Jdi na obsah Jdi na menu
 


Frederick Bailey Deeming

article preview

(Velká Británie, Austrálie)

 

Frederick Bailey Deeming se narodil 30. července 1853 ve městě Ashby-de-la-Zouch v anglickém hrabství Leicestershire. Jeho dětství je zahaleno tajemstvím. Sám Deeming tvrdil, že několik let strávil v psychiatrické léčebně, stejně jako jeho rodiče. Od svých 16 let se údajně nechal najímat na lodě plavící se po celém světě. Přibližně od 18 let začal trpět epileptickými záchvaty. Vzhledem k tomu, že Deeming si o sobě velice rád vymýšlel, nelze tyto informace považovat za zcela důvěryhodné.

Jisté je to, že v roce 1881 byl Deeming zpět v Anglii, protože v únoru toho roku se oženil s Marií Jamesovou. Manželé poté nějaký čas žili ve městě Birkenhead. V roce 1882 se Deeming a jeho manželka nalodili na loď směřující do Austrálie, kde chtěli začít nový život. Nejprve žili v Sydney, kde se jim narodily jejich první děti, dcery Bertha a Mary.

Deeming v té době pracoval pro Johna Dankse, což byl dodavatel instalatérských potřeb. Ten byl s Deemingem natolik spokojen, že jej pověřil otevřením nového obchodu v Rockhamptonu. K tomu účelu mu také svěřil 200 liber. Deeming ihned poté zmizel a nebohý pan Danks své peníze už nikdy neviděl.

Deeming následně začal pracovat pro jakéhosi plynaře. Jeho zaměstnanecký poměr neměl dlouhého trvání, protože jeho zaměstnavatel si velmi záhy všiml, že se mu začínají ztrácet mosazné součástky. Deeming sice popíral, že by měl s jejich zmizením cokoliv společného, když však byly tyto součástky nalezeny v jeho domě, byl za jejich krádež odsouzen k 6 týdnům vězení. Když byl vynesen rozsudek, Deeming se neúspěšně snažil předstírat, že upadl do bezvědomí. Zřejmě se tím snažil vyvolat soucit. To mu ovšem nevyšlo a svůj trest si musel odpykat.

V roce 1888 se Deeming i se svou rodinou přesunul do Jižní Afriky. Během plavby Marie porodila třetí dítě, chlapce jménem Sidney. Rozrůstající se rodina se s největší pravděpodobností usadila v Kapském Městě. Další Deemingovy osudy jsou značně nejasné, je však pravděpodobné, že minimálně jednou navštívil rodnou Anglii. Podle některých odborníků je možné, že se v roce 1889 zapletl do podvodu s diamantovými doly v Transvaalu.

V listopadu 1889 se celá rodina vrátila do Anglie. Lidé, kteří s nimi cestovali na stejné lodi, později vypověděli, že Deeming se celou dobu choval velmi povýšeně a okázale dával na odiv své šperky a naditou peněženku.

Těsně po návratu do Birkenheadu se manželům narodilo další dítě, děvče jménem Leala. Ani to však Deemingovi nezabránilo v tom, aby 18. února 1890 uzavřel bigamické manželství s Helen Mathesonovou. Této ženě nalhal, že je bohatý farmář. Po líbánkách, které novomanželé strávili na jihu Anglie, Deeming zmizel i se všemi svatebními dary. Ty poté prodal do zastaváren.

Po návratu do Birkenheadu dal Marii několik set liber s tím, že odjíždí do Jižní Ameriky. Dodal, že Marie a děti jej mohou následovat teprve až se usadí a vydělá dostatek peněz. Plán to byl možná dobrý, ale vše se zkomplikovalo v momentě, kdy Deeming ve městě Hull okradl jakéhosi klenotníka. Poté se mu sice podařilo nastoupit na loď do Montevidea, ale okamžitě po připlutí byl zatčen a eskortován zpět do Anglie. Zde byl za krádež odsouzen k 9 měsícům vězení.

Po svém propuštění se Deeming vrátil ke své rodině. Společně pak opustili Birkenhead a přestěhovali se do Rainhillu, malého městečka nedaleko Liverpoolu. Zde si Deeming, pod falešným jménem Albert Williams, pronajal dům. Majiteli však tvrdil, že se do domu brzy nastěhuje jeho blízký přítel plukovník Brookes. Ve skutečnosti se však v domě usadil on sám i se svou rodinou. Místním obyvatelům přitom tvrdil, že se jedná o jeho sestru a její děti. Po několika týdnech začal Deeming tvrdit, že je v domě sám a vše připravuje na příjezd svého přítele. Jeho manželka a děti od té doby žily v domě jako ve vězení. Nesměly vycházet ven, ani se přibližovat k oknům.

Deeming se mezitím snažil zapůsobit na zdejší svobodné ženy, kterým tvrdil, že je dobře zaopatřený starý mládenec. Nakonec uspěl u Emily Lydie Matherové, se kterou se hodlal oženit. Bylo mu však jasné, že v tomto případě už nebude stačit držet svou rodinu zavřenou v pronajatém domě. Musel zvolit radikálnější řešení...

V noci 26. července 1891 (datum není úplně jisté) se Deeming rozhodl, že se své rodiny zbaví jednou provždy. První byla na řadě Bertha (10 let), která se uprostřed noci vzbudila a uviděla svého otce, jak se s nožem v ruce sklání nad její spící matkou. Deeming si všiml, že je dívka vzhůru, rychle přistoupil k její posteli a bez jediného slova ji uškrtil. Pak už mu nic nebránilo v tom, aby dokonal započaté hrůzné dílo. Své manželce Marii podřízl hrdlo. Stejným způsobem poté zavraždil i své děti Mary (7 let), Sidneyho (5 let) a Lealu (18 měsíců). Jejich těla poté pohřbil pod podlahu pronajatého domu. Pro jistotu pak celou podlahu zalil cementem.

Nyní už Deemingovi nic nebránilo ve svatbě s Emily. Ta se konala 22. září 1891. Deeming následně zaplatil nájem na půl roku dopředu s tím, aby dům nebyl nikomu pronajat, protože každou chvíli může dorazit jeho přítel Brookes. Poté z pronajatého domu odešel. V listopadu společně se svou manželkou nastoupil na německý parník "Kaiser Wilhelm II", plující do Austrálie. 15. prosince 1891 manželé dorazili do Melbourne. Zde si pronajali dům na Andrew Street 57.

24. nebo 25. prosince 1891 potkal Emily stejný osud jako Deemingovu předešlou manželku. Deeming se na ni vrhl a několika údery sekerou jí roztříštil lebku. Poté jí ještě podřízl hrdlo. Nakonec její tělo zacementoval pod podlahu v ložnici. O několik dní později zaplatil nájem na měsíc dopředu a následně odcestoval.

V březnu 1892 se objevil nový zájemce o pronájem domu na Andrew Street 57. Při prohlídce byl však po celém domě cítit strašlivý zápach. Majitel okamžitě zavolal policii. Ta 3. března našla ženské tělo pohřbené pod podlahou ložnice.

Australská veřejnost byla šokována. Velkou zásluhu na tom měl tisk, na mnoha titulních stranách se objevovaly titulky jako: "Jack Rozparovač v Austrálii!" Bylo to vůbec poprvé, kdy se objevilo spojení Deeminga a Jacka Rozparovače.

Policistům se podařilo zjistit, že předchozím nájemcem domu na Andrew Street 57 byl jakýsi pan Williams. Lidé jej popisovali jako třicátníka se zřetelným anglickým přízvukem. Všichni se také shodli na tom, že pan Williams byl velice výstřední. Rád dával na odiv své bohatství a nešetřil dobrodružnými historkami ze svého života.

V domě byl také nalezen roztrhaný lodní lístek z lodi "Kaiser Wilhelm II". Vyšetřovatelé kontaktovali několik lidí, kteří se plavili ve stejné době na téže lodi. Všichni si dobře pamatovali pana Williamse. A to zejména proto, že jej měli plné zuby. Celou dobu se holedbal svým bohatstvím a nešetřil zjevně vymyšlenými historkami, které prožil během své plavby kolem světa. Několikrát dokonce lživě obvinil členy posádky, že jej okradli o cennosti. Policie tak získala přesný popis možného pachatele. Ten byl telegraficky rozeslán na všechny policejní stanice v Austrálii.

Díky tomu policisté zjistili, že v lednu 1892 muž popisem odpovídajícím panu Williamsovi, prodal v dražbě několik předmětů. Podle účastníků aukce to vypadalo, jako by se muž zbavoval svatebních darů. Policii se také ozval jeden klenotník z Melbourne, kterého okradl muž velmi podobný panu Williamsovi.

Deeming mezitím odcestoval do Sydney, kde vystupoval pod jménem Baron Swanston. Zde se seznámil se ženou jménem Kate Rounsefellová. Zahrnul ji různými dary, včetně několika šperků, které předtím ukradl v Melbourne. Kate nakonec souhlasila, že se za něj provdá. Deeming jí řekl, že okamžitě vyrazí do Southern Cross, kde na něj čeká pracovní místo v místním zlatém dole. Až se usadí, Kate se za ním přestěhuje.

Deeming během plavby do Southern Cross opět přitahoval pozornost ostatních pasažérů svými historkami o tom, jak v Africe lovil lvy holýma rukama. Rád přidal i historku o tom, jak byl vychován medvědy. Během plavby se rovněž dvořil několika mladým dívkám. Ty jej naštěstí odmítly.

Poté, co dorazil do Southern Cross, se Deemingovi opravdu podařilo získat práci v místním zlatém dole. Okamžitě napsal milostný dopis pro Kate Rounsefellovou, ve kterém tvrdil, jak zoufale touží po jejím příjezdu. Toho se však nedočkal. Deemingovi zlomilo vaz jeho nabubřelé chování, kterým na sebe poutal přílišnou pozornost svého okolí. Jeho popis byl navíc otištěn snad ve všech australských novinách. Není proto čemu se divit, že ihned poté, co dorazil do Southern Cross, několik místních obyvatel informovalo policii o tom, že na ulici zahlédli tajemného pana Williamse. Díky těmto informacím byl Deeming 12. března 1892 zatčen. Policistovi, který jej zatýkal, řekl: "Nic vám neřeknu. Jsem nevinný člověk!" Nebyl však schopen vysvětlit, kde se v kapse jeho kabátu vzala modlitební kniha s osobním věnováním pro zavražděnou Emily Matherovou.

Lidé, kteří cestovali s Deemingem a jeho manželkou Emily rovněž uvedli, že Emily se jim několikrát svěřila s tím, že pochází z městečka Rainhill nedaleko Liverpoolu. V Deemingově kabátě byla také nalezena stará zmuchlaná pozvánka na večeři do jakéhosi hotelu v Rainhillu. Australská policie se proto rozhodla kontaktovat své britské kolegy. Těm se podařilo najít matku zavražděné Emily. Když jí oznámili, že její dcera byla zavražděna, nebohá paní Matherová zkolabovala.

Místní obyvatelé policistům potvrdili, že jistý pan Williams si pronajal dům v Rainhillu, do kterého se měl údajně nastěhovat jeho přítel. Ten však nikdy nedorazil. Policisté se proto rozhodli tento dům navštívit a provést důkladnou prohlídku.

Policisté po vstupu do domu okamžitě ucítili odporný hnilobný zápach. Když vstoupili do jednoho z pokojů, zápach byl tak silný, že se několik policistů pozvracelo. Bylo jasné, že zdroj zápachu se nachází pod podlahou pokoje. Ta byla evidentně nedávno předtím vycementována. Když se policistům podařilo vyhloubit díru do podlahy, nemohli uvěřit vlastním očím. Uviděli mrtvolu ženy ležící na zádech. Vedle ní ležely mrtvolky dvou dětí obrácené čelem k zemi. Když pak byla překopána celá podlaha v pokoji, policisté našli těla dalších dvou dětí, z nichž jedno bylo teprve kojenec. Vedle těl byla nalezena i kniha. Na jedné z prvních stránek bylo napsáno jméno Deeming. To bylo přeškrtnuto, načež pod něj bylo dopsáno jméno Williams. Policistům tak bylo jasné, že Deeming a Williams jsou jedna a tatáž osoba. Vše se jen potvrdilo, když Deemingovi bratři identifikovali těla nalezená v domě v Rainhillu.

Deemingův soud se měl konat v Melbourne. To však znamenalo, že Deeminga i jeho doprovod čekala dlouhá cesta vlakem. Ta byla nakonec ještě komplikovanější, než se původně zdálo. Zpráva o Deemingově zatčení a jeho následném převozu se totiž dostala do tisku. Na každé stanici, kde vlak zastavil, tak už čekal rozvášněný dav, který se dožadoval Deemingova vydání. Deeming se nejprve snažil získat dav na svou stranu tím, že vykřikoval z okna: "Podívejte se na okovy, které mám na rukou! A to jsem nevinný člověk! Já nejsem vrah, jsem pouhá oběť!" Když jeho směrem přiletěly první kameny, Deeming pochopil, že tyto lidi na svou stranu nezíská. Padl proto na kolena a začal prosit přítomné policisty, aby jej před rozzuřeným davem uchránili.

V Perthu dokonce přítomný dav na vlak zaútočil. Lidem se podařilo rozhoupat vagon, ve kterém byl Deeming převážen a vlak musel okamžitě odjet. Lidé za ním ještě dlouho vykřikovali: "Lynčujte tu svini! Nechte nám ho, my se o něj postaráme!" A aby toho nebylo málo, Deeming během cesty několikrát prodělal epileptický záchvat.

Deeming i jeho doprovod si museli oddechnout, když konečně dorazili do Melbourne. Poté, co byl umístěn do vazby, si Deeming vytrhal svůj pěstěný knír. Zřejmě tak chtěl zmást svědky, doufaje, že jej bez kníru nebudou schopni identifikovat. Rovněž se mu vrátilo jeho dřívější sebevědomí. Prohlašoval: "Nebojím se smrti. Nebudu jediný nevinný člověk, kterého popravíte! Ale já zemřu jako pravý muž! Ale než se tak stane, odhalím své tajemství. A garantuji vám, že pak celý svět zalapá po dechu!"

Soudní proces byl zahájen 25. dubna 1892. Obhajoba se snažila přesvědčit porotu, že Deeming není odpovědný za své chování kvůli svému špatnému duševnímu zdraví. Sám Deeming poté tvrdil, že jej často navštěvuje duch jeho zemřelé matky, který jej nabádá k páchání zločinů. Rovněž uvedl, že trpí syfilidou v pokročilém stádiu, což negativně ovlivňuje jeho psychiku. Uvedl také, že touží zastřelit ženu, která jej nakazila touto pohlavní chorobou. Na závěr řekl: "Všechny tyto ženy by měly být vyhlazeny!"

Tvrzení o Deemingově špatném duševním zdraví však vyvrátilo 6 lékařů, kteří jej podrobili důkladnému vyšetření. Potvrdili sice, že Deeming trpí syfilidou, ale za své činy je plně odpovědný. Zároveň jej označili za nenapravitelného fantastu. Jeden z lékařů uvedl: "Mluvil jsem s ním několikrát. I tak ale nemůžu věřit jedinému slovu, které o sobě řekl. Jedná se o patologického lháře, který je navíc extrémně sebestředný."

Obhajoba poté argumentovala tím, že se v celé Austrálii nenajde porota, která by Deeminga neodsoudila ještě před začátkem soudního procesu. Toto tvrzení nebylo daleko od pravdy, protože tisk v té době prakticky nepsal o ničem jiném než o tom, kdy bude Deeming popraven. Předpokládat, že se tyto články nedostaly k porotcům, by bylo opravdu bláhové.

Na to upozorňoval i sám Deeming během svého svědectví: "Před soudem nikdy nestanul člověk, který by byl tak jednoznačně odsouzen už před jeho začátkem. Celá Austrálie mě chce vidět na šibenici." Poté uvedl, že jeho manželka Emily ve skutečnosti není mrtvá, protože utekla s jiným mužem. Závěr jeho monologu byl pro Deeminga naprosto typický: "Porotci by si měli uvědomit, že před nimi stojí nejstatečnější syn Anglie. Muž, který procestoval celý svět. Muž, který porazil holou rukou divokého medvěda, zatímco měl druhou ruku přivázanou ke kůlu. Opravdu si chcete vzít na svědomí život takto výjimečného muže?"

Tato řeč na porotu nijak nezapůsobila. Deeming byl uznán vinným a odsouzen k trestu smrti oběšením. A jeho reakce na rozsudek? Obrátil se směrem k porotě a řekl: "Vy jste mě asi vůbec neposlouchali! Víte koho posíláte na smrt?"

Deemingova odvolání byla zamítnuta, načež bylo datum popravy stanoveno na 23. května 1892. Během čekání na popravu se údajně Deeming přiznal vězeňskému kaplanovi ke spáchání všech svých zločinů. Rovněž sepsal svůj krátký životopis.

Frederick Deeming byl popraven 23. května 1892 v 10:01. Bylo mu 38 let. V den jeho popravy se před věznicí shromáždil dav asi 12 000 lidí. Když bylo oznámeno, že je Deeming po smrti, dav vypukl v obrovský jásot. Deemingův vlastnoručně napsaný životopis byl po jeho smrti zničen.

Již za svého života byl Deeming několikrát označen za Jacka Rozparovače. Nabádalo k tomu zejména jeho údajné strašlivé tajemství, které mělo vyrazit dech celému světu. Rovněž to, že svým obětem podřezával hrdla, ukazovalo na určitou podobnost s vraždami slavného londýnského vraha. Podle mnoha odborníků se Rozparovač nakazil pohlavní nemocí. S největší pravděpodobností od některé prostitutky. I to by odpovídalo Deemingovi. A jak chápat jeho slova: "Všechny tyto ženy by měly být vyhlazeny?" O jakých ženách to Deeming mluvil? Myslel tím prostitutky?

Po popravě byla Deemingovi odlita posmrtná maska. Jedna její kopie je umístěna v budově bývalého vězení v Melbourne. Druhá je pak vystavena v "Muzeu zločinu" v budově londýnského Scotland Yardu. Není bez zajímavosti, že právě pod touto kopií byl dlouhou dobu umístěn nápis "Posmrtná maska Jacka Rozparovače". Podle některých odborníků to potvrzuje, že i Scotland Yard považoval Deeminga za jednoho z hlavních podezřelých.

Otázkou je, kde se Deeming nacházel v roce 1888, kdy došlo k sérii vražd prostitutek v londýnské čtvrti Whitechapel. Některé zdroje tvrdí, že byl ve vězení. Jiné zase, že byl v Jižní Africe. Badatel Robert Napper v roce 2011 prokázal, že Deeming byl v té době zpět v Anglii. Bohužel však není jisté, kde přesně pobýval. Byl Frederick Bailey Deeming opravdu Jack Rozparovač? Pravdu zřejmě nikdy nezjistíme...

 

Zdroje: wikipedia.org, crimelibrary.com

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 11
Celkem: 625732
Měsíc: 24360
Den: 1219