Jdi na obsah Jdi na menu
 


Charles Sobhraj

article preview

"Had"

(Thajsko, Nepál, Indie)

 

Životopis

Narodil se 6. dubna 1944 jako Hotchand Bhawnani Gurumkh Charles Sobhraj. Jeho rodným městem se stal Saigon v tehdejší Francouzské Indočíně (nyní Ho Čin Minovo Město ve Vietnamu). Jeho otec těsně po Sobhrajově narození od rodiny odešel. Matka tento fakt Sobhrajovi opakovaně vyčítala. Sobhraj si svého otce idealizoval jako hrdinu a celý život se jej snažil najít. To se mu nikdy nepodařilo.

Sobhrajova matka se nakonec provdala za poručíka francouzské armády. Ten Sobhraje přijal za svého, ale nikdy jej oficiálně neadoptoval. Když se manželům narodily další děti, Sobhraj se cítil odstrčený a méněcenný. Snažil se proto upoutat na sebe pozornost za každou cenu. Byl neposlušný a měl problém s autoritami (zejména s učiteli ve škole). Zároveň se u něj začala projevovat snaha  manipulovat ostatními. V pouhých 10 letech dokázal přesvědčit svého mladšího bratra, aby vykradl obchod. Sobhraj to komentoval slovy: "Vždycky najdu nějakého idiota, který udělá to, co mu řeknu."

Celá rodina se nakonec přestěhovala do francouzského města Marseille. Tam se Sobhraj několikrát pokusil proplížit se na loď směřující do Asie, kde chtěl pátrat po svém biologickém otci. Několikrát se mu to i podařilo, ale vždy byl zakrátko odhalen, posazen na člun a poslán zpět. Na svůj rodný kontinent se  během dětství několikrát vrátil, když společně s ostatními členy rodiny doprovázel svého nevlastního otce.

Sobhrajovy první problémy se zákonem se datují do roku 1963, kdy byl v Paříži zatčen za vloupání. Od soudu odešel s tříletým trestem, který si odpykal ve vězení v Poissy. Tam se dokázal vmanipulovat do přízně dozorců, kteří mu tolerovali přestupky, za které by byli ostatní vězni tvrdě potrestáni. Sobhraj měl také dovoleno mít ve své cele knihy. Během svého pobytu ve vězení se Sobhraj seznámil s mužem jménem Felix d'Escogne. Felix byl bohatý mladík, který dobrovolně navštěvoval vězně, jimž pomáhal psát dopisy rodinám nebo s nimi řešil různé právnické otázky. A právě Sobhraj udělal na Felixe velký dojem.

Není proto divu, že po Sobhrajově podmínečném propuštění, mu Felix nabídl střechu nad hlavou. Netrvalo dlouho a Sobhraj se začal stýkat nejen s pařížskou smetánkou, ale i s členy pařížského podsvětí. Díky tomu měl zakrátko na svědomí několik vloupání, podvodů a krádeží aut.

Sobhraj se také seznámil s mladou Pařížankou jménem Chantal Compagnonová. Tu si získal svým zdvořilým chováním a chvástavými řečmi o svém bohatství a životě plném dobrodružství. Když se s ní chtěl oženit, dokonce ukradl luxusní auto, aby na ni udělal dojem, a odvezl svou vyvolenou do kasina, kde ji chtěl požádat o ruku. Sobhraj však měl téměř celý život problémy se svou závislostí na hazardu, vybral si tak nejhorší možné místo. I v tento večer prohrál veškeré peníze, které si navíc předtím pro tuto příležitost vypůjčil. Šílený vzteky obvinil ze svého neúspěchu Chantal. Není proto divu, že když se konečně uklidnil a požádal dívku o ruku, Chantal jej odmítla. Sobhraj proto Chantal přinutil nastoupit do auta a v šílené rychlosti začal projíždět ulicemi Paříže. Vyděšená dívka jej žádala, aby okamžitě zastavil. Sobhraj jí odvětil, že to udělá pouze v případě, když si jej vezme za muže. Chantal tedy nakonec souhlasila, že se stane jeho ženou.

Sobhrajova radost však měla krátkého trvání. Během několika vteřin si totiž všiml, že se blíží policejní auto se zapnutým majákem. Znovu proto přidal plyn a pokusil se policistům ujet. Na deštěm namoklé silnici však dostal smyk a naboural. Nikomu se sice nic nestalo, ale Sobhraj byl zatčen. Za jízdu v ukradeném autě a snahu uniknout policejní hlídce byl odsouzen k 8 měsícům vězení. Jeho někdejší přítel Felix napsal soudu dopis, ve kterém doporučoval, aby Sobhraj podstoupil psychiatrickou léčbu. V dopise rovněž upozornil na to, že je nesmírně impulzivní a nebezpečný. Uvedl také, že je sice schopen zdvořilého chování, ale pouze v případě, že mu to přinese nějaký užitek. V závěru dopisu pak dodal: "Vážně pochybuji o tom, že má tento člověk vůbec nějaké svědomí."

Je až k nevíře, že Chantal i poté stála při Sobhrajovi a všem přátelům tvrdila, že narukoval do armády. Po odpykání celého trestu byl Sobhraj propuštěn na svobodu. Sérií několika podvodů si přišel na celkem solidní peníze, které mu umožnily vzít si Chantal za ženu.

Chantal těsně po svatbě otěhotněla. Policejní smyčka kolem Sobhraje se mezitím začala pozvolna utahovat. Ten se totiž v rámci téměř celé Francie vloupal do několika domů, ze kterých ukradl velké množství nekrytých šeků. Ty si poté nechal proplatit. Bylo tedy jen otázkou času, kdy policii tyto šeky dovedou přímo k Sobhrajovi. Ten měl ovšem jiné plány a rozhodl se opustit Francii. Vypůjčil si auto a peníze od svého starého přítele Felixe s tím, že mu auto za den či dva vrátí. Naivní Felix souhlasil. Sobhraj naložil do auta veškerý svůj majetek a společně se svou těhotnou manželkou vyrazili směr východní Evropa. Odtud pak manželé zamířili do Orientu. Sobhraj cestou okradl každého turistu, který udělal tu chybu, že se s ním dal do řeči.

Zatímco francouzská policie začala konečně po Sobhrajovi pátrat, manželé už dorazili do Istanbulu. Odtud pak odcestovali do Bombaje, kde Chantal porodila dceru Ushu. Sobhraj se díky svému charismatu a pohledné manželce dokázal velmi brzy vetřít mezi místní smetánku. To však nic neměnilo na tom, že nadále pokračoval ve své kriminální kariéře.

Sobhraj kradl v Pákistánu a Íránu západní auta, která poté nelegálně převážel do Indie. Zde je pak prodával bohatým Indům či Francouzům, kterým se zastesklo po Evropě. Chantal zůstávala poslušně v Bombaji a o manželových aktivitách neměla nejmenšího ponětí. Kupoval si její věrnost množstvím drahých šperků, kterými svou manželku obdarovával.

Sobhraj si sice vydělal velké množství peněz, ty však padly za oběť jeho největšímu koníčku - hazardu. V roce 1973 se v jednom z místních kasin zadlužil natolik, že musel prodat manželčiny šperky. Ani to však nestačilo na pokrytí celého dluhu. Sobhraj a několik jeho kompliců se proto rozhodli vykrást klenotnictví v hotelu Ashoka v Novém Dillí.

Nejprve si pronajali pokoj nad klenotnictvím a pokoušeli se do obchodu provrtat. Po 3 dnech však od tohoto plánu upustili. Sobhraj poté vylákal majitele obchodu na schůzku s tím, že je bohatý obchodník a má zájem o jeho šperky. Když pak muž na schůzku dorazil, Sobhraj na něj namířil pistoli a donutil jej, aby mu vydal klíče od obchodu a trezoru. Poté se svými společníky obchod vykradli.

S kořistí čítající 10 000 dolarů v hotovosti a množstvím šperků pak Sobhraj zamířil na letiště v Novém Dillí. Tam však zjistil, že majitel klenotnictví už mezitím zalarmoval policii, která letiště neprodyšně uzavřela. Sobhraj byl nucen svou kořist zahodit a vrátit se s prázdnýma rukama do Bombaje, kde pak i  nadále pokračoval v kradení aut a jejich následném převážení za hranice. To se mu nakonec stalo osudným, protože byl opět zadržen policií, když řídil kradené auto. Po převozu na policejní stanici si vyšetřovatelé uvědomili, že zatčený odpovídá popisu jednoho z mužů, kteří vykradli klenotnictví v Novém Dillí.

Sobhraj však rozhodně neměl v úmyslu čekat na soudní proces. Začal proto předstírat bolesti břicha. Dozorcům i lékařům tvrdil, že se dozajista jedná o žaludeční vředy. Byl natolik přesvědčivý, že lékaři nařídili okamžitou operaci. Těsně po provedené operaci se Sobhrajovi podařilo omámit stráže a utéct. S útěkem mu pomáhala i jeho manželka, kterou později omámil chloroformem, aby se vyhnula podezření. Tato lest však nezabrala a Chantal byla nakonec zatčena za napomáhání při manželově útěku. Sám Sobhraj na svobodě moc dlouho nepobyl. Těsně po svém útěku byl znovu zatčen.

Oba manželé byli propuštěni na kauci. Sobhraj i s manželkou a dcerou se okamžitě sbalili a prvním letadlem zmizeli do Kábulu. V Afghánistánu Sobhraj okrádal zahraniční turisty. Přišel si tím na nemalé peníze, nicméně po nějaké době se rozhodl, že je čas změnit klima a společně se svou rodinou odjel na letiště. V hotelu, kde byli ubytováni, však po nich zůstal dluh. Majitel hotelu o tom informoval policii, která Sobhraje zatkla ještě předtím, než nastoupil do letadla.

Ani v afghánském vězení nechtěl Sobhraj zůstat déle, než bylo nezbytně nutné. Podařilo se mu propašovat do vězení injekční stříkačku, kterou si odebral trochu vlastní krve. Tu si později vstříkl do úst a opět začal předstírat nesnesitelné bolesti břicha. Přivolaní lékaři uvedli, že se vzhledem k přítomnosti krve v Sobhrajových ústech jedná o prasklý žaludeční vřed. Sobhraj byl proto převezen do nemocnice, kde se podrobil další operaci. Těsně poté znovu omámil stráže a následně utekl.

Sobhraj tentokrát zamířil do Íránu. Tam se ovšem dlouho nezdržel a disponujíc 10 kradenými pasy navštívil Karáčí, Pákistán, Řím, Teherán, Jugoslávii, Bulharsko a Kodaň. Když se Chantal dozvěděla o jeho útěku, zařekla se, že svého manžela už nechce nikdy vidět a vrátila se i s dcerou zpět do Francie. Sobhraj pak svou rodinu už nikdy neviděl.

V Istanbulu se Sobhraj spojil se svým mladším bratrem Andrém, který mu začal pomáhat s podvody a krádežemi. Když v Turecku spáchali několik menších krádeží, půda pro ně začala být příliš horká. Rozhodli se tedy přesunout se do Řecka, kde okradli několik turistů a vykradli jedno menší klenotnictví. Těsně poté byli oba zatčeni. Sobhraj i tentokrát zvolil svůj klasický plán útěku. Znovu začal předstírat bolesti a nechal se převézt do vězeňské nemocnice. Tentokrát se mu však podařilo utéct už během převozu. Rozzuření řečtí policisté si poté zchladili žáhu na jeho bratrovi, kterého se rozhodli vydat do Turecka, kde byl André odsouzen k 18 letům nucených prací.

Sobhraj mezitím zmizel z Evropy. Několik následujících měsíců cestoval mezi Indií, Pákistánem a Íránem. Ať se poděl kamkoliv, vždy se snažil sbližovat se se západními turisty. Předstíral přitom, že je obchodník s diamanty nebo překupník drog. Nebohé turisty poté okradl o peníze a pasy. Popřípadě je alespoň využil jako kurýry při svých obchodech s kradenými šperky.

V Indii se Sobhraj seznámil s frankofonní Kanaďankou jménem Marie-Andrée Leclercová, která v Asii hledala dobrodružství. Neuvěřitelně na ni zapůsobil a podařilo se mu přesvědčit ji, aby po skončení dovolené odjela do Bangkoku, kde se mezitím zabydlel. Marie to opravdu udělala. Postupně se do Sobhraje patologicky zamilovala a byla schopna odpustit mu jeho časté zálety i zločiny, kterých se dopouštěl. Koneckonců se spácháním mnoha z nich mu pomáhala.

Sobhrajovi se podařilo získat i několik dalších kompliců. Jedním z nich byl Francouz jménem Dominique Renelleau. Nejprve mu nabídl ubytování a postupně mu začal přidávat trochu jedu do pití. Poté mu oznámil, že za jeho zhoršující se zdravotní stav může úplavice a poskytoval mu svou starostlivou péči. Docílil tím toho, že Dominique se stal na něm závislým. Jakmile totiž projevil svůj úmysl odejít, Sobhraj mu opět podal jed, který mladíka připoutal zpět na lůžko. Když Dominique uznal, že je jeho dlužníkem a bude mu nápomocen, jako zázrakem se náhle uzdravil.

Jeho dalšími komplici se stali bývalí francouzští policisté Yannick a Jacques. Ty Sobhraj pozval na velký flám. Když byli oba muži v náladě, vloupal se do jejich hotelového pokoje a ukradl jim pasy i peníze. Druhý den je ujistil, že jim pomůže "ztracené" pasy najít a než se tak stane, mohou u něj bydlet.  Tak si získal vděčnost těchto dvou mužů, kterou využil k tomu, aby je přiměl ke spolupráci.

Posledním komplicem se stal mladý Ind Ajay Chowdhury. Tento chladnokrevný kriminálník byl nakonec Sobhrajovou pravou rukou a jeho nejvěrnějším pomocníkem.

 

Série vražd

Sobhrajovou první obětí se stala americká turistka jménem Teresa Knowltonová, která byla zavražděna v roce 1975. Teresa odjela do Thajska, protože se chtěla blíže seznámit s buddhismem. Bohužel však narazila na Sobhraje a jeho skupinu. Strávila s nimi několik dní, než bylo její mrtvé tělo nalezeno v přílivovém bazénu v Thajském zálivu. Měla na sobě bikini s květinovým vzorem. Policie se proto nejprve domnívala, že se jednalo o nešťastnou náhodu, kdy se dívka utopila po požití alkoholu a drog. Až patolog uvedl, že Teresinu hlavu někdo násilně držel pod hladinou. Dodnes není zcela jasné, proč byla Teresa zavražděna. S největší pravděpodobností však odmítla Sobhrajův návrh, aby mu pomáhala s pašováním drog a drahokamů.

Další obětí se stal Turek Vitali Hakim. Ten do Thajska odcestoval ze stejného důvodu jako předešlá oběť. Vitali se na několik dní nastěhoval k Sobhrajovi. Jednoho dne nasedl se Sobhrajem a Chowdhurym do auta a odjeli na výlet do města Pattaya. Večer se však s nimi nevrátil. Sobhraj tvrdil, že Vitali zůstal se svými přáteli, které náhodou potkal. Když se Yannick a Jacques podivovali nad tím, proč má Sobhraj Turkův pas, opáčil jim, že si ho dal k němu do úschovy. O několik dní později bylo Vitaliho tělo nalezeno nedaleko města Pattaya. Vitali byl brutálně zbit, poté byl polit benzínem a zaživa upálen.

V Hongkongu se Sobhraj seznámil s nizozemskými snoubenci Henkem Bintanjou (29 let) a Cocky Hemkerovou (25 let). Představil se jim jako obchodník s drahokamy Alain Dupuis. Získal si je tím, že jim prodal safírový prsten za pouhých 1 600 dolarů a následnou pozvánkou do své vily v Bangkoku. Oba turisté jeho pozvání rádi přijali. Téměř okamžitě po svém příjezdu však "záhadně" onemocněli. I o ně se Sobhraj láskyplně staral. Nejprve je však přesvědčil, aby mu svěřili své peníze a pasy.

V prosinci 1975 zaklepala na Sobhrajovy dveře přítelkyně Vitaliho Hakima, Francouzka Charmayne Carrouová. Pátrala po svém nezvěstném příteli a stopy ji přivedly k Sobhrajovi. Bohužel se začala až příliš vyptávat a stala se tak pro Sobhraje nepohodlnou. Než se však mohl vypořádat s tímto problémem, musel se zbavit nizozemských snoubenců, jejichž stav se nelepšil a kteří stále obývali jeho dům. Sobhraj a Chowdhury je uprostřed noci odtáhli do auta a odjeli pryč. Když se o několik hodin později vrátili, oba byli cítit benzínem... Těla Henka Bintanji a Cocky Hemkerové byla nalezena 18. prosince 1975. Vrazi snoubence uškrtili, jejich těla pak polili benzínem a nakonec zapálili.

Teď tedy nastal správný čas, aby se Sobhraj postaral o dotěrnou Francouzku, která jej opakovaně navštěvovala a vyptávala se na svého přítele. Tělo Charmayne Carrouové bylo nalezeno v bazénu nedaleko Bangkoku. Zajímavé je, že i Charmayne měla na sobě bikini s květinovým vzorem. To je důvod, proč je Sobhraj občas přezdíván jako "Bikini Killer". Pozdější pitva odhalila, že i Charmayne byla uškrcena a to takovou silou, že měla pohmožděných několik krčních obratlů.

18. prosince 1975 použili Sobhraj s Leclercovou pasy obou Nizozemců, aby se dostali do Nepálu. V Káthmándú se setkali s Kanaďanem Laurentem Carrièrem (26 let) a Američankou Connie Jo Bronzichovou (29 let). I tito turisté doplatili na to, že si Sobhraje pustili příliš k tělu. Laurentovo ohořelé tělo bylo nalezeno v poli. Mladík byl nejprve ubodán. Tělo Connie Jo Bronzichové bylo nalezeno nedaleko místa nálezu Laurentova těla s několika bodnými ranami v oblasti hrudníku. K jejich vraždám došlo 21. nebo 22. prosince 1975.

Sobhraj své poslední oběti také okradl o pasy (stejně jako o šperky). Díky nim se s Leclercovou vrátili do Thajska. Sobhraj byl ovšem po návratu překvapen, když zjistil, že trojice jeho francouzských kompliců během jejich nepřítomnosti opustila Sobhrajův dům a zamířila zpět do Francie. Muži totiž našli pasy předešlých obětí, okamžitě si dali vše dohromady a pochopili, že celou dobu pomáhali sériovému vrahovi. Před odletem však ještě informovali o svém zjištění policii. Sobhraj proto nelenil a společně s Leclercovou a Chowdhurym zmizel do Indie, konkrétně do Kalkaty.

V Kalkatě se Sobhraj seznámil s izraelským učencem jménem Avoni Jacob. Poté, co se vetřel do jeho přízně, jej Sobhraj omámil a následně uškrtil. Po vraždě muže okradl o cestovní šeky v hodnotě 300 dolarů a jeho pas, s jehož pomocí se následně dostal do Singapuru.

Sobhraj se poté na chvíli opět vrátil do Indie a v březnu roku 1976 se znovu objevil v Bangkoku. Těsně po svém návratu do Thajska byli sice Sobhraj, Leclercová a Chowdhury zatčeni, ale thajská policie neměla zájem zabývat se tímto případem. Pokud by se totiž do tisku dostaly zprávy o vrahovi turistů, mohlo by to značně poškodit cestovní ruch. Trojice proto ani nebyla důkladně vyslechnuta a po chvíli mohla z policejní stanice odejít.

Do případu se poté vložil nizozemský diplomat Herman Knippenberg, jenž se začal zajímat o okolnosti úmrtí svých dvou krajanů. Za pomoci Sobhrajových sousedů se mu podařilo shromáždit dostatek důkazů, na jejichž základě získal povolení k prohlídce Sobhrajova domu. Na místě pak Herman nalezl několik pasů zavražděných turistů, stejně jako různé jedy a injekční stříkačky. Bohužel už však bylo příliš pozdě. Sobhrajovi a jeho dvěma společníkům se totiž podařilo zmizet ze země poté, co podplatili několik policistů.

Trojice se krátce zastavila v Malajsii, kde Sobhraj zaúkoloval Chowdhuryho, aby ukradl nějaké diamanty. Ty chtěl poté prodat obchodníkům ze Ženevy. Chowdhury nakonec získal diamanty v hodnotě asi 40 000 dolarů. Není ovšem jasné, co přesně následovalo. Několik svědků uvedlo, že vidělo, jak Chowdhury předává ukradené diamanty Sobhrajovi. Když se však Sobhraj později setkal s Leclercovou na letišti, Chowdhury už s ním nebyl. Leclercová se Sobhraje údajně ptala, kde Ajay je, on jí však neodpověděl. Většina vyšetřovatelů se domnívá, že Sobhraj Chowdhuryho zavraždil a jeho tělo pohodil někde v malajské džungli. S jistotou to však tvrdit nelze.

V Bombaji se k Sobhrajovi a Leclercové připojily další dvě ženy - Barbara Smithová a Mary Ellen Eatherová. Jejich příští obětí se stal Francouz Jean-Luc Solomon, kterého chtěli původně pouze omámit, aby jej následně mohli okrást. Sobhraj však špatně odhadl dávku jedu a Jean-Luc po jeho požití zemřel.

 

Zatčení a soud

V červenci 1976 se Sobhraj a jeho společnice přesunuli do Nového Dillí. Tady se Sobhraj vetřel do přízně členů francouzského zájezdu, načež se stal jejich neoficiálním průvodcem po městě. Poté jim nabídl jakési pilulky, o kterých tvrdil, že se jedná o lék na úplavici. Většina členů zájezdu je s díky přijala. Ve skutečnosti však chtěl Sobhraj tyto Francouze omámit. Jakmile by pak ve svých hotelových pokojích upadli do bezvědomí, mohl by je v klidu okrást. Bohužel pro něj ale začal jed působit příliš brzy a členové zájezdu začali omdlévat už v hotelovém lobby. Někteří z Francouzů si všimli, že se to týkalo pouze těch, kteří si vzali pilulku od jejich "průvodce". Tři z nich se na Sobhraje vrhli a zadrželi ho až do příjezdu indické policie. Ta poté zatkla i Sobhrajovy společnice.

Smithová a Eatherová se přiznaly hned během prvního výslechu. Sobhraj zarputile popíral, že by spáchal jakýkoliv zločin a tvrdil, že je důležitý francouzský obchodník. Díky svědectví Smithové a Eatherové byl nakonec Sobhraj obviněn z vraždy Jeana-Luca Solomona a pokusu o vraždu francouzských turistů.

Obě ženy se po svém přiznání neúspěšně pokusily o sebevraždy. Sobhrajovi se do vězení podařilo propašovat několik drahých kamenů, které stačil spolknout ještě před svým zatčením. S jejich pomocí pak uplácel stráže a žil si v relativním přepychu. V cele měl například knihovnu, psací stroj, televizi nebo ledničku. Stráže mu do cely dokonce několikrát propašovaly drogy. Jeho bývalé společnice mezitím žily o chlebu a vodě a v noci se musely bránit nájezdům hladových krys.

Soudní proces byl zahájen až o 2 roky později. Sobhraj jej pojal jako velké divadelní představení, jehož byl největší hvězdou. Své právníky propouštěl podle toho, jak se zrovna vyspal. Závěrem dokonce držel hladovku, aby poukázal na nelidské podmínky panující v indických vězeních...

Sobhraj byl nakonec uznán vinným z pouhého zabití, načež byl odsouzen k 7 letům vězení. Za pokus o otrávení francouzských turistů byl poté odsouzen k dalším 5 letům vězení. Z tohoto zločinu byla uznána vinnou i Leclercová. Ze svého trestu si ale odpykala jen několik měsíců. Během výkonu trestu jí byla diagnostikována rakovina vaječníků v pokročilém stádiu. Marie Leclercová tak byla kvůli svému zdravotnímu stavu podmínečně propuštěna, aby mohla zemřít ve své rodné Kanadě. Stalo se tak v dubnu 1984. Až do konce svého života nepřestala Sobhraje milovat...

Ten si mezitím ve vězení užíval naprostého luxusu. Dopřával si gurmánská jídla, o která se rád podělil s dozorci i některými spoluvězni. Dokonce poskytoval rozhovory pro západní novináře. V nich pak bez ostychu detailně popisoval své zločiny, včetně všech vražd. Tato svá přiznání později popřel.

Sobhraj však nemohl žít úplně bezstarostně. Byl si totiž vědom toho, že z indického vězení bude po 12 letech propuštěn. Zároveň si uvědomoval, že je hledaný pro vraždy v Thajsku. A stejně tak dobře věděl, že vražda je v této asijské zemi promlčena až po 20 letech. Bylo tedy celkem pravděpodobné, že poté, co si odpyká trest v Indii bude deportován do Thajska, kde mu reálně hrozil trest smrti.

V roce 1986 uspořádal Sobhraj ve vězení velkou party. Přítomna byla drtivá většina dozorců. Ti samozřejmě netušili, že Sobhraj přimíchal do jídla i pití omamný prostředek. Když pak dozorci usnuli, Sobhraj jim ukradl klíče a bez mrknutí oka odešel hlavní branou. Neměl však v plánu utéct ze země. Naopak, zůstal v Indii. O několik týdnů později byl zatčen v restauraci ve městě Goa. Svému zatčení se nijak nebránil, spíše to vypadalo, že na policisty čekal. Za omámení stráží a pokus o útěk byl Sobhraj odsouzen k dalším 10 letům vězení. To bylo přesně to, v co Sobhraj doufal, protože když byl 17. února 1997 propuštěn z indického vězení, všechny jeho trestné činy v Thajsku už byly promlčeny.

Sobhraj tak mohl odcestovat do Francie. Tam žil pohodlný život v přepychu a užíval si statusu celebrity. Najal si reklamního agenta, jehož prostřednictvím si účtoval velké peníze za poskytované rozhovory a práva na zfilmování jeho životních osudů. Za rozhovor si běžně účtoval až 5 000 dolarů. Díky tomu si však začal myslet, že je nedotknutelný. Zřejmě proto v roce 2003 odcestoval do Nepálu, kde mu stále hrozil soud za vraždy Laurenta Carrièreho a Connie Jo Bronzichové.

Nejprve se Sobhrajovi podařilo splynout s davem. Později však opět podlehl své vášni pro hazard. 1. října 2003 byl jedním z novinářů spatřen v kasinu v Káthmándú. Tento novinář sledoval Sobhraje celé 2 týdny a poté o něm napsal novinový článek, který neušel pozornosti nepálské policie. Ta si pro Sobhraje došla. Sobhraj tak byl zatčen přímo u hráčského stolu.

Většinu usvědčujících materiálů poskytl neúnavný nizozemský diplomat Herman Knippenberg, pro nějž byl soudní proces se Sobhrajem odměnou za jeho dlouholeté úsilí o dopadení tohoto sériového vraha. Především díky těmto materiálům byl Sobhraj 20. srpna 2004 uznán vinným z dvojnásobné vraždy, za kterou byl následně odsouzen k doživotnímu trestu.

Sobhraj se okamžitě odvolal, rozsudek se mu však změnit nepodařilo. Na jeho stranu se postavila i jeho manželka Chantal, která se neúspěšně snažila odvolat se k Evropskému soudu pro lidská práva. Když selhalo i to, Sobhrajův právník se snažil apelovat na tehdejšího francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, aby se "zastal nevinně odsouzeného francouzského občana". Ani to však nebylo nic platné. Sobhraj tak alespoň vydal tiskovou zprávu, ve které se důrazně ohradil proti tomu, aby byl v tisku označován jako sériový vrah.

V následujících letech se Sobhraj znovu a znovu odvolával proti svému rozsudku. Výsledkem ovšem bylo jen to, že mu soud udělil pokutu 2 000 rupií za to, že nelegálně překročil nepálské hranice.

V roce 2010 se Sobhraj údajně oženil s dcerou svého právníka, o 44 let mladší Nihitou Biswasovou. Od roku 2018 se Sobhrajův zdravotní stav výrazně zhoršil a byl nucen podstoupit několik závažných operací, včetně několika operací srdce. Charles Sobhraj je ve výkonu trestu dodnes.

 

Zdroje: wikipedia.org, crimelibrary.com

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 5
Celkem: 853896
Měsíc: 11142
Den: 375