Jdi na obsah Jdi na menu
 


Graham Frederick Young

article preview

"Teacup Poisoner"

(Velká Británie)

 

Narodil se 7. září 1947 v londýnské čtvrti Neasden. Pouhé 3 měsíce po jeho narození jeho matka zemřela na tuberkulózu. Jeho otec ho kvůli zhoršené finanční situaci poslal k jeho tetě, zatímco jeho starší sestru vychovávala její babička. Po necelých 3 letech se jeho otec opět oženil s ženou jménem Molly a děti se vrátily do rodného domu. Young byl jako dítě posedlý četbou o slavných travičích, ve věku 12 let se u něj navíc objevila silná fascinace Adolfem Hitlerem a nacismem. V pubertě se začal zajímat o okultismus a ve svém okolí se rád chlubil tím, že se pravidelně účastní čarodějnických sabatů. Ve škole byl samotářem, protože většina spolužáků ho považovala za podivína. Vysloužil si u nich přezdívku "Šílený profesor", na kterou byl paradoxně hrdý. Navíc své spolužáky děsil svými kresbami, na kterých byli zavěšeni nad káděmi s kyselinou. Učitelé ho také neměli nikterak v oblibě, zejména proto, že do školy neustále nosil vlastnoručně vyrobený odznak s hákovým křížem.

Jeho školní prospěch byl veskrze průměrný až na jedinou výjimku. Tou byla chemie a zejména pak toxikologie, kterou byl doslova posedlý. Už v 9 letech kradl parfém své nevlastní matky, aby na něm mohl provádět chemické rozbory a velice rád svým příbuzným popisoval jaké složení mají léky, které užívají a co by se stalo, kdyby si vzali větší dávku. Jeho otec mu pořídil chemickou sadu, aby ho motivoval ke studiu. Kdyby tušil k čemu to povede, jistě by mu raději pořídil fotbalový míč... Jednou si Young chemikáliemi propálil školní sako, jindy extrahoval střelný prach ze zábavné pyrotechniky a sestrojil domácí výbušninu, kterou vyhodil do vzduchu kus sousedovy zdi. Youngovi se rovněž podařilo přesvědčit dva místní lékárníky, že je mu 17 let a pravidelně u nich nakupoval chemikálie, zejména antimon, arzen a thallium. Nakonec těchto jedů nashromáždil tolik, že by to stačilo na zabití více než 300 lidí. V tu dobu v jeho okolí začaly záhadně mizet kočky. Některé Young usmrtil při svých chemických pokusech, jiné zase obětoval při okultních obřadech.

Young svou nevlastní matku nenáviděl. Dokonce si z plastelíny vyrobil její voodoo panenku, do které pravidelně zapichoval jehly. Když mu macecha zabavila myš, kterou usmrtil při svých experimentech, Young ji na oplátku vyrobil náhrobní kámen s nápisem: "Zde leží nenáviděná Molly".

I když byl ve škole za outsidera, jeden ze spolužáků ho považoval za kamaráda. Jmenoval se Christopher Williams a byl rovněž zapálený do chemie. Christopher však po nějaké době začal trpět bolestmi hlavy, doprovázené žaludečními křečemi a zvracením. Lékaři vše připisovali prudkým migrénám. Young v těchto obdobích často svého kamaráda navštěvoval a vždy se ho pečlivě vyptával na průběh jeho nemoci. To však Youngovi nestačilo. Potřeboval být se svými "pokusnými morčaty" v neustálém kontaktu, aby mohl kontrolovat průběh svých "experimentů". To pravděpodobně nebohému Christopherovi zachránilo život. Young však svou pozornost upřel ke své vlastní rodině...

Od února 1961 začala trpět Youngova nevlastní matka Molly (37 let) mučivými bolestmi břicha, zvracením a průjmem. Ona sama to považovala za žlučníkové záchvaty. Zanedlouho však podobnými bolestmi začal trpět i Youngův otec Fred (44 let). Následovala i Youngova starší sestra Winifred (22 let) a nějakou dobu bolesti postihly i samotného Younga. V listopadu 1961 si Winifred těsně před odchodem do práce dala šálek čaje, který připravil její bratr. Naštěstí si jen lehce usrkla, protože čaj byl odporně trpký. Poté odešla na vlak a odjela do práce. Ve vlaku však začala trpět halucinacemi a byla přinucena vystoupit na nejbližší stanici a vyhledat pomoc. V nemocnici jí lékaři zachránili a navíc zjistili, že Winifred byla otrávena rulíkem zlomocným. Youngův otec okamžitě pojal podezření, protože samozřejmě věděl o synově vášni pro jedy. Young mu však odvětil, že si za to Winifred může sama, protože ji viděl, jak si v kuchyňském nádobí vyrábí domácí šampón. Bůhví co do něj dala, a to "něco" pak jistě zůstalo na nádobí.

Zatímco zdravotní stav ostatních členů rodiny se postupně zlepšoval, Molly na tom byla čím dál hůř. Rapidně zhubla, začala trpět šílenými bolestmi zad a dokonce jí začaly vypadávat vlasy. 21. dubna 1962 se jí však přece jen mírně ulevilo a vypravila se proto na nákup. Když se toho večera vrátil Youngův otec domů, uviděl, jak se Molly na zahradě svíjí na zemi v šílených bolestech. V okně stál Young a vše v klidu pozoroval. Molly byla okamžitě převezena do nemocnice, kde však ještě téhož dne zemřela. Lékaři vše uzavřeli s tím, že šlo o následek dopravní nehody, při které Molly před rokem utrpěla zranění. Molly tak byla zpopelněna, ale hned po pohřbu se znenadále zhoršil zdravotní stav Youngova otce. Jeho bolesti byly tak strašné, že si několikrát sám přál, aby raději zemřel. Musel být dokonce několikrát hospitalizován v nemocnici.

Zlom nakonec nastal až díky jednomu z Youngových učitelů. Ten byl silně znepokojen jeho čím dál extrémnějšími chemickými pokusy a rozhodl se prohledat Youngovu školní lavici. Tam objevil několik lahví s jedem, knihy o slavných travičích a kresby lidí umírajících na otravu. Okamžitě proto kontaktoval policii. Ta si pro Younga došla 23. května 1962. Young se po krátkém zapírání přiznal k tomu, že se snažil otrávit svého otce, svou sestru a svého kamaráda ze školy. K vraždě Molly se nepřiznal, protože věděl, že její tělo bylo zpopelněno a nemůže tedy dojít k její exhumaci. Psychiatři ho diagnostikovali jako psychopata a schizofrenika s poruchou osobnosti. Young byl za pokus o vraždu svého otce, sestry a svého kamaráda poslán do psychiatrického ústavu s nejvyšším zabezpečením v Broadmooru, a to na 15 let. Dříve mohl být propuštěn pouze s písemným souhlasem ministra vnitra. Ve svých 14 letech se stal Young nejmladším chovancem v tomto ústavu od roku 1885.

Těsně po jeho příchodu do ústavu si Young začal stěžovat na Johna Berridgeho, se kterým sdílel pokoj. Vadilo mu zejména jeho hlasité chrápání, kvůli kterému nebyl schopen spát. Během pár týdnu jeho spolubydlící umírá na otravu kyanidem. Young se stal ihned podezřelým, ale nebyl u něj nalezen žádný jed. Ve skutečnosti byl však Young již natolik zběhlý v chemii, že byl schopen extrahovat jed z rostlin, které běžně rostly na vězeňském dvoře. Oficiálně tak bylo uvedeno, že John Berridge spáchal sebevraždu, což v Broadmooru nebyla řádná zvláštnost. Young ostatním chovancům ústavu velice rád a ochotně vařil kávu. Netrvalo dlouho a několik z nich záhadně onemocnělo. Jeden z nich však zanedlouho zjistil, že Young do kávy přidává bělidlo. Žádný z chovanců však nikomu nic nenahlásil. Místo toho se rozhodli si s Youngem vyřídit účty "ručně". Young sice dostal výprask, ale vedení ústavu netušilo proč.

Young si v té sobě pečlivě pěstoval knír po vzoru Adolfa Hitlera, jeho pokoj navíc zdobil nespočet hákových křížů, které si sám vyřezával ze dřeva. Je až neuvěřitelné, že i tak jeho ošetřující lékař v červnu 1970 napsal dopis ministru vnitra, ve kterém tvrdil, že Young je již plně vyléčen a je připraven vrátit se do společnosti. Jedna ze zdravotních sester protestovala, protože jí při jedné příležitosti Young řekl, že až se dostane ven, zabije jednoho člověka za každý rok, který musel strávit za zdmi ústavu. Vše bylo marné, ministr vnitra souhlasil s Youngovým podmínečným propuštěním a 4. února 1971 byl Young propuštěn.

Po svém propuštění se na chvíli nastěhoval ke své sestře do Hemel Hempsteadu. Těsně poté se přestěhoval do nedalekého hostince, aby to měl blíže do zaměstnání (pracoval jako skladník). Jen krátce poté se drasticky zhoršil zdravotní stav dalšího ubytovaného hosta Trevora Sparkese (34 let). Trpěl silnými bolestmi v podbřišku, které doprovázelo zvracení a průjem. Za pár dní byl tak slabý, že se ani nepostavil na nohy. To vše přešlo poté, co opustil hostinec. Krátce poté jeden z místních obyvatel strávil večer u piva s jakýmsi mladíkem, který byl údajně zapálený chemik. Hned druhý den dostal šílené bolesti břicha. Vše dospělo tak daleko, že tento muž po pár dnech spáchal sebevraždu. Zda oním zapáleným chemikem byl Young, se nikdy nepodařilo prokázat.

Krátce poté získal Young novou práci. Začal pracovat jako skladník ve firmě zabývající se výrobou fotoaparátů a vyvoláváním fotografií. Jeho nový zaměstnavatel věděl, že Young má kriminální minulost a požádal o posudek z Broadmooru. Youngův bývalý ošetřující lékař pouze uvedl, že Young se již plně zotavil. Žádná zmínka o jeho fascinaci jedy nebo o jeho pokusu otrávit celou rodinu. Díky tomu dostal travič přístup k chemikáliím ve skladu firmy. Je však nutné přiznat, že Young si byl schopen chemikálie obstarat i jinou cestou. Vyrobil si falešný občanský průkaz a na něj si kupoval zásoby thallia u jednoho lékárníka ve West Endu.

V novém zaměstnání byl zpočátku Young poměrně oblíbený, obzvlášť poté, co začal každé ráno ostatním zaměstnancům vařit čaj. Po čase však začala ve firmě řádit podivná nemoc. Zaměstnanci trpěli bolestmi břicha, průjmem a zvracením. U některých se nemoc opakovaně vracela. Bob Egle (57 let) dokonce musel být hospitalizován v nemocnici poté, co mu ochrnuly prsty na rukou. Po převozu do nemocnice mu ochrnul i obličej, takže nebyl schopen mluvit. 7. července  1971 v šílených bolestech zemřel. Lékaři jako příčinu smrti určili Guillainův-Barrého syndrom.

Záhadná nemoc se však ve firmě šířila dál. Jethro Batt (39 let) trpěl takovými bolestmi, že přemýšlel o sebevraždě. Nakonec musel být několik týdnů hospitalizován v nemocnici, což mu zachránilo život. Nejhůře na tom byl Fred Biggs (60 let), kterému se dokonce začala odloupávat kůže. Musel ležet nahý na posteli, protože kontakt s oblečením či přikrývkou mu způsoboval nesnesitelnou bolest. Jeho utrpění skončilo 19. listopadu 1971, kdy zemřel.

Po jeho smrti byl do firmy pozván firemní lékař, aby situaci probral se zaměstnanci. Lékař byl překvapen, že jeden ze zaměstnanců byl nemocí přímo fascinován a neustále se ho vyptával, zda za vším nemůže být otrava thalliem. Navíc bylo zřejmé, že o jedech toho tento skladník ví více než on. Lékař se proto rozhodl informovat policii. Oním skladníkem byl samozřejmě Young. Policii netrvalo dlouho, aby odhalila jeho minulost. Byla nařízena prohlídka v Youngově pokoji. Policisté zjistili, že zdi pokoje jsou plné obrazů Adolfa Hitlera a jiných nacistických pohlavárů. Hlavně však objevili několik lahví různých jedů a pod postelí i Youngův deník, ve kterém si vedl záznamy o svých experimentech. V případě vraždy Freda Biggse zde stojí: "Zdá se, že F se překvapivě drží. Až tvrdohlavě lpí na životě. Jestli vydrží ještě další týden, tak zřejmě přežije. Jsem naštvaný."

Young byl zatčen 21. listopadu 1971, když byl na návštěvě u svého otce v Neasdenu. Hned při prvním výslechu se ke všem vraždám doznal, když však po něm policisté chtěli, aby svoji výpověď podepsal, pouze se jim vysmál do obličeje. Samotný soud začal 19. června 1972. Young vše pojal jako velkolepou show, kdy si chtěl poměřit své znalosti chemie se znalostmi soudních znalců. Byl také náležitě hrdý na to, že je prvním vrahem v historii Velké Británie, který své oběti otrávil thalliem. Ohromně ho těšil zájem médií. Novinářům však povolil, aby ho fotili jen v případě, že nasadil svůj oblíbený děsivý výraz. Musel přece působit jako ztělesněné zlo...

Young navíc věřil, že bude u soudu osvobozen. Tvrdil, že jeho deník není nic jiného než podklad pro jeho chystanou knihu. Rovněž přišel s tvrzením, že Fredu Biggsovi dal thallium, aby jím vyhubil hmyz na zahradě. To, že se s ním pak Fred otrávil už přece nebyla jeho chyba. V případě vraždy Boba Egleho spoléhal na to, že jeho tělo bylo zpopelněno, stejně jako v případě jeho nevlastní matky. Tady však Young zaspal dobu. V roce 1972 již byli policejní experti schopni i z popela zavražděného extrahovat stopy thallia. Nikdo navíc nebyl schopen dosvědčit, že by Fred Biggs hubil thalliem hmyz na své zahradě a Youngův deník byl natolik detailní, že nikdo neuvěřil jeho historce o tom, že jde o podklad k chystané knize. Jediné, co žalobě chybělo, byl pachatelův motiv. Klasický travič vraždí z finančních důvodů, například kvůli dědictví. To však nebyl Youngův případ. Young zkrátka vraždil proto, aby ukázal, že je něčím víc než zbytek populace. Navíc, při tak silných důkazech žalobce ani žádný motiv nepotřeboval. Proto byl nakonec Young za 2 vraždy a několik pokusů o vraždu odsouzen k doživotnímu vězení.

Ve vězení si Young našel nového přítele. Stal se jím jiný britský sériový vrah Ian Brady. Spojoval je jejich společný obdiv k nacismu. Na toto téma byli schopni diskutovat celé hodiny, pokud právě nehráli šachy. Sám Brady později vzpomínal, že Young si vždy vybral černé figurky, protože mu připomínaly černé uniformy SS. Aby byl jejich vztah ještě morbidnější, bisexuál Brady do jisté míry přiznal, že byl do Younga zamilovaný, protože mu připomínal Josefa Mengeleho. Ve svých vzpomínkách později uvedl: "Younga prostě nešlo nemilovat." Zároveň však dodal, že Young byl silně asexuální, s nulovým zájmem o sex.

Christopher Frederick Young zamřel ve vězení 1. srpna 1990 ve věku 42 let. Oficiální zpráva říká, že příčinou smrti byl infarkt. Objevilo se hned několik teorií, že Young spáchal sebevraždu. Jiní zase tvrdí, že ho otrávili jeho spoluvězni, protože nechtěli být pod jednou střechou s člověkem, který je schopen získat jed snad i z obyčejné lžíce. Ať je pravda jakákoliv, tento případ měl za následek zpřísnění britských zákonů ohledně získávání jedů a stejně tak došlo ke zpřísnění monitorování potenciálně nebezpečných lidí propuštěných z psychiatrických ústavů.

 

Zdroje: wikipedia.org, CrimeLibrary.com

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 22
Celkem: 214737
Měsíc: 32922
Den: 1127