Jdi na obsah Jdi na menu
 


ČIKATILO Andrej Romanovič

article preview

"Rostovský rozparovač" (Ukrajina, Rusko, Uzbekistán)

 

Životopis

Narodil se 13. října 1936 v malé ukrajinské vesnici Jabločnoje v tehdejším SSSR, přímo uprostřed ukrajinského hladomoru. V této době nebylo nijak nezvyklé, že se hladovějící zemědělci uchylovali i ke kanibalismu. Když bylo Čikatilovi 5 let, jeho matka mu řekla, že před 7 lety jeho bratra Stěpana unesli sousedé a snědli ho. I když neexistuje jediný důkaz, že se něco takového opravdu stalo, na malého Čikatila to silně zapůsobilo. Později přiznal, že si velmi často představoval co vše únosci jeho bratrovi udělali. Celá rodina žila v polorozpadlém stavení o jedné místnosti. V dětství Čikatilo trpěl nočním pomočováním, za což byl svou matkou velmi často bit.

Když v roce 1941 vstoupil Sovětský svaz do Druhé světové války, Čikatilův otec byl povolán do armády. Poté co byl raněn byl však zajat německou armádou. Čikatilo viděl hrůzy války na vlastní oči, což ho dílem děsilo a dílem vzrušovalo. Jednou byli Čikatilo i jeho matka přinuceni se dívat jak Němci podpalují jejich stavení. Čikatilův otec se vrátil domů až v roce 1949, ovšem Stalinovým režimem byl označen za zrádce a zbabělce, který se nechal zajmout v boji s nepřítelem. Situace byla o to horší, že ho ze zajetí osvobodila americká armáda. V té době byl Čikatilo (i přes svůj nízký věk) přesvědčeným komunistou a sám několikrát vyčetl otci, že se nechal zajmout wehrmachtem.

Jako dítě byl Čikatilo spíše introvertem, který raději než venku trávil svůj volný čas čtením knih. Preferoval zejména komunistickou literatura a knihy o partyzánech. Zejména byl fascinován příběhem o tom jak skupina partyzánů zajala několik německých vojáků a v lese je během výslechu mučili. Sám Čikatilo později uvedl, že při některých svých vraždách se cítil jako hrdinný partyzán, který mučí podlé vetřelce, kteří napadli jeho zemi. Díky své plachosti a zženštilému vystupovaní neměl mnoho přátel a byl často terčem šikany ostatních dětí. Byl těžce krátkozraký, ale odmítal nosit brýle, aby kvůli nim nebyl šikanován ještě více. Svoje první brýle začal nosit až ve 20 letech.

V dospívání přece jen šikana ze strany ostatních skončila. Čikatilo začal být politicky aktivní a v 16 letech se stal editorem školních novin a politickým mluvčím celé školy. Na druhou stranu, jeho socializační schopnosti byly takřka nulové, obzvláště směrem k ženám. Právě v této době začíná Čikatilo zjišťovat, že trpí chronickou impotencí. To ještě zhoršilo jeho neschopnost oslovit jakoukoliv dívku a Čikatilo začal sám sebe nenávidět. Jeho jediná sexuální zkušenost z této doby je ta, když v 17 letech v přátelském zápase povalil na zem 11letého kamaráda své mladší sestry. Zatímco se chlapec pokoušel vymanit z jeho sevření, u Čikatila došlo k ejakulaci.

V roce 1954 se Čikatilo pokouší dostat na moskevskou státní univerzitu, ale neuspěje u zkoušek. Sám si však neúspěch nepřipouští a vše svaluje na svůj špatný politický profil, za který mohlo otcovo zajetí během války. Kolem 18 roku života získává přece jen několik intimnějších zkušeností se ženami. Díky jeho impotenci však není schopen sexu. Místo toho se stává posedlý onanií. V roce 1957 absolvuje Čikatilo povinnou vojenskou službu. Během této doby se pokusil o sex se ženou, která však o něj nejevila zájem. Povalil ji proto na zem. V tu chvíli u něj opět došlo k ejakulaci. Ženě se poté podařilo utéct, ale Čikatilo si uvědomil, že strach a násilí jej vzrušují mnohem více než samotný pohlavní styk.

Vojenskou službu ukončil v roce 1960. Krátce poté se stěhuje do Ruska, aby si zde našel práci. Podaří se mu to v malém městě Radionovo-Nesvetajskij (severně od Rostova), kde získá zaměstnání jako telefonní inženýr. Když se mu podařilo našetřit dostatek financí, nechal k sobě nastěhovat své rodiče i sestru. V roce 1962 mu jeho sestra představuje ženu jménem Fayina. S tou se nakonec v roce 1963 oženil. Jeho manželka si velmi rychle všimne, že Čikatilo prakticky vůbec neprojevuje jakýkoliv zájem o sex. I přesto se jim nakonec narodily dvě děti. Čikatilo sám později uvedl, že aby jeho manželka otěhotněla, musel masturbovat a sperma do její vagíny pak umístit svými prsty. V roce 1965 se jim narodila dcera Ludmila a v roce 1969 syn Jurij. V roce 1970 se Čikatilo zapsal na korespondenční kurzy ruské literatury, inženýrství a marxismu-leninismu na Rostovské univerzitě. Ty úspěšně absolvuje o rok později.

Ihned poté nastupuje jako učitel na odborné škole v Novošachtinsku. Už od samotného počátku byla jeho učitelská kariéra naprostou pohromou. Díky své plachosti si nebyl schopen získat u žáků respekt. Naopak, stal se cílem šikany nejen svých žáků, ale i některých kolegů, kteří ho považovali za příliš velkého podivína. I přesto však dráhu učitele neopustil, přítomnost dětí ho totiž silně vzrušovala. Nejprve začal děti šmírovat na toaletách, později jim začal dělat neslušné návrhy a to jak dívkám, tak i chlapcům. Jakmile si na jeho chování začali rodiče stěžovat, Čikatilo byl nucen školu opustit a začít vyučovat jinde. To se několikrát opakovalo. Jednou byl pověřen dozorem na chlapecké koleji. Když byl pak přistižen jak se snaží orálně uspokojit spícího chlapce, byl ostatními chlapci zbit. Od té doby nosil Čikatilo u sebe vždy nůž. V roce 1978 se Čikatilo i s rodinou stěhuje do města Šachty, kde kousek od řeky koupil polorozpadlou chatrč..

 

Série vražd

22. prosince 1978 - Je pozdě odpoledne a Světlana Gurenkovová čeká na zastávce na tramvaj. Její pozornost přitáhne malá dívenka v červeném kabátě s kapucí. Zvláštní byl ale hlavně asi 40letý muž s nápadně velkými brýlemi, který se kolem holčičky neustále ochomýtal a něco ji šeptal do ucha. Krátce poté muž ze zastávky odešel a holčička ho po chvíli následovala. Světlaně brzy přijela tramvaj, do které nastoupila a na podivnou dvojici přestala myslet. Holčička se jmenovala Jelena Zakotnovová a bylo jí pouhých 9 let. Muže potkala, když se vracela domů ze školního bruslení. Muž ji slíbil americkou žvýkačku, kterou měl údajně v nedaleké chatce. Lákadlo takové dobroty bylo příliš velké... Když dvojice dorazila do mužovy chatky, či spíše chatrče, muž otevřel dveře a pustil Jelenu dovnitř. Rozsvítil světlo, rovněž vešel dovnitř a okamžitě za sebou zamknul dveře. Pak už neztrácel čas. Přitiskl dívku k zemi a svlékl ji do naha. Holčička začala křičet, proto se muž svým předloktím vší silou zapřel o dívčin krk. Netrvalo dlouho a holčička zůstala nehybně ležet. Její oči však zůstaly otevřené, takže ji útočník jejím vlastní šátkem oči zavázal. Pak se pokusil mít s dívkou pohlavní styk. Nebyl však schopen erekce, takže do dívky pronikl alespoň svými prsty. To ho natolik vzrušilo, že u něj došlo k ejakulaci, jakou nikdy v životě nezažil. V tu chvíli však holčička začala chroptět a kroutit se na podlaze. Muž dostal strach, že ho dívka půjde udat. Vytáhl proto nůž a svou oběť třikrát bodl do žaludku. Pak tělo děvčátka zvedl a odnesl ho k řece Gruševka. Do ní nejprve hodil dívčino tělo a pak i její školní tašku. Ani si nevšiml, že v tu chvíli byla Jelena ještě pořád naživu... Muž se jmenoval Andrej Čikatilo a právě spáchal svoji první vraždu. Dopustil se však dvou chyb. Nevšiml si, že nechal v chatrči rozsvíceno a že na schůdcích vedoucích ke dveřím chatrče zůstala dívčina krev.

Tělo Jeleny Zakotnovové bylo v řece objeveno hned druhý den. Okamžitě se na policii přihlásila Světlana Gurenkovová, která popsala jak den předtím viděla Jelenu ve společnosti 40letého muže se silnými brýlemi. Podle jejího popisu byl vytvořen portrét možného pachatele. Ten stejný den je ve městě Šachty zatčen Alexandr Kravčenko, který byl v roce 1970 zatčen a uvězněn na 6 let za znásilnění a vraždu 17leté dívky. Kravčenkovi bylo 25 let a nikdy v životě nenosil dioptrické brýle... Mezitím podobizna možného pachatele kolovala městem. Dostala se i k řediteli místní školy, který na skice poznal jednoho ze svých učitelů, Andreje Čikatila. Když na to upozornil policii, byl ostře varován, že policie již pachatele zatkla a že bude jen pro jeho dobro, když nikde neprozradí že se mu podařilo identifikovat muže na podobizně.

O něco později dva policisté narazili na krvavé stopy u Čikatilovy chatrče, ve které se navíc svítilo. Čikatilo byl přece jen předveden k výslechu, ale byl propuštěn poté co jeho manželka potvrdila jeho výpověď, ve které tvrdil že byl celý večer s ní doma. Mezitím policie "získala" Kravčenkovo přiznání. Soud s ním byl velice krátký a Kravčenko v něm byl za vraždu odsouzen k 15 letům ve vězení. To rozhněvalo místní obyvatele, kteří požadovali mnohem přísnější trest a sepsali oficiální stížnost proti rozsudku. Byl jmenován nový soudce, který stížnosti vyhověl a v novém procesu odsoudil Kravčenka k trestu smrti. Ten byl vykonán v červenci 1983. Skutečný vrah však zůstal na svobodě...

V roce 1981 je Čikatilova učitelská kariéra definitivně u konce a on si musí najít práci jako zásobovací úředník ve firmě Rostovnerud. Jeho nové zaměstnání mu umožňovalo cestovat někdy i na velké vzdálenosti, protože musel zajišťovat dodávky materiálu pro továrnu.

3. září 1981 - Čikatilo se na autobusové zastávce setkává s Larisou Tkačenkovou (17 let). Ta byla zrovna na útěku z internátní školy a velice často obšťastňovala místní vojáky výměnou za alkohol nebo kus žvance. Nijak ji proto neudivilo, když k ní Čikatilo přistoupil a navrhl jí, aby s ním šla do blízkého lesa. Tam se Čikatilo pokusil o pohlavní styk, ale opět nebyl schopen erekce. Když se jeho impotenci začala Larisa smát, Čikatilo ji začal zuřivě bít pěstmi a aby ji zabránil křičet, nacpal ji do úst hlínu. Pak ji uškrtil. Nakonec své oběti ukousl levou bradavku, kterou snědl. Bylo to poprvé, kdy se Čikatilo dopustil kanibalismu. Následně nad mrtvolou ejakuloval. Sám Čikatilo později uvedl, že pak kolem mrtvého těla nahý tančil radostí, dokud nepadl vyčerpáním. Pak tělo své oběti přikryl větvemi a odešel. Larisino tělo bylo nalezeno hned druhý den.

12. června 1982 - Během další ze svých obchodních cest do města Zaplaskaya, Čikatilo sleduje od autobusové zastávky 13letou Ljubov Birjukovou. Po neúspěšném pokusu o znásilnění ji zasadí minimálně 40 bodných ran nožem. Pak ji ještě vypíchne oči. Její tělo bylo nalezeno o 2 týdny později, ale kvůli tehdy panujícímu vedru z něj zbyla v podstatě jen kostra.

25. července 1982 - Vražda Ljubov Volobujevové (14 let) poblíž letiště v Krasnodaru. Její tělo bylo nalezeno 2. srpna 1982.

13. srpna 1982 - Vražda Olega Požidejeva (9 let) v Adygejsku. Čikatilo chlapci odřízl genitálie, které si vzal sebou domů, kde je snědl. Chlapcovo tělo se nikdy nepodařilo nalézt.

16. srpna 1982 - Vražda Olgy Kaprinové (16 let) v Kazachi Lagerya. Její tělo bylo nalezeno 27. října 1982.

8. září 1982 - Vražda Iriny Karabelnikovové (19 let). Ta opustila domov po hádce s rodiči a už se nikdy nevrátila. Její tělo bylo nalezeno 20. září 1982 asi kilometr od železniční stanice Šachty.

15. září 1982 - Vražda Sergeje Kuzmina (15 let). Sergej utekl z dětského domova kvůli šikaně. Jeho tělo bylo rovněž nalezeno v lese poblíž železniční stanice Šachty až 12. ledna 1983.

11. prosince 1982 - Vražda Olgy Stalmačenokové (10 let). Ztratila se cestou do hudební školy. Čikatilo jí vyřízl srdce, které doma snědl. Její tělo bylo nalezeno na poli poblíž města Novošachtinsk. Film "Občan X" začíná scénou, kdy traktor na poli odhalí tělo mrtvé holčičky. Onou holčičkou byla právě Olga Stalmačenoková.

Různorodost Čikatilových obětí policisty natolik zmátla, že zpočátku nabyli dojmu, že pátrají po 2 rozdílných vrazích. Navíc ke dvěma vraždám došlo mimo Rostovskou oblast. Nutno ovšem říci, že policejní sbor byl naprosto nezkušený co se týče případů sériových vražd a navíc musel bojovat s režimem, který zarputile trval na tom, že něco podobného není v SSSR vůbec možné.

18. června 1983 - Vražda Laury Sarkisjanové (15 let). Dívka byla na útěku z rodné Arménie. K její vraždě došlo poblíž železničních kolejí v městě Šachty. Její tělo nebylo nikdy nalezeno a za její vraždu nakonec nebyl Čikatilo odsouzen.

Červenec 1983 - Vražda Iriny Duněnkové (13 let). Tato dívenka byla mentálně postižená a byla to mladší sestra Čikatilovy tehdejší milenky. Její tělo bylo nalezeno 8. srpna 1983 v leteckém parku v Rostově.

Červenec 1983 - Vražda Ljudmily Kušubové (24 let). Ljudmila byla od narození tělesně postižená, tou dobou byla bez domova a byla matkou dvou dětí. Její tělo bylo nalezeno 12. března 1984 poblíž autobusového nádraží Šachty.

9. srpna 1983 - Vražda Igora Gudkova (7 let). Stal se nejmladší Čikatilovou obětí. Jeho tělo bylo navíc děsivě zohavené. Zavražděn byl v leteckém parku v Rostově.

19. září 1983 - Vražda Valentiny Čučulinové (22 let). Její tělo bylo nalezeno 27. listopadu 1983 v lese poblíž stanice Kirpičnaja.

Léto nebo podzim 1983 - Vražda neznámé ženy (18 - 25 let). Čikatilo tvrdil, že se s ní setkal na autobusovém nádraží v Novošachtinsku, když sháněla klienta. Její tělo bylo nalezeno 8. října 1983. Tato oběť nebyla nikdy identifikována.

Vysoký počet obětí vyděsil už i moskevské policejní ústředí, které rozhodlo jmenovat šéfem vyšetřování majora Michajla Fetisova. Ten se i se svým týmem okamžitě přesunul do Rostova. Tam po svém příjezdu ostře zkritizoval dosavadní postup policie a trval na tom, že za všemi vraždami stojí pouze jeden jediný vrah. Moskva se skřípěním zubů souhlasila, ale zakázala používat termín sériový vrah, protože to byl znak západního úpadku. Fetisov do svého týmu přibral i talentovaného forenzního analytika Viktora Burakova. Bohužel i u nově sestaveného týmu se projevila extrémní nezkušenost s podobným typem vražd. Burakov usoudil, že vrah musí trpět abnormální úchylkou, která se již dříve musela projevit násilným chováním. Záhy byl předvolán každý muž z Rostovské oblasti, který byl někdy odsouzen za sexuálně násilný čin, dále byli předvoláváni homosexuálové, pedofilové a mentálně postižení. Ze spermatu nalezenému v místech vražd policisté zjistili, že vrah má krevní skupinu AB. Kdo z předvolaných mužů odpovídal této krevní skupině byl nadále držen ve vazbě. Předvolán byl nakonec i Čikatilo. Jeho krevní skupina však neodpovídala té vrahově a tak byl propuštěn. Nedlouho poté byl předveden k výslechu opět, protože byl pozorován jak v blízkosti rostovského tramvajového depa oslovuje mladé lidi. Byl však opět propuštěn.

K vraždám se nakonec přiznal mentálně postižený muž jménem Šaburov. Uvedl, že děti zavraždil on a jeho čtyři přátelé (rovněž mentálně postižení), kteří byli také zatčeni. Policie jejich přiznání věřila i přesto, že ani jeden z nich nebyl schopen uvést detaily žádné z vražd a ani nebyli schopni dovést policisty na místa, kde k vraždám došlo. Když pak začalo opět obětí přibývat, policie nabyla dojmu, že má co do činění s gangem bláznů a začala k výslechu předvádět další a další mentálně postižené muže. Výslechové metody policistů byli natolik brutální, že jeden z mužů na jeho následky zemřel a další spáchal ve vazbě sebevraždu. Když vražd nadále přibývalo, bylo už i policistům jasné, že jejich teorie o gangu mentálně postižených má vážné trhliny a nakonec všechny zadržené muže propustila. Další jejich teorie byla ta, že vrahem je řidič pracující pro některou z místních továren. K výslechu byli proto předvoláni všichni místní řidiči z povolání. Celkem bylo v této době předvedeno k výslechu přes 150 000 lidí.

27. října 1983 - Vražda Věry Ševkunové (19 let). Čikatilo jí odřízl obě ňadra. Její tělo bylo nalezeno 30. října 1983 v lese poblíž města Šachty.

27. prosince 1983 - Vražda Sergeje Markova (14 let). Ztratil se po cestě z práce. Čikatilo chlapci zasadil 70 bodných ran nožem a pak mu odřízl genitálie. V chlapcově konečníku bylo nalezeno vrahovo sperma. Sergejovo tělo bylo nalezeno 4. ledna 1984 v lese poblíž Novočerkassku.

9. ledna 1984 - Vražda Natalji Šalapininové (17 let) v leteckém parku v Rostově. Nataljia byla blízkou kamarádkou Olgy Kaprinové, kterou Čikatilo zavraždil v roce 1982. Čikatilo Natalji zasadil 28 bodných ran nožem. Její tělo bylo nalezeno hned druhý den.

21. února 1984 - Vražda Marty Rjabenkové (45 let) v leteckém parku v Rostově. Byla nejstarší Čikatilovou obětí. Byla to alkoholička, toho času bez domova. Její tělo bylo nalezeno hned druhý den.

24. března 1984 - Vražda Dmitrije Ptašnikova (10 let). Čikatilo na chlapce narazil před novinovým stánkem v Novošachtinsku. Zjistil, že chlapec sbírá poštovní známky a slíbil mu, že pokud s ním půjde, ukáže mu svou vlastní sbírku s několika vzácnými kusy. Čikatila toho dne s chlapcem vidělo hned několik svědků, kteří policii poskytli poměrně přesný popis pachatele. Když Čikatilo chlapce zavraždil, vykousl mu jazyk a ukousl penis. Když bylo chlapcovo tělo o 3 dny později nalezeno, policie na místě činu našla kousek od těla vrahovu stopu a na chlapcově tělo bylo nalezeno i vrahovo sperma a sliny.

25. května 1984 - Vraždy Taťány Petrosjanové (32 let) a Světlany Petrosjanové (11 let). Šlo o matku a dceru, které Čikatilo zavraždil kousek od města Šachty. Taťána byla Čikatilovou milenkou (podle některých teorií byla dokonce i jeho komplicem) a znala ho od roku 1978. Nejprve zabil Taťánu. Její dcera vše viděla a dala se na útěk. Čikatilo ji dohonil a kladivem ji rozdrtil hlavu doslova na kaši. Jejich těla byla nalezena 5. července 1984.

Červen 1984 - Vražda Jeleny Babulinové (22 let). Čikatilo ji ubodal a pak její tělo zaházel listím a větvemi. Tělo této oběti bylo nalezeno 27. srpna 1984 v Rostovské oblasti.

10. července 1984 - Vražda Dmitrije Illarionova (13 let). Zmizel v Rostově, když si šel pro lékařské potvrzení na letní tábor. Jeho tělo bylo nalezeno 12. srpna 1984 v kukuřičném poli.

19. července 1984 - Vražda Anny Lemeševové (19 let). Zmizela, když se vracela od zubaře. Byla zavražděna v blízkosti železniční stanice Kirpičnaja.

V létě 1984 Čikatilo skončil ve svém zaměstnání, protože byl přistižen při krádeži linolea a autobaterie. Dostal na výběr, buďto podá výpověď nebo bude celá věc předána policii. Čikatilo si vybral dobrovolný odchod. Už 1. srpna však nastupuje na stejné pozici jen o kousek dál v Rostově.

Červenec 1984 - Vražda Světlany Canové (20 let). Tělo této Lotyšky bylo nalezeno 9. září 1984 v leteckém parku v Rostově.

2. srpna 1984 - Vražda Natalji Golosovskajové (16 let). Zmizela během návštěvy své sestry v Novošachtinsku. Byla zavražděna v leteckém parku v Rostově.

7. srpna 1984 - Vražda Ljudmily Alexejevové (17 let). Čikatilo ji potkal na autobusové zastávce, kde jí slíbil, že ji ukáže kudy se jde na rostovské autobusové nádraží. Později ji ubodal 39 ranami nožem.

8. - 11. srpna 1984 - Vražda neznámé ženy (20 - 25 let). Čikatilo tuto ženu potkal na břehu řeky Čirčik během své pracovní cesty do Uzbekistánu. Její tělo bylo nalezeno 16. srpna 1984, ale nikdy se jej nepodařilo identifikovat.

13. srpna 1984 - Vražda Akmaral Sejdalijevové (12 let). Tato dívka byla na útěku z Kazachstánu. I ji Čikatilo zavraždil během své pracovní cesty v Uzbekistánu.

28. srpna 1984 - Vražda Alexandra Črpeka (11 let). Čikatilo na Alexandra narazil před kinem "Petrel" v Rostově. Slíbil mu, že mu doma pustí nějaké zajímavé video. Nalákal ho do lesa k břehu řeky Don, kde chlapce uškrtil, rozpáral mu břicho, vypíchl obě oči a nakonec ho vykastroval.

6. září 1984 - Vražda Iriny Lučinskajové (24 let). Tato knihovnice zmizela cestou do sauny. Zavražděna byla v leteckém parku v Rostově. Její tělo bylo nalezeno hned příští den.

Přibližně ve stejnou dobu se Burakov rozhodl obrátit na psychiatry a sexuology z Rostovského lékařského institutu se žádostí o sestavení vrahova profilu. Všichni ho odmítli, protože k sestavení profilu neměli dostatek informací. Uspěl jen u psychiatra Alexandra Buchanovskeho. Ten z minima informací ve své 65stránkové zprávě uvedl, že vrah je sexuální deviant, vysoký necelých 180 cm, ve věku 45 - 50 let, průměrné inteligence, nosí boty o velikosti 10 nebo více a má poměrně běžnou krevní skupinu. Dále uvedl, že vrah patrně trpí nějakou formou sexuální indispozice, kterou si vybíjí brutálními útoky na svých obětech a že je pravděpodobně ženatý. V jeho zprávě se také uvádí, že k vraždám došlo na tak velké ploše proto, že vrah jezdí na pravidelné služební cesty a vzhledem k tomu, že k vraždám dochází v pracovní dnech, má jeho zaměstnání blízko k výrobnímu procesu. Šlo o první podobnou spolupráci v historii SSSR.

Burakov také zesílil policejní dozor na autobusových a tramvajových zastávkách nebo na vlakových nádražích. Jedním z nejstřeženějších míst bylo autobusové nádraží v Rostově. A právě zde na sebe Čikatilo poprvé upozornil, když se nazdařbůh potuloval po nádraží a oslovoval neznámé dívky. Byl policistou ve službě požádán o doklady. Čikatilo působil velmi nervózně a tvrdil, že se vrací ze služební cesty. Policista zjistil, že Čikatilo má doklady v pořádku, omluvil se mu za vyrušení a nechal ho jít. Nemohl se však zbavit dojmu, že ten muž něco skrývá...

13. září 1984 - Ten stejný policista je opět na hlídce na autobusovém nádraží v Rostově, tentokrát ovšem v civilu. Pozdě odpoledne si opět všimne Čikatila. Společně s kolegou začali Čikatila sledovat. Ten několikrát odjel některým z autobusů, ale po chvíli se zase vrátil zpět. Celou dobu se pokoušel navázat rozhovor se ženami různého věku. Většinou byl odmítnutý, ale to ho nijak neodradilo a vždy se jen přesunul k jiné ženě či dívce. Jednu chvíli si na 2 hodiny zdříml a když se probudil, opět pokračoval v oslovování neznámých žen. V jednu chvíli si k němu přisedla mladá dívka a začala s ním mluvit. Tentokrát Čikatilo zřejmě slavil úspěch, protože po chvíli dívce položil ruku na rameno. Dívka, evidentně opilá, položila hlavu do jeho klína a začala ho orálně uspokojovat, zatímco Čikatilo ji osahával pod blůzou. Po pár minutách se dívka napřímila a Čikatilovi něco naštvaně řekla. Pak se zvedla a odešla. Policisté již na nic nečekali, přistoupili k Čikatilovi a požádali ho o doklady. Když se Čikatilo dozvěděl, že byl celou dobu sledován a že je zatčen, byl v tak silném šoku, že téměř nebyl schopen pohybu a začal se silně potit. Policisté mu řekli, aby ukázal obsah jeho aktovky. Čikatilo ji velmi neochotně otevřel. V aktovce byl kus lana, sklenice vazelíny a nůž s dlouhou čepelí. Čikatilo byl okamžitě převezen do vazby.

Čikatilo byl za nemravné chování na veřejnosti odsouzen k 15 dnům ve vězení. To muselo vyšetřovatelům stačit, aby proti němu sehnali dostatek důkazů, které by ho spojovaly s vraždami dětí a žen. Velmi brzy zjistili, že se dopustil krádeže v bývalém zaměstnání, což jim umožnilo držet ho v cele mnohem déle. Policisté se rovněž dopátrali záznamů o jeho nemravném chování vůči dětem během jeho učitelské kariéry. Několik jeho sousedů rovněž vypovědělo, že si do své chatrče často vodí prostitutky a že se velmi rád potuluje po vlakových a autobusových nádražích. Vše vypadalo na to, že se policistům podařilo dopadnout možného pachatele. Až do doby než byl Čikatilovi odebrán vzorek krve, který ukázal že má krevní skupinu A. Bohužel nedošlo k odběru slin nebo spermatu. Problém je v tom, že antigen B se v krvi vyskytuje jen v menším množství. Kdyby policejní lékař Čikatilovi odebral např. vzorek slin, zjistil by, že Čikatilo má ve skutečnosti krevní skupinu AB... Došlo i k další chybě ze strany policie, když místní poručík obsah Čikatilovy aktovky poslal omylem k Čikatilovi domů. Tam se obsah aktovky "záhadně" ztratil. Kvůli nedostatku důkazů tak byl Čikatilo nakonec odsouzen jen k 1 roku za krádež v bývalém zaměstnání a byl vyloučen z komunistické strany. Policista, který na Čikatila upozornil a nakonec ho i zatkl byl za svou přílišnou zanícenost degradován. Čikatilo si nakonec ze svého trestu odseděl jen 3 měsíce a 12. prosince 1985 byl propuštěn na podmínku...

Po Novém roce si Čikatilo našel nové zaměstnání. Začal pracovat v továrně na lokomotivy v Novočerkassku. I tentokrát mu jeho nová práce umožnila cestovat na větší vzdálenosti. Prvního půl roku v novém zaměstnání nespáchal žádnou vraždu. Až v polovině roku 1985 odjel na služební cestu do Moskvy...

31. července 1985 - Vražda mentálně postižené Natalji Pochlistovové (18 let) poblíž moskevského letiště Domodědovo. Čikatilo ji potkal ve vlaku, kde jí nabídl vodku, pokud mu ukáže cestu z nádraží. Později jí zasadil 38 bodných ran nožem. Její tělo bylo nalezeno 3. srpna 1985.

25. srpna 1985 - Vražda Iriny Guljajevové (18 let) v lese poblíž autobusového nádraží v městě Šachty. Irina byla alkoholička, kterou Čikatilo nalákal do lesa příslibem teplého jídla. V lese se pokusil o pohlavní styk, ale opět neudržel erekci. Dívka se mu začala smát a Čikatilo ji v návalu vzteku zabil. Její tělo bylo nalezeno hned druhý den.

V listopadu 1985 byl z Moskvy poslán Issa Kostojev, aby dohlížel na vyšetřování. Znovu byli předvoláni k výslechu všichni muži, kteří byli někdy odsouzeni za sexuální napadení. Policie a milice rovněž zostřily dohled nad rostovským nádražím. S hlídáním nádraží pomáhaly i policejní helikoptéry a skupiny dobrovolníků. Je až neuvěřitelné, že jedním z nich byl i Andrej Čikatilo. Ten pozorně četl novinové články o vraždách a držel svoje vražedné choutky pod kontrolou. Alespoň v průběhu roku 1986...

16. května 1987 - Vražda Olega Makarenkova (13 let) ve městě Revda. Čikatilo ho z nádraží vylákal do lesa, kde jej zavraždil a jeho tělo zahrabal. Chlapec byl nalezen až po Čikatilově zatčení.

29. července 1987 - Vražda Ivana Bilovetskeho (12 let) v lese poblíž železniční trati u města Záporoží. Čikatilo do chlapce bodal tak zuřivě, že při útoku zlomil čepel svého nože. Ivanovo tělo našel jeho otec hned druhý den.

15. září 1987 - Vražda Jurije Terešonoka (16 let). Toho Čikatilo potkal v kavárně během své služební cesty do Leningradu. Chlapci nabídl, že s ním může jít do jeho chatky, kterou má poblíž. Jurije pak odvedl do lesa, kde ho povalil na zem, svázal mu ruce a začal ho bodat nožem. Pak chlapcovo tělo zahrabal. K nálezu těla došlo až po Čikatilově zatčení.

1. - 4. dubna 1988 - Vražda neznámé ženy (18 - 25 let) přímo v areálu továrny na kov ve městě Krasny Sulin. Čikatilo ji pobodal a pak na ni shodil betonový panel. Její tělo bylo nalezeno 6. dubna 1988.

15. května 1988 - Vražda Alexeje Voronka (9 let) ve městě Ilovajsk. Alexej zmizel poté co odešel navštívit svou babičku. Čikatilo chlapci rozpáral břicho a odřízl genitálie. Jeho tělo bylo nalezeno 17. května 1988.

14. července 1988 - Vražda Jevgenije Muratova (15 let). Čikatilo chlapci odřízl genitálie a ukradl mu jeho kapesní hodinky. Tělo oběti bylo nalezeno 11. dubna 1989.

8. března 1989 - Vražda Taťány Ryžovové (16 let). Čikatilo ji nalákal do bytu jeho dcery ve městě Šachty, který byl prázdný od té doby co se jeho dcera rozvedla a vrátila se zpět domů. V bytě ji opil vodkou a ubodal ji nožem. Uvědomil si, že tělo nemůže nechat v bytě a proto své oběti kuchyňským nožem odřízl hlavu i obě nohy. Části těl pak zabalil do novin a teplákové soupravy, půjčil si od souseda sáně a na nich odvezl rozčtvrcené tělo své oběti do odlehlejší oblasti, kde se ho zbavil. Po cestě mu jeden kolemjdoucí muž nabídl pomoc s tažením saní. Vyděšený Čikatilo souhlasil, aby nevzbudil příliš pozornosti. Tento muž dost možná nikdy nezjistil co tenkrát pomáhal odtáhnout. Části těla byly nalezeny hned druhý den.

11. května 1989 - Vražda Alexandra Djakonova (8 let) v křoví poblíž centra Rostova. Chlapec zmizel, když se šel projít. Jeho tělo bylo objeveno 14. července 1989.

20. června 1989 - Vražda Alexeje Mojsejeva (10 let). Čikatilo jej vylákal z pláže do lesa, kde jej zavraždil. Jeho tělo bylo nalezeno 6. září 1989.

19. srpna 1989 - Vražda Jeleny Vargové (19 let). Tuto Maďarku Čikatilo potkal cestou na narozeninový večírek jeho otce. Jelena seděla na autobusové zastávce a Čikatilo se nabídl, že ji doprovodí domů. Místo toho ji nalákal do lesa, kde ji ubodal. Pak jí odřízl obě ňadra a z těla jí vyjmul dělohu. Tentokrát své oběti odřízl i obě tváře. Odříznuté části těla pak zabalil do dívčiných šatů a vložil je do své aktovky. S těmito "trofejemi" pak šel na otcův večírek. Zde je pak potají pojídal na toaletě.

28. srpna 1989 - Vražda Alexeje Chobotova (10 let). Čikatilo se s ním setkal před video obchodem v Rostově. Čikatilo chlapce ubodal a jeho tělo pohřbil na místním hřbitově pro sebevrahy. K nálezu těla došlo až po Čikatilově zatčení. Alexejova matka téměř rok procházela všechny zastávky a nádraží v Rostově s fotkou svého syna v naději, že ho jednoho dne najde živého a zdravého...

14. ledna 1990 - Vražda Andreje Kravčenka (11 let). Čikatilo chlapce oslovil kousek od Andrejevova domu ve městě Šachty. Chlapcovo vyvrhnuté tělo bylo nalezeno 19. února 1990 v blízkém lese.

7. března 1990 - Vražda Jaroslava Makarova (10 let). Jaroslav byl toho dne za školou a na Čikatila narazil na rostovském vlakovém nádraží. Čikatilo jej zavraždil v rostovské botanické zahradě. Když bylo chlapcovo tělo následující den nalezeno, policisté zjistili, že mu vrah uřízl jazyk i genitálie a že má oběť roztržený konečník.

4. dubna 1990 - Vražda Ljubov Zujevové (31 let). Čikatilo ji vylákal z vlaku, když cestovala z Novočerkassku do města Šachty.

28. července 1990 - Vražda Viktora Petrova (13 let). Viktor přespával i se svou rodinou na nádraží Rostov-Glavny. Odtud ho Čikatilo vylákal do botanické zahrady, kde jej zavraždil jen kousek od místa, kde byl zabit i Jaroslav Makarenko.

14. srpna 1990 - Vražda Ivana Fomina (11 let). Chlapec se koupal na pláží v Novočerkassku. Zmizel, když se šel do blízkého křoví převléct. Čikatilo mu zasadil 42 bodných ran nožem a v momentě, kdy byl chlapec stále ještě naživu, ho vykastroval. Ivanovo tělo bylo nalezeno 17. srpna 1990.

16. října 1990 - Vražda Vadima Gromova (16 let). Tento mentálně postižený chlapec zmizel během jízdy vlakem do Taganrogu. Čikatilo mu zasadil 27 bodných ran nožem, ukousl mu jazyk a odřízl varlata. Vadimovo tělo bylo objeveno 21. října 1990.

Nálezy poslední těl vyburcovaly policii k maximálnímu možnému nasazení. Burakov nařídil, aby největší nádraží v Rostovské oblasti byly 24 hodin v kuse pod dohledem uniformovaných policistů. S výjimkou 3 menších nádraží - Kirpičnaja, Donleškoz a Lesostep. Zde hlídkovali policisté v civilu. Plán byl jednoduchý. Přítomností uniformovaných policistů odradit vraha od větších nádraží a donutit ho udeřit právě na některé z těchto tří menších stanic. Uniformovaní policisté byli rovněž vybaveni brýlemi pro noční vidění. Několik atraktivních policistek se snažilo přimět vraha k akci tím, že v provokativních šatech trávily dlouhé hodiny na autobusových a vlakových nádražích. Operace byla zahájena 27. října 1990.

30. října 1990 - Vražda Viktora Tiščenka (16 let). Čikatilo tohoto chlapce potkal na nádraží Kirpičnaja zrovna v době, kdy kvůli nedostatku personálu bylo bez dozoru. Viktor byl zavražděn ve městě Šachty. Chlapec o svůj život tvrdě bojoval, pokousal Čikatila na prstu levé ruky a podařilo se mu vrahův prst zlomit. Jeho tělo bylo nalezeno 2. listopadu 1990.

Jeden z drážních zaměstnanců rozpoznal fotografii poslední oběti a uvedl, že viděl tohoto chlapce ve společnosti šedovlasého muže s brýlemi. Uvedl také, že tohoto muže už na nádraží několikrát viděl. Velice často prý mluví s mladými lidmi. Jednou mluvil s nějakým chlapcem, ale ten od něj utekl.

6. listopadu 1990 - Vražda Světlany Korostikové (22 let). Tato prostitutka bez domova byla zavražděna v lesích poblíž stanice Donleškoz. Čikatilo jí surově zbil, pobodal nožem, ukousl jí jazyk a odřízl ňadra. Bradavky snědl přímo na místě, prsa oběti si vzal domů, kde je později také snědl. Jeden z policistů hlídkujících na stanici si všiml Čikatila jak vychází z lesa a je zborcený potem. Když k němu přišel blíže uviděl, že Čikatilo má oblečení od hlíny a trávy, krev na tváři a na uchu a že má ovázaný prst na levé ruce. Policista Čikatila požádal o doklady. V tu chvíli přijel vlak a Čikatilo požádal o to, zda do něj může nastoupit. Policista svolil a později vyplnil hlášení o incidentu.

 

Zatčení a soud

13. listopadu 1990 je nalezeno tělo Světlany Korostikové. Policisté okamžitě zpětně překontrolují všechny záznamy od policistů v terénu. Opět se objevuje jméno Andrej Čikatilo. Vyšetřovatelé prošli několik vražd, ke kterým došlo mimo Rostovskou oblast a porovnali je se služebními cestami Čikatila. Ukáže se, že Čikatilo byl vždy poblíž na služební cestě. Rovněž vypluje na světlo Čikatilovo obtěžování dětí během jeho kantorské kariéry. 14. listopadu bylo rozhodnuto, že Čikatilo bude pod neustálým dozorem policistů ve snaze dopadnout ho při činu. Po dobu 6 dnů byl Čikatilo několikrát viděn jak na vlakových nebo autobusových nádražích mluví s mladými dívkami nebo dětmi. Pokud byl odmítnut, okamžitě oslovil další dívku či dítě.

20. listopadu 1990 je Čikatilo v práci. Protože však jeho zlomený prst stále bolel, rozhodl se odejít z práce dříve a jít na rentgen. Odtud pak šel domů. Za chvíli jde však opět ven, aby si koupil pivo. Po cestě se pokusí mluvit s malým chlapcem, ale je odehnán jeho matkou. O kus dále osloví dalšího malého chlapce. Rozhovor trvá jen krátce, protože na chlapce zavolá jeho matka. Čikatilo pokračoval v cestě, ale během několika málo chvil k němu přistoupili čtyři muži v kožených bundách, kteří se mu identifikovali jako policejní důstojníci. Muži mu oznámili, že je zatčen, naložili ho do auta a odvezli na policejní stanici.

Zde policisté zjistí, že Čikatilo měl u sebe zavírací nůž, který si většinou lidé neberou, když si jdou pro pivo. Dále byl v jeho aktovce opět nalezen kus lana a sklenice vazelíny. Čikatilo navíc nebyl schopen vysvětlit jak došlo ke zlomení jeho prstu, který byl evidentně prokousnutý. Byla nařízena domovní prohlídka v Čikatilově bytě, během které bylo nalezeno 23 nožů, kladivo a boty, jejichž otisk se shodoval s otiskem boty nalezeném na místě jedné z vražd.

Během výslechů Čikatilo kategoricky odmítal jakoukoliv spojitost s vraždami a pořád dokola se přiznával ke krádeži ve svém bývalém zaměstnání a k obtěžování dětí v době, kdy byl učitelem. Navíc neustále opakoval, že byl již několikrát vyslýchán kvůli vraždám, ale vždy byl propuštěn jako nevinný. Do Čikatilovy cely byl také nasazen informátor, rovněž zbytečně.

29. listopadu proto Kostojev opět požádá o pomoc psychiatra Buchanovskeho. Ten souhlasil s tím, že Čikatila vyslechne, ale pouze pod podmínkou, že veškeré nahrávky pořízené během výslechu, budou sloužit pouze pro jeho soukromé účely a že nebudou použity jako důkaz u soudu. Kostojev souhlasil a Buchanovskij začal Čikatila vyslýchat 30. listopadu 1990.

Buchanovskij Čikatila ujistil, že výslech má jediný cíl. Pomoci vše pochopit Čikatilově rodině. Buchanovskij dokonce zorganizoval krátkou návštěvu Čikatilovy manželky. Po ní se Čikatilo rozplakal. Pak mu Buchanovskij začal pročítat svůj profil vraha, který sestavil před několika lety pro policii. Během dvou hodin se Čikatilo přiznal k 36 vraždám spáchaných mezi červnem 1982 a listopadem 1990. Během dalších výslechů se postupně přiznával k dalším a dalším vraždám. Do 5. prosince jejich počet stoupl na 56. Během následujících měsíců byl Čikatilo převážen na různá místa vražd, kde vyšetřovatelům popisoval jak vraždil své oběti, jak je znásilňoval, zohavoval, pojídal části jejich těl a pil jejich krev. Policisté byli překvapeni jak přesnou paměť Čikatilo měl. Pamatoval si místa vražd téměř přesně, stejně jako jejich data. Čikatilo rovněž policisty dovedl k tělům obětí, která dosud nebyla objevena. Tři těla se nakonec nepodařilo nalézt, takže Čikatilo byl nakonec obviněn z 53 vražd.

20. srpna 1991 byl Čikatilo převezen do Moskvy na psychiatrické vyšetření, které mělo za účel stanovit, zda je schopen podstoupit soudní proces. 18. října byl oficiálně prohlášen za mentálně schopného předstoupit před soud.

Soud byl zahájen 14. dubna 1992. Čikatilo byl během jeho průběhu držen ve speciálně navržené kleci, která ho měla chránit před útokem příbuzných jeho obětí. 16. dubna soudce povolil Čikatilovi, aby před soudem promluvil. Následovaly 2 hodiny Čikatilova nesouvislého monologu, který měl pravděpodobně jediný cíl: přesvědčit soud, že je Čikatilo šílený. I policisté, kteří Čikatila znali před soudním procesem, mluvili v podobném duchu. Během výslechů se Čikatilo choval normálně, ale u soudu se vehementně snažil ze sebe udělat blázna. Čikatilovo chování se postupně zhoršovalo. Neustále si na něco stěžoval. Jednou to byly krysy, jindy zase na to, že je v jeho cele nadměrná radiace. Jednou se u soudu svlékl, začal na přihlížející mávat svým penisem a křičel: "Podívejte se na tu zbytečnou věc! Co jsem s tím asi tak mohl dělat?" Po tomto incidentu byl okamžitě odveden ze soudní síně. V jednu chvíli požadoval, aby byla vyměněna soudní zapisovatelka, protože ho moc vzrušuje. Jindy si zase stěžoval na to, že je těhotný a stráže ho schválně bijí do břicha, aby potratil. Když však měl Čikatilo možnost pronést závěrečnou řeč, tuto možnost odmítl.

Když byl soud odročen před vynesením rozsudku, bratr zavražděné Ljudmily Alexejevové po Čikatilovi mrštil kus železa. Ten minul Čikatilovu hlavu jen o kousek a zasáhl ho do hrudi. Zatímco se Čikatilo svalil jak pod úderem blesku, v soudní síni vypukla vřava. Stráže se pokusili vyvést útočníka ven, na jeho obranu se však postavilo několik příbuzných Čikatilových obětí. V nastalé potyčce stráže vyvedli několik lidí ze soudní síně, nikdo z nich však nakonec nebyl zadržen.

Soud se znovu sešel 15. října 1992. Čikatilo přišel s úsměvem na tváří, nevšímaje si nenávistných pokřiků z "publika". Nakonec však musel být vyveden ze soudní síně, protože soudce neustále přerušoval nesmyslnými výkřiky. Vrátil se až na konečné vynesení rozsudku. Čikatilo byl nakonec odsouzen za 52 vražd k trestu smrti. V případě jedné vraždy nebyl odsouzen. Když soudce četl tresty smrti za každou jednotlivou vraždu, bylo vše doprovázeno obrovským aplausem ze strany příbuzných obětí a jekotem ze strany Čikatila. Když soudce rozsudek dočetl, Čikatilo začal křičet: "Je to podvod! Nebudu poslouchat ty vaše lži!" I tentokrát musel být násilně odveden ze soudní síně.

4. ledna 1994 ruský prezident Boris Jelcin odmítl Čikatilovu žádost o milost. 14. února 1994 tak byl Andrej Romanovič Čikatilo odveden do speciální zvukotěsné místnosti ve věznici v Novočerkassku, kde byl popraven střelou za pravé ucho.

 

Rozhovor s Andrejem Čikatilem najdete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář