příliš nespolehlivý. Navíc byl důvodně podezřelý z několika krádeží. Na univerzitě se mu však dařilo více než dobře (i když kradl i zde) a patřil k nejlepším studentům. Na jaře 1967 se na univerzitě seznamuje se Stephanii Brooksovou, dívkou která pravděpodobně zásadně ovlivnila Bundyho život. Stephanie byla krásná, inteligentní a sofistikovaná žena z bohaté kalifornské rodiny. Stala se Bundyho první láskou a dost možná i jeho první sexuální zkušeností.

V roce 1968 Bundy opouští univerzitu a je odkázán na špatně placenou příležitostnou práci. To byla pro Stephanii zřejmě definitivní tečka za jejich vztahem. Podle jejího pozdějšího tvrzení si tehdy uvědomila, že Bundy nikam nesměřuje, nemá žádný životní cíl. Navíc si Bundy velice často vymýšlel ve snaze udělat na ni dojem, což ji silně vadilo. Na podzim 1968 se proto s Bundym rozchází a vrací se do rodné Kalifornie. Pro Bundyho je rozchod naprostou katastrofou, nikdy se s ním v podstatě nedokázal vyrovnat. Bundy nějakou dobu objíždí své příbuzné v Arkansasu a Philadelphii. Právě ve Philadelphii se zapíše na Temple University. Studia však ukončí už po prvním semestru.

Přibližně v této době se také Bundy dozví pravdu o tom, že jeho domnělá sestra je ve skutečnosti jeho pravou matkou. Jak k tomu došlo, není úplně jasné. Své přítelkyni řekl, že během hádky ho jeho bratranec nazval bastardem, načež mu jako důkaz ukázal Bundyho rodný list. Většina Bundyho životopisců uvádí, že svůj rodný list našel on sám. Bundy později uvedl, že nikdy své matce neodpustil, že mu dlouhá léta lhala o jeho původu. Ve stejné době se začíná Bundy vloupávat lidem do domů a krade vše, co se mu dostane pod ruku.

Na podzim 1969 se Bundy vrací na Washingtonskou univerzitu, kde studuje psychologii, předmět, ve kterém vždy vynikal. Stane se opět pilným studentem, oblíbeným mezi profesory. Zde se seznamuje s Elizabeth Kendallovou, rozvedenou matkou, která pracovala na univerzitě jako sekretářka. Ta se do Bundyho okamžitě zamiluje, navíc v něm vidí skvělého otce pro svou dceru. Elizabeth už po pár týdnech mluví o svatbě, Bundy však vždy odmítl s tím, že se na svatbu ještě necítí, protože tuší, že může vykonat velké věci. Ve Skutečnosti Elizabeth dobře věděla, že Bundy k ní zdaleka necítí tolik, jako ona k němu. Stejně tak tušila, že se celou dobu jejich vztahu stýkal se spoustou  jiných žen. Doufala však, že se Bundy jednoho dne změní a jejich vztah bude opravdu korunován svatebním obřadem.

V roce 1971 začal Bundy pracovat jako dobrovolník na krizové lince pro sebevrahy, kde byla jeho kolegyni již zmiňovaná spisovatelka Ann Ruleová. Ta ho popsala jako milého, starostlivého a nesmírně empatického člověka. Bundy dokonce získal oficiální uznání od policie v Seattlu poté, co zachránil život topícímu se chlapci.

V roce 1972 se Bundy zapojil do volební kampaně republikánského kandidáta na guvernéra Daniela J. Evanse. Jako student chodil na vystoupení jeho demokratického oponenta, kde si zapisoval jeho projevy pro pozdější analýzu Evansova týmu. Evans zase na oplátku jmenoval Bundyho do poradního výboru pro prevenci kriminality v Seattlu a po svém zvolení ho najal jako asistenta pro předsedu republikánské strany státu Washington. Tyto konexe Bundymu pomohli dostat se na University of Puget Sound, kde se zapsal na práva. Bez doporučujících dopisů od svých přátel z republikánské strany by se Bundy na tuto školu pravděpodobně nedostal.

V roce 1973 Bundy odcestuje do Kalifornie, kde se opětovně setká se svou dřívější láskou Stephanie. Ta nevěří svým očím, jak moc se Bundy změnil. Znovu spolu začnou chodit, nicméně celou dobu Bundy nadále udržuje vztah i s Elizabeth. Ani jedna z dívek nemá nejmenší tušení, že existuje nějaká Tedova "druhá". Bundy se Stephanii často mluví o svatbě, při jedné příležitosti ji Bundy dokonce představí jako svou snoubenku. V lednu 1974 však zničehonic Bundy přeruší veškerý kontakt se Stephanii. Přestane odepisovat na její dopisy, nebere telefon. Když se mu Stephanie přece jen nakonec dovolá a žádá vysvětlení, Bundy odpoví chladným hlasem: "Stephanie, vůbec netuším o čem to mluvíš." Pak položí sluchátko. To bylo naposledy, kdy s ním Stephanie mluvila. Později uvedla, že Bundy to celé plánoval od začátku, jako pomstu za to, že se s ním dříve rozešla. Koneckonců to potvrdil i sám Bundy: "Chtěl jsem si prostě dokázat, že na ni mám."

 

Série vražd

Není jisté, kdy vlastně začal Bundy vraždit. On sám tvrdil, že se poprvé pokusil unést dívku již v roce 1969 v Ocean City v New Jersey. Tento pokus byl však neúspěšný. Jednou uvedl, že rovněž zavraždil dvě ženy v Atlantic City rovněž v roce 1969. Toto tvrzení však později sám popřel. Následuje seznam vražd, které jsou nejčastěji Bundymu připisovány:

4. ledna 1974 - Studentka Washingtonské univerzity Joni Lenzová (18 let) je brutálně napadena ve svém pokoji v domě, který si pronajala společně se svými kamarádkami. Ty se o ni začaly strachovat poté, když do odpoledne nevyšla ze svého pokoje. Rozhodly se ji proto zkontrolovat. Když vešly do jejího pokoje, uviděly Joni jak leží ve své posteli v tratolišti krve. Když přijela sanitka, Joni byla v kómatu, ze kterého se díkybohu po 10 dnech probudila. Joni byla brutálně zbitá kovovou tyčí z její postele. Když upadla do bezvědomí, násilník ji tu stejnou tyč vrazil do vagíny. Joni měla to neuvěřitelné štěstí, že přežila, bohužel za poměrně značnou cenu. Má nenávratně poškozené vnitřní orgány a vážně poškozený mozek. Navíc si nebyla schopna vzpomenout, co se vlastně stalo.

1. února 1974 - Lynda Ann Healyová (21 let) byla vzorná dívka. Byla krásná, přátelská, byla rovněž výbornou studentkou psychologie na Washingtonské univerzitě, každé ráno oznamovala v místním rádiu lyžařské podmínky pro oblast západního Washingtonu, krásně zpívala a jejím největší láskou byla práce s mentálně postiženými dětmi. Lynda bydlela v domě kousek od univerzity, který sdílela s dalšími čtyřmi kamarádkami. 1. února slyšela jedna z nich jak v 05:30 začal zvonit Lyndin budík. To nebylo nic neobvyklého, protože Lynda vstávala kvůli práci v rádiu, do které jezdila na kole. Neobvyklé však bylo to, že Lyndin budík stále zvonil i o půl hodiny později. Ostatní dívky nakonec vstoupily do jejího pokoje, aby budík zastavily. Lyndina postel byla dokonale ustlaná, což také nebylo obvyklé, protože Lynda si postel stlala až po návratu domů. Krátce poté zavolal Lyndin nadřízený a ptal se, proč Lynda dnes nepřišla do rádia. Lyndino kolo zůstalo v suterénu, takže to vypadalo, že buďto vyrazila pěšky nebo do rádia ten den vůbec nešla. Když se Lynda večer neobjevila ani na domluvené večeři se svými rodiči, byla informována policie. Když policisté prohledali její postel zjistili, že její přikrývka a polštář jsou nasáklé krví. V šatníku byla pověšená její noční košile, která byla také od krve. Chybělo však oblečení, které měla na sobě předchozí den. Ztratil se rovněž povlak na přikrývku. Její spolubydlící poté uvedly, že ráno našly vstupní dveře otevřené, ačkoliv je každý večer zamykaly. Policie později zjistila, že nalezená krev byla stejné skupiny jakou měla Lynda. Bundy později vypověděl, že Lyndu napadl, když spala a udeřil ji tyčí do hlavy, čímž ji omráčil. Pak ji převlékl, pověsil její noční košili do šatníku a zabalil její bezvládné tělo do povlaku na přikrývku. Následně ustlal její postel a odtáhl Lyndu pryč z domu.

12. března 1974 - Studentka z The Evergreen State College Donna Gail Mansonová (19 let) v 19:00 odchází z domu, aby navštívila jazzový koncert ve své škole. Už ji nikdy nikdo nespatřil.

17. dubna 1974 - Studentka z Central Washington State College Susan Elaine Rancourtová (19 let) nikdy nechodila večer ven, protože měla strach ze tmy. V tento den však udělala výjimku, protože se dozvěděla o práci poradkyně na koleji. Ze schůzky odešla ve 21:00. Domů však již nikdy nedorazila. Dvě další studentky uvedli na polici, že v tu stejnou noc je oslovil jakýsi muž s rukou v závěsu a požádal je, zda by mu nepomohli odnést knihy do jeho auta, což byl hnědý nebo žlutohnědý Volkswagen Beetle.

6. května 1974 - Studentka Oregonské státní univerzity Roberta Kathleen Parksová (20 let) zmizela, když odešla do kavárny za svými přáteli. Tam však již nedorazila.

1. června 1974 - Brenda Carol Ballová (22 let) zmizela poté, co opustila hospodu Flame Tavern v Burienu. Naposledy byla viděna, jak na parkovišti mluví s mužem s rukou v závěsu.

11. června 1974 - Studentka Washingtonské univerzity Georgeann Hawkinsová (18 let) se pozdě večer vrací z večírku. Cestou na kolej se ještě zastaví za svým přítelem, aby mu popřála dobrou noc. Když od něj odcházela z oken jednoho z domů na ni ještě zavolal její kamarád, se kterým si chvíli povídala. Pak vyrazila na kolej. Po cestě ji viděli ještě dva její kamarádi. Když však nedorazila ani za 2 hodiny, její spolubydlící zavolala policii. Ta později zjistila, že jednu ze studentek bydlící v okolí v noci probudil výkřik. Myslela si ale , že jde o nějaký vtípek a šla znovu spát. Opět se našlo několik svědků, kteří viděli poblíž muže o berlích a s rukou v závěsu, který se snažil nést aktovku. Jedna dívka dokonce uvedla, že ji tento muž požádal, zda by mu nepomohla odnést krabici do jeho světlehnědého Brouka. Bundy později vypověděl, že požádal Georgeannu, aby mu pomohla s aktovkou do jeho auta. Vedle auta měl již připravené páčidlo, kterým dívku uhodil do hlavy. Georgeann upadla do bezvědomí, Bundy ji svázal a položil do auta. Pak ji odvezl k městu Issaquah. Během cesty se dívka probudila a zmateně se Bundyho ptala, jestli ji přišel pomoci s jejím zítřejším testem ze španělštiny. Když dorazili na místo, Bundy ji uškrtil a celou noc strávil s její mrtvolou, kterou opakovaně znásilňoval. K jejímu tělu se pak minimálně třikrát vrátil. Neuvěřitelné je, že Bundy se druhý den vrátil na místo, odkud Georgeann zmizela, aby zametl případné stopy. Zde, přímo mezi spoustou policistů zvedl náušnici a jednu botu své oběti a odnesl je na blízké parkoviště, kde je odhodil. Nikdo si ho ani nevšiml.

Je neuvěřitelným paradoxem, že právě v této době Bundy, v rámci své práce ve výboru pro prevenci kriminality, napíše brožuru o tom, jak by se měly ženy vyhnout znásilnění. V rámci jeho pracovních povinností také bylo pomáhat při pátrání po pohřešovaných dívkách... A bylo to právě zde, kde se Bundy setkal s další důležitou ženou jeho života. Byla jí Carole Ann Boothová, dvakrát rozvedená matka dvou dětí.

14. července 1974 - Čerstvě vdaná Janice Ottová (23 let) vyrazila na kole do Lake Sammamish Park v Issaquah na předměstí Seattlu. Své spolubydlící napsala vzkaz, že bude doma nejpozději v 16:00. To se však nestalo... Ve stejný den a na stejné místo vyrazila se svými přáteli a i Denise Naslundová (18 let). Asi v 16:30 odešla Denise na toalety. To bylo naposledy, co byla spatřena naživu. Po obou dívkách bylo vyhlášeno pátrání, to bylo ovšem neúspěšné. 5 žen nicméně vypovědělo, že je u jezera v průběhu dne oslovil atraktivní mladý muž v tenisovém outfitu, který se jim představil jako Ted. Mluvil s lehkým přízvukem, takže mohlo jít o Kanaďana nebo Brita. Muž měl ruku v závěsu a požádal dívky, zda by mu pomohly vyložit plachetnici z jeho žlutohnědého nebo bronzového Brouka. Čtyři z nich ho odmítly, jedna s ním šla k autu, ale když viděla, že na autě žádnou loď nemá, vzala nohy na ramena. Tři další svědci tohoto muže viděli, jak přistoupil k Janice Ottové, se kterou pak odešel z pláže. Bundy později vypověděl, že když unesl Denise Naslundovou, byla Janice ještě naživu. Přinutil pak Denise, aby sledovala jak zabíjí Janice. Toto tvrzení však později popřel.

Policie vytiskla letáky s podobiznou podezřelého a popisem jeho auta, které byly následně rozeslány po okolí Seattlu. Bundyho na letáku poznali Elizabeth Kendallová, Ann Ruleová, jeden z Bundyho kolegů ve výboru i Bundyho profesor psychologie z Washingtonské univerzity. Všichni o tom informovali policii. Ta ovšem denně přijímala až 200 podobných udání. Navíc nikdo nechtěl věřit, že by za sérií zmizení mladých dívek stál vzorný student práv s čistým trestním rejstříkem.

6. září 1974 dva lovci narazí v lese v Issaquah, asi 3 km od Lake Sammamish Park, na lidské kosti. Policie později zjistí, že se jedná o pozůstatky Georgeann Hawkinsové, Janice Ottové a Denise Naslundové.

V srpnu 1974 se Bundymu podařilo napodruhé dostat na práva na Utažskou univerzitu. Odstěhoval se proto dočasně do Salt Lake City. I když si téměř denně volal s Elizabeth po celou dobu se scházel minimálně s 12 dalšími dívkami. Studia však nešla tak, jak si Bundy představoval. Během prvního roku studií ho deptal pocit, že drtivá většina studentů má nad ním velký náskok a že některou látku dokonce vůbec nechápe.

2. září 1974 - Bundy zavraždí dodnes neidentifikovanou ženu, kterou nabral jako stopařku v Idaho. Bundy ji znásilnil a uškrtil. Podle jedné Bundyho výpovědi pak její tělo hodil do řeky. Jindy zase tvrdil, že se k tělu druhý den vrátil, aby si ho mohl vyfotografovat. Poté tělo ženy rozřezal.

2. října 1974 - Na předměstí Salt Lake City zmizí Nancy Wilcoxová (16 let). Naposledy je viděna jako spolujezdkyně ve Volkswagenu Beetle. Přesto, že Bundy později tvrdil, že dívku pohřbil poblíž Capitol Reef National Park, tělo Nancy se nikdy nepodařilo najít.

18. října 1974 - Dcera šerifa města Midvale Melissa Smithová (17 let) šla večer s kamarádkou do pizzerie. Pak se šla domů převléct, aby mohla vyrazit na večírek. Nedošla ani domů ani na party. Její nahé tělo bylo nalezeno o 9 dní později v blízkých horách. Melissa měla na hlavě ránu od páčidla a její tělo neslo stopy po brutálním bití. Dívka byla vaginálně i análně znásilněna a nakonec uškrcena nylonovou punčochou. Podle názoru policejních lékařů byla nebohá Melissa naživu ještě 7 dní po svém zmizení. Pokud je to pravda, tak si dívka musela projít neuvěřitelným peklem... Sám Bundy později přiznal, že se k ní opakovaně vracel, česal jí vlasy, líčil ji a opakovaně ji znásilňoval.

31. října 1974 - Laura Aimeová (17 let) na Halloween vyrazila do kavárny. Odtud odešla kolem půlnoci s tím, že se jde projít do parku. Její nahé tělo bylo nalezeno o měsíc později na severovýchod od American Pork Canyon. Laura byla brutálně zbitá páčidlem, její obličej byl téměř k nepoznání. I ona byla vaginálně i análně znásilněna a uškrcena nylonovou punčochou. Podle malého množství krve nalezeného v okolí těla, policie vyslovila podezření, že Laura byla zavražděna na jiném místě. I v tomto případě se Bundy k jejímu tělu vracel. Trávil u něj velkou část noci a mrtvou Lauru upravoval, omýval a znásilňoval.

Přibližně v této době jedna z kamarádek Elizabeth Kendallové uvidí podobiznu tajemného Teda v místních novinách. Okamžitě řekla Elizabeth, že to je přece její Ted. Elizabeth tak znovu zavolá na policii. Tentokrát se setká s větší důvěrou policistů. Elizabeth jim dokonce přinese některé Bundyho fotografie, aby je policie mohla ukázat svědkům. Ti však Bundyho na fotkách nepoznají. Tím byl pro policii případ Teda Bundyho uzavřen. Tedy prozatím...

8. listopadu 1974 - Carol DaRonchová (18 let) v 18:30 odešla z domu a zamířila do nákupního centra v Murray. Během nákupů k ní přistoupil atraktivní mladý muž a řekl jí, že se někdo pokusil vloupat do jejího auta. Zároveň ji požádal, zda by ho mohla doprovodit na parkoviště, aby mohla zkontrolovat jestli v jejím autě něco nechybí. Když dorazili k jejímu autu, Carol muže ujistila, že v autě opravdu nic neschází. V tu chvíli se muž představil jako policejní důstojník Roseland a požádal ji, aby s ním odjela na policejní stanici kvůli sepsání protokolu. Zároveň ji ukázal policejní odznak. Carol nakonec souhlasila a nastoupila do "policistova" Brouka. Až v tuto chvíli si uvědomila, že z mužova dechu je cítit alkohol. Navíc muž zamířil opačným směrem než je policejní stanice. V jednu chvíli muž zastavil a pokusil se Carol nasadit pouta. Ta se bránila a tak se útočníkovi podařilo obě pouta zacvaknout na stejnou dívčinu ruku. Když začala Carol křičet, muž vytáhl revolver a vyhrožoval, že ji zastřelí, pokud nebude mlčet. Carol se však podařilo vysmeknout, otevřít dveře a vyplazit se ven. Muž vystoupil a hodil Carol na auto. Ta si v tu chvíli uvědomila, že útočník má v ruce páčidlo. Ještě než se "důstojník Roseland" napřáhl k úderu, Carol ho vší silou kopla do genitálií a začala utíkat. Naštěstí zrovna kolem projížděl pár v autě. Když zastavili, Carol rychle naskočila do jejich auta a požádala je, aby ji zavezli na policejní stanici. Tam Carol vypověděla svůj nevšední zážitek. Policisté samozřejmě věděli, že u nich žádný Roseland nepracuje. Když vyrazili na místo, kde Carol unikla ze spárů jisté smrti, muž byl samozřejmě již dávno pryč. Vyšetřovatelé však měli popis pachatele i jeho auta a o několik dní později získali z kabátu Carol i útočníkovu krev. Díky tomu zjistili, že pachatel má krevní skupinu 0.

Ještě ten stejný den večer je Debra Kentová (17 let) se svými rodiči na školním představení ve městě Bountiful. Asi ve 22:30 odešla, aby vyzvedla svého bratra. Ten na ni čekal marně, stejně jako její rodiče, ke kterým se měla vrátit a odvést je domů. Když její rodiče zjistili, že jejich auto stále stojí na parkovišti, zavolali policii. Dva lidé bydlící v blízkosti školy později vypověděli, že mezi 22:30 a 23:00 uslyšeli dva výkřiky. Šli ven, ale když neviděli nic neobvyklého, vrátili se zase do domu. Školní učitelka dramatu a jedna studentka uvedli, že je oslovil jakýsi muž a ptal se jich, zda by nemohli na parkovišti identifikovat jakési auto. Nechápaly, co po nich muž chce a tak ho odmítly. Obě ženy pak tohoto muže ještě několikrát viděli, jak se potuluje kolem parkoviště. Další svědek vypověděl, že viděl jak v noci z parkoviště odjížděl žlutohnědý Volkswagen Brouk. Na parkovišti před školou později policie našla klíček od pout, který dokonale pasoval k poutům, které měla na rukou Carol DaRonchová.

12. ledna 1975 - Zdravotní sestřička Caryn Campbellová (23 let) je zrovna v coloradském Aspenu se svým snoubencem a jeho dvěma dětmi. Toho večera seděla s přáteli v hotelovém baru. Vzpomněla si, že na pokoji zapomněla jakýsi časopis. Vstala a šla pro něj. Když se dlouho nevracela, její snoubence ji šel zkontrolovat, protože si ráno stěžovala na mírné bolesti. Když však přišel do jejich pokoje, Caryn v něm nebyla. Rozhodl se tedy informovat policii. Ta prohledala každý pokoj v hotelu, ale po Caryn jakoby se slehla zem. Její tělo, které bylo okousané od zvěře, bylo nakonec nalezeno až o měsíc později v lese.  Caryn utrpěla několik úderů do hlavy. Ty byly tak silné, že při nich Caryn přišla o jeden zub. Na jejím těle bylo také nalezeno několik řezných ran způsobených velice ostrým nástrojem. S největší pravděpodobností byla rovněž znásilněná.

V březnu byly kousek od Taylor Mountain nalezeny kosterní pozůstatky další pohřešovaných dívek. Šlo o Lyndu Healyovou, Susan Rancourtovou, Robertu Parksovou a Brendu Ballovou. Na lebkách všech dívek byly patrné stopy po úderech nějakým tupým předmětem, pravděpodobně páčidlem.

15. března 1975 - Lyžařská instruktorka ve městě Vail Julia Cunninghamová (26 let) si chtěla po práci trošku orazit a tak vyrazila do místní hospody. Tam však nikdy nedorazila. Bundy později uvedl, že k Julii přišel o berlích a požádat ji, aby mu pomohla odnést do auta lyžařské boty. Jakmile byli u jeho auta, Bundy ženu omráčil, svázal a naložil do auta. Pak ji převezl k městu Rifle, kde ji znásilnil a uškrtil. O několik týdnů později se k tělu vrátil až ze Salt Lake City, aby si s ním naposledy "užil".

6. dubna 1975 - Denise Lynn Oliversonová (25 let) se toho dne pohádala se svým manželem. Nasedla proto na své kolo a odjela ke svým rodičům. Tam však nikdy nedorazila. Když to druhý den její manžel zjistil, zalarmoval policii. Policisté však našli pouze její kolo a sandály pod viaduktem poblíž železničního mostu.

15. dubna 1975 - Melanie Cooleyová (18 let) zmizela poté, co odešla toho dne ze školy. Její tělo bylo nalezeno asi 20 mil odtud. Melanie měla na zadní části hlavy zřetelnou ránu od úderu tupým předmětem, měla svázané ruce a kolem krku měla omotaný špinavý povlak na polštář.

6. května 1975 - Poblíž města Pocatello v Idaho Bundy nalákal do svého auta Lynette Culverovou (12 let). Odvezl ji na svůj hotelový pokoj, kde ji utopil ve vaně. Pak ji posmrtně znásilnil. Nakonec její tělo odhodil do řeky Snake River.

28. června 1975 - Susan Curtisová (15 let) zmizela z kampusu Brigham Young University ve městě Provo. Její tělo nebylo nikdy nalezeno.

Ve státě Washington se mezitím vyšetřovatelé uchýlili k na tu dobu unikátnímu postupu. Kvůli obrovskému množství podezřelých se rozhodli použít pro jejich analýzu počítač. Do něj zadali jména a profily všech podezřelých a při zadání klíčových kritérií (např. majitel Volkswagenu Beetle, křestní jméno Ted, atd.) jim počítač vyfiltroval z tisíců jmen pouhých 26 podezřelých. Jedním z nich byl i Bundy. Když tento seznam zkontrolovali se seznamem ručně vybraných podezřelých, zjistili, že i v něm se nachází Ted Bundy...

16. srpna 1975 si seržant Bob Hayward ve městě Granger všiml podezřelého žlutohnědého Volkswagenu Beetle. Bob znal lidi v okolí a neznal nikoho, kdo by vlastnil takové auto. Když rozsvítil světla svého auta, aby na Brouka lépe viděl, řidič Volkswagenu vypnul světla a prudce přidal plyn. Bob začal ujíždějící auto pronásledovat. Volkswagen nakonec zastavil u benzínové pumpy. Jeho řidič vystoupil a když ho Bob požádal o doklady, zjistil, že jde o Theodora Roberta Bundyho. Bob si také všiml, že ve Volkswagenu chybí sedadlo spolujezdce, které leželo na zadním sedadle. Při prohlídce auta našel páčidlo, lyžařskou masku, pouta (později se ukázalo, že šlo o stejnou značku jako pouta použitá při pokusu o únos Carol DaRonchové), kus drátu a sekáček na led. Bob to považoval za jasný důkaz, že se řidič Volkswagenu chystal na vloupání. Okamžitě proto Bundyho zatkl.

Policie rovněž prohledala Bundyho byt. Našla průvodce po lyžařských střediscích v Coloradu a brožuru o divadelní hře ve škole v Bountiful. Bundy později uvedl, že policie nenašla fotografie těl jeho obětí, které měl v té době v bytě. Policie neměla dostatek důkazů, aby držela Bundyho ve vazbě a proto byl vyšetřován na svobodě. To Bundymu stačilo k tomu, aby se svých fotografií zbavil. Policie rovněž vyslechla Elizabeth Kendallovou. Ta potvrdila, že v Bundyho bytě našla věci, které se jí zdály podezřelé. Jako například berle, pytel sádry nebo závěs na ruku, i když Bundy neměl nikdy nic zlomeného. Dále třeba sekáček na maso, který ale nikdy v kuchyni nepoužíval. Mezi další položky patřily chirurgické rukavice, dlouhý orientální nůž nebo pytel ženských šatů. Elizabeth dále uvedla, že Bundyho podezírá z krádeží (což byla pravda, v podstatě veškeré vybavení Bundyho bytu bylo kradené). Věděla, že byl Bundy věčně bez peněz, ale i tak mu v bytě neustále přibývaly nové věci. Když se zeptala, jak si mohl dovolit novou televizi a stereo, Bundy se velice rozčílil a začal na ni křičet: "Drž hubu a nikomu o tom neříkej nebo ti zlomím ten tvůj zkurvenej krk!" Stejně tak Bundy reagoval na každou její zmínku o tom, že by si měla ostříhat vlasy. Dost často také Bundyho v noci přistihla, jak si pod peřinou svítí baterkou a prohlíží si její tělo. Bundy prý také velice často spal přes den a pak celou noc byl někde venku. Během posledního roku navíc ztrácel zájem o sex. A pokud už zájem měl, musela být Elizabeth pevně svázaná. Pokud to odmítla, Bundy dostával záchvaty vzteku. Po výslechu Elizabeth bylo policii jasné, že Bundymu nemůže poskytnout alibi na jakoukoliv noc, kdy zmizela některá z dívek.

V září Bundy prodal svůj Volkswagen jakémusi teenagerovi. Policie neváhala a auto okamžitě zabavila. Při jeho důkladném prozkoumání byly v autě nalezeny vlasy odpovídající vlasům Caryn Campbellové, Melissy Smithové a Carol DaRonchové. 2. října byl Bundy postaven do řady spolu s několika figuranty. Carol DaRonchová ho okamžitě identifikovala jako muže, který se ji pokusil unést. Stejně tak Bundyho identifikovala i učitelka dramatu ve škole v Bountiful jako muže, kterého několikrát viděla postávat na parkovišti v noc, kdy zmizela Debra Kentová. Policie rovněž zjistila, že Bundy až podezřele často platil kreditní kartou za benzín v místech, kde zmizela některá z dívek. Několik přátel dále uvedlo, že viděli Bundyho se sádrou na ruce nebo s rukou v závěsu, i když byl v naprostém pořádku. Sám Bundy jakoukoliv vinu jednoznačně odmítal. Bundy byl sice propuštěn na kauci 15 000 dolarů (kterou zaplatila jeho matka), ale ocitl se pod neustálým policejním dozorem.

V únoru 1976 byl Bundy postaven před soud za únos Carol DaRonchové. Po čtyřdenním procesu bez poroty byl uznán vinným a odsouzen k trestu na 1 rok až 15 let ve vězení s možností podmínečného propuštění. Jen těsné poté byla u Bundyho nalezena "útěková souprava" obsahující automapu, přehledy odletů letadel a kartu sociálního pojištění. Za to strávil několik týdnů na samotce. Mezitím se úřady v Coloradu rozhodly Bundyho obvinit z vraždy Caryn Campbellové. Stalo se tak 22. října 1976. Bundy byl proto v lednu 1977 převezen do Aspenu v Coloradu.

Tentokrát se však Bundy rozhodl zhostit se vlastní obhajoby. Díky tomu nemusel mít na rukou pouta a měl volný přístup do soudní knihovny. 7. června 1977 Bundy využil toho, že je mimo dohled stráží, otevřel okno v knihovně a vyskočil ven. Při dopadu si pochroumal kotník. I tak však v klidu opustil pozemek soudu. Policie velice rychle postavila zátarasy kolem celého Aspenu, Bundy proto zamířil do Aspen Mountain. Vloupal se do lovecké chatky, kde ukradl pušku, oblečení a nějaké jídlo. Druhý den pak pokračoval na jih hledaje cestu do města Crested Butte. Velice brzy se však ztratil a dva dny chodil v lese tam a zpátky. Den na to se vloupal do přívěsu, kde opět ukradl nějaké jídlo a lyžařskou bundu. Věděl, že takto v horách dlouho nevydrží, takže se vydal zpět do Aspenu. Tam se mu podařilo ukrást auto poblíž golfového klubu. I tak ale na tom nebyl zrovna nejlépe. Byl podchlazený, nevyspalý a stále více ho bolel pohmožděný kotník. Není divu, že si ho velice brzy všimla policie, když jeho auto během jízdy městem zvolna přejíždělo z pruhu do pruhu. Když ho hlídka zastavila, byl Bundy okamžitě zatčen.

Odteď už musel nosit pouta na rukou i na nohou. I tak však jeho vyhlídky nebyly vůbec špatné. Důkazy proti němu byly většinou nepřímé a tak byla velká šance, že bude tímto soudem uznán nevinným. Bundy se však místo toho rozhodl pro další smělý útěk. Podařilo se mu získat plán vězení, pilku na kov a 500 dolarů, které mu postupně do vězení propašovala Carol Ann Boothová. Během večerů, kdy se ostatní vězni sprchovali, Bundy udělal díru v ocelovém vyztužení stropu a aby se tudy protáhl, zhubnul 16 kg. Díky tomu byl schopen se protáhnout do prostoru nad svou celou. 30. prosince Bundy využil toho, že většina personálu měla dovolenou a rozhodl se provést svůj druhý útěk z vězení. Na svou postel naskládal různé knihy tak, aby co nejvíce připomínaly tělo spícího člověka a pak přes ně přehodil přikrývku. Poté se protáhl do prostoru nad celou a proplazil se nad byt hlavního dozorce, o kterém věděl, že není ten den ve službě. Dírou ve stropu se protáhl do dozorcova bytu. Tam se oblékl do jeho oblečení a hlavním vchodem odešel. Před věznicí pak ukradl auto, to se mu ovšem po pár kilometrech porouchalo. Bundy se poté stopem přesunul do města Vail. Odtud odjel autobusem do Denveru, kde chytil letadlo do Chicaga. Právě v tu dobu bylo teprve zjištěno, že Bundy utekl z vězení. Od jeho útěku uplynulo již 17 hodin.

V Chicagu Bundy nastoupil do vlaku, kterým se dostal do Ann Arbor v Michiganu. Tam ukradl auto, kterým odcestoval do Atlanty, kde nasedl na autobus do Tallahassee na Floridě, kam dorazil 8. ledna 1978. Pod falešným jménem Chris Hagen si pronajal pokoj kousek od kampusu Floridské univerzity. Zpočátku chtěl žít spořádaným životem, ale nemohl najít práci, protože všude po něm chtěli doklady. Bundy tak začal velice brzy krást. Za chvíli nebylo v jeho pokoji nic, co by sám neukradl.

14. ledna 1978 - Asi v 03:00 se mladá studentka Floridské univerzity Nita Nearyová vrací z večírku do sídla sesterstva Chi Omega. Podezřelé je, že dveře do domu jsou otevřené. Když vstoupila dovnitř, uslyšela kroky v pokoji nad sebou. Najednou si uvědomila, že kroky se blíží ke schodišti vedoucímu ke vchodu. Schovala se tedy do stínu. Právě včas, protože v tu chvíli po schodech proběhl muž s modrou čepicí na hlavě a s kusem dřeva v ruce. Seběhl schody a vyběhl ven ze dveří. Nita si myslela, že se jim někdo vloupal do domu. Vyběhla tedy nahoru do schodů a probudila svou spolubydlící. Společně pak probudily další spící dívky. Pak uviděli jak se k nim po chodbě blíží další dívka ze sesterstva, Karen Chandlerová (21 let). Ta sotva stála na nohou a z rány na hlavě se ji řinula krev. Některé z dívek se ujaly Karen, ostatní se rozhodly probudit i zbývající dívky. Hned v prvním pokoji našly Kathy Kleinerovou (20 let), která seděla v šoku na své posteli. I ona měla rozbitou hlavu. Dívky okamžitě zavolaly policii. Celková bilance této noci byla opravdu děsivá. Karen utrpěla frakturu lebky, dále měla zlomenou čelist a několik vyražených zubů. Po těle měla také několik řezných ran, navíc měla doslova rozdrcený jeden z prstů na ruce. Podařilo se jí však přežít. Kathy měla několik tržných a bodných poranění na hlavě. Rovněž měla vyražených několik zubů, zlomenou čelist na třech místech a poraněnou krční páteř. I ona však tuto noc hrůzy přežila. Takové štěstí již neměla Lisa Levyová (20 let), která zemřela ještě než přijela sanitka. Lisa byla znásilněna, škrcena a měla zlomenou levou klíční kost. Měla téměř ukousnutou pravou bradavku, další stopy po kousnutí byly nalezeny na její levé hýždi. Útočník ji navíc zasunul do vagíny lak na vlasy. Stejný osud potkal i Margaret Bowmanovou (21 let). Ta byla uškrcena nylonovou punčochou, která byla utažena tak těsně, že dívce téměř zlomila krční obratle. Vrah zasadil tolik ran do jejího obličeje, že bylo velmi obtížné ji vůbec identifikovat. Části jejího mozku byly nalezeny na jejím polštáři. Policie konstatovala, že celý útok nemohl trvat déle než 15 minut a že rány na tělech dívek byly způsobeny pravděpodobně kusem dřeva či klackem. Ani jedna ze zavražděných dívek se nebránila, což znamenalo, že byly napadeny ve spánku. Dívky, které přežily nebyly schopny pachatele popsat, protože byla tma.

Asi v 04:00 tu stejnou noc se 8 bloků od sídla Chi Omega probudila dívka jménem Debbie. Z pokoje nad se ozýval velký rámus. Bydlela tam studentka z Floridské univerzity Cheryl Thomasová (21 let). Když hluk neustával, začala mít Debbie strach a tak probudila ostatní spolubydlící. Když hluk náhle ustal, obě dívky uslyšely, jak v pokoji nad nimi Cheryl sténá a naříká. Měly strach jít k ní do pokoje a tak rovnou zavolaly policii. Těsně před jejím příjezdem uslyšely chvatné kroky z pokoje nad sebou. Pak ještě následovala rána v kuchyni a bylo ticho. Policie sice dorazila již za 4 minuty po telefonátu, ale tajemný návštěvník byl již pryč. Policisté našli Cheryl ve strašném stavu. Na 5 místech utrpěla frakturu lebky, měla vykloubené rameno a zlomenou čelist. Cheryl byla poté měsíc hospitalizována v nemocnici. Útok se jí podařilo sice přežít, ale od oné noci neslyší na levé ucho a má problém udržet rovnováhu, kvůli čemuž musela ukončit svou taneční kariéru. Policie našla vedle její postele lyžařskou masku, ve které bylo nalezeno několik vlasů velice podobných Bundyho. Na posteli bylo rovněž nalezeno útočníkovo sperma.

8. února 1978 na parkovišti ve městě Jacksonville osloví Leslie Parmenterovou (14 let) neznámý muž řídící bílou dodávku. Představí se jako hasič jménem Richard Burton a snaží se jí přesvědčit, aby nasedla k němu do auta. Naštěstí však brzy na místo dorazil její bratr, který Leslie vyzvedl. Muž v dodávce odjel, ale bratr Leslie si poznamenal jeho poznávací značku.

9. února 1978 Lake City, Florida - Kimberly Leachová (12 let) je právě na hodině tělocviku, když si vzpomněla, že ve třídě zapomněla svoji kabelku. Učitel ji dovolil se pro ni vrátit, což znamenalo, že Kim musela přejít z jedné školní budovy do druhé. Do tělocvičny se však již nikdy nevrátila. Když se nevrátila ani domů ze školy, její rodiče informovali policii. Jedna z jejích kamarádek později uvedla, že viděla Kim jak s nějakým rozzlobeným mužem nasedla do jeho auta. Vzpomněla si také na to, že Kimberly plakala. Podobných svědectví se našlo hned několik. Vždy se shodovaly v jednom: Kimberly byla ve společnosti evidentně rozzlobeného muže. I přes intenzivní pátrání se Kim podařilo najít až za dlouhých 8 týdnů. Její tělo ve značném stádiu rozkladu bylo nalezeno v prasečím chlívku poblíž Suwannee River State Park asi 56 km od Lake City. Dívka byla pravděpodobně znásilněná, podle některých zdrojů byla podříznutá, jiné zase tvrdí, že byla uškrcená. Kousek od místa nálezu jejího těla ležely její kalhotky se stopami vrahova spermatu a o další kousek dál byl nalezen otisk mužské boty.

Mezitím se otec Leslie Parmenterové dozvěděl o tom, že jeho dceru se pokusil nalákat nějaký muž do svého auta. On sám byl policista, takže pro něj nebyl problém si zjistit komu patří poznávací značka, kterou si zapsal jeho syn. Brzy zjistil, že nejen poznávací značka, ale i samotná bílá dodávka jsou nahlášeny jako ukradené. Rozhodl se vzít obě své děti na policejní stanici, kde jim ukázal fotografie několika hledaných osob. Leslie i její bratr identifikovali Bundyho jako muže, který se pokusil nalákal Leslie do dodávky.

 

Zatčení a soud

Bundy se mezitím dostal do značných finančních problémů, nebyl schopen ani zaplatit nájem. Rozhodl se tedy zmizet. Ukradl auto (jeho oblíbený Volkswagen Beetle) a odjel z Tallahassee. 15. února 1978 asi v 01:00 si ho poblíž hranic státu Alabama všiml policejní důstojník David Lee. Ten totiž podle poznávací značky zjistil, že je auto kradené. Zapnul maják a rozhodl se auto zkontrolovat. Řidič Volkswagenu ale místo toho šlápl na plyn a začal ujíždět. I Bundymu však bylo jasné, že v Broukovi policejnímu autu nedokáže ujet. Rozhodl se tedy zastavit. Policista vystoupil z auta a o to stejné požádal i Bundyho. Poté Bundymu nařídil, aby dal ruce na kapotu. Když se však pokusil Bundymu nasadit pouta, Bundy se otočil a po krátkém přetahování se mu podařilo vysmeknout. Dal se okamžitě na útěk. David vypálil několik výstražných výstřelů do vzduchu. Bundy padl na zem a snažil se dělat mrtvého. Když se k němu důstojník přiblížil, Bundy ho opět napadl. V tu chvíli zřejmě Bundy pochopil, že policejní důstojník je přece jen těžší soupeř než spící dívka. Po krátkém souboji byl proto Bundy přemožen a převezen na policejní stanici. Během převozu řekl Bundy důstojníkovi: "Bylo by lepší, kdybyste mě zastřelil."

Ve Volkswagenu byly nalezeny 3 kradené studentské průkazy z Floridské univerzity, 21 kradených kreditních karet a oblečení, které později Leslie Parmenterová identifikovala jako to, které měl na sobě "hasič" Richard Burton. Nedlouho poté byla nalezena i bílá dodávka, do které podle svědků Bundy odvedl Kimberly Leachovou. V dodávce byly nalezeny vlákna z Bundyho oblečení, stejně jako krev a sperma stejné skupiny jakou má Bundy. Na koberci dodávky byla také nalezena krev stejné skupiny jakou měla Kimberly. Otisk boty nalezený kousek od těla Kimberly se navíc shodoval s otiskem Bundyho bot. 31. července 1978 byl proto Bundy obviněn z vraždy Kimberly Leachové. Těsné poté následovalo obvinění z vražd v domě spolku Chi Omega. Bundy však i nadále trval na své nevinně.

Jako první přišel na řadu soud za vraždy v sesterském spolku. Soud se setkal s obrovským zájmem veřejnosti. Bylo to vůbec poprvé, kdy byl soudní proces vysílán živě do celých USA. I tentokrát se Bundy rozhodl podílet na své vlastní obhajobě. Jediné co však dělal bylo to, že totálně sabotoval jakékoliv snažení jeho týmu právníků. Svou největší chybu však udělal na samotném počátku soudního procesu, kdy mu obžaloba nabídla trest 75 let ve vězení za přiznání viny. Bundy s nabídkou nejprve souhlasil, ale na poslední chvíli ji odmítl. Jeden z jeho právníků to později komentoval: "Znamenalo by to totiž, že by musel před celým světem přiznat svou vinu. A to jeho ego nemohlo dovolit." Jako nejdůležitější svědectví se ukázala výpověď Nity Nearyové, která viděla Bundyho utíkat z domu těsně po útoku s vražednou zbraní v ruce, stejně jako výpověď jedné ze studentek, která Bundyho viděla, jak se prochází v tu noc kolem domu spolku Chi Omega. Důležitým důkazem bylo i porovnání odlitku Bundyho zubů se stopami po kousnutí nalezených na hýždích zavražděné Lisy Levyové. Podle názorů expertů šlo o dokonalou shodu. I díky tomu byl Bundy 31. července 1979 uznán vinným ze dvou vražd, tří pokusů o vraždu a vloupání. Rozsudek zněl: trest smrti.

Soud za vraždu Kimberly Leachové začal až 7. ledna 1980. Obžaloba se opírala především o svědectví mnoha lidí, kteří Bundyho viděli ve společnosti Kim i to, jak s dívkou nastoupil do kradené dodávky. Důležité byly již dříve vzpomínaná vlákna a krevní stopy nalezené v dodávce. Během tohoto soudního procesu již bylo patrné, že Bundy ztrácí nervy a několikrát propadl návalům vzteku, kdy křičel na svědka, se kterým nesouhlasil. Jeden z Bundyho životopisců uvedl: "Bylo poznat kolik energie ho stojí, aby  udržel dojem nevinného krasavce. I tak se to jeho pozlátko ztrácelo. Asi si byl dobře vědom toho, že bojuje ztracenou bitvu a uvědomil si, že jeho chování u soudu na to již nemá žádný vliv." Během tohoto soudního procesu Bundy využil floridského zákona, podle kterého je manželství prohlášené u soudu za přítomnosti soudce, považováno za právoplatný sňatek a 9. února 1980 požádal o ruku Carol Ann Boothovou, která ho každý den podporovala v soudní síni. Když Carol souhlasila, Bundy prohlásil, že podle floridského zákona, jsou odteď manželé. To však nemohlo zvrátit rozhodnutí poroty, která i v tomto případě uznala Bundyho vinným. 10. února 1980 byl Bundy znovu odsouzen k trestu smrti. Po vynesení rozsudku začal Bundy křičet: "Řekněte porotě, že se mýlí!"

Bundy sice strávil líbánky v cele smrti, to mu ale nezabránilo v tom, aby zplodil dítě. On i Boothová opakovaně podpláceli stráže, aby jim dopřáli více soukromí. Výsledkem bylo narození Bundyho dcery Rose v říjnu 1981. V červenci 1984 byla u Bundyho nalezena pilka na železo. Následně bylo zjištěno, že jedna z mříží v jeho cele je upilovaná a přilepená zpět podomácku vyrobeným lepidlem. Bundy proto musel být umístěn do jiné cely. Následovalo hned několik Bundyho odvolání proti oběma rozsudkům, všechna byla ovšem neúspěšná. V naprosto beznadějné situaci se tak Bundy rozhodl přiznat k některým vraždám v naději, že mu bude odloženo datum popravy. Rovněž začal spolupracovat s vyšetřovateli na případu sériového vraha nazývaného "Vrah od Green River", který byl nakonec dopaden až po Bundyho smrti v roce 2001.

Během rozhovorů s vyšetřovateli Bundy vůbec poprvé promluvil o svých zločinech. Popsal, jak se opakovaně vracel k tělům svých obětí, kde vedle nich spal nebo s nimi měl sex. V několika případech to dělal opakovaně, dokud mu v tom nezabránil přílišný rozklad těl obětí. Některá těla omýval, líčil nebo oblékal: "Když si dáte načas, ony mohou být čímkoli Vy chcete. Nádherně si je přizpůsobíte." Tato těla si také velice často fotil. K tomu uvedl: "Když něco uděláte opravdu dobře, chcete si na to přece uchovat vzpomínku." Dále řekl, že přibližně 12 obětem odsekl hlavu a minimálně ve 4 případech si jejich hlavy odnesl do svého bytu, kde si je vystavil než se jich musel zbavit. Hlavu jedné oběti pak údajně spálil v krbu své tehdejší přítelkyně Elizabeth Kendallové. Své oběti často škrtil během aktu znásilnění. Šaty svých obětí velice často spálil. Jednak to pro něj byl určitý rituál a jednak tím zabránil tomu, aby se na šatech našly jeho otisky prstů. Podle Bundyho tvrzení byl během vražd často pod vlivem alkoholu. Většina vyšetřovatelů se shodla na tom, že Bundy o těchto vraždách mluvil jako o svých největších životních úspěších. Když se ho vyšetřovatelé zeptali, zda je náhoda, že se drtivá většina jeho obětí podobá Stephanii Brooksové, která ho kdysi odmítla, Bundy to zuřivě popřel: "To je kravina. Jediné co měly společné bylo to, že byly všechny krásné. To je celé." Záměrně se však nepřiznal ke všem vraždám a u některých zatajil některé detaily. To mělo opět jediný cíl: oddálit datum jeho popravy. Zároveň požádal o milost floridského guvernéra. Ten jeho žádost zamítl se slovy: "Nechci se podílet na tomto odporném kupčení s těly nebohých obětí." Bundyho podporovatelé se pokoušeli sehnat podpisy rodinných příslušníků obětí, které nebyly nalezeny. Neúspěšně, tito lidé věděli, že jsou jejich milovaní mrtví a nepotřebovali k tomu Bundyho přiznání. Bundyho přiznání způsobilo největší šok Carol Boothové, která vždy věřila v Bundyho nevinnu. Cítila se tímto naprosto zrazená. Navíc zjistila, že Bundy má milenecký poměr s jednou z jeho obdivovatelek. Odstěhovala se proto i s Rose do Washingtonu a Bundy svou dceru již nikdy neviděl.

Během pobytu ve vězení Bundy podstoupil mnoho psychiatrických vyšetření, jejichž závěry jsou dost často rozdílné. Od bipolární poruchy osobnosti, přes rozdvojenou osobnost, disociální poruchu osobnosti, sociopatii, narcistní poruchu osobnosti až po psychopatii. Většina z psychiatrů se však shodla na tom, že Bundy byl inteligentní egoistický manipulátor, který se sice nakonec k vraždám přiznal, ale odmítal za ně nést jakoukoliv odpovědnost. Sváděl vinu na pornografii, na nepřítomnost jeho biologického otce, na společnost, na alkohol, na policii, na média, v jednom případě nepřímo obvinil i samotné oběti: "Velice snadno se dají poznat zranitelní lidé. Je to vidět v jejich výrazu. Bojí se Vás. Oni vlastně chtějí být zraňováni, chtějí, abyste jim ublížil. V podstatě Vás k tomu vyprovokují."

I když se Bundy přiznal k mnoha vraždám, existuje důvodné podezření, že jeho obětí bylo mnohem více. Sám to i několikrát naznačil. Jednou uvedl, že se k některým vraždám odmítá přiznat, protože jeho oběti byly buďto moc mladé nebo k jejich vraždám došlo moc blízko jeho rodiny nebo jeho blízkých. Následuje seznam vražd, které mohl spáchat Ted Bundy:

31. srpna 1961 - Zmizení Ann Marie Burrové (8 let). Tato dívenka bydlela kousek od tehdy 14letého Bundyho, kterého velmi dobře znala. Ann zmizela v noci ze svého pokoje a nikdy se jí nepodařilo najít. Na trávníku pod jejím oknem byla nalezena stopa, která svou velikostí napovídala, že patří teenagerovi. Navíc pachatel vlezl do jejího pokoje oknem, ke kterému si musel přisunout lavičku. To by opět ukazovala na velmi mladého člověka. Otec Ann navíc tvrdil, že viděl Bundyho se ochomýtat kolem jejich domu v den, kdy Ann zmizela. Bundy si navíc tehdy přivydělával roznášením novin a dům malé Ann patřil k jeho trase. Bundy jakoukoliv spojitost s tímto případem zuřivě odmítal. Zmizení malé Ann je tak dodnes neobjasněné.

23. června 1966 - Útok na Lisu E. Wickovou 20 (let) a Lonnie Ree Trumbullovou (20 let). Obě byly napadeny ve spánku ve svém domě v Seattlu. I ony Bundyho znaly, protože chodily nakupovat do obchodu, kde tehdy Bundy pracoval. Obě dívky byly velmi brutálně zbity kusem dřeva, který se našel na nedalekém trávníku. Lonnie následkům zranění podlehla, Lisa byla sice pár dní v kómatu, ale nakonec se ji podařilo přežít. Bohužel si však nic z oné noci nepamatovala.

30. května 1969 - Vraždy Susan Margarite Davisové (19 let) a Elizabeth Perryové (19 let). Obě tyto dívky byly ubodány blízko Atlantic City, asi 97 km od Philadelphie. Sám Bundy v jednom rozhovoru uvedl, že jeho prvními oběťmi byly dvě ženy v okolí Philadelphie. Jeho teta uvedla, že v době, kdy došlo k vraždám těchto dívek, viděla Bundyho s rukou v sádře, i když byl naprosto zdravý.

19. července 1971 - Vražda Rity Patricie Curranové (24 let) v jejím pokoji v Burlingtonu. Byla nalezená nahá, brutálně zbitá, znásilněná a uškrcená. Rita pracovala v sousedství domova pro svobodné matky, kde se Bundy narodil. Bundy se navíc jednomu agentovi FBI přiznal, že v červenci 1971 zavraždil nějakou ženu v Burlingtonu.

22. července 1971 - V tento den je naposledy viděna studentka Washingtonské univerzity Joyce LaPageové (21 let).  Její tělo je nalezeno o 9 měsíců později v hluboké rokli u města Pullman. Joyce byla zabalená do koberce a měla svázané ruce.

29. června 1973 - Zmizení Rity Lorraine Jollyové (17 let) ve West Linn v Oregonu. 20. srpna zmizí kousek odtud i Vicki Lynn Hollarová (24 let). Tělo ani jedné z dívek se nepodařilo nikdy najít. Sám Bundy se přiznal ke dvěma vraždám v Oregonu, ale neuvedl jména obětí.

27. května 1974 - Zmizení Brendy Joy Bakerové (14 let). Její tělo bylo nalezeno o měsíc později v Millersylvania State Park ve státě Washington.

1. července 1974 - V tento den zmizela v Salt Lake City Sandra Jean Weaverová (19 let). Její nahé tělo bylo nalezeno o den později poblíž Grand Junction v Coloradu.

1. července 1975 - Zmizení Shelley Kay Robertsonové (24 let). Její nahé tělo bylo nalezeno v srpnu téhož roku uvnitř dolu v Bethoud Pass v Coloradu. Jedna ze stvrzenek z benzínové pumpy ukazuje, že se v tu dobu Bundy pohyboval kousek od místa nálezu těla.

4. července 1975 - Zmizení Nancy Perry Bairdové (23 let) ve městě Layton v Utahu. Její tělo se nikdy nepodařilo nalézt. Bundy odmítl jakoukoliv vinu na jejím zmizení.

Únor 1976 - Zmizení Debbie Smithové (17 let). Stalo se tak jen pár dní předtím než začal Bundyho soud za pokus o únos Carol DaRonchové. Tělo Debbie bylo nalezeno 1. dubna 1976 blízko letiště v Salt Lake City.

Čím více se blížilo datum popravy, tím častěji mluvil Bundy o sebevraždě. Nechtěl dopřát státu radost z jeho popravy. Den před svou popravou poskytl Bundy rozhovor psychologovi Jamesi Dobsonovi. Zde tvrdil, že za jeho zločiny stojí raná zkušenost s násilnou pornografií. Bundy moc dobře věděl, že Dobson je dlouhodobým kritikem šíření pornografie, věděl tedy, že jeho slova u něj padnou na úrodnou půdu. Ann Ruleové přitom tvrdil, že něco podobného nikdy nečetl. Ještě den před tímto rozhovorem tvrdil vyšetřovatelům, že pornografie neměla žádný vliv na jeho přerod v sériového vraha. Jeden z jeho právníků k tomu dodal: "Problém se nejmenoval pornografie. Problém se jmenoval Ted Bundy." Ann Ruleová dodává: "Chtěla bych věřit, že to bylo upřímné. Opravdu ano. Ale myslím si, že to byla poslední Tedova snaha o manipulaci. Opět se snažil svést své zločiny na nás, na společnost a on se vykreslil jako naše oběť."

Nic už však nedokázalo oddálit Bundyho popravu na elektrickém křesle. Ta byla provedena 24. ledna 1989 v 07:16. Kolem věznice se shromáždil velký dav lidí, kteří spustili mohutnou oslavu v momentě, kdy byl Bundy popraven. Lidé začali zpívat, tančit, došlo i na menší ohňostroj. Druhá vlna oslav následovala, když bylo Bundyho tělo přenášeno do pohřebního vozu. Popel Theodora Roberta Bundyho byl podle jeho přání rozptýlen na neznámém místě v Kaskádovém pohoří ve státě Washington.

Spisovatelka Ann Ruleová později uvedla: "Po Tedově popravě mi napsalo mnoho dívek se zlomeným srdcem, které byly hluboce zarmouceny Tedovou smrtí. Většinou to byly inteligentní a milé dívky, které hluboce věřily v to, že právě ony jsou ty vyvolené, které by Teda dokázaly změnit. Vůbec si neuvědomovaly, že byly zamilované do muže, který nikdy neexistoval. Tato Tedova tvář byl jen jeden velký podvod. Přesto se ty dívky kvůli němu dlouho trápily. I po své smrti Ted Bundy dokáže ubližovat ženám."

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 9
Celkem: 147612
Měsíc: 22038
Den: 1134