Jdi na obsah Jdi na menu
 


LANDRU Henri Désiré

article preview

"Modrovous"

(Francie)

 

Životopis

Henri Désiré Landru se narodil 12. dubna 1869 v Paříži. Byl považovaný za bystré a inteligentní dítě. V 18 letech vstoupil do francouzské armády, kde dosáhl hodnosti seržanta. Jeho vojenská kariéra skončila o 4 roky později. Mezi svými vrstevníky vynikal svou inteligencí a hlavně uhlazeným chováním, které se setkávalo s úspěchem především u žen, které mu doslova padaly k nohám. Navíc byl údajně vášnivým a náruživým milencem. V roce 1891 svedl vlastní sestřenici, která mu porodila dceru. To mu nijak nebránilo v tom, aby se o 2 roky později oženil s jinou ženou, známou pouze podle křestního jména Marie-Catherine. S tou měl později další 4 děti. V tu dobu Landru začal pracovat jako prodavač. Jednoho dne se ovšem jeho zaměstnavatel sebral a utekl i s penězi, které Landruovi dlužil. To byla sice pro Landruho silná rána, ale navzdory tomu si vzal ze svého bývalého zaměstnavatele příklad a dal se na dráhu zločince.

Jeho oběťmi se nejčastěji stávaly vdovy ve středním věku, které omámil sladkými slůvky a pak od nich skupoval majetek za směšné ceny nebo jim sliboval že jejich celoživotní úspory bude výhodně investovat. Samozřejmě pak zmizel i s penězi. Vše fungovalo dobře až do roku 1900, kdy byl Landru poprvé zatčen, když se pod falešným jménem pokusil vybral peníze v bance. Po svém odsouzení se ve vězení neúspěšně pokusil o sebevraždu. Během dalších 10 let se do vězení dostal ještě sedmkrát. V roce 1908 si podal inzerát do místních novin, ve kterém se popsal jako bohatý vdovec hledající osamělou vdovu. Ozvala se mu 40letá paní Izoreová, kterou hbitě přesvědčil aby mu půjčila 15 000 franků. Landru s těmito penězi stejně hbitě zmizel a zanechal vdovu bez jediného franku. Dopaden byl velmi brzy, peníze nebohé vdovy ovšem stačil utratit. Landru byl odsouzen na další 3 roky ve vězení. Svou kriminální činností nakonec dohnal svého otce k sebevraždě. Po svém propuštění Landru na čas opustil Paříž a začal se potulovat po venkově. Mezitím byl za další podvody v nepřítomnosti odsouzen k doživotní deportaci do Nové Kaledonie. Landru i tak dále pokračoval v dráze podvodníka. Jen se tentokrát zaměřil na penzionované vojáky, které pod různými záminkami obíral o jejich celoživotní úspory. Sám Landru měl silný morální kodex. Ten ovšem uplatňoval jen na lidi ve svém okolí, pro něj samotného neplatil. Podvod na jednom z vojáků ospravedlňoval tím, že to byl jen akt spravedlnosti, protože onen voják podváděl svou manželku. To, že on sám měl nespočet milenek, ho nijak neznepokojovalo.

 

Série vražd

Jeanne-Marie Cuchetová (39 let) a její syn Andre (16 let) - v roce 1914 si Landru opět nechal v novinách otisknout inzerát. Stálo v něm: "Seriózní a bohatý 43letý vdovec se dvěma dětmi, pohybující se v dobré společnosti, hledá vdovu za účelem uzavření sňatku." Jako první se ozvala paní Cuchetová, která pracovala v obchodě se spodním prádlem a která se starala o 16letého syna jménem Andre. Landru se jí představil jako inženýr Diard. Vše mohlo mít dobrý konec, kdyby paní Cuchetová dbala dobrých rad své rodiny. Jednoho dne se totiž i se svou rodinou rozhodla pana Diarda navštívit v jeho domě poblíž Chantilly. "Diard" nebyl doma, to ale příbuzným paní Cuchetové nezabránilo v tom, aby neprohledali jeho dům. Švagr paní Cuchetové našel truhlu plnou dopisů od jiných žen a varoval ji, že Diard není nic jiného než podvodník. Pani Cuchetová na jeho radu nedala, přestala se s rodinou stýkat a za uspořené peníze koupila vilu ve Vernouillet, kam se nastěhovala i se svým synem a svou novou láskou. V lednu 1915 byla ona i její syn viděni naposledy. Od té doby se po nich slehla zem. Landru si krátce poté otevírá bankovní účet, na který si uloží 5 000 franků a svou manželku překvapí novými hodinkami, které ještě nedávno patřily pani Cuchetové.

Thérèse Laborde-Lineová (47 let) - tato původem Argentinka byla další ženou, která se ozvala na lákavý inzerát. Své rodině oznámila, že se seznámila s jakýmsi okouzlujícím inženýrem z Brazílie a že se i se svými dvěma psy stěhuje do jeho vily ve Vernouillet. Landru pak nechal do své vily přesunout její veškerý nábytek. Od července 1915 už jí nikdy nikdo neviděl.

Marie Angélique Guillinová (51 let) - i ona se v roce 1915 přestěhovala do vily ve Vernouillet a následně beze stopy zmizela.

Berthe Anna Héonová (55 let) a Anne Collombová (44 let) - opět naprosto stejný scénář. Obě odpověděly na Landruho inzerát, přestěhovaly se k němu a beze stopy zmizely.

Andrée-Anne Babelayová (19 let) - tato služebná byla značně odlišná od ostatních obětí. Byla mladá a krásná, ale také chudá jako kostelní myš. Zmizela v březnu 1917 cestou ke své matce. Dodnes není jasné, proč ji vlastně Landru zavraždil. Zjistila jeho tajemství nebo to byla jen nepohodlná milenka, které se nedokázal zbavit?

Célestine Buissonová - na této bohaté vdově musel Landru "pracovat" téměř rok, než se mu podařilo zpřetrhat její pouta k rodině. Paní Buissonová se pak přestěhovala do Landruho nové vily v Gambais. V dubnu 1917 byla naposledy viděna naživu.

Louise-Joséphine Jaumeová (38 let) - v září 1917 se stěhuje do vily v Gambais a zmizí stejně jako její předchůdkyně. Landruho sousedé si v té době všimnou, že se z komínu jejich nového souseda line černý a podivně zapáchající kouř.

Anne-Marie Pascalová (33 let) - zmizela na jaře 1918 po přestěhování do Gambais.

Marie Thérèse Marchadierová (37 let) - tato tanečnice v kabaretu byla mezi francouzskými poddůstojníky známá jako "La Belle Mythese". Zmizela na konci roku 1918 poté co navštívila vilu v Gambais, kam ji Landru pozval pod záminkou koupě jejího nábytku.

Landru sice vynaložil nemalé úsilí, aby své oběti odtrhl od jejich rodin, ale po jejich zmizení se všemožně snažil jejich rodiny přesvědčit o tom, že jsou stále naživu a že se mají dobře. Psal jménem svých obětí dopisy jejich rodinám a přátelům, kde líčil jak úžasný je jejich nový život.

 

Zatčení a soud

Dva roky po zmizení paní Buissonové zemřel její syn. Rodina chtěla tuto smutnou zprávu sdělit paní Buissonové, ale nebyli schopni ji najít. Jediné co její sestra věděla bylo to, že se přestěhovala do Gambais za nějakým panem Guilletem. Obrátila se proto na starostu Gambais, který ji odpověděl, že nikoho takového nezná. O něco málo později se na něj obrátila i rodina paní Collombové, která se také ztratila, když se přestěhovala do Gambais za nějakým panem Diardem. Ani tohoto pána starosta neznal, ale podle popisu byl schopen určit, kde tento člověk bydlí. Starosta o situaci informoval policii a ta zakrátko zaklepala na dveře Landruho vily. Landru ovšem nebyl doma. S tím se nesmířila sestra paní Buissonové a když získala Landruho popis, začala prohledávat blízké ulice. Díky své vytrvalosti nakonec slavila úspěch v roce 1919, když uviděla Landruho jak odchází z obchodu s galantérií. Landru se jí sice ztratil v davu, ale když se vrátila do obchodu, jeho majitel ji řekl, že jméno toho muže je Guillet a že bydlí se svou milenkou v Rue de Rochechouart. Sestra paní Buissonové zalarmovala policii a Landru byl na své narozeniny 12. dubna 1919 zatčen.

Policie byla postavena před problém. V Landruho vile nalezli jeho poctivě vedené účetnictví, ve kterém byla uvedena jména 10 žen, které zmizely beze stopy. Jenže žádný jiný důkaz neexistoval. V zoufalé snaze policisté několikrát překopali zahrady jeho dvou vil, ale jediné na co narazili, byly kostry dvou psů. Sám Landru zarytě mlčel a odmítal vypovídat. Neuvěřitelné 2 roky policie neúnavně prohledávala vily ve Vernouillet i v Gambais. Dokonce prověřovala zda si Landru nekoupil ve svém okolí chemikálie, se kterými by se pak zbavil těl svých obětí. Nakonec vše pomohl rozřešit jeden z Landruho sousedů, který si vzpomněl na štiplavý kouř vycházející z Landruho vily v Gambais. Policisté proto okamžitě prohledali Landruho mohutná kamna. V popelu pak nalezli drobné úlomky lidských kostí a několik sponek do vlasů. Policie měla konečně důkaz, který tolik potřebovala. Po dvou letech byl Landru obviněn z 11 vražd.

Soud začal v listopadu 1921 a stal se pro Pařížany skutečnou senzací. Landru se i před soudem držel své mylné představy, že pokud policie nemá k dispozici kompletní tělo jakékoliv jeho oběti, nemůže být odsouzen. Proto i před soudem zarytě mlčel a odmítal vypovídat. A tak je i dodnes záhadou jak své oběti vlastně zavraždil, i když se většinou předpokládá, že je uškrtil. Jediné čeho svým mlčením docílil bylo to, že proti sobě popudil porotu. Té trvalo pouhé 2 hodiny než uznala Landruho vinným a odsoudila ho k trestu smrti. Henri Désiré Landru byl gilotinován 25. února 1922.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 5
Celkem: 126818
Měsíc: 20069
Den: 696