Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výslech Efrena Saldivara

article preview

Respirační terapeut Saldivar byl poprvé zatčen v roce 1998, kdy se policistům sám přiznal, že pacientům píchal injekce Pavulonu, které u nich postupně zastavili dýchání. Své přiznání později odvolal a kvůli nedostatku důkazů musel být propuštěn. Po exhumaci 20 těl pacientů, kteří zemřeli během jeho směn, byla u 6 z nich zjištěna přítomnost Pavulonu. Saldivar byl proto 10. ledna 2001 opět zatčen a předveden k tomuto výslechu. Ten vedli detektivové John McKilop a Will Currie. Více o případu naleznete zde

V 06:42 přivedla stráž Saldivara, vysokého muže robustní postavy.

Saldivar: "Rád budu spolupracovat. Jsem sice velkej hoch, ale nebudu dělat žádné problémy."

Stráž: "Vy musíte chodit do posilovny."

Saldivar: "Jasně, jmenuje se Jim's Burger" (smích)

McKilop: "Pamatuješ si mě?"

Saldivar: "Jo."

Currie: "Ahoj, Efrene."

Saldivar: "Ahoj. Usmějte se sakra chlapi!"

Currie: "Teď ti sundám pouta."

McKilop: "Víš jak to chodí. Máš právo nevypovídat."

Saldivar: "Jo. Dnes budeme mluvit soukromě? Posledně jste měli mikrofon na termostatu." (smích)

Currie: "Nemá cenu chodit kolem horké kaše. Kdybychom na tebe nic neměli, tak bys tu dnes neseděl."

Saldivar: "Kolik jich máte?"

McKilop: "Kolik myslíš?

Saldivar: "Nemáte vůbec nic."

Currie: "Děláš si z nás srandu?"

Saldivar: "Jo." (smích)

Currie: "Už před 3 lety jsi se k těm vraždám přiznal, ale pak jsi vše popřel. Proč?"

Saldivar: "Něco jiného je to co řeknu vám a něco jiného je to co se dostane ven. Nechtěl jsem svým přiznáním poškodit reputaci nemocnice."

McKilop: "Proč taková starost o reputaci nemocnice? Proč se raději nezajímáš co bude s tebou?"

Saldivar: "Ani jeden z vás nerozumí sebedestruktivním lidem."

McKilop: "Máme důkazy, že jsi pacientům vstřikoval injekce Pavulonu. Jak se cítíš? Proč to všechno? Cítíš lítost?"

Saldivar: "Bude tu i můj právník? Vsadím se, že by tu moc rád byl." (smích)

McKilop: "To záleží na tobě."

Chvíle mlčení.

McKilop: "Mám pokračovat v otázkách?"

Saldivar: "Jasně. Kolik jich máte?"

McKilop: "Tady jsou výsledky toxikologických testů. Každý z nich je pozitivní na přítomnost Pavulonu."

Currie: "Pojďme se vrátit do roku 1997."

Saldivar: "OK."

Currie: "Kolik lidí jsi v tom roce zabil?"

Saldivar: "V roce 1997 se to vážně zpomalilo. Ten rok byl jako nepopsaný list papíru. Motivace pro ty vraždy byla hodně jednoduchá. Až se to stydím říct..."

Currie: "Jak to myslíš, jednoduchá?"

Saldivar: "Bože, byl to strašně jednoduchý motiv. Nedělal jsem to pro svoje potěšení nebo tak. Nebyl to žádný klasický vražedný motiv."

McKilop: "Dobře. Co byl ten motiv?"

Saldivar: "Uděláme výměnu? Něco za něco?"

McKilop:"Jakou výměnu?"

Saldivar: "Chci si zavolat."

McKilop: "Není problém."

Saldivar: "Musím zavolat do práce. Ještě nikdy jsem nepřišel pozdě. Určitě se tam teď všichni ptají, kde jsem."

McKilop: "Rozumím."

Saldivar: "A taky chci zavolat svému právníkovi. Jen chci, aby věděl, že jsem tady."

Saldivar byl odveden do místnosti s telefonem. Po chvíli se vrátil s tím, že se právníkovi nedovolal, ale že výslech může dál pokračovat. Saldivar se sklonil k termostatu.

Saldivar: "Zkouška, zkouška." (výbuch smíchu) "Dobře, mluvili jsme o motivu. My, kteří jsme tam pracovali, jsme byli naprosto přepracovaní. Málo lidí na spoustu práce, víte?"

McKilop: "Chápu, klasická přepracovanost."

Saldivar: "Nedělal jsem to pro své potěšení. Ale když jsem byl na konci svých sil, tak jsem si sedl ke stolu a jen jsem se sám sebe ptal: Koho se zbavit jako prvního?"

McKilop: "Ve kterém roce jsi jich zabil nejvíc?"

Saldivar: "Nedělal jsem to jen v Glendale."

McKilop: "A kde ještě jsi vraždil?"

Saldivar: "Arcadia Methodist a Glendale Memorial. Asi dva nebo tři v Arcadia Memorial. Ale určitě ne více než pět. V Glendale Memorial jich bylo asi deset."

McKilop: "A celkový počet zavražděných?"

Saldivar: "Když jich bylo 60, přestal jsem je počítat. A to byl rok 1994. Určitě jich bylo přes 100."

Currie: "A co rok 1996?"

Saldivar: "Nevím. Možná 20, 30 nebo 40."

Currie: "Dobře. A co rok 1995?"

Saldivar: "To bylo podobné. 30 - 40. Víte, postupně to začnete brát jako rutinu. Nepřemýšlel jsem nad tím. Ukradli jste někdy v obchodě žvýkačku? Tak tohle je něco podobného. Neplánujete to. A až se to stane, tak na to po zbytek dne nemyslíte, jako by se to ani nestalo."

McKilop: "Říkal jsi, že v roce 1997 se to zpomalilo. Proč?"

Saldivar: "Bylo to proto, že jsem měl noční směny s Ursulou Andersonovou. A když jsem byl s ní, tak jsem se nezajímal o pacienty."

McKilop: "A co jedna z pacientek, paní Coyleová? Ta upadla do bezvědomí, ale přežila."

Saldivar: "Jo tahle. Zkusil jsem ji... Ale dal jsem ji jen poloviční dávku. Nevím, něco uvnitř mi nedovolilo ji zabít."

McKilop: "Zpátky k těm toxikologickým testům. Každý z nich představuje člověka, který zemřel a už se nikdy nevrátí ke své rodině."

Saldivar: "Je to vše rozostřené... Asi jsem to vědomě ve své hlavě potlačil... Ale nic nezapírám."

Tímto byl výslech pro tento den ukončen.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 12
Celkem: 102889
Měsíc: 20262
Den: 771