Jdi na obsah Jdi na menu
 


Daytonský škrtič

article preview

(USA)

 

V noci na 14. října 1900 se v domě rodiny Lantzových ve městě Dayton v Ohiu konal bujarý večírek, během kterého dospělí hráli karty. Malé Adě (11 let) se podařilo toho využít a nepozorovaně proklouzla ven z domu. Dívčiny nepřítomnosti si její rodiče všimli asi za hodinu a celá společnost se vydala Adu hledat. Jejich pátrání netrvalo dlouho, protože dívčino nehybné tělo bylo nalezeno hned na zahradě. Ada byla brutálně zbita, znásilněna a nakonec uškrcena. Na tváři měla rovněž hlubokou tržnou ránu, která byla způsobena úderem nějakým tupým předmětem.

Jako první se do hledáčku policie dostal muž jménem Emmons, který byl viděn, jak v noci, kdy došlo k vraždě, postával kolem domu Lantzových. Protože to bylo jediné, co ho s vraždou spojovalo, byl nakonec Emmons propuštěn. Druhým podezřelým se stal Harrison Blessing (18 let), který byl zatčen za krádež kola. Ve vazbě se poté přiznal k tomu, že zavraždil Adu. Posléze své doznání odvolal, a protože proti němu neexistoval žádný důkaz, musel být nakonec propuštěn.

20. listopadu 1906 se Dona Gilmanová (20 let) společně s několika přáteli vracela vlakem z práce. V Arlington Heights se s nimi rozloučila a přestoupila na vlak do Daytonu. Do svého rodného města dorazila v pořádku, ten večer však měla domluvenou schůzku se svým přítelem, na kterou nedorazila. Donin soused v noci slyšel z jejího domu něco, co později popsal jako zvuky zápasu. Druhý den ráno byly před Doniným domem nalezeny její rukavice a deštník. A zanedlouho poté bylo nalezeno i její tělo. Leželo na louce asi 200 metrů od jejího domu. Podle názoru policistů byla Dona zavražděna ve svém domě a vrah její tělo poté přenesl na louku. Kdyby byla Dona zavražděna na místě nálezu těla, vrah by se vystavoval obrovskému riziku, protože na louku bylo vidět hned z několika sousedních domů.

Jako podezřelý z vraždy Dony Gilmanové byl zatčen slabomyslný David Curtis (27 let). Do podezření jej dostala jeho obliba ve vyprávění vymyšlených historek. V jedné z nich totiž tvrdil, že je vrahem z Daytonu. Když poté policie zjistila, že Curtis byl Doniným spolupracovníkem, okamžitě ho zatkla. Ve vazbě se k vraždě doznal a uvedl, že Donu zavraždil přímo na ulici, kde jí vytrhl z ruky deštník, povalil ji na zem a poté ji deštníkem tlačil na krk, dokud Dona nepřestala dýchat. Přestože byla jeho výpověď značně nesouvislá a skládala se jen z informací, které byly otištěny v tisku, byl nakonec Curtis obviněn z vraždy. U soudu však svou výpověď odvolal a tvrdil, že v den vraždy byl mimo město. K přiznání jej měl donutit jeden z detektivů, který mu hrozil trestem smrti. Během přelíčení navíc vyšlo najevo, že Curtis se už před dvěma lety přiznal k jiné vraždě, kterou však nemohl spáchat. Ve světle těchto okolností byl nakonec Curtis zbaven všech obvinění a následně byl propuštěn z vazby.

Z vraždy Dony Gilmanové byla dokonce obviněna i její vlastní matka, Kate Gilmanová. Vedla k tomu svědectví několika Doniných kolegyň, které uvedly, že Donu její matka týrala. Když si například zničila šaty, její matka ji za trest zavřela do šatníku. Donin přítel pro změnu dosvědčil, že se Dona velice často bála vrátit domů. Když si policie pro Kate přišla, ta se pokusila spáchat sebevraždu skokem z okna. To se jí však nepodařilo, a tak byla nakonec zatčena nejen ona, ale i Donini sourozenci Collins a Fayne, kteří měli být spolupachateli. Ani tentokrát se však obžalobě nepodařilo najít dostatek důkazů a tak museli být všichni členové rodiny propuštěni.

4. srpna 1907 byla Anna Markowitzová (24 let) na procházce se svým přítelem Abem Cohanem. Společnost jim dělala její mladší sestra Bertha. Když odbočili na opuštěnou polní cestu, z nedalekého křoví vyskočil jakýsi muž, který zezadu udeřil obuškem Abeho do hlavy. Abe se k němu otočil, muž však vytáhl revolver a střelil mladíka dvakrát do břicha. Bertha se s křikem rozeběhla zpět do Daytonu. Tam o všem informovala policii, která okamžitě vyrazila na místo přepadení. Abe se svíjel bolestí vedle cesty, Anna však na místě nebyla. Její tělo bylo nelezeno až o chvíli později v nedalekém křoví. Na první pohled bylo jasné, že se svému vrahovi bránila, protože měla na těle několik podlitin a útočník z ní doslova serval všechny její šaty. Anna byla znásilněna a následně uškrcena. Abe byl okamžitě převezen do nemocnice, kde se sice snažil odpovídat na otázky policistů, ale jeho výpověď nedávala smysl. O dva dny později svým zraněním podlehl. Ani Bertha nebyla schopna popsat pachatele. Našla se však jiná svědkyně, hospodyně Eliza Virusová, která byla nedaleko místa, kde došlo k útoku. Eliza uvedla, že uslyšela dva výstřely a ženský pláč. Po chvíli ticha uslyšela jakýsi hlas, jak říká: "Harry! Harry! Harry!" Kdo byl oním Harrym se nikdy nepodařilo zjistit a je to jedna ze záhad, které se váží k tomuto případu.

I tentokrát policie zatkla několik podezřelých. Jako první byl zatčen Layton Hines. Jeden ze svědků uvedl, že ho viděl kousek od místa, kde došlo k poslední vraždě. Hines se ve vazbě přiznal k vraždě mileneckého páru a byl proto postaven před soud. Tam však své doznání odvolal s tím, že byl k přiznání donucen šerifem, který mu tvrdil, že když se nepřizná, tak má jako černoch jistou šibenici. Soud tomu však neuvěřil a odsoudil Hinese na doživotí za dvojnásobnou vraždu. Když však vrah znovu udeřil, byl Hinesův případ znovu přezkoumán. Bylo zjištěno hned několik nesrovnalostí, Hines byl uznán nevinným a následně byl propuštěn z vězení.

Stejně jako u vraždy Dony Gilmanové, bylo i tentokrát zatčeno několik členů rodiny oběti. V tomto případě se jednalo o Anniny sourozence Jacoba, Harryho a Berthu. V okolí bylo všeobecně známo, že celá rodina neschvalovala Annin vztah s Abem a podle obžaloby se proto sourozenci rozhodli se jich zbavit. Nedaleko místa činu byl údajně nalezen Harryho kapesník. I tentokrát však platilo, že proti obviněným nebyly nalezeny žádné přímé důkazy a tak museli být všichni sourozenci nakonec propuštěni.

24. ledna 1909 byla mladá Mary Forschnerová (15 let) na cestě do banky, kam si chtěla uložit 9 dolarů. Když se však do večera nevrátila domů, její rodiče okamžitě zorganizovali pátrací skupinu, která začala prohledávat okolí města. V pozdních nočních hodinách se jim podařilo najít dívčino tělo. Mary byla znásilněna a poté uškrcena. Policejní lékař uvedl, že podle otisků na hrdle oběti, musel mít vrah abnormálně velké ruce. V případě této vraždy se našli hned tři svědci. Prvním z nich byl Sam Morris, který uvedl, že byl doma, když uslyšel z venku několik výkřiků. Když vyšel ven, uviděl muže,. který šel k jeho domu. Sam chtěl jít k muži blíž, ten na něj však začal křičet, že jestli se ještě přiblíží, tak na něj začne střílet. Sam zaběhl zpět do domu, kde sebral pušku. Když se však vrátil před dům, muž byl pryč. Druhá svědkyně se jmenovala John Scheffová. Ta uvedla, že když večer vystupovala z vlaku, byla až domů sledována jakýmsi záhadným mužem. Poslední metry doslova běžela, přičemž si všimla, že muž se dal do běhu také. Když za sebou zabouchla dveře, muž se otočil a zamířil zpět k nádraží. Posledním svědkem se stala paní Powersová, která byla napadena neznámým útočníkem. Naštěstí jí přiběhl na pomoc její manžel, který muže zahnal na útěk. I tak měla paní Powersová silně pohmožděný krk a její šaty byly na několika místech roztrhané..

O 4 dny později obdržela daytonská policie oznámení z vlakového nádraží ve Springfieldu. Podle výpovědí několika drážních zaměstnanců, byl na nádraží viděn muž, který dokonale odpovídal popisu muže, kterého viděl Sam Morris před svým domem. Velký černoch s mohutnýma rukama, z nichž jednu měl ovázanou kusem hadru. Muž měl rovněž na obličeji zřetelné stopy po škrábancích. Bohužel se však tomuto muži podařilo zmizet v davu. Jeho identita zůstává dodnes neznámá.

7. února 1909 Elizabeth Fulhartová (18 let) dorazila do Daytonu, kde si chtěla najít zaměstnání. Ještě téhož dne však zmizela. Asi o týden později bylo její tělo nalezeno ve staré nádrži na vodu kousek za městem. Tělo bylo zabalené do jutového pytle. Zajímavé bylo to, že i když byla Elizabeth nalezena oblečená, chybělo jí spodní prádlo. To vedlo policii k úvaze, že vrah svou oběť po činu oblékl a její spodní prádlo si odnesl s sebou. Na krku oběti tentokrát chyběly stopy po škrcení. I díky tomu nebyl policejní lékař schopen určit příčinu smrti. Uvedl pouze domněnku, že je možné, že vrah svou oběť zabalil do pytle, když ještě byla naživu, a pak jí hodil do nádrže, kde se žena utopila.

Po této vraždě na město Dayton plně dopadl strach z vraha, který se volně potuluje po městě. Ženy vycházely ven pouze v mužském doprovodu a nápadně vzrostla návštěvnost místního kostela. Vrah však už nikdy neudeřil a identita "Daytonského škrtiče" (nebo také "Jacka Škrtiče") zůstává dodnes záhadou.

 

Zdroje: wikipedia.org, daytonunknown.wordpress.com

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 12
Celkem: 293569
Měsíc: 27444
Den: 988