Jdi na obsah Jdi na menu
 


James Mitchell DeBardeleben

article preview

(USA)

 

James Mitchell DeBardeleben se narodil 20. března 1940 ve městě Little Rock v Arkansasu. Jeho otec byl armádní důstojník, díky čemuž se celá rodina velice často stěhovala. Nejprve do Washingtonu, později do Texasu a nakonec do Kentucky. Poté následovalo stěhování do Evropy. V roce 1949 se rodina na poměrně krátkou dobu přestěhovala do německého Frankfurtu, o rok později do Haagu v Nizozemí. V roce 1953 DeBardelebenův otec odešel z armády, načež se rodina přesunula zpět do Států, konkrétně do Albany ve státě New York.

Manželství DeBardelebenových rodičů rozhodně nebylo šťastné. Spíše to vypadalo, že oba soutěží v tom, kdo bude mít více nemanželských poměrů. Několikrát uvažovali o rozvodu, ale nakonec se shodli na tom, že kvůli dětem spolu zůstanou. To však bylo asi to jediné, co pro své děti kdy udělali.

DeBardelebenova matka byla emočně nestabilní alkoholička, která se pod vlivem alkoholu stávala násilnou. Veškerou agresi si přitom vybíjela na svých dětech. Časté manželovy nepřítomnosti využívala i k několikadenním flámům, kdy se o DeBardelebena a jeho bratra starala jejich starší sestra Linda. DeBardeleben svou matku nenáviděl. Postupem času začal stejnou nenávist pociťovat ke všem ženám.

Jeho otec nebyl o mnoho lepší. Byl na své děti extrémně přísný, za každý prohřešek následoval tvrdý trest. Bití rákoskou bylo téměř na denním pořádku. DeBardeleben později vzpomínal, že poměrně běžné bylo i to, že otec napustil vanu a provinilé dítě pak držel pod vodou.

DeBardeleben byl tiché a samotářské dítě, které se stranilo svých vrstevníků. Raději, než aby trávil čas s ostatními dětmi, seděl zavřený ve svém pokoji a kreslil si morbidní obrázky. Během dospívání se u něj poprvé začaly projevovat náznaky násilného chování vůči ostatním lidem. V roce 1956 poprvé fyzicky napadl svou matku. V září téhož roku byl zatčen kvůli nelegálnímu držení střelné zbraně.

Na jaře 1957 byl DeBardeleben vyloučen ze střední školy. V říjnu nastoupil k letectvu. Po pouhém roce byl za výtržnictví postaven před vojenský soud. Od něj odešel s 2měsíčním trestem. Ještě ten stejný rok byl nakonec propuštěn poté, co se několikrát pokusil dezertovat.

DeBardeleben se poté přestěhoval ke svým příbuzným do Fort Worth v Texasu. V roce 1959 se znovu pokusil vystudovat střední školu, ale po pouhých 3 měsících byl vyloučen. V srpnu se také poprvé oženil. Toto manželství však skončilo po 3 týdnech rozvodem. Jen těsně poté byl za sérii krádeží aut odsouzen k 5letému podmínečnému trestu. V té době měl poměr se ženou, jejíž jméno není známo. Jisté je jen to, že tato žena otěhotněla. V říjnu však bohužel došlo u této ženy k předčasnému porodu, po kterém dítě zemřelo.

DeBardeleben se poté odstěhoval ke svým rodičům, které začal terorizovat. V domě několikrát musela zasahovat policie, které se DeBardelebenovi rodiče svěřili, že je chce jejich syn zabít. K tomu sice nedošlo, DeBardelebenovi však nečinilo potíže použít vůči svým rodičům fyzického násilí.

Přibližně ve stejné době se DeBardeleben seznámil s tehdy 17letou Charlotte Weberovou, se kterou záhy začal chodit. V březnu 1960 Charlotte otěhotněla, 9. června následovala svatba. 12. prosince 1960 se manželům narodila dcera Bethene. Charlotte později otěhotněla ještě jednou, na nátlak svých rodičů však nakonec podstoupila interrupci. I toto manželství skončilo rozvodem, ale Charlotte i tak na DeBardelebena vzpomínala jako na sice poněkud chladného a marnivého, ale velice charismatického muže. Navíc k ní nikdy nebyl hrubý.

V září 1964 se jeho další manželkou stala Wanda Davisová. Ta byla do DeBardelebena zamilovaná až po uši, takže se velice snadno nechala přesvědčit k pózování pro pornografické fotografie se sadistickou tématikou. DeBardeleben později těmito fotografiemi Wandu vydíral, čímž ji přinutil, aby mu pomáhala při různých podvodech. Wanda později uvedla: "Často se mi svěřoval se svými tajnými fantaziemi. Tvrdil, že touží unést, znásilnit a nakonec zabít nějakou ženu. Že chce sledovat, jak pomalu umírá. Ženy pro něj byly kurvy, coury. Byly to věci, které si zaslouží jen to nejhorší zacházení."

V roce 1966 byl DeBardeleben zatčen poté, co s bratrancem své manželky unesli jakousi mladou dívku a znásilnili ji. Oba byli nakonec obviněni pouze z únosu. Na soud však ani nedošlo, protože dívka se nakonec přiznala k tomu, že do jejich auta nasedla dobrovolně. DeBardeleben i jeho komplic tak byli propuštěni.

Wanda Davisová dvakrát otěhotněla. Poprvé však potratila poté, co ji DeBardeleben ve vzteku chytil za vlasy a vláčel ji po schodech. Když Wanda později porodila dceru Lindsey, okamžitě zažádala o rozvod.

DeBardeleben dlouho netruchlil. Jeho v pořadí už čtvrtou manželkou se stala tehdy teprve 17letá dívka jménem Caryn. K té se DeBardeleben choval snad ještě hůře než k Wandě. Téměř denně ji bil, ponižoval, někdy ji dokonce i mučil. Navíc i ji donutil pózovat pro pornografické fotografie se sadistickou tématikou.

V roce 1976 byl DeBardeleben poprvé zatčen za padělání peněz. Policisté našli v jeho domě sbírku vibrátorů a bičů, stejně jako sedmistránkový seznam se jmény žen, jejich adresami a mírami. Stěny jeho bytu byly doslova oblepeny pornografickými fotografiemi různých žen. Tomu však policisté nevěnovali pozornost. Důležité bylo, že našli tiskařský lis, na kterém DeBardeleben tiskl falešné bankovky...

DeBardeleben byl za padělání odsouzen k blíže nespecifikovanému trestu, který si odseděl ve federálním vězení v Danbury. Během této doby mu byl změřen jeho inteligenční kvocient. Podle psychiatrů bylo jeho IQ 127.

V roce 1978 byl DeBardeleben podmínečně propuštěn. Přestěhoval se do Virginie, kde se nějakou dobu živil jako holič. Netrvalo však dlouho a vrátil se na dráhu padělatele. V té době došlo k těžce uvěřitelné úřední chybě, kdy byl DeBardeleben omylem prohlášen za mrtvého. Díky tomu se mohl naprosto svobodně pohybovat po Státech.

Na počátku 80. let si policisté všimli, že hned v několika státech se objevil muž, který v obchodech platí padělanou dvacetidolarovou bankovkou. Všechny tyto bankovky byly vytištěny se stejnou chybou, což znamenalo, že za vším stojí jediný člověk. I podvedení obchodníci podezřelého muže popisovali vždy stejně. I jeho postup byl vždy stejný. Přišel do obchodu a koupil si pár drobností, za které zaplatil padělanou dvacetidolarovkou. Vrácené peníze pro něj znamenaly "čistý zisk". Vždy si vyhlédl mladou prodavačku, se kterou se snažil zavést rozhovor. Na starší ženy nebo muže svůj trik nikdy nezkusil. Muž navíc musel být neustále v pohybu, protože se padělané bankovky objevily ve 44 státech. Do roku 1982 si tímto způsobem přišel na neuvěřitelných 130 000 dolarů.

Policie sestavila identikit podezřelého muže, který poté rozeslali do všech větších nákupních center ve státech, kde se muž už dříve objevil. 25. května 1983 mohla policie slavit úspěch. Podezřelý muž se objevil v obchodním centru ve městě Knoxville (stát Tennessee). Bezpečnostní služba muže zadržela a zavolala policii. Ta byla velice překvapena, když zjistila, že DeBardeleben zázračně "vstal z mrtvých".

Další překvapení na policisty čekalo při prohlídce DeBardelebenova domu. Během ní totiž narazili nejen na tiskařský lis, na kterém DeBardeleben tiskl bankovky, ale i na něco mnohem děsivějšího. Téměř po celém domě měl DeBardeleben schované zakrvácené ženské spodní prádlo. Policisté rovněž našli jeho objemnou sbírku pornografických fotografií, na kterých byly zachyceny mučené a zakrvácené ženy v různých ponižujících polohách. Dalším šokujícím nálezem bylo několik audionahrávek, při jejichž poslechu tuhla krev v žilách. Byl na nich zachycen křik nebohých žen, které musely být podrobeny tomu nejhoršímu možnému mučení.

Na spoustě fotografií byla zachycena jeho poslední manželka Caryn. Policisté našli i jakýsi scénář, který si DeBardeleben připravil pro jednu z audionahrávek. Stálo v něm:

"1. Řekni mi, jaké to je cítit takovou bolest? A dávej si záležet, abys nevynechala jediný detail!

2. Jaké to je, cítit se ponížená?

3. Jak se cítíš, když tě fackuju? Když tě řežu do prsou? Když tě koušu do prdele?

4. Než se udělám, budu tě bičovat do krve.

5. Budu tě tahat za vlasy a ty budeš řehtat jako kůň."

Na případu začala pracovat i FBI. Vyšetřovatele však čekal nesmírně těžký úkol. Většinou totiž nejprve najdou tělo oběti, ale nemají vraha. V tomto případě to však bylo přesně opačně. DeBardeleben navíc odmítal spolupracovat.

Po obrovském úsilí se nakonec podařilo DeBardelebena spojit s únosy několika žen. Konkrétně jsou to tyto případy:

3. září 1978 - Únos 19leté studentky medicíny Lucy Alexanderové v Delawaru. DeBardeleben ji vaginálně i análně znásilnil, načež ji donutil k orálnímu sexu. Druhý den ji převezl do odlehlé oblasti, kde ji propustil.

4. února 1979 - Ve Fayetteville unesl DeBardeleben Elizabeth Masonovou (31 let). Opakovaně ji škrtil, dokud nepozbyla vědomí. Její hlavou několikrát udeřil o zeď. Poté DeBardeleben odešel v domnění, že je žena mrtvá. Elizabeth se však podařilo přežít.

1. června 1979 - DeBardeleben unesl Laurie Jensenovou (20 let), kterou odvezl do svého domu. Zde ji celý den opakovaně znásilňoval. Zároveň ji nutil k masturbaci za použití různých předmětů, což si fotografoval. Navíc jej musela oslovovat "tatínku". Druhý den ji DeBardeleben propustil nedaleko jejího domu.

1. listopadu 1980 - DeBardeleben se pokusil unést Dianne Overtonovou (25 let). Tato žena se mu však vysmekla a podařilo se jí utéct.

12. listopadu 1980 - Únos Marie Santiniové (27 let). DeBardeleben ji svlékl a svázal jí ruce a nohy. Poté ji několik hodin fotografoval. Následně ji odvezl do lesa, kde ji propustil.

V těchto případech byly porovnány vlasy nalezené na oblečení těchto žen se vzorkem DeBardelebenových vlasů. Byla zjištěna stoprocentní shoda. Všechny napadené navíc DeBardelebena identifikovaly jako jejich únosce.

Nikdy se nepodařilo DeBardelebena spojit s jedinou vraždou. Nejčastěji je jeho jméno spojováno s vraždou realitní makléřky Jean McPhaulové. Ta byla zavražděna 27. dubna 1982. Její tělo bylo nalezeno v podkroví prázdného domu. Jean byla pověšena za krk k jednomu z trámů. V hrudi měla dvě bodná poranění.

Na většině z fotografií nalezených během domovní prohlídky byl i sám DeBardeleben, i když na nich buďto neměl vidět hlavu nebo si ji dodatečně odstřihl. Policejní expert však podle mateřských znamének na DeBardelebenově těle potvrdil, že na fotografiích je opravdu on. Grafolog rovněž potvrdil, že ručně psané poznámky psal DeBardeleben.

Několik lékařů uvedlo, že některé z žen na fotografiích mají na těle poranění naprosto neslučitelná se životem. Je tedy téměř jisté, že ženy na těchto fotografiích jsou už po smrti. Žádnou z nich se však nepodařilo identifikovat. Je tedy téměř nemožné uvést, kolik obětí měl DeBardeleben na svědomí. Jeden z vyšetřovatelů uvedl: "Je dost dobře možné, že jsme měli co do činění s jedním z nejhorších sériových vrahů v historii USA. Bohužel jsme mu však nemohli dokázat jedinou vraždu. Opravdu netuším, kolik žen vlastně zabil. Ale Ted Bundy byl aktivní 4 roky a zavraždil pravděpodobně více než 30 žen. DeBardeleben mohl být aktivní i 20 let... Obávám se, že mohl být zodpovědný za více než 100 vražd."

DeBardeleben tak byl nakonec obviněn pouze z únosů, znásilnění, omezování osobní svobody, napadení a padělání bankovek. Soud jej uznal vinným a odsoudil jej k 375 letům vězení. O podmínečné propuštění mohl zažádat až v roce 2040, kdy by mu bylo 100 let.

Ve vězení podstoupil DeBardeleben několik psychiatrických vyšetření. Byl diagnostikován jako silně narcistní osobnost se schizoidními rysy. Někteří lékaři jej rovněž označili za psychopatickou osobnost s disociální poruchou osobnosti. Na jednom se však shodli všichni - DeBardeleben je sexuální sadista.

DeBardeleben se nikdy nepřiznal ani k padělání peněž, natož pak k vraždě. O projevení lítosti nemohla být ani řeč. Sám se několikrát proti rozsudku odvolal s tím, že všechny důkazy proti němu byly zfalšované. Všechna jeho odvolání byla neúspěšná. DeBardeleben musel být několikrát přesunut do jiného vězení, protože se obával o svůj život. Neustále si totiž stěžoval na to, že se jej ostatní vězni pokoušejí zabít. Během svého pobytu ve vězení si také dopisoval s některými sériovými vrahy, mimo jiné i s Bundym.

James Mitchell DeBardeleben zemřel 26. ledna 2011. Osudným se mu stal zápal plic. Bylo mu 70 let.

 

Zdroje: wikipedia.org, murderpedia.org, criminalminds.fandom.com

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 38
Celkem: 577773
Měsíc: 45203
Den: 1321