Jdi na obsah Jdi na menu
 


SALDIVAR Efren

article preview

"Anděl smrti"

(USA)

 

Narodil se 30. září 1969 ve městě Brownsville v Texasu mexickým přistěhovalcům. Jeho matka byla svědek Jehovův a oba své syny vedla ke stejné víře. Saldivar byl na škole v podstatě oblíbený žák jak u spolužáků, tak i u učitelů, protože byl poměrně extrovertní. Už na základní škole obdivoval dětské pouliční gangy a velmi toužil stál se členem jednoho z nich. Kvůli svému nízkému věku na to však mohl zapomenout. Na střední škole už do kolektivu moc nezapadal, navíc nedokázal komunikovat s děvčaty, kterými byl však posedlý. A každé další odmítnutí nesl hůře a hůře. Během středoškolských studií začal pracovat v místním supermarketu, ale ani zde si nevedl nijak valně, protože byl chycen při krádeži. Nicméně, když se jeho školní prospěch začal povážlivě horšit, rozhodl se nechat školu a dále pracovat v obchodě. Pak přišel zlomový okamžik jeho života. Jeden z jeho kamarádů se zapsal na College of Medical and Dental Careers v North Hollywoodu. Saldivar se okamžitě rozhodl, že se bude také věnovat medicíně. Ne snad proto, že by chtěl zachraňovat lidské životy. To ne, chtěl vypadat dobře v dlouhém plášti, stejně jako jeho kamarád. A přišlo mu, že je to lepší život než navěky pracovat v supermarketu. A v roce 1988 opravdu promuje na stejně škole jako jeho přítel.

Brzo poté nastoupil jako respirační terapeut v Glendale Adventist Medical Center v Los Angeles. Jeho práce byla používat stetoskop a zavádět jehly do tepen. Musel dokázat zjistit zda mají pacienti problémy s dýcháním a zda mají dostatek kyslíku v krvi. Musel také zavádět trubice do krku těch pacientů, kteří potřebovali pomoci s dýcháním. Dále dohlížel na pacienty, kteří byli umístěni na plicních ventilátorech. Měl obrovskou zodpovědnost. Saldivar sám zažádal o nepříliš oblíbené noční směny, protože jak sám tvrdil "není tu v noci tolik personálu". Dokonce občas pracoval na zkrácený úvazek i v jiných nemocničních zařízeních. Většina lidí ho popisovala jako maximálně zodpovědného a laskavého mladíka, který dokonce před nedávnem koupil své matce nové auto. Málokdo však věděl, že v té době začal užívat Zoloft kvůli dlouhodobým depresím. Po nějaké době však lék brát přestal.

V roce 1997 byla v Glendale Adventist Medical Center již poněkolikáté hospitalizována Jean Coyleová. Nutno dodat, že tato starší pacientka nebyla u personálu zrovna nejoblíbenější. Podle jejich slov si nemocnici pletla s hotelem či rekreačním střediskem a podle toho se i chovala k nemocničnímu personálu. 26. února během noci několikrát přivolala Saldivara ke svému lůžku. Po jeho poslední návštěvě upadla do bezvědomí. Z něj se naštěstí probrala, ale nemohla si vzpomenout co se v noci vlastně stalo. Nikdo tomu tehdy nevěnoval přílišnou pozornost, takové případy zde byly vcelku běžné.

Již v dubnu toho stejného roku však Saldivarův kolega Bob Baker svým nadřízeným sdělil podezření, že Saldivar pacientům během nočních směn píchá něco do žil. Nemocnice zahájila interní vyšetřování, během kterého však nebylo zjištěno nic podezřelého. Vše bylo nakonec vysvětleno tím, že Baker a Saldivar se nemají zrovna v lásce (což byla pravda) a případ byl tímto uzavřen. Je ale pravdou, že během Saldivarových směn umíralo pacientů více než jindy a jeho kolegové často vtipkovali o tom, že Saldivar nosí pacientům smůlu.

Jednoho dne, když měl Saldivar volno, chtělo několik jeho kolegů provést kanadský žertík a do Saldivarovy skříňky dát ženské šaty. Když však jeho skříňku otevřeli, nestačili se divit. Našli zde morfium, několik lahviček succinylcholinchloridu a Pavulonu. Tyto látky jsou používány, aby zastavily pacientovo dýchání, když je napojen na ventilátor. Jinde ve skříňce pak našli použité i nepoužité injekční stříkačky. Všem bylo jasné, že k těmto látkám se  respirační terapeut nemohl dostat a v žádném případě je nesměl sám aplikovat pacientům. Je až neuvěřitelné, že se o svém objevu rozhodli mlčet, protože se nechtěli dostat do problémů. Koneckonců se do Saldivarovy skříňky v podstatě vloupali. Naštěstí se jedna z nich, terapeutka jménem Ursula Andersonová, o tomto nálezu zmínila svému známému v baru. Jeho jméno byla Grant Brossus a rozhodl se o celé věci informovat vedení nemocnice. Nutno podotknout, že ho k tomu nevedla touha pomoci bezmocným pacientům, ale vidina toho, že by snad mohl něco vyinkasovat od příbuzných zavražděných pacientů...

V únoru 1997 tak Brossus telefonicky informuje nemocnici o Saldivarově podivném chování. Nemocnice opět zahájí interní vyšetřování, ale tentokrát se rozhodne informovat i policii. Bohužel, během této doby zemřou další 2 pacienti při Saldivarově noční směně. Policie kontaktovala Brossuse, ten ale přiznal že o případu vlastně nic neví a že s policií nechce mít nic co do činění. I nemocniční personál nechtěl proti Saldivarovi svědčit a všichni odmítali tvrzení, že si na něj kdy stěžovali. A aby toho nebylo málo, v Saldivarově skříňce nebylo nalezeno nic podezřelého. Vyšetřovatelé se proto rozhodli vyslechnout samotného Saldivara. Těžko říct co od jeho výslechu očekávali, ale to co následovalo je muselo samotné překvapit. Saldivar sice nejprve trval na své nevině, ale velmi brzy se přiznal, že podle jeho slov "pomáhal některým pacientům zemřít." Poprvé k tomu mělo dojít již v roce 1988. Nejprve pacientům postupně snižoval přívod kyslíku, když byli na ventilátorech, později pak přistoupil k aplikaci injekcí Pavulonu. Jeho doznání trvalo přes 2 hodiny. Tvrdil, že ho k tomu vedla lítost nad stavem starých a nevyléčitelných pacientů, kterým chtěl pomoci ukončit jejich trápení. Dále uvedl, že rozhodně není sám, kdo něco takového dělá. Nejprve tvrdil, že takto zavraždil 2 pacienty, pak uvedl že jich mohlo být přes 40, možná k 50. Chlubil se tím, že měl etický kodex, podle kterého určoval zda je pacient připraven zemřít. Pokud usoudil že ano, tak mu na onen svět ochotně pomohl. Policie hned následující den důkladně prohledala jeho dům, ale kromě ohromného množství pornografie nenalezla nic podezřelého.

Saldivar byl na základě svého doznání 13. března 1998 propuštěn z nemocnice. Protože však stále nebyl odsouzen, nemocnice pro jistotu propustila dalších 37 zaměstnanců, aby se vyhnula Saldivarově případné žalobě. Těsně poté Saldivar své přiznání odvolal a tvrdil, že se ke všemu přiznal kvůli své duševní poruše a dlouhotrvajícím depresím. To byl pro vyšetřovatele obrovský problém, protože bez jeho přiznání, neměli proti Saldivarovi jakékoliv důkazy. Saldivar tak musel být propuštěn z vazby, zároveň však nesměl opustit město, dokud nebude ukončeno vyšetřování. V létě 1999 se policie rozhodla exhumovat těla 20 pacientů, kteří zemřeli během Saldivarovy směny. Provedené laboratorní testy se zaměřily na přítomnost Pavulonu v krvi, protože succinylcholinchlorid se po poměrně krátké době v těle nedá rozpoznat. Pavulon však v těle přetrvává i několik let.  Výsledky nakonec ukázaly, že v tělech 6 pacientů byl nalezen Pavulon. Jejich seznam je následující:

Salbi Asatryanová (75 let) - hospitalizovaná 27. prosince 1996, zemřela o 3 dny později.

Eleanora Schlegelová (77 let) - hospitalizovaná 30. prosince 1996, zemřela o 3 dny později.

Jose Alfaro (82 let) - hospitalizovaný 2. ledna 1997, zemřel o 2 dny později.

Luina Schidlowskiová (87 let) - hospitalizovaná 20. ledna 1997, zemřela o 2 dny později.

Balbino Castro (87 let) - hospitalizovaný 6. srpna 1997, zemřel o 9 dní později.

Myrtle Browerová (84 let) - hospitalizovaná 18. srpna 1997, zemřela o 10 dní později.

Saldivar v té době pracoval na stavbě. A právě když šel 10. ledna 2001 do práce, byl zatčen policií a obviněn z vraždy 6 pacientů. Opět netrvalo dlouho a k vraždám se doznal. Tentokrát ovšem změnil svůj motiv. Tvrdil, že k vraždám přistoupil kvůli nedostatku personálu a on aby svou práci lépe stíhal, se potřeboval některých pacientů zbavit. Zároveň přiznal, že jeho obětí je mnohem více a že vraždil i v nemocnicích, kde občas pracoval na zkrácený úvazek. Sám uvedl, že netuší kolik pacientů vlastně zavraždil, protože po 60. vraždě je přestal počítat. Ale bylo jich prý více než 100. Policii se zároveň podařilo kontaktovat Jean Coyleovou, která kdysi během Saldivarovy směny upadla do bezvědomí. Navíc i Saldivarova kolegyně Andersonová doznala, že pomáhala Saldivarovi shánět Pavulon a že jí bylo jasné na co jej používá. Výměnou za svou imunitu byla ochotna proti Saldivarovi svědčit u soudu. Experti navíc uvedli, že smrt po aplikaci Pavulonu, není zrovna milosrdná. Pacienti upadli do paralýzy, ale cítili každou minutu, kdy jim postupně docházel kyslík, naprosto bezmocní, neschopni si přivolat pomoc.

Z těchto důvodů samotný soudní proces netrval dlouho. 12. března 2002 byl Efren Saldivar odsouzen za 6 vražd k 6 doživotním trestům bez možnosti podmínečného propuštění a k dalším 15 letům ve vězení za pokus o vraždu Jean Coyleové. Sám Saldivar se pokusil omluvit příbuzným obětí: "Nemám vlastně ani co říct. Nic neutiší váš hněv a neutěší váš žal. Všeho hluboce lituji a žádám vás o odpuštění, i když vím že žádné nedostanu." Nikdy se nepodařilo zjistit kolik pacientů vlastně Saldivar zavraždil. Někteří tvrdí, že počet jeho obětí se mohl vyšplhat až k číslu 200...

Záznam z výslechu Efrena Saldivara si můžete přečíst zde

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 16
Celkem: 146233
Měsíc: 21488
Den: 871