Jdi na obsah Jdi na menu
 


Barnaulský maniak

article preview

(Rusko)

 

Město Barnaul ležící na řece Ob je hlavním městem Altajského kraje v Sibiřském federálním okruhu. Ve městě se nachází 5 univerzit, což znamená, že v době přijímacích zkoušek je město plné mladých lidí hned z několika sousedních krajů. V letech 1997 - 2000 se několik studentek a uchazeček o studium stalo oběťmi dodnes neidentifikovaného sériového vraha, pro kterého se vžilo pojmenování "Barnaulský maniak".

V červnu 1998 zmizela Jana Šalamovová, uchazečka o studium na pedagogické fakultě Státní Altajské univerzity. Její tělo bylo nalezeno o týden později v řece Ob. Podle patologa byla dívka uškrcena.

O pouhých 10 dní později zmizela Galina Derinová, další  dívka, která se přihlásila k přijímacím zkouškám na pedagogickou fakultu. Její tělo bylo nalezeno asi o měsíc později v mělkém hrobě v jednom z lesů nedaleko vesnice Buranovo. Tato oběť měla na těle několik bodných poranění. Když policie ohledávala nejbližší okolí místa nálezu, narazila na kosterní pozůstatky dodnes neidentifikované ženy. Patolog později stanovil pouze to, že žena zemřela násilnou smrtí a že k její vraždě došlo už v roce 1997.

Vrah se poté na rok odmlčel. S příchodem léta se však znovu připomněl. Během léta 1999 zmizela Světlana Oprarinová, uchazečka o studium na Státní technické univerzitě.

Následovala další roční pauza. Vrah se o slovo přihlásil až 29. června 2000, kdy zmizela Julia Techtijevová. Tato dívka byla naposled viděna na půdě Státní technické univerzity.

Mladé dívky už vrahovi zřejmě nestačily, protože 14. července 2000 zmizela i Valentina Michajlukovová (53 let). O 4 dny později potkal stejný osud i Ninu Šakirovovou (43 let). Obě tyto ženy měly minimálně jedno společné: jejich dcery se nedávno předtím zapsaly na některou z místních univerzit.

28. července 2000 zmizela studentka Liliana Vozňukovová poté, co vstoupila na půdu Státní technické univerzity.

1. srpna 2000 záhadně zmizela i Olga Šmakovová, která byla naposled viděna ve vstupní hale Státní Altajské univerzity.

Pouhý týden poté bylo vyhlášeno pátrání po Angele Burdakovové. Ta toho dne navštívila kancelář pro studentské záležitosti na Státní Altajské univerzitě. Poté se po ní slehla zem.

Opět přesně za týden, 15. srpna 2000, zmizela Xenia Kirgizovová. Ta byla naposled viděna před vstupní halou Státní Altajské univerzity.

Policie se k případům zmizelých studentek stavěla více než laxně. Samotné vyšetřování v podstatě ani neprobíhalo, vyšetřovatelé se spoléhali na to, že dívky pouze vyrazily za zábavou a po nějaké době se zase objeví. S přibývajícími případy však byli policisté nuceni přiznat, že se v Barnaulu a jeho okolí pohybuje sériový vrah. Hodně tomu napomohlo i zmizení poslední dívky, jejíž otec byl bohatý obchodník. I tak se vyšetřování potýkalo se spoustou problémů. Policie sice zřídila speciální telefonní linku pro případné svědky, ta ale velice často vůbec nefungovala.

Podobnost mezi jednotlivými případy byla naprosto zřejmá. Všechny dívky byly naposled viděny na půdě některé z univerzit (a to včetně pohřešovaných matek dvou studentek). Bez zajímavosti jistě není ani fakt, že ke všem zmizením došlo vždy v úterý.

Policie během celého vyšetřování vyslechla přes 35 000 lidí, převážně zaměstnanců univerzit, studentů a dřívějších absolventů. Několik dívek policii sdělilo, že je na univerzitní půdě oslovil muž ve věku 40 - 45 let, průměrné postavy, vysoký asi 175 - 180 cm. Měl hnědé rozcuchané vlasy a působil milým dojmem. Každé z těchto dívek nabídl pomoc s přijetím na některou z univerzit. Policie sestavila identikit tohoto muže, který poté zveřejnila na jedné z místních televizních stanic. Několik zaměstnanců na Státní technické univerzitě následně kontaktovalo vyšetřovatele s tvrzením, že na obrázku poznali jednoho ze svých kolegů. Jméno tohoto muže nebylo nikdy zveřejněno, jisté je však to, že byl podroben policejnímu výslechu. Ukázalo se však, že má pevné alibi na dny, kdy ženy zmizely.

Během vyšetřování na akademické půdě se policii podařilo odhalit 36 dalších zločinů, ať už šlo o uplácení nebo o sexuální obtěžování studentek ze strany profesorů. Díky tomu bylo propuštěno hned několik univerzitních zaměstnanců.

4. září 2000 bylo nedaleko vesnice Južnyj nalezeno roztrhané oblečení Xenie Kirgizovové. Jen kousek od tohoto místa byla nalezena mapa kampusu Státní Altajské univerzity a na nedalekém stromě visel Xeniin deníček. Když policie prohledávala okolí místa nálezu, narazila na místním hřbitově na 5 čerstvých hrobů. Místní obyvatelé netušili, kdo v těchto hrobech leží. Policisté se proto rozhodli hroby vykopat, zjistili však, že jsou prázdné.

Policie požádala několik psychiatrů, aby se pokusili sestavil pachatelův profil. V závěrečné zprávě je uvedeno, že vrah je muž ve věku 35 - 40 let, pravděpodobně je ženatý a má děti. Vlastní auto a jeho zaměstnání mu dovoluje vzdálit se na delší dobu, aniž by tím vzbudil jakékoliv podezření.

11. září 2000 se na policii obrátila studentka Státní technické univerzity s tvrzením, že na nedávno pořádaném trhu potkala muže, který ji dříve několikrát oslovil s nabídkou pomoci s přijetím na ekonomickou fakultu. Tvrdil o sobě, že je děkan této fakulty, což však nebyla pravda. Dívka jej proto odmítla. Policii se podařilo zjistit, že oním mužem byl 45letý Alexander Anisimov. Byl ženatý, měl 3 děti a vlastnil auto značky Lada. Téměř dokonale zapadal do pachatelova profilu. Navíc měl několik záznamů v trestním rejstříku. Jednalo se však o drobné krádeže a výtržnictví.

Přibližně ve stejné době obyvatelé vesnice Buranovo objevili několik lidských kostí. Patolog později konstatoval, že se jedná o pozůstatky pohřešované Angely Burdakovové. Policie se proto rozhodla důkladně prohledat okolní lesy. Díky tomu byly nalezeny kosterní pozůstatky Xenie Kirgizovové, Valentiny Michajlukovové, Niny Šakirovové a Světlany Oprarinové. Policii se však nepodařilo najít jediný forenzní důkaz, který by pomohl usvědčit pachatele.

Mezitím byla nařízena domovní prohlídka v Anisimovově domě. Policisté během ní našli 2 sekery, několik nožů, brokovnici, loveckou pušku, spoustu munice a pouta. Obě střelné zbraně byly drženy nelegálně, policie tak získala záminku k Anisimovově zatčení. K tomu došlo 27. října 2000.

Anisimov nejprve zarputile popíral, že by měl něco společného se zmizením některé z žen. Tvrdil dokonce, že nikdy ani nevstoupil na půdu některé z místních univerzit. 11 studentek jej však identifikovalo jako muže, který jim nabízel pomoc s přijetím na různé univerzity. Pod tíhou těchto svědectví se Anisimov po 3 dnech přiznal k vraždám 5 studentek, které zmizely mezi červnem a srpnem 2000. Uvedl, že když byly dívky mrtvé, okradl je o všechny jejich šperky. Ty pak prodal jednomu známému, jehož jméno však neznal. Těsně po svém doznání se Anisimov ve své cele neúspěšně pokusil oběsit na tkaničkách od bot.

Anisimov slíbil, že dovede policii k muži, kterému údajně prodával šperky zavražděných dívek. Tento muž měl bydlet v nejvyšším patře devítipatrového domu. 1. listopadu 2000 Anisimov přivedl policisty k devítipatrové budově na ulici Georgije Isakova. Na chodbě v 8. patře se mu však podařilo vytrhnout se strážím a vyskočit z okna. Ihned po dopadu na betonový chodník byl Anisimov mrtvý.

Nakonec byly nalezeny kosterní pozůstatky i ostatních pohřešovaných žen. 17. května 2001 byla nalezena Olga Šmakovová, 23. září 2001 Julia Techtijevová a v roce 2002 i Liliana Vozňukovová. Ani tentokrát však policisté nezískali jediný forenzní důkaz.

Případ byl oficiálně uzavřen v roce 2019. Jméno pachatele však zůstává neznámé. Někteří odborníci tvrdí, že pachatelem vražd byl opravdu Anisimov. Jako důkaz pro toto tvrzení uvádějí fakt, že zapadal do pachatelova profilu. Nejpádnějším důkazem je ovšem skutečnost, že po Anisimovově smrti už k žádné další vraždě nedošlo.

Odpůrci této teorie pro změnu uvádějí, že proti Anisimovovi neexistuje jediný přímý důkaz. Zpochybňují i to, zda se Anisimov k vraždám přiznal dobrovolně. A najdou se i tací, kteří nevěří, že Anisimovův skok z okna byla opravdu sebevražda. Není jistě bez zajímavosti, že bývalý šéf barnaulské policie generálmajor Nikolaj Turbovec v rozhovoru z roku 2019 uvedl: "Nevím, kdo byl vrahem. O Anisimovově vině mám silné pochybnosti."

 

Zdroje: wikipedia.org, Unresolved Mysteries

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 13
Celkem: 545609
Měsíc: 52372
Den: 1308