Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výslech Efrena Saldivara

article preview

Respirační terapeut Saldivar byl poprvé zatčen v roce 1998, kdy se policistům sám přiznal, že pacientům píchal injekce Pavulonu, které u nich postupně zastavili dýchání. Své přiznání později odvolal a kvůli nedostatku důkazů musel být propuštěn. Po exhumaci 20 těl pacientů, kteří zemřeli během jeho směn, byla u 6 z nich zjištěna přítomnost Pavulonu. Saldivar byl proto 10. ledna 2001 opět zatčen a předveden k tomuto výslechu. Ten vedli detektivové John McKilop a Will Currie. Více o případu naleznete zde

V 06:42 přivedla stráž Saldivara, vysokého muže robustní postavy.

Saldivar: "Rád budu spolupracovat. Jsem sice velkej hoch, ale nebudu dělat žádné problémy."

Stráž: "Vy musíte chodit do posilovny."

Saldivar: "Jasně, jmenuje se Jim's Burger" (smích)

McKilop: "Pamatuješ si mě?"

Saldivar: "Jo."

Currie: "Ahoj, Efrene."

Saldivar: "Ahoj. Usmějte se sakra chlapi!"

Currie: "Teď ti sundám pouta."

McKilop: "Víš jak to chodí. Máš právo nevypovídat."

Saldivar: "Jo. Dnes budeme mluvit soukromě? Posledně jste měli mikrofon na termostatu." (smích)

Currie: "Nemá cenu chodit kolem horké kaše. Kdybychom na tebe nic neměli, tak bys tu dnes neseděl."

Saldivar: "Kolik jich máte?"

McKilop: "Kolik myslíš?

Saldivar: "Nemáte vůbec nic."

Currie: "Děláš si z nás srandu?"

Saldivar: "Jo." (smích)

Currie: "Už před 3 lety jsi se k těm vraždám přiznal, ale pak jsi vše popřel. Proč?"

Saldivar: "Něco jiného je to co řeknu vám a něco jiného je to co se dostane ven. Nechtěl jsem svým přiznáním poškodit reputaci nemocnice."

McKilop: "Proč taková starost o reputaci nemocnice? Proč se raději nezajímáš co bude s tebou?"

Saldivar: "Ani jeden z vás nerozumí sebedestruktivním lidem."

McKilop: "Máme důkazy, že jsi pacientům vstřikoval injekce Pavulonu. Jak se cítíš? Proč to všechno? Cítíš lítost?"

Saldivar: "Bude tu i můj právník? Vsadím se, že by tu moc rád byl." (smích)

McKilop: "To záleží na tobě."

Chvíle mlčení.

McKilop: "Mám pokračovat v otázkách?"

Saldivar: "Jasně. Kolik jich máte?"

McKilop: "Tady jsou výsledky toxikologických testů. Každý z nich je pozitivní na přítomnost Pavulonu."

Currie: "Pojďme se vrátit do roku 1997."

Saldivar: "OK."

Currie: "Kolik lidí jsi v tom roce zabil?"

Saldivar: "V roce 1997 se to vážně zpomalilo. Ten rok byl jako nepopsaný list papíru. Motivace pro ty vraždy byla hodně jednoduchá. Až se to stydím říct..."

Currie: "Jak to myslíš, jednoduchá?"

Saldivar: "Bože, byl to strašně jednoduchý motiv. Nedělal jsem to pro svoje potěšení nebo tak. Nebyl to žádný klasický vražedný motiv."

McKilop: "Dobře. Co byl ten motiv?"

Saldivar: "Uděláme výměnu? Něco za něco?"

McKilop:"Jakou výměnu?"

Saldivar: "Chci si zavolat."

McKilop: "Není problém."

Saldivar: "Musím zavolat do práce. Ještě nikdy jsem nepřišel pozdě. Určitě se tam teď všichni ptají, kde jsem."

McKilop: "Rozumím."

Saldivar: "A taky chci zavolat svému právníkovi. Jen chci, aby věděl, že jsem tady."

Saldivar byl odveden do místnosti s telefonem. Po chvíli se vrátil s tím, že se právníkovi nedovolal, ale že výslech může dál pokračovat. Saldivar se sklonil k termostatu.

Saldivar: "Zkouška, zkouška." (výbuch smíchu) "Dobře, mluvili jsme o motivu. My, kteří jsme tam pracovali, jsme byli naprosto přepracovaní. Málo lidí na spoustu práce, víte?"

McKilop: "Chápu, klasická přepracovanost."

Saldivar: "Nedělal jsem to pro své potěšení. Ale když jsem byl na konci svých sil, tak jsem si sedl ke stolu a jen jsem se sám sebe ptal: Koho se zbavit jako prvního?"

McKilop: "Ve kterém roce jsi jich zabil nejvíc?"

Saldivar: "Nedělal jsem to jen v Glendale."

McKilop: "A kde ještě jsi vraždil?"

Saldivar: "Arcadia Methodist a Glendale Memorial. Asi dva nebo tři v Arcadia Memorial. Ale určitě ne více než pět. V Glendale Memorial jich bylo asi deset."

McKilop: "A celkový počet zavražděných?"

Saldivar: "Když jich bylo 60, přestal jsem je počítat. A to byl rok 1994. Určitě jich bylo přes 100."

Currie: "A co rok 1996?"

Saldivar: "Nevím. Možná 20, 30 nebo 40."

Currie: "Dobře. A co rok 1995?"

Saldivar: "To bylo podobné. 30 - 40. Víte, postupně to začnete brát jako rutinu. Nepřemýšlel jsem nad tím. Ukradli jste někdy v obchodě žvýkačku? Tak tohle je něco podobného. Neplánujete to. A až se to stane, tak na to po zbytek dne nemyslíte, jako by se to ani nestalo."

McKilop: "Říkal jsi, že v roce 1997 se to zpomalilo. Proč?"

Saldivar: "Bylo to proto, že jsem měl noční směny s Ursulou Andersonovou. A když jsem byl s ní, tak jsem se nezajímal o pacienty."

McKilop: "A co jedna z pacientek, paní Coyleová? Ta upadla do bezvědomí, ale přežila."

Saldivar: "Jo tahle. Zkusil jsem ji... Ale dal jsem ji jen poloviční dávku. Nevím, něco uvnitř mi nedovolilo ji zabít."

McKilop: "Zpátky k těm toxikologickým testům. Každý z nich představuje člověka, který zemřel a už se nikdy nevrátí ke své rodině."

Saldivar: "Je to vše rozostřené... Asi jsem to vědomě ve své hlavě potlačil... Ale nic nezapírám."

Tímto byl výslech pro tento den ukončen.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář