Jdi na obsah Jdi na menu
 


Edmund Emil Kemper

article preview

"Co-ed Killer"

(USA)

 

Životopis

Edmund Emil Kemper se narodil 18. prosince 1948 v kalifornském městě Burbank. Už při svém narození vážil téměř 6 kg. Manželství jeho rodičů nebylo zrovna ideální. Kemperova matka Clarnell svým manželem pohrdala a při jakékoliv příležitosti mu nezapomínala připomínat, že jeho práce elektrikáře je navýsost podřadná. Kemperův otec (veterán z Druhé světové války) pro změnu s oblibou říkával, že jeho služba v Pacifiku byla ničím ve srovnání s jeho manželstvím. Sám Kemper měl se svým otcem velice blízký vztah. To se však rozhodně nedalo říct o jeho vztahu k matce.

Když bylo Kemperovi 9 let, jeho rodiče se rozvedli. Děti byly svěřeny do péče matky, což bylo pro Kempera obrovské zklamání. Po rozvodu se s matkou a svými dvěma sestrami přestěhoval do města Helena v Montaně. Od té chvíle se jeho vztah s matkou už jen a jen zhoršoval. Clarnell byla neurotická a vulgární alkoholička, která svého syna s oblibou ponižovala a zesměšňovala, zejména kvůli jeho nadměrné výšce. Kemper musel velice často spát v zamčeném sklepě. Později uváděl dva důvody, proč jej matka na noc zamykala do sklepa. Jedním z nich byla matčina obava, aby Kemper neublížil svým sestrám. Druhým důvodem pak měla být matčina snaha o jeho zocelení. Matka mu nikdy neprojevila alespoň náznak citů. Kemper: "Matka mi nikdy neřekla, že mě má ráda. Údajně to bylo proto, aby se ze mě nestal zženštilý buzerant." Velice často jej také přirovnávala ke svému manželovi, načež nezapomněla dodat, že žádná žena jej nikdy nebude mít ráda. Kemper ji za to nenáviděl. Není jistě bez zajímavosti, že několik odborníků tvrdí, že paní Kemperová trpěla hraniční poruchou osobnosti.

Už v dětství začal Kemper zabíjet a týrat zvířata. V 10 letech zaživa pohřbil jejich kočku. Když byla kočka mrtvá, Kemper ji vykopal a uřízl jí hlavu. Tu pak narazil na tyč. Podle svých slov poté pociťoval zvláštní rozkoš, když lhal své rodině o tom, co se s kočkou stalo. Ve 13 letech zabil další kočku, kterou doslova rozsekal mačetou. Důvod byl vcelku jednoduchý. Kemper si myslel, že jeho mladší sestra má zvíře raději než jeho. Části zvířecího těla si pak schoval do svého šatníku. Tam zůstaly až do té doby, než je našla Kemperova matka.

I Kemperovy dětské hry měly daleko ke klasické schovávané. Kemper s potěchou odřezával hlavy panenkám svých sester. S těmi často hrál hru na elektrické křeslo. Jeho sestry jej přivázaly k židli a poté zatáhly za imaginární páku. Kemper se poté překotil vzad, načež se začal svíjet předstíraje, že je zasažen elektrickým proudem. Nutno dodat, že ani sestry mu často nezůstaly nic dlužny. Jedna z nich se jej dokonce pokusila strčit pod jedoucí vlak. Jednou si Kempera dobírala jedna z jeho sester za to, že se mu líbí třídní učitelka. Zeptala se jej, proč tedy učitelku nepolíbí. Kemper jí na to odpověděl: "Kdybych ji políbil, musel bych ji nejdřív zabít."

Kemper měl díky matčině výchově velmi nízké sebevědomí a to zejména ve vztahu k něžnému pohlaví. Vyrostl z něj společensky velice neohrabaný člověk plný vzteku a frustrace. Kemper sám sebe popsal jako "chodící časovanou bombu". Uzavíral se do světa brutálních fantazií, snil o vraždění a odřezávání hlav.

Ve 14 letech Kemper utekl z domova. Jeho cíl byl jasný: Van Nuys v Kalifornii, kde bydlel jeho otec. Tam však Kemper zjistil, že otec se znovu oženil a že má dokonce i nevlastního bratra. To pro něj bylo hořké zklamání, obzvlášť, když jej otec rozhodně nepřivítal s otevřenou náručí. Kemper nějakou dobu zůstal v Kalifornii, ale poté jej jeho otec poslal zpátky k matce do Montany. Ani Clarnell však o něj nejevila zájem, protože se chtěla znovu vdát a ten podivínský dlouhán děsil jejího vyvoleného. Poslala proto Kempera na ranč v North Forku v Kalifornii, kde žili jeho prarodiče z otcovy strany. Sám Kemper uvádí dvě verze této události. Podle jedné jej k prarodičům poslala matka, podle druhé to byl jeho otec.

Ať už to bylo jakkoliv, největší radost z nastalé situace měla Kemperova babička. Kemper vypráví: "Doslova dychtila po tom, aby mohla celému světu ukázat, jak moc špatný rodič je moje matka. Stal jsem se pouhou figurkou v její hře."

Kemper už tak nadšený nebyl. Svého dědečka popisoval jako senilního dědka, ještě horší vztah pak měl ke své babičce. Kemper: "Byla to strašná manipulátorka. Pořád mi do všeho mluvila, neexistovalo nic, co bych mohl udělat bez jejího vědomí. Navíc neustále ponižovala nejen mě, ale i dědečka."

 

Série vražd

27. srpna 1964 -  V odpoledních hodinách došlo k hádce mezi Kemperem (tehdy 15 let) a jeho babičkou Maude Matildou Kemperovou (66 let). Uprostřed sporu Kemper sebral svou pušku, kterou dostal od dědečka k Vánocům, a vrátil se zpět do kuchyně. Jeho babička ještě stačila říct: "Ne, že zase půjdeš střílet ptáky!" To však neměl Kemper v úmyslu. Místo toho střelil svou babičku zezadu do hlavy. Když žena padla na zem, Kemper ji ještě dvakrát střelil do zad. Podle některých zdrojů poté popadl nůž a svou babičku několikrát bodl do zad. Následně její tělo odtáhl do ložnice. Když byl později Kemper dotazován na motiv této vraždy, odpověděl: "Chtěl jsem prostě vědět, jaké to je zabít babičku." V tu chvíli Kemper uslyšel zvuk blížícího se auta. Jasné znamení toho, že se dědeček vrací domů. Kemperovi bylo jasné, co musí udělat: "Nechtěl jsem, aby se dědeček rozrušil a byl na mě naštvaný." Počkal proto až Edmund Kemper I (72 let) vystoupil z auta a střelil jej do hlavy. Dědeček byl na místě mrtvý.

Když byli jeho prarodiče mrtví, Kemper nevěděl, co má dělat. Zavolal proto své matce a se vším se jí svěřil. Clarnell mu řekla, aby okamžitě zavolal policii a počkal na místě. To Kemper také udělal. Koneckonců, vždy dělal, co mu matka poručila. Následně si sedl na verandu a počkal na příjezd policie. Ihned poté byl zatčen.

Kemper se k oběma vraždám přiznal, načež podstoupil psychiatrické vyšetření. Lékaři jej diagnostikovali jako paranoidního schizofrenika. Dík tomu byl Kemper poslán do státní nemocnice v Atascaderu, což je zařízení s maximální ostrahou určené pro pachatele s duševní poruchou. Zde lékaři změnili jeho diagnózu na pasivně agresivní poruchu osobnosti. Během jeho pobytu v Atascaderu mu bylo rovněž změřeno IQ. Zatímco podle prvního testu byl jeho inteligenční kvocient 136, druhý test ukázal hodnotu 145.

Kemper se stal vzorným pacientem. Díky jeho vysoké inteligenci měl povoleno provádět psychologické testy s ostatními pacienty. Sám pak dokonce vymyslel několik nových psychologických testů. Díky tomu věděl, jaké odpovědi se od něj očekávají. Během pobytu v Atascaderu se Kemper naučil manipulovat s psychiatry, díky čemuž je přesvědčil, že je zcela vyléčen. A našel využití i pro rozhovory, které vedl s ostatními pacienty. Díky nim totiž získal spoustu "důležitých" informací, jako například jak znásilnit ženu, aniž by napadená vydala sebemenšího hlásku nebo jak se nejrychleji zbavit nepohodlných svědků. O Kemperovo propuštění se zasazovala i jeho matka. I díky tomu byl Kemper 18. prosince 1969 (přesně na jeho 21. narozeniny) propuštěn.

I přes protesty lékařů byl Kemper propuštěn do péče matky. Ta se mezitím stačila vdát i rozvést a přestěhovala se do města Aptos v Kalifornii. Odtud dojížděla do Santa Cruz, kde pracovala jako administrativní pracovnice na místní univerzitě. Jediné, co se nezměnilo, byl její vztah ke svému synovi. Podle jejich sousedů mezi nimi docházelo k častým a velmi hlasitým hádkám. Kemper: "Nikdy v životě jsem se s nikým tak nehádal. Kdyby to byl muž, tak jsem mu dal pěstí. Ale byla to moje matka... Všechny tyto hádky navíc vznikaly kvůli naprostým zbytečnostem. Pamatuji si, že jednou mi udělala strašnou scénu, protože jsem si nevyčistil zuby. Tak se chovala ke svému dospělému synovi. Díky tomu všemu jsem ji víc a víc nenáviděl. Několikrát jsem se v noci vplížil do jejího pokoje a snil jsem o tom, že ji ubiju k smrti."

Kemper úspěšně absolvoval vysokou školu. Poté doufal, že se dostane do místního policejního sboru. Kvůli své výšce byl však odmítnut (Kemper v té době měřil 206 cm). Začal tedy alespoň navštěvovat jeden z místních barů, kde se často scházeli policisté. Rád si s nimi povídal a ještě raději poslouchal o jejich zážitcích z práce. Samotní policisté jej měli rádi, považovali jej za inteligentního a zdvořilého mladíka. Byl mezi nimi známý jako "Velký Ed".

Kemper vystřídal několik podřadných míst, než získal práci u Kalifornských pozemních komunikací. Díky stálému zaměstnání si našetřil dostatek peněz, aby se mohl odstěhovat od své matky. Společně s jedním z jeho kamarádů se přestěhoval do města Alameda v Kalifornii. Před svou matkou však neutekl. Neustále mu telefonovala a často prováděla "namátkové kontroly", které se protáhly i na několik dní. Kemper měl dost často finanční problémy a tak byl několikrát nucen nastěhovat se alespoň na čas zpět ke své matce.

I přes nedostatek peněz si koupil motorku. S tou se stal účastníkem dvou dopravních nehod. Z jedné z nich odešel bohatší o 15 000 dolarů, které mu byly vyplaceny jako bolestné. Za peníze si koupil Ford Galaxy, se kterým se rád projížděl po okolí. Během projížděk si všiml, kolik mladých dívek cestuje stopem. Rád pak přemýšlel nad tím, jaké by to bylo, kdyby je dostal do svého auta. Představoval si, co vše by těm dívkám mohl udělat. Postupem času se osmělil a začal dívkám nabízet odvoz. Podle jeho vlastního vyjádření takto svezl přes 150 stopařek. Všechny tyto dívky měly to štěstí, že je Kemper odvezl do jejich cíle. Zatím mu totiž stačil pocit, že je dívka v jeho autě. Zatím...

Postupně však zacházel dál a dál. Nejprve dívky odvezl na odlehlejší místo. Chvíli se kochal tím, jak byla jeho oběť vyděšená a poté ji odvezl na místo určení. Pak s sebou začal vozit zbraň. Těšilo ho pomyšlení, že by mohl dívku kdykoliv zabít. Kemper později vypověděl: "Nešlo to zastavit. Bylo to jako droga. Potřeboval jsem větší a větší dávky."

Sám Kemper uvedl, že k drtivé většině vražd došlo po jeho hádkách s matkou: "Pořád mě ponižovala. Několikrát jsem po ní chtěl, aby mě seznámila s některou z dívek z univerzity, na které pracovala. Ona to ale vždy odmítla. Řekla mi, že jsou pro mě moc dobré. Že jsem jako můj otec a nezasloužím si poznat tak úžasné dívky. Pokaždé, když jsem pak nasedl do auta, chtěl jsem si vzít to, co mi odpírala. Když jsem pro ty holky nebyl dost dobrý, vzal jsem si je po zlém."

7. května 1972 - Kemper nabral do svého auta hned dvě stopařky - Mary Ann Pesceovou (18 let) a Anitu Mary Luchessovou (18 let). Obě byly nadšené, že jim Kemper slíbil odvoz ke stanfordské univerzitě. Asi po hodině jízdy však Kemper sjel z hlavní silnice a po prašné cestě dojel k opuštěnému odpočívadlu, kde zastavil. Poté vyděšeným dívkám oznámil, že je chce odvézt do svého bytu, kde je znásilní.  Nejprve řekl Mary Ann, aby si sedla na zadní sedadlo, kde jí nasadil pouta. Přitom se nechtěně otřel o její ňadro. Kempera to tak rozhodilo, že se dívce omluvil. Anitu pak přinutil, aby si vlezla do kufru auta. Následně svou pozornost znovu upřel k Mary Ann, kterou se neúspěšně pokusil udusit. Přetočil ji proto na břicho, vytáhl nůž a bodl ji do zad. Rána se však svezla po páteři, aniž by způsobila vážnější poranění. Mary Ann se začala bránit, podařilo se jí přetočit na záda a snažila se útočníka pokousat. Kemper jí proto na hlavu přiložil její kabelku. Nakonec se Kemperovi podařilo podříznout dívce hrdlo. Pak otevřel kufr auta a vyděšenou Anitu ubodal nožem. Na její mrtvé tělo položil mrtvolu druhé dívky, zavřel kufr a vyrazil k jeho bytu v Alamedě.

Během jízdy byl zastaven policií, protože měl rozbité zadní světlo. Policista však bohužel auto nezkontroloval a ukolébán Kemperovým zdvořilým chováním jej nechal zase odjet. Kemper poté nerušeně dojel ke svému cíli. Věděl, že jeho spolubydlící není doma, takže bude mít klid na svou "práci"...

Kemper přenesl obě těla dovnitř, kde si je několikrát vyfotografoval. Pak se na obou sexuálně uspokojil. Poté obě těla rozřezal, přičemž se chvílemi oddával sexuálním radovánkám s čerstvě odřezanými částmi těl. Rozřezaná těla poté vložil do igelitových pytlů, které odvezl k Loma Prieta Mountain. Než se těl definitivně zbavil, použil ještě hlavy obou dívek k orálnímu uspokojení. I přes rozsáhlá pátrání se nakonec podařilo nalézt pouze lebku Mary Ann Pesceové a kus pánevní kosti Anity Mary Luchessové.

14. září 1972 - Aiko Koové (15 let) toho dne ujel autobus do taneční školy. Kemper jí ochotně nabídl odvoz. I tuto dívku však odvezl do odlehlé oblasti, kde jí začal ohrožovat pistolí. Když Kemper viděl, že je Aiko dostatečně vyděšená, schoval zbraň a vystoupil z auta. Nevědomky však udělal chybu, protože nechal pistoli uvnitř. Vystrašená dívka si toho bohužel nevšimla. Když se Kemper vrátil do auta, začal dívku škrtit. Pokračoval do té doby, kdy Aiko upadla do bezvědomí. Pak ji znásilnil. Následně dívku uškrtil, její tělo přenesl do kufru auta a odjel k nedalekému baru, kde si dal několik panáků. Teprve poté odjel domů. Tam mrtvolu znásilnil a následně rozřezal na kusy.

Hned druhý den se Kemper dostavil před komisi psychiatrů, kteří měli rozhodnout, zda je dostatečně rehabilitovaný, aby mu mohly být vymazány záznamy v jeho trestním rejstříku (v Kalifornii celkem běžná praxe v případech mladistvých pachatelů). Kemper před komisí předvedl skvělý herecký výkon a lékaři byli nadšeni, že si mohou do životopisů napsat tak ukázkově napraveného pachatele. Během pohovoru pěli na svého pacienta chválu a ujistili jej, že mu budou záznamy dozajista vymazány. Kdyby však vešli před budovu a otevřeli kufr Kemperova auta, zjistili by, že v něm leží odříznutá hlava Aiko Koové...

Už 29. listopadu 1972 Kemper obdržel písemnou zprávu, ve které bylo uvedeno, že veškeré jeho záznamy v trestním rejstříku byly vymazány. Ed Kemper byl bezúhonným občanem...

Podle některých zdrojů se Kemper v roce 1973 na pláži v Santa Cruz seznámil s jakousi vysokoškolačkou, se kterou udržoval intimní vztah. Na žádost její rodiny nebyla identita této dívky nikdy zveřejněna. Počátkem tohoto roku byl Kemper nucen přestěhovat se natrvalo ke své matce.

7. ledna 1973 - Nedaleko kampusu v Aptosu nabral Kemper do auta studentku Cindy Schallovou (18 let). I tuto dívku odvezl do odloučené oblasti, kde ji zastřelil. Pak tělo své oběti převezl do matčina domu, kde jej na noc schoval do skříně. Druhý den počkal, až matka odejde do práce a položil mrtvolu do své postele, kde s ní měl sex. Poté tělo odtáhl do koupelny, kde z hlavy oběti vyjmul kulku. Následně tělo rozřezal a vložil do igelitových pytlů. Ty poté hodil z útesu do Tichého oceánu. Ponechal si však Cindyinu hlavu, kterou po několik dní používal pro orální sex. Pak ji zahrabal na matčině zahradě. Hlavu položil schválně tak, aby čelem směřovala do okna matčina pokoje. Později to vysvětloval slovy: "Moje matka vždy chtěla, aby k ní lidé vzhlíželi."

Některé části těl Cindy Schallové byly postupně vyplavovány na břeh. Když se zpráva o rozčtvrcené studentce dostala do novin, okolí Santa Cruz se zmocnila nefalšovaná panika. Je nutné dodat, že v té době zde působil další sériový vrah - Herbert Mullin. Nedlouho předtím byl v Santa Cruz zatčen masový vrah John Frazier a celá Kalifornie se stále vzpamatovávala z řádění Rodiny Charlese Mansona. Není proto divu, že zprávy o pohřešovaných studentkách a nálezu rozřezaného těla vyvolávaly v lidech opravdové zděšení. S problémy se potýkala i univerzita v Santa Cruz. Zájem o studium na této univerzitě prudce poklesl. Vedení univerzity neustále varovalo své studenty a upozorňovalo je na nebezpečí autostopu. Do areálu univerzitního kampusu se od té doby mohla dostat jen ta auta, která měla na předním skle zvláštní nálepku vydávanou přímo vedením univerzity. To však vraha nezastavilo. Kemperova matka mu jednu z těchto nálepek snadno obstarala...

5. února 1973 - Po další prudké hádce s matkou Kemper opět nasedl do auta a vyrazil na "lov". Tentokrát se mu podařilo dostat do auta hned dvě studentky - Rosalind Thorpeovou (23 let) a Allison Liuovou (20 let). Kemper zastřelil jako první Rosalind. Allison se začala krýt rukama a Kemper musel dvakrát střelit skrze ně, díky čemuž minul její hlavu. Kemper proto dívku udeřil do hlavy a teprve poté trefil svůj cíl. Podle všeho však Allison ještě nějakou dobu žila, protože Kemper vypověděl, že slyšel její tiché sténání. Cestou pryč byl Kemper zastaven univerzitní hlídkou. Té vysvětlil, že děvčata jsou namol opilá a on je veze domů. Mladíkům toto vysvětlení stačilo k tomu, aby nechali Kempera odjet. Ten neváhal a okamžitě vyrazil k matčinu domu.

Po příjezdu odtáhl těla svých obětí do domu, kde jim odřízl hlavy (podle jiné verze dívky dekapitoval už uvnitř auta.). Poté bezhlavá těla dívek znásilnil. Následně své oběti rozřezal a vyjmul z jejich těl kulky. Částí těl se poté zbavil v okolí Eden Canyonu, kde také byly o týden později nalezeny.

Policie v té době zjistila, že Kemper nelegálně drží zbraň. Jednalo se o jeho pistoli, kterou zastřelil některé ze svých obětí. Jeden z policejních důstojníků zavolal Kemperovi, aby ho informoval o tom, že mu bude zbraň zabavena. Kemper netušil, že tato záležitost nemá žádnou spojitost s vraždami studentek a značně znervózněl. Dostal strach, že v některém z těl zapomněl kulku a že policie podle balistických testů pozná, že dívky byly zastřeleny jeho pistolí. Podle Kemperových slov to vedlo k následujícímu vývoji událostí: "Nechtěl jsem, aby matka zjistila, že jsem vrah. Nechtěl jsem, aby se trápila. Nevěděl jsem, zda ji mám zabít nebo jednoduše utéct. Ale musel jsem se nějak rozhodnout..." Podle většiny odborníků však celý Kemperův život nenávratně směřoval k událostem, ke kterým došlo 20. dubna 1973...

20. dubna 1973 - Opilá Clarnell Elizabeth Kemperová (52 let) se večer vrací z bujarého večírku. Svým hlasitým příchodem probudí svého spícího syna. Ten chvíli nato otevře dveře do jejího pokoje. Nic neříká, jen svou matku pozoruje. Ta si sedne na postel a otráveně řekne: "Předpokládám, že si chceš o něčem promluvit. Doufám, že to nebude trvat celou noc." Kemper jí tiše odpoví: "Ne. Dobrou noc." Hned poté zavírá dveře od matčina pokoje. Kemper pak několik minut chodí po domě. Hlavou se mu honí spousta myšlenek. Po chvíli už ví, co musí udělat. Teď jen zbývá počkat, až půjde jeho matka spát...

Když si je jistý, že matka už leží v posteli, vezme do ruky tesařské kladivo a znovu vstoupí do jejího pokoje. Pár sekund pozoruje spící matku. Pak se napřáhne a vší silou udeří. A znovu. A znovu. Zuřivě bije svou matku do hlavy. Pak vytáhne z kapsy kapesní nůž, kterým své oběti podřízne hrdlo. Poté odejde do kuchyně, odkud si přinese velký nůž. Tím pak ženě odřízne hlavu. Zmocní se ho obrovské vzrušení. Použije proto matčinu hlavu stejně jako hlavy některých svých předchozích obětí. Tentokrát je zážitek z orálního sexu obzvlášť silný...

Kemper pak hlavu své matky položí na krbovou římsu. Chvíli kolem ní nervózně chodí, pak však začnou jejím směrem létat ty nejhorší urážky a vulgarity. Kemper do těch slov vkládá všechen svůj nahromaděný vztek a zlobu. V těch urážkách je skryto téměř 25 let jeho života, kdy se nechal od své matky ponižovat. Když konečně skončí, téměř nemůže mluvit. Jakmile popadne dech, vezme do ruky šipky, kterými se trefuje do matčiny hlavy. Poté, kdy ho to přestane bavit, vezme znovu do ruky nůž, kterým vyřízne své matce jazyk a hlasivky. Hlavou mu probleskne, že teď už na něj matka křičet nebude. Hlasivky hodí do drtiče na odpadky, ty však nejdou rozdrtit a vždy vyskočí zpět do dřezu. "Ani drtič ty její hlasivky nezničí", zabručí Kemper a zhnuseně je zahazuje. Pomsta je dokonána...

Kemper pak tělo své matky ukryje v šatníku a odejde do baru, kde popíjí se svými přáteli z řad policie. Po cestě domů se mu v hlavě honí jedna myšlenka: Je konec. Určitě mě obviní z matčiny vraždy. Ale co když by tu byla ještě jedna oběť? Možná by mě pak policie nepodezírala.

Když Kemper dorazí domů, zavolá matčině přítelkyni jménem Sally Hallettová (59 let). Zeptá se jí, zda by nechtěla přijít a podívat se s nimi na nějaký film. Sally nadšeně souhlasí. Když pak vstoupí do domu, Kemper se na ni okamžitě vrhne, uškrtí ji a následně jí uřízne hlavu. Pak se uloží ke spánku. Během noci se pokusí o sex s mrtvolou Sally Hallettové, ale není schopen do ní proniknout.

Druhý den ráno zanechá Kemper v domě vzkaz pro policii. Stojí v něm:

"Nejsem nedbalý, jen nemám dost času.

Mám pořád co na práci.

V sobotu asi v 05:15

Není nutné, aby trpěla rukou toho strašného řezníka.

Bylo to rychlé, bezbolestné. Ve spánku. Přesně, jak jsem to chtěl."

 

Zatčení a soud

Pak Kemper nastoupil do auta Sally Hallettové a odjel. Během cesty poslouchal rádio a doufal, že uslyší o nálezu těl v matčině domě. Byl velice zklamaný, že ve zprávách o tom nebyla ani zmínka. 23. dubna 1973, po ujetí více než 1 600 km, Kemper zastavil v Pueblu (stát Colorado). Rozhodl se, že zavolá na policii. Do telefonu se přiznal k vraždám své matky a její přítelkyně. Policista na druhé straně mu však ani za mák nevěřil a překvapenému Kemperovi sdělil, aby si vše promyslel a zavolal později. O několik hodin později Kemper zavolal znovu, tentokrát však chtěl mluvit s policejním důstojníkem, kterého osobně znal. Zopakoval své přiznání a trval na tom, aby policie okamžitě prohledala dům jeho matky.

Když byl dům Kemperovy matky konečně prohledán, policisté opravdu narazili na dvě zohavená ženská těla. Stačil jediný telefonát do Colorada a Kemper byl okamžitě zatčen. Kemper se nijak nevzpíral, v podstatě na policisty nedočkavě čekal. Po několika dnech byl převezen do Kalifornie.

Kemper ochotně spolupracoval, zřekl se i práva na advokáta. Postupně se přiznal nejen k dvojnásobné vraždě v domě své matky, ale i k vraždám 6 studentek. Dovedl také vyšetřovatele k dosud nenalezeným tělům svých obětí. Když byl Kemper tázán, proč se vlastně vzdal, odpověděl: "Nejprve jsem chtěl utéct. Ale postupně mi došlo, že je to zbytečné. Přestával jsem to emočně zvládat. Byl jsem naprosto vyčerpaný. Rozhodl jsem se, že je nejvyšší čas to skončit."

Kemper byl nakonec obžalován z 8 vražd. Vzhledem k jeho doznání mu jeho právník mohl doporučit jediné: musí porotu přesvědčit o tom, že vraždy byly spáchány v nepříčetnosti. Během čekání na soudní proces si Kemper dvakrát podřízl žíly na rukou. Oba jeho pokusy o sebevraždu však byly neúspěšné.

Soud byl zahájen 23. října 1973. Kemper byl podroben pečlivému psychiatrickému vyšetření. Během něj se opakovaně přiznal k tomu, že z těl svých obětí odřezal kusy masa, které poté snědl. Později toto tvrzení odvolal s tím, že bylo učiněno ve snaze docílit uznání své nepříčetnosti. Pravdou však je, že v několika případech se ke kanibalismu přiznal pod vlivem séra pravdy. Kemper rovněž uvedl, že je rozdvojená osobnost a že všechny vraždy spáchalo jeho horší já. Přes veškerou Kemperovu snahu však lékaři ve své závěrečné zprávě uvedli, že všechny vraždy spáchal za plného vědomí a byl si vědom dopadů svých činů. Vše bylo navíc pečlivě plánováno a promyšleno.

8. listopadu 1973 byl Kemper uznán vinným ze všech 8 vražd. Když se jej soudce zeptal, jaký by měl dostat trest, Kemper odpověděl: "Jednoznačně trest smrti. Měl bych být umučen." Tím by se možná splnil Kemperovi jeho dětský sen, na druhou stranu však moc dobře věděl, že v té době bylo v Kalifornii na trest smrti uděleno moratorium. Ještě téhož dne tak byl Kemper odsouzen na doživotí.

Kemper byl umístěn do věznice ve Vacaville v Kalifornii. Stal se tak spoluvězněm Charlese Mansona nebo Herberta Mullina. K oběma pociťoval silnou zášť, což platilo zejména o Mullinovi. Ten ostatní vězně trýznil svým častým zpěvem. Kemperův fyzický vzhled však na o 40 cm menšího Mullina natolik zapůsobil, že od jisté doby Kempera žádal o svolení ke zpěvu. Kemper to komentoval těmito slovy: "Někdo mu musel zavřít hubu. Ale už jsme kamarádi. Když je hodný, dám mu za odměnu arašídy."

Kemper byl po celou dobu svého pobytu ve vězení považován za vzorného vězně. Vyráběl předměty z keramiky a osobně namluvil více než 5 000 hodin audioknih pro nevidomé, za což byl v roce 1987 oceněn. Personál věznice jej popisuje jako milého a vstřícného člověka. Kemper také ochotně spolupracoval s behaviorálním oddělením FBI. Právě rozhovory s Kemperem značně pomohly nahlédnout do myslí pachatelů sériových vražd. Sám Kemper uvedl, že to dělá hlavně proto, aby pomohl lidem, kteří mají stejné problémy jako on: "Ti lidé jsou tam venku. Nevědí, co si mají počít. Vědí, že je s nimi něco v nepořádku. Musí pochopit, že si o tom musí s někým promluvit. Není zločin se s těmito věcmi svěřit. Jakmile však přistoupí k činům, už to nikdo nezastaví."

Agent FBI Robert Ressler si však vzpomněl i na jiný zážitek s Kemperem: "Během mého třetího rozhovoru s Edem jsem s ním zůstal sám. Důvěřoval jsem mu, tak jsem odmítl přítomnost stráže. Když byl rozhovor u konce, stiskl jsem tlačítko pro přivolání stráží, ale nic se nestalo. Kemper si toho zřejmě všiml. Usmál se na mě a řekl: 'Kdyby mě teď popadl amok, asi byste měl problémy, že? Mohl bych Vám utrhnout hlavu. Až by přišly stráže, přivítal bych je s Vaší hlavou na stole.' Snažil jsem se získat čas a tvrdil jsem mu, že se mám jak bránit, což ale nebyla pravda. Nakonec dorazila stráž a nic se nestalo. Ale od té doby jsem už nikdy nebyl s Edem o samotě." Sám Kemper popíral, že by se něco takového stalo.

Jiný slavný agent FBI John Douglas mluvil o Kemperovi takto: "Měl jsem ho rád. Byl přátelský, otevřený, citlivý a měl dobrý smysl pro humor."

V roce 2015 prodělal Kemper těžkou mozkovou mrtvici, po které byl lékaři prohlášen za osobu se zdravotním postižením. Kemper mohl o podmínečné propuštění zažádat už v roce 1979. On to však odmítl se slovy, že společnost na něj není připravena. Stejně se zachoval i v dalších 12 případech, naposled v roce 2017. Znovu bude moci zažádat o podmínečné propuštění v roce 2024.

 

Zdroje: wikipedia.org, serialkillercalendar.com

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 19
Celkem: 434697
Měsíc: 68167
Den: 2124