Jdi na obsah Jdi na menu
 


Edward Theodore Gein

article preview

"Řezník z Plainfieldu"

(USA)

 

Ed Gein se narodil 27. srpna 1906 v La Crosse County ve Wisconsinu. Byl mladším ze dvou bratrů, jeho bratr Henry byl o 5 let starší. Jeho rodiče vlastnili obchod s potravinami, ale v roce 1914 jej prodali a odstěhovali se na farmu nedaleko městečka Plainfield.

Geinův otec byl slaboch, který naprosto propadl alkoholu. Jeho manželka jím pohrdala, zejména proto, že si během života nebyl schopen udržet stálé zaměstnání. O výchovu svých dětí se nestaral.

Prodej obchodu a následné stěhování do podstatně menšího městečka byl dílem Geinovy matky. Ta byla silně nábožensky založená a snažila se své děti vychovávat v co největší izolaci od okolního světa, který byl dle jejího názoru plný nemravnosti a hříšníků. Pravidelně svým synům kázala o škodlivosti alkoholu a všudypřítomných pokušeních. Ženy označovala za nevěstky a nástroje ďábla. Každé odpoledne jim předčítala z Bible, přičemž si zásadně vybírala pasáže týkající se smrti, vražd a Božího trestu. Oba syny velice často ponižovala a krutě trestala. Také jim neustále připomínala, že z nich budou stejné trosky, jako je jejich otec. Gein i tak svou matku nadevše miloval, představovala pro něj ztělesnění čistoty a laskavosti. Za všech okolností se snažil splnit vše, co mu nařídila.

Za vše mluví jedna příhoda z Geinova života: Jednoho dne Gein a jeho matka navštívili muže jménem Smith, který od nich chtěl koupit slámu. Oba byli svědky toho, jak Smith začal zuřivě kopat do svého psa. Vtom vyšla ze Smithova domu jakási žena a snažila se jej přesvědčit, aby nechal psa na pokoji. Její snaha však byla marná a Smith nebohé zvíře ubil k smrti. Tento zážitek Geinovou matkou silně otřásl. Nevadila jí však brutální a zbytečná smrt onoho zvířete, ale fakt, že žena, která se snažila  zasáhnout, nebyla se Smithem ve svazku manželském. Podle jejího názoru tedy neměla co pohledávat v jeho domě. Nazvala ji "Smithovou děvkou" a odmítala se s tímto člověkem stýkat. Sám Gein uvedl, že matka byla tímto zážitkem natolik šokována, že se z něj vzpamatovávala dlouhé týdny.

Gein i jeho bratr měli zakázáno stýkat se s ostatními dětmi, pozemek farmy mohli opustit jedině tehdy, když šli do školy. Díky tomu byl Gein nesmírně plachý a společensky naprosto neohrabaný. Ve škole byl vcelku průměrným žákem, vynikal však ve čtení. Spolužáci se mu vyhýbali, protože působil zženštile a měl sklony k nezvyklému chování. Několik jeho bývalých spolužáků později uvedlo, že se Gein čas od času zničehonic rozesmál. Jeden jeho spolužák to popisoval těmito slovy: "Bylo to, jako by se smál nějakému vtipu, který v duchu řekl sám sobě." Když se Gein přece jen pokusil najít si přátele, byl za to svou matkou krutě potrestán.

1. dubna 1940 Geinův otec zemřel na selhání srdce. Oba sourozenci tak museli pomáhat s rodinným rozpočtem tím, že vykonávali různé příležitostné práce. Obyvatelé Plainfieldu je popisovali jako dříče, na které byl spoleh. Gein nejčastěji pracoval jako nádeník, občas ale hlídal děti svých sousedů. Hlídání dětí měl ve velké oblibě. Přestože mu v té době bylo přes 30 let, s dětmi navazoval kontakt mnohem jednodušeji než se svými vrstevníky.

Geinův bratr Henry se postupem času začal vymaňovat z područí své matky. Velice často ji kritizoval, což byl pro Geina naprostý šok. Pro něj byla jeho matka dokonalá, nechápal proto, jak ji může někdo podrobit kritice. V první polovině 40. let se Henry začal stýkat s rozvedenou ženou se dvěma dětmi. Když pak oznámil, že se s ní chce oženit, jeho matka téměř omdlela zděšením. Od té doby byly hádky mezi Henrym a jeho matkou téměř na denním pořádku. Gein to chápal jako zradu. Henry podle jeho názoru sešel z pravé cesty a dláždil si cestu do pekla.

16. května 1944 Gein a jeho bratr vypalovali trávu na pozemku farmy. Oheň se jim však vymknul kontrole a po jejich marném úsilí museli k jeho likvidaci přispěchat místní hasiči. Oheň se podařilo uhasit až ve večerních hodinách. Těsně poté se na policejní stanici v Plainfieldu objevil Gein s tím, že jeho bratr zmizel. Podle jeho výpovědi se rozdělili, když hasili oheň. Pak už údajně Henryho neviděl. Policisté zorganizovali pátrací skupinu, která po několika desítkách minut nalezla Henryho tělo. Geinův bratr ležel na břiše jen pár metrů od místa, kde se bratři rozdělili.

Na první pohled bylo evidentní, že za Henryho smrt nemohl požár, protože jeho tělo nebylo ohořelé. Podezřele rovněž působil fakt, že na jeho hlavě bylo nalezeno několik modřin. Nikoho snad ani nenapadlo, že by byl za jeho smrt odpovědný jeho bratr. Bylo naprosto nemyslitelné, že by plachý a drobný  Ed mohl někomu ublížit! Policie se tak Henryho smrtí nezabývala a nebyla ani nařízena jeho pitva. Jako příčina smrti bylo stanoveno udušení. Většina současných odborníků se naopak kloní k názoru, že Gein svého bratra zavraždil. Možných motivů je hned několik. Je možné, že Henry se opět vyjádřil kriticky k jejich matce, což Gein neunesl. Mohlo také jít o pomstu za bratrovu zradu. Rovněž nelze vyloučit to, že Gein chtěl matku jen pro sebe.

Těsně po Henryho smrti prodělala Geinova matka mrtvici, po níž zůstala upoutaná na lůžko. Gein téměř bez přestávky pracoval, aby se mohl postarat o svou nemocnou matku. Byl šťastný, že se o ni nemusí dělit a chtěl, aby jeho matka byla stejně šťastná. Její zdravotní stav se však nijak nelepšil, spíše naopak. Vše se ještě zhoršilo poté, co prodělala další mrtvici. 29. prosince 1945 Geinova matka zemřela.

Gein byl matčinou smrtí naprosto zdrcen. Spisovatel Harold Schechter to ve své knize "Deviant" shrnul těmito slovy: "Ztratil svého jediného přítele a svou jedinou opravdovou lásku. Odteď zůstal na světě sám."

Po matčině smrti Gein zabednil všechny místnosti, které jeho matka využívala. Týkalo se to celého druhého patra, salonku v přízemí a obývacího pokoje. Zatímco v ostatních částech domu se postupně vršila špína a nepořádek, tyto místnosti zůstaly po několik let naprosto nedotčené. Gein využíval pouze kuchyň a vedlejší pokoj, kde přespával.

Gein si nadále přivydělával příležitostnými pracemi, od roku 1951 navíc dostával podporu od vlády určenou malým farmářům. Někdy v té době také prodal část pozemků patřících k jeho farmě.

Svůj zármutek tišil četbou brakových románů. V oblibě měl zejména ty o kanibalech, lovcích lebek a nacistických zvěrstvech. Byl fascinován fenoménem tzv. "scvrklých hlav", které si amazonští indiáni brali jako trofeje z poražených nepřátel. Rovněž rád četl knihy o lidské anatomii. Další jeho oblíbenou četbou byly nekrology v místních novinách. Díky tomu se vždy dozvěděl o úmrtí některé z místních žen, stejně jako o datu jejího pohřbu.

Gein snil o tom, že se stane ženou, byl naprosto fascinován mocí, kterou mají nad muži. Tehdejší medicína změnu pohlaví neumožňovala, Gein se tedy rozhodl pomoci si jinak. Minimálně ve 40 případech podnikl noční výlet na některý ze tří místních hřbitovů. On sám později tvrdil, že byl v tu dobu ve stavu jakéhosi poblouznění. Ve 30 případech se z tohoto stavu probral, nasedl znovu do svého Fordu 1949 a odjel domů. V průběhu 10 zbývajících večerů vykopal hroby nedávno pohřbených žen a jejich těla si odvezl domů (podle některých zdrojů vykopal i vlastní matku, spíše se ale zdá, že vykopával pouze ženy, které mu matku připomínaly).

Gein poté těla rozřezával, opaloval je a stahoval z kůže. Z částí těl si vyráběl různé předměty denní potřeby nebo je používal jako dekoraci. Vyrobil si i několik vlastních scvrklých hlav. Z kůže si vyráběl speciální masky a "oblečení", které poté nosil. Gein to později popsal slovy: "Konečně jsem poznal, jaké to je mít prsa a vagínu." Některé zdroje se zmiňují i o tom, že Gein ve svém "obleku" chodil v noci ven, kde divoce tančil.

Jeden malý chlapec, kterého Gein občas hlídal, minimálně při jedné příležitosti uviděl v Geinově domě několik vysušených lidských hlav. Gein mu řekl, že mu je poslal jeho bratranec, který je získal během služby na Filipínách za druhé světové války. Chlapec si tento objev nenechal pro sebe, nikdo mu však nevěřil. Obyvatelé Plainfieldu sice věděli, že Gein je podivín, ale odmítali uvěřit, že by byl schopen něčeho tak zvráceného.

Faktem ovšem je, že se v okolí Plainfieldu začali až podezřele často ztrácet lidé. 1. května 1947 se 8letá Georgia Wecklerová nevrátila ze školy. Na místě, kde byla dívenka viděna naposled, se policii podařilo nalézt stopy po pneumatikách. Podle policejního experta tyto stopy dozajista zanechalo auto značky Ford. Bohužel to byla jediná stopa, kterou policie měla. Malá Georgia je pohřešována dodnes.

V listopadu 1952 vyrazili Ray Burgess a Victor Travis na lov jelena. Ještě předtím se však zastavili v baru v Plainfieldu. Tam strávili několik hodin. Když poté zaplatili svou útratu, odešli a už je nikdy nikdo neviděl. Zmizeli nejen oni, ale i jejich pes a auto.

Večer 24. října 1953 Evelyn Hartleyová (15 let) hlídala dítě svých známých v La Crosse County. Její otec do onoho domu opakovaně telefonoval, aby zkontroloval, zda je jeho dcera v pořádku. Když však nikdo nezvedal telefon, rozhodl se zkontrolovat Evelyn osobně. Když klepal na dveře domu, nikdo mu neodpovídal. Nahlédl tedy oknem dovnitř a uviděl, že na podlaze leží bota a brýle jeho dcery. Evelyin otec nějakou dobu zoufale obíhal dům ve snaze najít odemčené dveře. Poté si však všiml, že okno do sklepa je otevřené a že jsou na něm stopy krve. Opatrně se oknem dostal do domu, kde našel zjevné stopy po zápasu. Okamžitě zalarmoval policii. Ta našla několik krvavých skvrn i před domem, stejně jako druhou Evelyinu botu ve sklepě. I přes intenzivní pátrání se Evelyn nikdy nepodařilo najít. Jen několik dní po jejím zmizení byly nedaleko silnice za La Crosse County nalezeny její zakrvácené šaty.

8. prosince 1954 zmizela majitelka hospody v Plainfieldu jménem Mary Hoganová (54 let). Na podlaze jejího podniku byla nalezena krvavá stopa, která se táhla až k parkovišti před hospodou. Policisté našli i vystřelenou nábojnici.

16. listopadu 1957 zmizela majitelka železářství Bernice C. Wordenová (58 let). Její synovec byl zástupcem místního šerifa. Když v 17:00 vstoupil do železářství, našel otevřenou pokladnu a stopy krve na podlaze. Věděl, že předchozího dne se v obchodě stavil Gein a objednal si kanystr nemrznoucí směsi. Ten si měl druhého dne vyzvednout. Když zástupce zkontroloval účtenky, zjistil, že poslední byla vystavena na kanystr nemrznoucí směsi. Policista okamžitě informoval šerifa, který vyrazil ke Geinově farmě.

Gein evidentně nebyl doma, šerif proto rozsvítil baterku a rozhodl se prohledat alespoň stodolu. Uvnitř byl cítit silný zápach špíny a hniloby. Nemluvě o příšerném nepořádku, všude po zemi se povalovalo různé harampádí. Šerif v jednu chvíli ucítil, že se něco dotklo jeho ramene. Když si tím směrem posvítil, ke své hrůze zjistil, že ke stropu je za nohy pověšené ženské tělo s odříznutou hlavou. Tělo bylo rovněž rozpárané a vyvrhnuté. Šerifovi bylo okamžitě jasné, že právě našel Bernice C. Wordenovou...

Nebyl to však jediný strašlivý objev, který na policisty čekal. Po příjezdu posil začalo důkladné prohledávání farmy a jejího okolí. V domě to neuvěřitelně páchlo. Všude byl těžko představitelný nepořádek, který policistům téměř zabraňoval v pohybu. Výjimkou byly pouze ty části domu, které Gein zabednil po matčině smrti. Během prohlídky nalezli policisté hned několik částí lidských těl.

Téměř po celém domě a jeho okolí byly nalezeny lidské kosti nebo jejich úlomky. Odpadkový koš v kuchyni byl potažen lidskou kůží, stejně jako několik židlí. Na sloupcích u Geinovy postele byly naraženy lidské lebky. Na několika místech v domě byly nalezeny ženské lebky, z nichž některé měly otevřenu dutinu lebeční. Dokonce i misky, ze kterých Gein jedl, byly vyrobeny z lidských lebek. V Geinově pokoji byl nalezen jakýsi oblek vyrobený z lidské kůže, nejvíce podobný korzetu, jehož součástí byla i ženská ňadra. Hned vedle ležely kamaše rovněž vyrobené z lidské kůže. Ve stejné místnosti bylo nalezeno i několik Geinových masek. I ty byly vyrobeny ze stejného materiálu. V papírovém pytli byla nalezena maska, jež byla evidentně vyrobena z obličeje pohřešované Mary Hoganové. Její lebka byla uložena v krabici od bot. V jutovém pytli policisté objevili odřezanou hlavu Bernice Wordenové. Její srdce bylo zabaleno v igelitovém sáčku, který ležel před kamny v Geinově pokoji. Nedaleko od něj ležela velká krabice od bot, ve které bylo uloženo 9 vulv. Na zemi leželo ženské oblečení (zřejmě pro mladší dívku), ve kterém byly zabaleny další 2 vulvy. Ty podle lékaře patřily dívkám ve věku kolem 15 let. V Geinově nočním stolku byl nalezen opasek vyrobený z prsních bradavek. V dalším šuplíku byly uloženy 4 odřezané lidské nosy. Na šňůře od rolety byly navlečeny 2 odřezané lidské rty. Na nočním stolku stála lampa, jejíž stínítko bylo vyrobeno z lidské kůže. Vedle postele byl položen igelitový sáček, ve kterém bylo několik ženských nehtů.

Gein byl zatčen ještě téhož dne, když nakupoval v obchodě s potravinami. Nejprve zapíral, že by někomu kdy ublížil, druhého dne se však přiznal k vraždě Bernice Wordenové. Uvedl ale, že si z této vraždy mnoho nepamatuje, protože byl "mimo". Tvrdil však, že její smrt byla nešťastná náhoda. Údajně si totiž prohlížel pušku v jejím obchodě. Když do zbraně vložil náboj, puška náhle vystřelila a kulka zasáhla paní Wordenovou do hlavy. Vzpomněl si také na to, že poté ukradl peníze z pokladny.

O ostatních částech těl Gein tvrdil, že pocházejí z jeho nájezdů na místní hřbitovy. Po několika dnech se  nakonec přiznal i k vraždě Mary Hoganové. O její vraždě však nebyl schopen uvést jakékoliv podrobnosti.

Gein o vraždách mluvil bez jakýchkoliv emocí, chvílemi dokonce žertoval. Policie se jej samozřejmě vyptávala i na ostatní části těl, které byly nalezeny v jeho domě. Gein se dušoval, že je získal z těl, která vykopal na hřbitovech. Vyšetřovatelé byli k jeho tvrzení skeptičtí a rozhodli se otevřít tři náhodné hroby, o kterých Gein tvrdil, že z nich vykopal těla. Dva z těchto hrobů byly opravdu prázdné, ve třetím byly nalezeny jen odřezané části těla. Ty zde nechal Gein, protože jej nezajímaly.

Gein byl rovněž dotazován, zda měl někdy pohlavní styk s mrtvými těly. To Gein kategoricky odmítal: "To by nešlo, protože mi ta těla vůbec nevoněla." Gein rovněž popíral, že by se někdy dopustil kanibalismu.

Během výslechů byl Gein napaden místním šerifem. Ten popadl Geina za vlasy a opakovaně udeřil jeho hlavou o zeď. Na šerifovi se tento případ výrazně podepsal, zejména na jeho zdravotním stavu. Nakonec zemřel na zástavu srdce ještě před začátkem soudního procesu. Jeden z jeho přátel to okomentoval slovy: "Stal se tak poslední obětí Eda Geina."

Gein podstoupil hned několik psychiatrických vyšetření. Nakonec byl diagnostikován jako schizofrenik. Jeho stav byl přisuzován zejména vlivu jeho matky. Gein byl sice sexuálně přitahován ženami, ale díky matčině výchově k nim cítil silnou nenávist. Na druhou stranu však díky matčině vlivu ženy obdivoval.

Z případu Gein se mezitím stala obrovská senzace. V Plainfieldu v té době bylo více reportérů než místních obyvatel. Geinova farma musela být hlídána policií, protože se sem sjížděli lidé z celých USA, aby si alespoň seškrabali kus omítky z domu, kde bydlel Ed Gein. 20. března 1958 vypukl na Geinově farmě požár. Než se podařilo dostat oheň pod kontrolu, dům lehl popelem. Podle policejního vyšetřování byl oheň založen úmyslně, žháře se však nikdy nepodařilo dopadnout. Jisté však je, že se místním obyvatelům značně ulevilo. Když se o tom dozvěděl Gein, řekl jen: "Je to jen dobře."

Z Geinovy farmy se podařilo zachránit dostatek předmětů, aby mohly být vydraženy v aukci. Největší zájem byl o Geinův Ford 1949, ve kterém převážel mrtvá těla. Muž, který jej v aukci získal, s ním pak objížděl různé trhy, kde za 25 centů nabízel lidem možnost nahlédnout do auta slavného Eda Geina...

Gein mezitím dokončil zdánlivě nekonečnou sérii psychiatrických vyšetření. Lékaři ve své závěrečné zprávě uvedli, že Geinův duševní stav mu neumožňuje podstoupit soudní proces. Gein tak byl bez soudu umístěn do psychiatrické léčebny s maximální ostrahou v Mendotě ve Wisconsinu.

V roce 1968 však soud rozhodl, že Gein je schopen soudní proces podstoupit, načež byl okamžitě obviněn z vraždy Bernice Wordenové (kvůli vysokým nákladům na soudní řízení nebyl obviněn z jakékoliv další vraždy).

Soudní proces s Geinem byl zahájen 7. listopadu 1968 a trval pouhý týden. Rozsudek byl vynesen 15. listopadu. Soudce uznal Geina nevinným z důvodu šílenství, uvedl však, že bude až do konce života umístěn v psychiatrické léčebně.

Gein byl poté převezen zpět do Mendoty. Tam prožil spokojený zbytek života a stal se vzorným pacientem. Konečně měl pocit, že se o něj někdo zajímá. Ostatních pacientů se spíše stranil. Měl radost z každé práce, která mu byla svěřena, zejména pak z vyšívání koberečků. Za každou pochvalu byl nesmírně vděčný. Jen ženský personál si občas stěžoval na to, že na ně Gein dokázal celé hodiny upřeně zírat.

Edward Theodore Gein zemřel 26. července 1984 po dlouhém boji s rakovinou plic. V době jeho smrti mu bylo 77 let. Gein byl pochován na hřbitově v Plainfieldu vedle hrobu své matky. Jeho náhrobní kámen byl několikrát poničen nájezdy lidí, kteří se snažili odštípnout si z něj kousek mramoru "na památku". V roce 2000 Geinův náhrobní kámen zmizel. Podařilo se jej najít až v červnu 2001 v Seattlu. Od té doby je uložen ve skladu na policejní stanici v Plainfieldu. Policie se tak snaží zabránit dalším nájezdům na místní hřbitov.

Na závěr se nabízí otázka, kolik lidí vlastně Gein zavraždil. Opravdu měl na svědomí pouze vraždy Mary Hoganové a Beatrice Wordenové? Většina odborníků se domnívá, že jeho obětí bylo podstatně více. Stoprocentní jistotu však nebudeme mít nikdy.

 

Zdroje: wikipedia.org, crimelibrary.com

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 10
Celkem: 760311
Měsíc: 11108
Den: 245