Jdi na obsah Jdi na menu
 


Beverley Gail Allittová

article preview

"Anděl smrti"

(Velká Británie)

 

Životopis

Narodila se 4. října 1968 ve městě Grantham v anglickém hrabství Lincolshire. Už během dětství se snažila na sebe upoutat pozornost svého okolí, například tím, že předstírala zranění. Velice často byla viděna s obvazem na některé z končetin, odmítala však své údajné zranění komukoliv ukázat. Když během dospívání značně přibrala na váze, její chování se ještě zhoršilo. Snažila se na sebe strhnout pozornost za každou cenu a pokud se jí to nepodařilo, začala se chovat značně agresivně.

Velkou část svého života strávila v nemocnicích, protože s přibývajícími roky si začala způsobovat různá poranění. Dokonce si nechala naprosto zbytečně vyoperovat slepé střevo. Pobyt v nemocnici se poté snažila prodloužit tím, že si vytrhávala stehy. Díky svému častému simulování různých nemocí musela Allittová také velice často měnit praktické lékaře.

Podle většiny odborníků je jasné, že Allittová trpěla tzv. Münchhausenovým syndromem. Lidé trpící tímto syndromem předstírají tělesnou nebo i duševní poruchu, se kterou jsou následně léčeni. V pozdějších fázích může tento syndrom přejít i k sebepoškozování.

Allittová začala studovat medicínu na vysoké škole v Granthamu. Během studií si často přivydělávala hlídáním dětí. Během studií byla Allittová popisována jako podivínka, která ze všeho nejvíce toužila po pozornosti svého okolí. Byla dokonce podezřelá z toho, že v jednom sanatoriu pomazala zdi fekáliemi. Allittová měla v té době svého prvního partnera. Ten ji později popisoval jako manipulativní a agresivní ženu, která několikrát předstírala těhotenství. Nejednou dokonce tvrdila, že byla znásilněna. Není proto divu, že tento vztah příliš dlouho nevydržel.

I přesto, že Allittová neuspěla u závěrečných zkoušek, začala v roce 1991 pracovat jako zdravotní sestra v nemocnici v Granthamu. Tato nemocnice se neustále potýkala s naprostým nedostatkem personálu, proto její vedení uvítalo, když s Allittovou podepsalo šestiměsíční pracovní smlouvu. Allittová byla přidělena na oddělení 4, což bylo dětské oddělení. Zde byla Allittová celkem oblíbená, a to zejména u rodičů hospitalizovaných dětí.

 

Série vražd

21. února 1991 byl na oddělení 4 přijat Liam Taylor (7 týdnů) se zánětem pohrudnice. Allittová jeho rodiče ujišťovala, že se chlapci dostane té nejlepší péče a dokonce si dobrovolně vzala noční směnu, aby na Liama dohlédla. Těsně před půlnocí se u Liama začaly projevovat značné dýchací potíže. Během noci se jeho zdravotní stav ještě zhoršil. Vše došlo až tak daleko, že v ranních hodinách musela Allittová přivolat resuscitační tým. Chlapec přestal dýchat a došlo u něj i k zástavě srdce. Když ráno do nemocnice přišli jeho rodiče, lékaři jim oznámili, že Liam sice žije, ale jen za pomoci přístrojů zajišťujících nezbytné životní funkce. Navíc u něj došlo k trvalému poškození mozku. Po poradě s lékaři se Liamovi rodiče rozhodli odpojit svého syna od přístrojů. Jako příčina chlapečkovy smrti bylo určeno selhání srdce.

5. března 1991 byl v nemocnici hospitalizován Timothy Hardwick (11 let). Chlapec měl mozkovou obrnu a do nemocnice byl přijat poté, co prodělal epileptický záchvat. Péči o chlapce opět převzala Allittová. Během této doby musela opět přivolat resuscitační tým. Lékaři po příchodu zjistili, že Timothy nemá žádný puls. I přes veškerou snahu se nepodařilo chlapce zachránit. Následná pitva neodhalila přesnou příčinu smrti, i když většina lékařů se přikláněla k názoru, že na vině byla Timothyho epilepsie.

Kayley Desmondová (1 rok) byla přijata do nemocnice se zánětem pohrudnice. 8. března 1991 musela Allittová přivolat do dívčina pokoje resuscitační tým. Tomu se nakonec podařilo Kayley oživit, načež byla dívka převezena do nemocnice v Nottinghamu, kde se po několika dnech plně zotavila. Lékaři objevili v dívčině podpaží podivnou stopu po vpichu. Jen několik milimetrů od tohoto vpichu byla v dívčině těle nalezena vzduchová bublina. Je nepochopitelné, že se tímto nálezem nikdo nezabýval.

20. března 1991 byl na oddělení 4 přijat 5měsíční Paul Crampton. Chlapec trpěl lehkým zánětem průdušek. O to větší bylo překvapení lékařů, když Allittová musela k chlapcově posteli hned třikrát přivolat resuscitační tým. Zdálo se, že chlapec ve všech případech utrpěl hypoglykemický šok, kvůli němuž se téměř dostal do kómatu. Lékaři rozhodli, že chlapce převezou do nemocnice v Nottinghamu. Allittová se nabídla, že pojede s Paulem v sanitce. Po příjezdu do nemocnice byl Paul opět v hypoglykemickém šoku. Lékařům se jej naštěstí podařilo zachránit. Po pár dnech se Paul zcela uzdravil a mohl být propuštěn do domácího ošetření.

Hned následující den byl v nemocnici přijat 5letý Bradley Gibson trpící zápalem plic. Během dne u něj došlo k srdeční zástavě, lékařům se však podařilo chlapce resuscitovat. V noci se o chlapce starala Allittová, která musela opět přivolat resuscitační tým, protože u Bradleyho došlo k další zástavě srdce. Lékařům se znovu podařilo chlapce resuscitovat. Následně provedené krevní testy ukázaly extrémně vysoké hodnoty inzulinu, což lékaři nebyli schopni vysvětlit. Bradley byl pro jistotu převezen do nemocnice v Nottinghamu, kde se plně zotavil.

22. března 1991 byl v nemocnici hospitalizován Jik Hung Chan (2 roky). Chlapec spadl ze schodů, přičemž utrpěl frakturu lebky. Ještě téhož dne musela Allittová k chlapci přivolat resuscitační tým. A to hned dvakrát. V obou případech se lékařům podařilo zachránit pacientovi život. Poté byl Jik Hung Chan převezen do nemocnice v Nottinghamu, kde se plně zotavil. Náhlé zhoršení jeho zdravotního stavu bylo připisováno poranění hlavy.

Michael Davidson (6 let) byl do nemocnice v Granthamu přivezen poté, co byl v rámci dětské hry omylem střelen vzduchovkou. Během pobytu v nemocnici začal trpět cyanózou (namodralé zbarvení kůže a sliznic způsobené zvýšenou koncentrací redukovaného hemoglobinu v krvi). Michael byl stabilizován teprve poté, co upadl do bezvědomí. Jeho zdravotní stav se začal lepšit v momentě, kdy Allittová odešla na krátkou dovolenou. Chlapec se nakonec zcela zotavil, načež byl propuštěn do domácí péče.

1. dubna 1991 byla na oddělení 4 přijata teprve 2měsíční Becky Phillipsová se zánětem trávící soustavy (gastroenteritida). O 2 dny později Allittová přivolala resuscitační tým s tím, že dívka má zřejmě hypoglykemický šok. Dívčin stav se podařilo stabilizovat a ještě téhož dne byla propuštěna do domácího ošetření. V noci však začala Becky trpět silnými bolestmi. Rodiče ji odvezli na pohotovost, kde lékař konstatoval, že se jedná o koliku. Zároveň ubezpečil dívčiny rodiče, že se nejedná  o nic závažného a poslal je domů. Becky poté během noci zemřela. Při nařízené pitvě nebyl patolog schopen nalézt příčinu dívčiny smrti.

Becky měla dvojče jménem Katie. Poté, co Becky zemřela, byla Katie raději hospitalizována v nemocnici na pozorování. Po pár hodinách Allittová znovu spustila poplach, protože Katie přestala dýchat. Lékaři dívku úspěšně resuscitovali, ale za 2 dny se vše opakovalo, když Katie zkolabovaly plíce. Lékaři opět dívce zachránili život. Ihned poté byla Katie převezena do nemocnice v Nottinghamu, kde lékaři zjistili, že nebohá holčička utrpěla nevratné poškození mozku. Kvůli nedostatku kyslíku u ní rovněž došlo k částečné paralýze, poškození zraku a sluchu. Katie tak bude až do konce života odkázána na pomoc ostatních.

Rodiče Becky a Katie byli tak vděčni za péči o jejich děti, že nabídli Allittové, aby se stala kmotrou malé Katie. Allittová se slzami v očích souhlasila...

22. dubna 1991 došlo na oddělení 4 k další tragédii. Teprve 15měsíční Claire Pecková byla hospitalizována kvůli svému astmatu. V odpoledních hodinách péči o tuto pacientku převzala Allittová. Během několika málo minut došlo u Claire k zástavě srdce. Přivolaný resuscitační tým sice dívku zachránil, o několik hodin později však došlo k další zástavě, která se malé Claire stala osudnou...

 

Zatčení a soud

Testy ukázaly, že Claire měla v krvi nezvykle vysoké množství draslíku. Během pitvy byly v dívčině těle nalezeny stopy po Lignocainu, který se používá při zástavě srdce. Nikdy však nesmí být podán dítěti. Vedení nemocnice okamžitě informovalo policii.

Vyšetřovatelé se nejprve snažili zjistit, kteří členové personálu byli přítomni ve dnech, kdy došlo u některého z dětí k zástavě srdce nebo dýchání. Téměř ve všech případech se objevilo jediné jméno: Beverley Allittová. Jen v případě Paula Cramptona policisté zjistili, že někdo ukradl záznamy ze dne, kdy chlapec utrpěl hypoglykemický šok. Nemocnice uchovávala krevní vzorky dětských pacientů. Opětovné testy ve většině případů ukázaly neuvěřitelně vysokou hladinu inzulinu v krvi. V případě Paula Cramptona se dokonce jednalo o historicky druhou nejvyšší naměřenou hodnotu. Policie rovněž zjistila, že Allittová těsně po svém nástupu nahlásila ztrátu klíče od lednice, kde je skladován inzulin.

Allittová mezitím odešla z nemocnice v Granthamu a krátce poté se přestěhovala. V domě, do kterého se přestěhovala, bydlela i rodina s malým chlapcem. Ten začal velmi záhy trpět podivnými záchvaty, které se výrazně podobaly těm, které utrpěly děti v granthamské nemocnici.

V listopadu 1991 policie konečně Allittovou zatkla. Během domovní prohlídky byly nalezeny záznamy ukradené z nemocnice v Granthamu. Podle nich měla Allittová službu i v den, kdy byl hospitalizován Paul Crampton.

Allittová zachovala klid a během zatýkání se dokonce usmívala. Je paradoxní, že Allittovou před policií chránili rodiče zavražděných dětí. Odmítali si totiž připustit, že by ta milá a obětavá zdravotní sestra byla schopna ublížit jejich dětem. Naopak, rodiče obviňovali policii z toho, že Allittovou použila jako obětního beránka.

Policejní psychiatr uvedl, že Allittová trpí nejen Münchhausenovým syndromem, ale také Münchhausenovým syndromem v zastoupení. V tomto případě člověk trpící touto poruchou předstírá nemoc u závislé osoby, nejčastěji dítěte. I zde vše může dojít až do stádia, kdy postižený začne dítěti ubližovat. Důvod je stejný jako v případě klasického Münchhausenova syndromu. Lidé trpící tímto syndromem touží po pozornosti. A platí to i u Allittové. Koneckonců to byla vždy ona, kdo přivolal resuscitační tým. A byla to také ona, kdo poté dostal pochvalu, pokud se dítě podařilo zachránit. Psychiatr rovněž uvedl, že je velice vzácné, aby jedinec trpěl oběma variantami této duševní poruchy.

Sama Allittová odmítala jakoukoliv vinu. I tak byla nakonec obviněna ze 4 vražd, 11 pokusů o vraždu a 11 ublížení na zdraví. Během čekání na proces se u Allittové vyvinula mentální anorexie, kvůli níž výrazně ztratila na váze.

Samotný soudní proces trval 2 měsíce. Během něj obžaloba obvinila Allittovou z toho, že dětem vpíchla velké množství inzulinu. Některým dětem podala i Lignocain. 23. května 1993 byla Allitová uznána vinnou ve všech bodech obžaloby, načež byla odsouzena k doživotnímu trestu s možností podmínečného propuštění po 30 letech.

Allittová po nástupu trestu odmítala jíst a pít, kvůli čemuž byla převezena do vězeňské nemocnice. Zde pak strávila více času než v samotném vězení, protože se u Allittové začal opět projevovat Münchhausenův syndrom. Ve snaze o upoutání pozornosti například spolykala střepy nebo si opakovaně lila vařící vodu na ruce. Během výkonu trestu se alespoň částečně přiznala ke svým činům, když se doznala ke spáchání 3 vražd a 6 pokusů o vraždu.

V roce 1999 dostala Katie Phillipsová odškodné ve výši 2 125 000 liber, které má pokrýt náhrady na její nezbytnou celoživotní léčbu.

Rodiny zavražděných dětí si opětovně stěžovaly na to, že Allittová ve skutečnosti ani není ve vězení, podle jejich názoru se jednalo spíše o dlouhodobou hospitalizaci v dobře vybavené nemocnici, která spíše připomíná prázdninový tábor. Olej do ohně poté přilil deník Mirror, který ve svém článku odhalil, že Allittové bylo od jejího odsouzení vyplaceno 25 000 liber na sociálních dávkách...

Beverley Allittová je nadále ve výkonu trestu. O podmínečné propuštění bude moci zažádat v roce 2023, kdy jí bude 55 let.

 

Zdroje: wikipedia.org, crimeandinvestigation.co.uk

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 12
Celkem: 625752
Měsíc: 24365
Den: 1176