Jdi na obsah Jdi na menu
 


PANZRAM Carl

article preview

"John O'Leary"

(USA, Angola)

 

Životopis

Narodil se 28. června 1891 na chudé farmě v Minnesotě. Jeho rodiče byli němečtí imigranti, kteří živořili na pokraji naprosté chudoby. Panzram měl nakonec 5 bratrů a 1 sestru. Když mu bylo 7 let, otec rodinu opustil a tím se jejich situace ještě výrazně zhoršila. Již v tomto věku se Panzram stal obětí šikany svých bratrů, kteří ho zbili pokaždé, když měli příležitost. Ve svých 11 letech se vloupal na sousedovic farmu a ukradl vše na co se podíval, včetně revolveru. Když byl odhalen, jeho bratři ho zbili do bezvědomí. Nakonec byl 11. října 1903 poslán do polepšovny v Red Wings v Minnesotě. Zde byli drženi chlapci ve věku 10 - 20 let a panovaly zde až středověké podmínky. Již během vstupní lékařské prohlídky se vyšetřující lékař až přehnaně zajímal o Panzramovy genitálie a konečník a dlouze se ho vyptával jak často onanuje nebo zda provozuje sodomii. Panzram později uvedl: "Vůbec jsem nevěděl na co se mě ptá, vždyť mi bylo 12 let!"

Do polepšovny Panzram vstoupil s naprosto minimálním vzděláním, což bylo maximum co mu byla schopna dopřát jeho matka na chudé farmě. V přísně křesťanské polepšovně však na její chovance čekaly kruté tresty, pokud nedosahovali studijních úspěchů. Mladý Panzram, který měl v té době problémy i se čtením, byl proto velmi často surově bit. Dostával výprasky prknem, opaskem, bičem nebo pádlem. Čím více jich bylo, tím hlubší byla jeho nenávist a touha po pomstě. 7. července 1905 se mu podařilo podpálit dílnu a následně se smíchem sledoval snahu personálu o její uhašení. Postupem času se však naučil říkat co se po něm chtělo a na konci roku 1905 byl z polepšovny propuštěn s tím, že je napravený a reformovaný. Panzram později řekl: "Ano, byl jsem reformovaný. Naučil jsem se jak být lhář, pokrytec a žhář. Naučil jsem se nenávidět. Dozvěděl jsem se, že penis a konečník se dají použít i pro jiné věci než jsem si dříve myslel."

Panzram se vrátil na farmu své matky. Stal se z něj zahloubaný a do sebe soustředěný chlapec, který vnitřně silně nenáviděl vlastní matku za to, že jej nikdy nic nenaučila a nedala mu žádnou lásku. Panzramovi se nijak nezamlouvala vidina celoživotní dřiny na farmě a tak ve svých 14 letech přemluvil matku, aby jej poslala do školy. Bohužel, i zde panovaly opravdu drsné podmínky a Panzram byl jedním z učitelů několikrát zbičován před celou třídou. Rozhodl se, že se učiteli pomstí. Podařilo se mu do školy propašovat revolver. Měl v plánu učitele zastřelit před ostatními žáky. Došlo mezi nimi k souboji, během kterého Panzramovi vypadl revolver z kapsy. Následovalo okamžité vyhození ze školy a návrat na rodnou farmu. Už o 2 týdny později však Panzram naskočil na projíždějící nákladní vlak a nadobro opustil Minnesotu.

Během několika následujících let v nákladních vagonech procestoval téměř celý středozápad. Přespával přímo ve vlacích, o jídlo buďto žebral nebo si ho rovnou kradl. V Montaně narazil na 4 tuláky, kteří seděli u otevřeného ohně. Slíbili mu, že mu dají jídlo a nějaké šaty a důvěřivý Panzram si k nim přisedl. Po chvilce mu však řekli, že za to bude muset taky něco udělat. Muži se na něj vrhli a hromadně ho znásilnili. Panzram později řekl: "Křičel jsem, prosil je o slitování, ale oni se jen smáli a dál si se mnou užívali. V tu chvíli jsem ztratil i ty poslední zbytky lidskosti."

O něco později byl v Montaně odsouzen na 1 rok za vloupání. Ve svých 14 letech byl na jaře 1906 poslán do polepšovny v Miles City. Zde si na něj zasedl jeden muž z personálu a vyžíval se v jeho neustálém ponižování. Když pak Panzram pracoval v dílně, počkal až se k němu jeho tyran otočí zády a udeřil ho dřevěnou deskou do hlavy. Výsledkem byl další výprask a několik dlouhých dní na samotce. V roce 1907 se Panzramovi a dalšímu chovanci jménem Jimmie Benson, podařilo z polepšovny utéct. Na útěku se jim podařilo ukrást pistole z nedalekého obchodu. Asi měsíc tato dvojice zůstala pospolu a celou cestou směrem na východ kradli a zapalovali vše co se jim připletlo do cesty. Panzramovou nejoblíbenější zábavou bylo podpalování kostelů, protože si vytvořil silnou nenávist k jakémukoliv náboženství. Panzram: "Samozřejmě, že miluji Ježíše Krista. Strašně moc ho miluji! Miluji ho tak moc, že bych ho nejraději sám ještě jednou ukřižoval!" Ve městě Fargo se nakonec jejich cesty rozdělili a Panzram pod falešným jménem Jefferson Baldwin zamířil do Severní Dakoty.

V prosinci 1907 se Panzram dostal do města Helena. V místní hospodě se po pár panácích nechal přemluvit k naverbování do armády. Při náboru musel přirozeně lhát o svém věku. Byl přidělen k 6. pěšímu pluku a poslán na základní výcvik do Fort William Henry Harrison v Montaně. Již během prvních měsíců je několikrát uvězněn za různé kázeňské přestupky, nejčastěji za nadměrné pití alkoholu. V dubnu 1908 se vloupal do domu jednoho z důstojníků a ukradl oblečení v hodnotě téměř 90 dolarů. Byl brzy dopaden a opět uvězněn. 20. dubna byl postaven před vojenský soud. Zde bylo rozhodnuto o jeho potupném propuštění z armády, odebrání platu a rovněž byl odsouzen za vloupání ke 3 letům ve vězení.

Trest si měl odpykat ve vězení ve Fort Leavenworth v Kansasu. Panzram a ostatní odsouzení byli v okovech nahnáni do dobytčích vagonů a během celé cesty dlouhé asi 1000 mil, byli ponecháni bez vody i bez jídla. I zde byli vězni trestáni za sebemenší prohřešek, čímž bylo i mluvení bez dovolení. Panzram se tak stal velmi brzy nejtrestnějším vězněm. Odvetou se mu pak podařilo podpálit vězeňskou dílnu. Panzram byl ve dne v noci připoután k těžké železné kouli, 10 hodin denně 7 dní v týdnu rozbíjel kámen v nedalekém lomu. I díky tomu se z něj stala chodící hromada svalů a pouhý pohled na něj vzbuzoval respekt. Z Fort Leavenworth je na konec propuštěn v srpnu 1910.

Během několika následujících let se pod falešným jménem Jeff Baldwin potuloval po Kansasu a Texasu až nakonec zamířil do Kalifornie. Během této doby byl několikrát zatčen za potulku, vloupání, žhářství a krádež. Podařilo se mu utéct z vězení v Rusku v Texasu a z vězení v Dalles. Panzram: "Zapaloval jsem staré stodoly, domy, ploty, prostě vše co šlo. A když bylo nejhůř, tak jsem aspoň zapálil trávu nebo se pokusil podpálit les." Jeho cesta ho z Kalifornie vedla přes Washington, Utah, Oregon, Idaho a pak se opět vrací do Kalifornie. Cestou kradl a podpaloval vše co jen šlo. Rovněž se často dopouštěl homosexuálních znásilnění. Panzram: "Nebyl jsem vybíravej. Bylo mi jedno jestli je mladej nebo starej, vysokej nebo malej, tlustej nebo štíhlej, černej nebo bílej."

V létě 1911 je ve městě Fresno v Kalifornii odsouzen na 6 měsíců ve vězení za krádež kola. Po pouhých 30 dnech se mu však podaří utéct. Získá pistoli, kterou si ukryl před svým zatčením a skočí na nákladní vlak směřující na severozápad. Ve vagonu mu dělají společnost 2 tuláci. Během cesty jsou však odhaleni železničním policistou, který po nich požaduje peníze, jinak je vyhodí z vlaku. Panzram na něj však vytáhne pistoli a policistu okrade o peníze a hodinky. Pak ho před zraky obou tuláků znásilní. Poté přinutí oba své spolucestující, aby udělali to samé. Nakonec všechny tři muže vykopne za jízdy z vlaku a pokračuje až do Oregonu.

Z Oregonu se přesunul do Idaha, kde byl opět zatčen za krádež pod jménem Jeff Davis. Už první noc ve vězení však založí požár a v nastalém zmatku se mu podaří utéct. Opět se přesunuje, tentokrát do Montany. I tentokrát je však velmi brzy odsouzen. Tentokrát na 1 rok za vloupání. Trest si odpykával od 27. dubna 1913 ve vězení Deer Lodge.  Už 13. listopadu se mu opět podařilo z vězení uprchnout, ale za pouhý týden je zatčen za další vloupání a vrací se znovu do Deer Lodge, tentokrát ale s o rok vyšším trestem. Zde se z něj stal kápo celého vězení, nikdo se mu neopovážil postavit na odpor. Panzram později řekl: "V tu dobu jsem prakticky jenom šukal. Bral jsem si každýho, kterýho jsem chtěl. Od rána do večera." Z Deer Lodge je propuštěn 30. dubna 1915.

Po propuštění Panzram procestoval znovu několik států. A cestou kradl naprosto vše co se jen dalo. Ve městě Astoria v Oregonu se vloupal do jednoho z domů a ukradl zde nějaké šaty a hodinky. Při pokusu o prodej hodinek byl však opět dopaden a odsouzen k 7 letům. 24. června 1915 nastupuje výkon trestu ve vězení v Salemu. Zde byli vězni věšeni za ruce za strop, popřípadě připoutáni ke dveřím své cely. Obávaným trestem pak byl výprask devítiocasou kočkou. Samozřejmostí byla samotka, kde byli vězni nuceni pojídat šváby. Panzram se opět stal oblíbeným terčem dozorců. On zase na oplátku založil několik požárů a podařilo se mu podpálit 3 vězeňské budovy. Po několika neúspěšných pokusech se i odtud Panzramovi podařilo utéct a to 18. září 1917. Jeho útěk však netrval dlouho, protože jen o pár dní později byl poznám zástupcem šerifa. Panzram na něj vytáhl zbraň a strhla se divoká přestřelka, která skončila jen díky tomu, že Panzramovi došly náboje. Byl posazen do auta a odvážen zpět do vězení v Salemu. V autě se pokusil policistovi sebrat zbraň a strhla se rvačka. Panzram byl nakonec přemožen a zbit do bezvědomí. V Salemu už na něj opět čekala samotka.

Už 18. května 1915 se mu však opět podařilo utéct a naskočit na projíždějící vlak. Oholil si knír a změnil si jméno na John O'Leary. Po cestě na východ vykrádal a podpaloval kostely. V roce 1920 Panzram dorazil do města New Harlem v Connecticutu. V srpnu se oknem vloupal do domu na 113 Whitney Avenue. Zde ukradne značné množství šperků, cenných papírů a také pistoli. Až později Panzram zjistí, že tento dům patří Williamu H. Taftovi, bývalému prezidentovi USA. Tentokrát je jeho kořist natolik tučná, že si za získané peníze kupuje jachtu jménem "Akista" a odplouvá k New Yorku. Během plavby samozřejmě neopomíjí vykrádat zakotvené lodě.

 

Série vražd

Během této doby si všiml, že přístavní bary jsou plné námořníků, kteří se snaží najít práci. Panzram si s nimi dal pár skleniček a nabídl jim práci na své jachtě. Když pak k "Akistě" dorazili, opil je do němoty a následně je znásilnil. Pak je popravil střelou do hlavy. Když pak své oběti okradl, zatížil jejich těla a hodil je do moře kousek od majáku. Podle vlastních slov takto během 3 týdnů zavraždil asi 10 námořníků. Po nějaké době však začali být místní obyvatelé vůči němu podezíraví a tak Panzram zvedl kotvy a odplul. Sebou vzal další 2 námořníky, které měl v úmyslu později zavraždit. Když se však plavili kolem Long Beach Islandu, bouře jachtu rozbila o skálu. Panzram si jen taktak zachrání život. Přežijí i oba námořníci, k jejich štěstí je ale moře vyplaví daleko od jejich "kapitána".

V roce 1921 je Panzram odsouzen za další vloupání a držení nabité zbraně k 6 měsícům v Bridgeportu. Těsně po svém propuštění se znovu zaplete do pouliční šarvátky s policií během stávky místních loděnic. Panzram si však tentokrát může dovolit zaplatit kauci. Okamžitě poté se lodí dostane až do Angoly, tehdy portugalské kolonii v Africe. Tam získá práci v ropné společnosti jako předák na jejich vrtu. V přístavním městě Luanda znásilní a zavraždí teprve 11letého chlapce. Panzram sám popisuje: "Ten malej negr se tam pořád potuloval. Nalákal jsem ho o kousek dál a znásilnil jsem ho. Pak jsem mu šutrem mlátil do hlavy tak dlouho, dokud mu mozek netekl ušima. Tak jsem si řek, že asi bude mrtvej."

Poté se Panzram přesunuje do města Lobito. Zde si najme malou loďku a šest místních mužů, aby ho vzali na lov krokodýlů. Během plavby se však muži dožadují podílu za prodané krokodýlí kůže. To Panzrama rozčílí natolik, že do mužů začne bezhlavě střílet. Když je po všem, každého z nich ještě pro jistotu střelí do hlavy a jejich těla hodí do vody. Nějakou dobu pak se zájmem pozoruje jak jsou jeho oběti požírány krokodýly.

Po návratu si však Panzram rychle uvědomil, že až příliš mnoho svědků vidělo jak si najímá posádku lodi a rozhodl se odtud co nejrychleji zmizet. Přesunuje se do Konga, ale brzy zjistí, že tam není co ukrást a tak se přes Kanárské ostrovy nakonec plaví do Lisabonu. Tady mu ale dojde, že místní úřady již vědí o jeho řádění v Africe a proto se potají dostane na jednu z lodí a zamíří zpět do USA. Na americkou půdu opět vstupuje v létě 1922. Opět se vlaky přemisťuje napříč několika státy s jasným cílem. Ukrást loď, která bude podobná jeho zničené "Akistě", přemalovat její jméno a dál pokračovat ve své "pirátské" živnosti.

Tato snaha ho dovedla až do města Salem v Massachusetts. Zde 18. července 1922 narazí na 12letého chlapce jménem George Henry McMahon. Ten byl právě na cestě k obchodu své tety, kde měl koupit mléko. Panzram k němu přistoupil a zeptal se ho jestli si nechce vydělat 50 centů. Chlapec souhlasil. Panzram chlapce doprovodil do obchodu jeho tety a pak George přesvědčil, aby se s ním projel tramvají. Oba pak vystoupili v odlehlé části města. Panzram popisuje: "Chytil jsem ho za ruku a řekl mu, že ho zabiju. Během 3 hodin jsem ho šestkrát znásilnil. Aby tolik neřval, tak jsem mu do pusy narval pár stránek z časopisu. Pak jsem mu zase šutrem vymlátil mozek z hlavy. Pak jsem jeho tělo zaházel listím a větvemi a šel rychle pryč." Nález chlapcova těla vyvolal velký rozruch, bylo zatčeno několik místních pedofilů, ale vraha se dopadnout nepodařilo.

Panzram se mezitím přesunul do New Yorku, kde si pronajal byt v Yonkersu a začal pracovat jako hlídač v Abeeco Mill Company. V té době se seznámil s chlapcem jménem George Walosin (15 let), kterého "jsem se rozhodl vzdělat ve věcech lásky. Chlapeček si to pěkně užíval!" Na začátku léta 1923 Panzram konečně našel loď, která se podobala jeho "Akistě". Ukradl ji a okamžitě vyplul kolem Long Islandu a cestou vykrádal domy i lodě, na které narazil. Na několik dní zakotvil v New Harlemu, po nocích vyrážel do ulic krást a znásilňovat.  23. června 1923 se vrátil do Yonkersu, kde opět našel svého "učně" George Walosina a slíbil mu, že bude moci pracovat na jeho jachtě. O 2 dny později oba vypluli na sever. George na jachtě sice pracoval, ale spíše si z něj Panzram udělal svého sexuálního otroka.

Po 50 mílích Panzram loď zakotvil, přemaloval její jméno a zamířil na břeh. Zde se snažil najít někoho, kdo by měl zájem jeho loď koupit. 27. června měl konečně štěstí, kdy zájem projevil jakýsi mladý muž. Panzram ho tedy vzal na loď, kde se však mladík pokusil Panzrama okrást. Panzram mladíka bez rozmýšlení dvakrát střelil do hlavy. Pak jeho tělo zatížil a hodil přes palubu. Panzram: "Pokud vím, tak si tam pořád ještě někde plave."

Následovala série dalších loupeží, zejména na zakotvených lodích. George Walosin měl už dost "práce" na lodi a v nestřežený okamžik skočil přes palubu a podařilo se mu doplavat až na břeh, kde zalarmoval policii. Ráno 29. června 1923 Panzrama probudili policisté, kteří se nalodili na jeho zakotvenou jachtu. Byl obviněn ze sexuálního zneužívání mladistvého a z loupeže a byl umístěn ve vězení v Yonkersu. Už 2. července se pokusil o útěk, ale byl brzy dopaden. Opět tak putoval na samotku. Panzram se proto obrátil s žádostí o pomoc na svého advokáta. Řekl, že mu daruje svou jachtu, když za něj zaplatí kauci. Důvěřivý advokát souhlasil a kauci opravdu zaplatil. Když si však chtěl svou novou loď zaregistrovat, bylo teprve teď zjištěno, že je kradená. V tu dobu byl už ale Panzram pryč z města.

Panzram zamířil do malého městečka Larchmont v Connecticutu. Zde ukradl loď, ale podařilo se mu ji roztříštit o útesy. V noci 26. srpna 1923 Panzram vnikl do vlakového depa v Chatsworth Avenue. Byl však dopaden policistou na obchůzce a putoval opět za mříže. Ve vězení Panzram zjistil, že v Oregonu je na něj vypsána odměna 500 dolarů a rozhodl se, že se přizná k útěku z místního vězení ve snaze získat tuto odměnu pro sebe. Tato snaha však byla marná, jen na sebe upozornil místní úřady. U soudu přistoupil na dohodu, podle které se měl doznat ke všem svým krádežím a vloupáním výměnou za nižší trest. Díky tomu byl sice odsouzen pouze k 5 letům, ale trest si musel odpykat v nechvalně proslulé věznici Dannemora. Tam byl převezen v říjnu 1923. Zde dozorci zcela běžně bili vězně tyčemi s ocelovými hroty a mnoho z vězňů skončilo v místním oddělení pro duševně choré, kde díky nezájmu personálu, zbytek svých dnů jen bezcílně bloumali chodbami.

Panzram se nejprve pokusil sestrojit bombu, kterou chtěl vyhodil do vzduchu místní dílnu. Dozorci však jeho "pekelný stroj" včas našli. Poté napadl tyčí jednoho z dozorců, který jen se štěstím tento útok přežil. Po několika měsících se Panzram pokusil o útěk. Když však přelézal 30 stop vysokou zeď, spadl na betonovou podlahu a zlomil si obě nohy v kotníku. Dozorci ho pak odvlekli do jeho cely a nechali ho bez jakéhokoliv ošetření. Díky tomu pak Panzram po zbytek života kulhal. První "lékařské péče" se mu dostalo až po 14 měsících, kdy mu bylo za trest odstraněno jedno z jeho varlat. To mu však nezabránilo, aby soustavně neznásilňoval ostatní vězně. Byl plný nenávisti ke všemu lidskému. V hlavě spřádal plány na vyhození mostu v New Yorku či na protržení Panamského průplavu. Zejména však chtěl otrávit zdroje vody v blízkosti věznice, aby tak zabil každého muže, ženu i dítě v okolí.

 

Zatčení a soud

V červenci 1928 byl nakonec z vězení propuštěn. Po svém propuštění začal znovu krást a během jedné loupeže zastřelil dalšího muže. Nedlouho poté byl znovu dopaden, tentokrát ve Washingtonu. Během svého pobytu za mřížemi se spřátelil s jedním z dozorců, který mu do cely propašoval pero a papír a Panzram tak mohl začít psát svůj životopis. I tak se však opět pokusil o útěk z vězení. Ani tentokrát nebyl úspěšný a jako trest byl řetězem připoután ke sloupu uprostřed jeho cely. To Panzrama natolik rozčílilo, že začal proklínat své rodiče, že ho vůbec počali a vykřikoval, že jestli se odtud někdy dostane, tak zabije každého člověka, na kterého narazí. Stráže ho proto přivázali za ruce ke stropu, aby Panzram dosáhl na podlahu jen špičkami prstů u nohou. Ani to ho nezklidnilo, takže ho nakonec dozorci zbili do bezvědomí. Během tohoto záchvatu se však Panzram několikrát zmínil o vraždách malých chlapců a o tom jak si jejich utrpení užíval. Policisté kontaktovali úřady v jiných státech a postupně se na světle objevily vraždy George Henryho McMahona, malého chlapce v Angole i vražda Alexandera Luszzocka (14 let) ve Philadelphii, stejně jako vraždy námořníků během jeho pobytu v New Yorku. Ke všem vraždám se přiznal a dodal: "Zabil jsem je, no a co? Myslíte, že mám výčitky svědomí? Ani náhodou! Spím dobře a zdají se mi ty nejkrásnější sny!"

Následně se opět pokusil o útěk, ovšem se stejným výsledkem. A i se stejným trestem, opět skončil přikovaný ke sloupu. Než však mohl být vydán do jiných států musel čelit obvinění z loupeží ve Washingtonu. Během soudního přelíčení Panzram nepokrytě vyhrožoval svědkům a celkově se vysmíval spravedlnosti. 12. listopadu byl odsouzen za krádeže k 25 letům ve vězení Fort Leavenworth v Kansasu. Jeho první věta po příjezdu byla: "Zabiju prvního chlapa, který mě bude otravovat!" Díky jeho kulhání byl přiřazen do prádelny, kde třídil oblečení ostatních vězňů. Jeho nadřízeným byl Robert Warnke, který se vyžíval v donášení dozorcům. Díky této jeho aktivitě skončil Panzram několikrát na samotce. Panzram se mu rozhodl pomstít.

20. června 1929 Panzram během práce v prádelně sebral ocelovou tyč a udeřil s ní Warnkeho do hlavy. Pak propadl záchvatu zuřivosti, roztrhal oblečení které měl na sobě a začal Warnkeho dál bít, dokud obsah jeho hlavy nebyl po celé prádelně. Řval přitom jako smyslů zbavený: "To je pro tebe, ty zkurvysynu!" V tom si ovšem uvědomil, že okolo vše pozorují ostatní vězni pracující v prádelně. Rozhodl se tedy zbavit se svědků. Zoufalí vězni se pokoušeli dostat pryč, dveře však byly zamčené. Naštěstí dozorci přišli včas, takže Panzram nakonec jen jednomu z vězňů zlomil ruku.

Během soudního procesu pro vraždu Warnkeho se Panzram opět pokusil o útěk, ale znovu neúspěšně. Odmítl advokáta a celý soud sledoval s pobaveným úsměvem. Nakonec byl odsouzen k trestu smrti oběšením. A Panzramova reakce? Vstal a řekl soudci: "Velice vám děkuji. Ani nevíte jak srdečně bych vás chytil pod krkem. Stačila by minuta a už by tu vaši prdel u soudu nikdo nikdy neviděl!"

Několikrát byl Panzram dotazován zda svých činů lituje. Pokaždé byla jeho odpověď stejná: "Jsem na to pyšný! Jediné čeho lituji je to, že jsem jich nezabil víc!"  Na svou popravu se těšil. Jednou napsal dopis organizaci bojující za zrušení trestu smrti: "Opovažte se mou popravu překazit nebo vám zakroutím krkem!" Svou poslední noc na tomto světe strávil tím, že chodil po své cele a prozpěvoval si sprosté písničky, které sám složil. 5. září 1930 asi v 05:55 si dozorci přišli pro Panzrama do jeho cely a odvedli jej na popraviště. Panzram k šibenici téměř radostně utíkal. Ještě přitom zvládl plivat na kata. Když byl dotazován na jeho poslední slova, řekl jen: "Dělej ty bastarde, než mě popravíš, tak já bych zvládl zabít 10 lidí!" Carl Panzram byl popraven 5. září 1930 v 06:03. Bylo mu 39 let.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 7
Celkem: 148009
Měsíc: 22041
Den: 780