"Vrah gayů"

(Velká Británie)

Životopis

Colin Ireland se narodil 16. března 1954 v Dartfordu v hrabství Kent. Jeho matce bylo v té době pouhých 17 let. Jméno svého otce se Ireland nikdy nedozvěděl, ten od jeho matky odešel v momentě, kdy zjistil, že je těhotná. I v jeho rodném listu jméno jeho otce chybí. Novopečená matka se, i přes svou tíživou finanční situaci (občas si přivydělávala jako prodavačka v trafice), rozhodla, že si dítě nechá. Mohla se opřít o pomoc svých rodičů, u kterých s malým Colinem a svým bratrem žila až do roku 1959. Poté se pokusila osamostatnit a odstěhovala se i se synem do Birch Road. Její finanční situace se ovšem neustále zhoršovala, protože neměla žádnou kvalifikaci a většinou byla nucena pracovat na zkrácený úvazek. V roce 1960 se stěhují do Sidcupu a ještě tentýž rok do Westmallingu, kde bydleli v dřevěné chatrči v táboře pro matky bez domova. Zoufalé matce nezbývá nic jiného, než se vrátit zpět k rodičům. V roce 1961 si Irelandova matka našla nového partnera, muže jménem Saker. Všichni tři se pak stěhují do Farnol Road v Dartfordu. Poté, co si jeho matka vezme Sakera za muže, se Colinovo příjmení mění na Saker. Jeho nevlastní otec byl sice dobrák se smyslem pro humor, ale s nulovou zodpovědností. Pracoval jen sporadicky a finanční situace rodiny tak byla silně nestabilní.

Díky častému stěhování nebylo pro Irelanda snadné zapadnout do školního kolektivu. Během pěti let vystřídal 6 základních škol. Neustále byl ve škole "ten novej" a díky jeho vytáhlému zjevu a křivým nohám byl často terčem šikany. Ireland to řešil tím, že chodil za školu. Byl zasmušilý, osamělý a do sebe uzavřený chlapec, který se stranil všech společenských aktivit. V roce 1964 je rodina vystěhována kvůli neplacení nájmu. Ireland s matkou se vracejí do tábora pro matky bez domova, Saker se stěhuje ke svým rodičům. Ten stejný rok Irelandova matka zjistí, že je znovu těhotná. Opět se rozhodne, že si dítě nechá, ale aby mohla novorozence uživit, nechá 10letého Colina umístit do náhradní rodiny ve Wainscottu. Toto opatření ale netrvá dlouho, těsně po narození sourozence se Ireland stěhuje zpět ke své matce a Sakerovi do West Kingsdown. Krátce poté Saker požádá o rozvod a hned nato rodinu opouští. V roce 1966 se Irelandova matka znovu vdává a Colin si znovu mění jméno. Tentokrát se ale vrací k matčině jménu za svobodna. Dává tím najevo, jak hluboký měl ke své matce vztah, vždy ji považoval za člověka, který byl schopný sebeobětovat se ve prospěch druhých. Rodina se stěhuje na Clyde Street ve městě Sheerness. Irelandův otčím se ukáže být výborným otcem, který konečně dokáže rodinu zabezpečit.

V této době se ovšem Ireland stane čtyřikrát terčem sexuálního obtěžování ze strany starších mužů. Když si přivydělával na brigádě na výstavišti, přistoupil k němu muž, který mu nabídl náhrdelník pro jeho matku výměnou za sex. Podruhé ho neznámý muž na veřejných záchodcích pozoroval při močení. Když byl jednoho dne v kině, začal ho osahávat místní optik. A posledním byl zaměstnanec jednoho obchodu, který mu dělal návrhy. Ireland pokaždé odmítl a utekl, ale v jeho pouhých 12 letech to v něm zanechalo pocit ponížení a vzteku. Tyto pocity ho pak neopustily po celý jeho život.

Svůj první zločin spáchal ve svých 16 letech v roce 1970. Rozhodl se, že uteče do Londýna. Aby měl peníze na cestu, ukradl 4 libry. Byl velice rychle zatčen a umístěn do školy pro problémové děti Finchton Manor v Kentu. Zde se stal opět terčem šikany, kterou se rozhodl vyřešit tím, že jednomu z chlapců podpálil oblečení. To byla Irelandova první zkušenost se žhářstvím, i když sám později uvedl, že oheň ho fascinoval už od raného dětství. Okamžitě byl ze školy vyloučen a opět utekl do Londýna. Jako bezdomovec si přilepšoval drobnými krádežemi. Už v roce 1971 byl znovu dopaden a umístěn do diagnostického ústavu v Hollesly Bay. Ireland to tady nenáviděl a při nejbližší příležitosti odtud utekl. Když byl znovu chycen, byl umístěn do ještě přísnějších zařízení v Rochesteru a Grendonu. Odtud byl ve svých 18 letech propuštěn. V prosinci 1975 byl odsouzen k 18 měsícům vězení za dvě vloupaní, krádež auta a poškozování cizího majetku. Propuštěn byl v listopadu 1976. V té době začal žít s jednou ženou z Indie, která byla o 5 let starší a měla 4 děti. Dokonce spolu plánovali svatbu. K té ale nikdy nedošlo a pár se nakonec rozešel. Následovalo několik dalších pobytů za mřížemi. V roce 1977 to bylo 18 měsíců ve vězení za vyhrožování, v roce 1980 2 roky za loupež, v roce 1981 2 měsíce za podvod a v roce 1985 dalších 6 měsíců za podvod.

Protože Irelandovi chyběla jakákoliv kvalifikace, musel vzít zavděk různými pomocnými pracemi na stavbách nebo v kuchyních, popřípadě pracoval jako vyhazovač v baru. V roce 1981 potkává Virginii Zammitovou, 36letou ženu na invalidním vozíčku, která se starala o svou dceru. O rok později následovala svatba. Ireland svou manželku miloval, stejně jako svou nevlastní dceru. Bohužel, po nějaké době se stával více a více agresivním. Definitivní konec nastal v roce 1987, kdy se jeho manželka dozvěděla, že ji Ireland podvádí s jinou ženou. Následoval rozvod. V roce 1989 se Ireland seznámil s Janet Youngovou, majitelkou hospody Globe pub v Buckfastu, která měla 2 děti z předchozího manželství. Po týdnu se Ireland k Youngové nastěhoval a tři měsíce nato následovala svatba. Rodinné štěstí tentokrát netrvalo dlouho. Po čtyřech měsících se Ireland rozhodl, že společně navštíví jeho matku. Během návštěvy pak ukradl své manželce auto, vybral peníze ze společného účtu a zmizel. Manželé se rozvedli v roce 1991. V té době se z Irelanda stal opět bezdomovec. Sám pak pracoval v Southend-on-Sea v noclehárně pro jiné lidi bez domova. Během této doby si několik z nich na Irelanda stěžovalo. Výsledkem bylo, že byl odtud v prosinci 1992 propuštěn. To byla zřejmě poslední kapka. Ireland byl frustrovaný svou životní situací a neschopností najít si trvalou práci. Sám byl v té době fascinován četbou o sériových vrazích a tak si dal neobvyklé novoroční předsevzetí: stane se sériovým vrahem. Věděl, že policie velice často používá tzv. geografické profilování, kdy operuje s možností, že vrah své zločiny páchá v okruhu 7 mil od svého domova. Rozhodl se tedy své působiště přesunout do vzdáleného Londýna. A ačkoliv sám nebyl gay, zaměřil se na místní homosexuály.

Série vražd

8. března 1993 - vražda choreografa Petera Walkera (45 let). Se svým vrahem se setkal v baru pro homosexuály Coleherne pub na Brompton Road. Společně pak zamířili do Walkerova bytu v Battersea. Tam nejprve Ireland zamkl Walkerovy psy do vedlejší místnosti a Walkera (který byl submisivní muž se sklony k masochismu) přivázal v ložnici k posteli a zacpal mu ústa několika zauzlovanými kondomy. Pak začal svou bezmocnou oběť bít psím vodítkem, opaskem a nakonec se do Walkera pustil pěstmi. Pak mu přes hlavu přetáhl igelitovou tašku a udusil ho. Po jeho smrti mu zapalovačem opálil pubické ochlupení (Ireland později tvrdil, že chtěl vědět jak to bude vonět). Poté se dal do pečlivého úklidu celého bytu, aby zde nezanechal jedinou stopu. Při té příležitosti nahlédl i do osobních Walkerových věci a zjistil, že Peter byl HIV pozitivní. To ho tak rozzlobilo, že své oběti nacpal kondomy hluboko do krku a další ještě do nosu. Vedle těla své oběti pak položil dva plyšové medvídky situované do polohy 69. V bytě zůstal až do rána. Oblečení, rukavice a boty použité při vraždě pak vyhodil za jízdy z vlaku. Později ještě zavolal na linku ochránců zvířat a řekl jim, že ve Walkerově bytě jsou zamčení psi.

28. května 1993 - vražda knihovníka Christophera Dunna (37 let). I tentokrát se s ním Ireland potkal v Coleherne pub a i tentokrát šli do bytu oběti ve Wealdstone. Po zhlédnutí sadomasochistického videa Ireland Dunna také přivázal k posteli. Pak ho přinutil, aby mu dal svou platební kartu a řekl mu k ní PIN. Poté, co mu zapalovačem pálil varlata, ho udusil kusem látky. Nezaměstnaný Ireland si začal uvědomovat, že kariéra sériového vraha ho začíná finančně vyčerpávat (po každé vraždě se zbavoval svého oblečení) a rozhodl se obohatit se na své oběti. Vyrazil do banky a z Dunnova účtu vybral 200 liber.

4. června 1993 - vražda amerického obchodníka Perryho Bradleyho III. (35 let). Po návštěvě Coleherne pub dvojice opět končí v bytě oběti v Kensingtonu. Bradley nejprve nechce být spoutaný. Ireland mu řekne, že se jinak nevzruší a tak Bradley nakonec souhlasí. Když je jeho oběť bezbranná, Ireland kolem Bradleyho krku utáhne smyčku, dožaduje se opět platební karty a PINU a vyhrožuje mučením zapalovačem. Když mu vyděšený Perry vše řekne, Ireland ho uškrtí a na jeho nahé tělo položí panenku. Při důkladném úklidu místa činu Ireland najde 100 liber. V bance pak z Bradleyho účtu vybere dalších 200 liber.

7. června 1993 - vražda Andrewa Colliera (33 let). Ireland na něj opět narazil v  Coleherne pub. Následuje klasický scénář. Jdou do bytu oběti, kde je Collier svázán na posteli a Ireland mu kolem krku utáhne smyčku, dožadujíc se platební karty. Tentokrát ale jeho oběť odmítne spolupracovat. Ireland proto Colliera uškrtí a začne prohledávat jeho byt. Přitom zjistí, že Collier byl HIV pozitivní. Následuje výbuch vzteku jako u jeho první oběti. Ireland v zuřivosti opaluje různé části těla své oběti zapalovačem a nakonec uškrtí i jeho kočku. Pak na Collierův penis natáhne kondom a druhý pak na ocas kočky. Mrtvolu kočky pak položí na Collierovo tělo způsobem, který opět odkazuje na polohu 69. Ireland nakonec najde alespoň 70 liber a mizí pryč. Tentokrát ovšem na místě činu zanechá otisky prstů na okenním rámu.

12. června 1993 - Ireland volá policii v Kensingtonu a prohlašuje se za vraha 4 mužů a tvrdí, že ho musí zastavit, jinak že nepřestane. Ještě týž den volá policii v Battersea a zajímá se, jak pokročilo vyšetřování vraždy Petera Walkera. Nakonec dodává, že zabije znovu, protože touží spáchat dokonalou vraždu. V ten stejný den si opravdu vyhlédne svou další oběť. Stane se jí kuchař Emanuel Spiteri (41 let). Opět se s ním setkal v Coleherne pub a pak několika vlakovými spoji směřují ke Spiterimu bytu v Catfordu. Tam je oběť opět spoutána a postupně škrcena. I tentokrát se Ireland dožaduje platební karty. Spiteri to také odmítne a tak ho Ireland uškrtí. Po důkladném úklidu místa činu se Ireland až do rána dívá na televizi, pak podpálí Spiteriho byt a odchází. Ireland doufal, že by mohl shořet celý blok ale oheň se krátce po jeho odchodu sám uhasí.

Zatčení a soud

Už o den později zavolal Ireland znovu na policii a řekl, že zavraždil znovu a tentokrát založil i velký požár. Potom prohlásil, že už zavraždil 5 lidí, což podle klasifikace FBI stačí na to, aby byl uznán sériovým vrahem a že už proto nemá důvod vraždit. 24. června policie zveřejnila identikit muže, který byl viděn ve společnosti poslední oběti ve vlaku z Charing Cross do Hither Green. 2. července pak zveřejnila záběry z kamer na vlakovém nádraží, na kterých byla oběť ve společnosti zatím neznámého muže. Během jediného dne policie obdržela přes 40 telefonátů od mužů, kteří potvrdili, že je tento muž několikrát oslovil v Coleherne pub. Smyčka se tentokrát začala utahovat na Irelandově krku. Ten se proto rozhodl 19. července 1993 zajít za svým advokátem a přiznal se, že na záběrech z kamer je opravdu on, ale že Spiteriho nezavraždil. Šel s ním údajně k němu domů, ale když odcházel byl Spiteri stále naživu a ve společnosti ještě jednoho muže. Policisté tomuto vysvětlení nevěřili ani za mák a rozhodli se proto porovnat Irelandovy otisky prstů s těmi nelezenými na místě předposlední vraždy. Když zjistili, že se shodují, byl Ireland vzat do vazby.

Nějakou dobu po svém zatčení Ireland stále zapíral, nakonec se ale doznal ke všem pěti vraždám. Ve svém písemném doznání uvedl, že během vražd nebyl pod vlivem alkoholu ani drog a že v žádném případě není homosexuál ani bisexuál. Že se žádnou svou obětí neměl pohlavní styk a že z vražd neměl žádné sexuální potěšení. Dále tvrdil, že netrpí žádnou záští k homosexuálům. Jako své oběti si je vybíral proto, že to byly nejsnadnější cíle. Jako nejvýraznější motiv pro své vraždy pak uvedl sexuální obtěžování během svého dětství. Dodal, že vraždil devianty (jeho oběťmi byly většinou sadomasochisti) a bylo jen shodou okolností, že šlo o gaye. Své vraždy vysvětloval jako službu společnosti, když zbavil svět takového hmyzu. Sám se dožadoval, aby byl uznán za nadřazeného člověka. 20. prosince 1993 byl odsouzen na doživotí za každou vraždu, kterou spáchal. Ve vězení, podle nepotvrzených informací, údajně několikrát napadl spoluvězně, který byl odsouzen za vraždu dítěte (podle některých zdrojů ho dokonce uškrtil). Colin Ireland zemřel 21. února 2012 ve věznici Wakefield na plicní fibrózu.

Zdroje: wikipedia.org, CrimendInvestigation.co.uk