Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dopisy Jacka Rozparovače

article preview

Během Rozparovačova řádění obdržela policie a noviny obrovské množství dopisů, ve kterých se pisatelé hlásili k vraždám. Celkem těchto dopisů bylo přes 700 a poslední byl odeslán ještě v 70. letech 20. století (tedy 90 let od poslední kanonické vraždy). Tyto dopisy byly posílány z celého světa, nejen z Velké Británie. Byly mezi nimi dopisy z Francie, Německa, USA, JAR nebo Nového Zélandu. U drtivé většiny z nich lze jednoznačně určit, že nabyly psány vrahem. U několika takovou jistotu mít nemůžeme. Zde je několik nejslavnějších dopisů od údajného vraha:

 

Dopis ze 17. září 1888

Tento dopis byl objeven teprve v roce 1988 v zapečetěné obálce v Britském národním archivu. O jeho pravosti se vedou horlivé diskuze, mnoho odborníků ale věří, že jde o novodobou mystifikaci.

17. září 1888

Váženej šéfe

Tak teď tvrdí, že jsem icik (hanlivý výraz pro Žida), kdy se poučí, váženej šéfe? My dva známe pravdu. Lusk mě může hledat po všech čertech, ale nikdy mě nenajde. Když vidím, jak po mě pátrá, dostávám pořádnej záchvat haha, miluju svou práci a nepřestanu, dokud nedostanu provaz a i potom si dávejte pozor na starého kamaráda Jackyho.

Chyťte mě, jestli to dokážete

Jack Rozparovač

Omlouvám se za krev na dopise, pořád jsem špinavej od té poslední. Jakej krásnej náhrdelník jsem ji dal!

 

Váženej šéfe

Tento dopis obdržela Centrální tisková agentura v Londýně 27. září 1888. Nejprve panovalo přesvědčení, že se jedná o podvrh. Když ale o tři dny později došlo k dvojnásobné vraždě Elizabeth Strideové a Catherine Eddowesové, policie musela své stanovisko přehodnotit, protože Eddowesová měla uříznuté ucho přesně tak, jak sliboval pisatel v dopise. V dnešní době však přece jen panuje názor, že je tento dopis podvrh a byl napsaný novinářem Tomem Bullingem. Policisté se později rozhodli otisknout dopis v novinách, protože doufali, že by někdo mohl poznat rukopis. Bohužel se tak nestalo. Pohlednice Drzého Jackyho je evidentně psaná stejnou rukou jako tento dopis. Ať už jde o podvrh nebo ne, jde o první dopis, ve kterém pisatel použil přezdívku Jack Rozparovač (pokud nepočítáme dopis ze 17. září, který byl ale objeven teprve nedávno a který je možná 30 let starým podvrhem)

Váženej šéfe

Pořád slyším, jak mě policie chytila, ale zatím mi tipec nezatli. Musím se smát, když ze sebe dělaj chytrý a žvaněj o tom, jak jsou na správný stopě. Po tom fóru s Koženou zástěrou jsem se válel smíchy. Mám spadeno na kurvy a budu je párat, dokud neskončím v klepetech. Ta poslední prácička byla skvělá. Té ženské jsem nedal čas ani vykviknout. Jak mě teď můžou chytit? Miluju svou práci a dám se znovu do díla. Brzy o mejch zvláštních hrátkách ještě uslyšíte. Z poslední prácičky jsem si v láhvi od zázvorovýho piva schoval pravou červenou, ale zhoustla jako lepidlo, takže se s ní nedá psát. Červený inkoust snad postačí. Ha ha. Při příští prácičce uříznu té dámě ucho a pro srandu ho pak pošlu policii, co říkáte? Nechte si tenhle dopis pro sebe, dokud toho neudělám víc, pak to rovnou otiskněte. Mám hezkej a ostrej nůž, a jestli dostanu šanci, chci se dát hned do práce. Hodně štěstí.

S úctou Váš

Jack Rozparovač

Nezlobte se, že jsem se podepsal přezdívkou.

Nemohl jsem to poslat dřív, protože jsem měl ruce od toho prokletýho červenýho inkoustu, nebyl to dobrej nápad. Teď tvrděj, že jsem doktor. Ha ha.

 

Pohlednice Drzého Jackyho

1. října 1888 obdržela Centrální tisková agentura další dopis, ve kterém se pisatel hlásí k vraždám ve Whitechapelu. Písmo v něm je velice podobné tomu v dopise ,"Váženej šéfe" a autor na něj i odkazuje. Pro pravost tohoto dopisu mluví to, že ucho Catherine Eddowesové bylo sice uříznuto, ale nikdo ho na policii neposlal a hlavně to, že se pisatel hlásí k dvojnásobné vraždě z 30. října ještě dříve než o ni informoval tisk. Někteří odborníci ale věří, že pisatel odněkud získal detaily o prvním dopise a o vraždách se dočetl z prvního ranního vydání novin. I zde je většina současných odborníků přesvědčena, že jde o prácí novináře Bullinga.

Když jsem, váženej šéfe říkal, že brzo uslyšíte o práci Drzého Jackyho, nedělal jsem si legraci. Ta první trošku kňučela, nemohl jsem to dokončit. Ha! Neměl jsem čas poslat její ouško policii. Díky za to, že jste pozdrželi můj předchozí dopis až do mé příští prácičky.

Jack Rozparovač

 

Dopis z 6. října 1888

Tento dopis byl doručen londýnským novinám 6. října 1888 a pravděpodobně byl určen buď Israelu Schwarzovi nebo Josephu Lawendemu, kteří byli svědky v případu Rozparovače a poskytli policii popis mužů, které viděli v blízkosti místa vražd. Tento dopis je pravděpodobně podvod.

Asi si myslíš, že seš strašně chytrej, když dals policii můj popis. Ale seš na omylu, jestli si myslíš, že jsem tě neviděl. Teď vím, že mě znáš a vidím tvou malou hru. Jestli toto ukážeš policii nebo ji budeš pomáhat, zabiju tě a tvoje uši pošlu tvojí manželce. Kliď se mi z cesty. Uvidíš, že držím svoje slovo, dostanu tě, až to budeš nejmíň očekávat a rozpářu tě. S úctou tvůj Jack Rozparovač.

Jak vidíš, znám tvou adresu.

 

Z pekla

16. října 1888 George Lusk (předseda Whitechapelského výboru bdělosti) našel ve své poště lepenkovou krabici. Uvnitř byl dopis a lahvička, ve které byla polovina lidské ledviny naložená ve víně. Podle lékařského posudku doktora Openshawa byla ledvina velmi podobná ledvině Catherine Eddowesové (druhou ledvinu vrah z těla vyjmul a vzal si ji jako suvenýr), i když jeho závěr nebyl jednoznačný. I o pravosti tohoto dopisu se vedou spory, to však nic nemění na tom, že jde o jeden z nejslavnějších dopisů v historii kriminalistiky.

Z pekla

Pane Lusk

Posílám Vám půlku ledviny, kterou jsem vykuchal z jedný ženský a naložil pro Vás. Druhej kus jsem si usmažil a snědl. Moc jsem si pochutnal. Jestli chvilku počkáte, pošlu Vám zakrvácenej nůž, kterým jsem vydloubl tu ledvinu.

Podepsán

Chytněte mě, když to dokážete, pane Lusk

 

Nápis na zdi v Goulston Street

Zde se nejedná o dopis, ale nápis na zdi nalezený těsně po dvojnásobné vraždě Elizabeth Strideové a Catherine Eddowesové. 30. září 1888 asi v 02:55 nalezl strážník Alfred Long kus zkrvavené zástěry v průchodu na Goulston Street a o chvíli později si všiml i křídového nápisu na černém cihlovém okraji otevřeného vchodu, který vedl ke schodišti a sklepům v číslech 108-119. Někdy po třetí hodině ráno dorazil na místo strážník Daniel Halse. Long se pak na místo vrátil ještě asi v 05:00. Nápis byl smazán asi v 05:30.

Oba strážníci si onen nápis opsali, zajímavé ale je, že se neshodnou na jeho znění. Strážník Long si zapsal toto: ,,The Juwes are the men that will not be blamed for nothing." V zápisech strážníka Halseho stojí: ,,The Juwes are not the men that will be blamed for nothing." V překladu tedy: ,,Juwes jsou lidé, kteří nebudou obviňování nadarmo" a ,,Juwes nejsou lidé, kteří budou obviňování nadarmo." Bez zajímavosti není ani fakt, že Long si do svého bloku nejprve napsal ,,Jewes" a až později slovo opravil na ,,Juwes". V oficiálních záznamech o případu se objevuje mnoho verzí onoho prvního slova: Jewes, Jeuwes, Juwes, Jeuws, Juewes, Juews. Co se týká významu tohoto slova, všeobecně se má za to, že pisatel chtěl napsat Jews (Židé). Text by tedy měl znít takto: ,,Židé jsou lidé, kteří nebudou obviňování nadarmo." Anebo: ,,Židé nejsou lidé, kteří budou obviňování nadarmo.

 

Více o případu Jacka Rozparovače najdete zde

Profil Jacka Rozparovače najdete zde

Českou stránku o Jacku Rozparovači najdete zde

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 11
Celkem: 147656
Měsíc: 22047
Den: 1093