Jdi na obsah Jdi na menu
 


ONOPRIENKO Anatolij

article preview

"Terminátor"

(Ukrajina)

 

Životopis

Narodil se 25. července 1959 ve vesnici Lasky v Žytomyrské oblasti na Ukrajině (tehdy SSSR) jako mladší ze dvou synů. Když mu byly 4 roky, jeho matka zemřela. Zatímco jeho bratr zůstal u otce, Onoprienko byl dán nejprve na výchovu k jeho prarodičům, poté ho jeho otec dal do sirotčince ve vesnici Pryvitne. Onoprienko toto vnímal jako zradu vlastního rodiče a nikdy se nesmířil s tím, že se ho otec zřekl, zatímco o jeho bratra se nadále staral. Podle samotného Onoprienka, právě toto určilo jeho další osud. Onoprienko tvrdil, že se v Kyjevě léčil se schizofrenií, ale v místní nemocnici o tom nebyl nalezen žádný záznam. Za celý život se Onoprienko nikdy dlouhodobě neživil poctivě, peníze získával krádežemi. V roce 1989 se při posilování v tělocvičně setkal se Sergejem Rogozinem. Oba si rychle padli do noty, protože i Rogozin byl nenapravitelný zloděj. Spojili proto síly a ve dvojici vykrádali domy stojící na samotách, oba ozbrojeni ukradenými zbraněmi.

 

Série vražd

1989 - Při jedné z mnoha loupeží je dvojice vyrušena majiteli domu a jejich dětmi. Ze strachu z dopadení se nakonec Onoprienko a Rogozin rozhodnou postřílet celou rodinu. Za oběť jim padnou oba rodiče i jejich 8 dětí. Těsně poté se Onoprienko rozhodne osamostatnit a přeruší veškeré kontakty se svým komplicem.

O několik měsíců později ten stejný rok se Onoprienko pokusí ukrást auto. Bohužel však v tu chvíli v zaparkovaném autě spí celá pětičlenná rodina. Onoprienko neváhá a postřílí celou rodinu, včetně 11letého chlapce. Pak 2 hodiny sedí v autě s jejich těly a přemýšlí co dál: "Nesnáším mrtvoly, strašně smrdí a vysílají špatné vibrace. Musel jsem se jich nějak zbavit." Onoprienko nakonec všech 5 těl vytáhne z auta a spálí je.

24. prosince 1995 - Onoprienko se vloupá do domu rodiny Zajčenkových ve vesnici Garmarnia. Celou rodinu (oba rodiče a jejich dva malé syny) doslova rozstřílí na kusy upilovanou dvouhlavňovou brokovnicí. Z domu poté ukradl oba snubní prsteny, zlatý křížek, náušnice a několik obnošených šatů. Před odchodem ještě založí požár, aby zametl všechny stopy.

2. ledna 1996 - Onoprienko během dalšího vloupání postřílí čtyřčlennou rodinu. Když pak odchází z jejich domu, uvidí ho jakýsi muž jdoucí po cestě. Onoprienko ani na chvíli nezaváhá a zastřelí ho také. Jeho tělo přenese do domu, který poté podpálí.

6. ledna 1996 - Onoprienko se pohybuje kolem silnice směrem do Dněpropetrovsku. Náhodně zastavuje auta a střílí po řidičích. Během jediného dne takto zavraždí 4 lidi. Prvním je podporučík námořnictva jménem Kasaj, následuje taxikář jménem Savickij a nakonec kuchař jménem Kočergin. Jméno čtvrté oběti není známo. Onoprienko později uvedl: "Strašně jsem se ten den nudil. Pak mě napadlo, že bych mohl lovit lidi. Tu myšlenku jsem nemohl nijak zapudit, i když jsem se opravdu snažil. Bylo to silnější než já. Tak jsem prostě vyrazil na lov."

17. ledna 1996 - Následovalo vloupání do domu Pilatových ve vesnici Bratkovychi, které se opět neobešlo bez obětí na životech. Onoprienko zastřelí opět celou pětičlennou rodinu, včetně 6letého syna. I tentokrát je při odchodu z místa činu spatřen. A i v tomto případě se Onoprienko rozhodne zbavit svědků. Bez mrknutí oka proto zastřelí 27letou zaměstnankyni na železnici jménem Kondzelová i 56letého muže jménem Zacharko. Obě těla přesune do domu, který poté podpálí.

30. ledna 1996 - Během vloupání do domu ve městě Fastiv Onoprienko zastřelí 27letou ošetřovatelku Marusinovou, její dva malé syny a jejího hosta, 32letého muže jménem Zagraničnij.

19. února 1996 - Onoprienko se přesunul do města Olevsk. Zde se vloupal do domu rodiny Dubčakových. Nejprve zastřelil otce a syna, poté ubil kladivem matku a dceru. Celou hrůzu sledovala ve svém pokoji nejmladší dcera zavražděných rodičů. Když Onoprienko vstoupil do jejího pokoje, poklekla a začala se modlit za spásu své duše. Onoprienko ji rozkázal, aby mu ukázala, kde má rodina schované peníze. Dívka se na něj otočila a se vzdorem v očích řekla: "Nic vám neukážu!" Dívčina odvaha Onoprienka natolik rozzuřila, že modlící se dívku rovněž ubil kladivem. Později Onoprienko řekl: "Ani jsem u toho moc necítil. Vlastně jsem necítil vůbec nic!"

27. února 1996 - Onoprienko je znovu na cestách. Tentokrát si vyhlédl dům rodiny Bondarčukových ve městě Malyn. Jako první zastřelí rodiče. Pak vezme do ruky sekeru a doslova rozseká na kusy jejich dvě dcery ve věku 7 a 8 let. Pak si Onoprienko všimne, že se kolem domu pohybuje jakýsi muž (ve skutečnosti soused Bondarčukových). Onoprienko v něm však vidí nechtěného svědka. Vyjde proto ven a muže chladnokrevně zastřelí. Pak jeho tělo rozseká sekerou.

22. března 1996 - Ve vesnici Busk se Onoprienko vloupá do domu rodiny Novosadových. Celou čtyřčlennou rodinu zastřelí. Pak dům vykrade a nakonec podpálí.

 

Zatčení a soud

Za Onoprienkovy vraždy byl v březnu 1996 zatčen Jurij Mozola (26 let). Ten jakoukoliv vinu popíral a to i přesto že byl podroben brutálním výslechům. Během 3 dnů ho vyšetřovatelé bili, pálili a pouštěli do něj elektrický proud. Toto zacházení nakonec Mozola nepřežil.

Nakonec však došlo i na skutečného vraha. Po své poslední vraždě se Onoprienko uchýlí ke svému bratranci Petrovi. Ten však po pár dnech objeví Onoprienkovu skrýš se zbraněmi a okamžitě ho vyhodí. Onoprienko si sbalil svých pět švestek a odešel ke své tehdejší přítelkyni do Žytomiru. Na odchodu však ještě stačil několikrát bratranci pohrozit odplatou. Jeho výhrůžky evidentně padly na úrodnou půdu, protože Petr se rozhodl kontaktovat policii. Té řekl o svém objevu i o tom, kde se právě Onoprienko nachází.

16. dubna 1996 policie zaklepala na dveře domu Onoprienkovy přítelkyně. Otevřel jim sám Onoprienko, který pozval policisty dovnitř. Když byl požádán, aby se legitimoval, Onoprienko odpověděl, že veškeré doklady má v šatníku. Když k němu však došel, nevytáhl z něj doklady, ale pistoli. Policisté zareagovali bleskurychle a Onoprienko byl během chvilky zpacifikován. Během následující domovní prohlídky bylo nalezeno celkem 122 předmětů, které nějak souvisely s Onoprienkovými zločiny. Ve většině případů šlo o věci ukradené z domů obětí, bylo zde ale i několik zbraní, včetně upilované brokovnice.

Ve vazbě se sice Onoprienko vzdal svého práva na advokáta, ale stejně tak odmítal vypovídat a celé dny se pouze usmíval. Nakonec vyšetřovatelům řekl, že se nepřizná kdejakému policajtovi a že bude mluvit minimálně s generálem. Když opravdu dorazil generál Romaňuk, Onoprienko se konečně začal doznávat ke svým zločinům. Tvrdil, že byl k vraždám nabádán hlasy ve své hlavě. Jejich původ byl však pokaždé jiný. Jednou uvedl, že to byl hlas samotného Boha, pak že jde o hlasy z vesmíru, jindy zase že to byl hlas Satana. Rovněž tvrdil, že byl vybrán jako člen nadřazené rasy, protože ovládá hypnózu, telepaticky ovládá zvířata a pouhou myšlenkou dokáže zastavit tlukot lidského srdce. Psychiatři nicméně usoudili, že Onoprienko je schopen podstoupit soudní proces. Ten byl zahájen 12. února 1999.

Průběh soudu se velmi podobal soudu s Andrejem Čikatilem. I Onoprienko byl v soudní síni držen ve speciální železné kleci. Logicky se Onoprienko stal terčem nenávisti příbuzných jeho obětí, kteří ho častovali nejhoršími nadávkami a skrz mříže na něj plivali. Zároveň požadovali, aby jim byl Onoprienko vydán a mohli na něm vykonat vlastní spravedlnost. Soudní proces proto doprovázely speciální bezpečnostní opatření.

Během procesu Onoprienko téměř celou dobu mlčel. Vždy však neopomněl připomenout, že nemůže být souzen, protože nikdo v soudní síni nemůže pochopit jakými silami je ovládaný, stejně jako nikdo nedokáže ocenit všechno dobro, které za život vykonal. Na druhou stranu se ke všem vraždám přiznal a několikrát dodal: "A zabíjel bych znovu. Jsem Satanovo zvíře!"

V dubnu 1999 byl vynesen konečný rozsudek: Onoprienko byl uznán vinným z 52 vražd a odsouzen k trestu smrti zastřelením. V tu chvíli začal Onoprienko řvát: "Kradl jsem a zabil. Ale já jsem robot! Já nic necítím! Byl jsem tolikrát blízko smrti, že si to nikdo z vás nedokáže ani představit! Nebojím se smrti!" Jeho spolupachatel u prvních vražd, 36letý Sergej Rogozin, byl odsouzen ke 13 letům ve vězení.

Nicméně, Ukrajina v roce 1995 vstoupila do Rady Evropy. Tím se zavázala ke zrušení trestu smrti. Tímto rozsudkem tak vznikl složitý spor, protože někteří tvrdili, že Onoprienko je natolik závažný zločinec, že si zaslouží výjimku. V srpnu 1999 byl však Onoprienkovi trest přece jen změněn na doživotí. 27. srpna 2013 Anatolij Onoprienko zemřel v žytomirské věznici na selhání srdce. Bylo mu 54 let.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 4
Celkem: 126837
Měsíc: 20046
Den: 685