Jdi na obsah Jdi na menu
 


Johannes-Andreas Hanni

article preview

(Estonsko)

 

Životopis

Johannes-Andreas Hanni se narodil 24. března 1957 v estonském městě Valga (tehdejší SSSR). Těsně po jeho narození se celá rodina přestěhovala do Kohtla-Järve. Jeho rodiče byli silně věřící baptisté. Otec byl dokonce pastor a Hanni, jako nejstarší syn, měl jít v jeho stopách. Hannimu a jeho sourozencům se tak dostalo velmi přísné výchovy, kdy před každým jídlem museli číst motlitby, stejně jako před ulehnutím do postele. Účast na nedělní bohoslužbě byla povinností. Za sebemenší prohřešek proti Bibli byl Hanni a jeho sourozenci brutálně zbiti prutem. Díky těmto zkušenostem začal Hanni své rodiče nenávidět, zejména pak svého otce.

I přes veškerou snahu jeho rodičů se z Hanniho rozhodně nestal dobrý křesťan. Již během dospívání byl několikrát zatčen za různé krádeže, za které si odseděl několik let v různých nápravných zařízeních pro mladistvé. Dalším šokem pro jeho rodiče byl fakt, že Hanni byl bisexuál. Rovněž rád nosil ženské spodní prádlo a usínal zásadně v dámské noční košilce. Později vyšlo najevo, že Hanniho zvláště vzrušovalo, pokud měl při sexu oblečenou podprsenku.

11. prosince 1981 se Hanni oženil s řidičkou trolejbusu jménem Pille Toomlaová, kterou znal od svých 13 let. Jelikož jeho manželka žila v Tallinu, Hanni se rozhodl přestěhovat se k ní. V hlavním estonském městě pak začal pracovat jako číšník v jedné z místních restaurací. Zpočátku nebylo jejich manželství ničím výjimečné. Až na to, že Hanni svou manželku velice často podváděl. A to se ženami i muži. Toomlaová však o milostných aférkách svého manžela věděla a nijak mu je nevyčítala.

 

Série vražd

Hanni svou první vraždu spáchal 5. března 1982 v tallinnské čtvrti Nõmme. Jeho obětí se stal námořník Eimar Vibo, kterému Hanni zasadil 7 bodných ran nožem. Po mužově smrti jej Hanni okradl o jeho boty, peněženku, hodinky a stříbrný prsten s monogramem "EV". Nakonec znovu popadl nůž a vyřízl kus masa ze stehna své obětí. Tento "suvenýr" si pak odnesl s sebou domů. Po návratu řekl své manželce, co se stalo a s nadšením jí oznámil, že si konečně splní svůj velký sen: ochutnat lidské maso. Manželé poté společně osmažili kus masa na kamnech. Toomlaová později uvedla, že během smažení maso vydávalo podivný zápach, jímž načichla i pánev, kterou poté musela vyhodit. Není jisté, zda se konzumace účastnila i Hanniho manželka. Podle její pozdější výpovědi si Hanni na mase pochutnal a během jeho konzumace byl viditelně vzrušený.

22. května 1982 se Hanni vloupal do rodinného domu ve městě Jõhvi. Když v domě nikoho nenašel, všiml si, že se svítí v zahradní sauně. Uvnitř narazil na Ivana Svitského (75 let), původem z Běloruska. Hanni na něj okamžitě zaútočil a usmrtil jej 4 ranami nožem. Poté mu nožem odřezal genitálie. Ještě před odchodem znovu prohledal dům, ze kterého poté ukradl několik kusů mužova oblečení. Po návratu domů použili Hanni a jeho manželka odřezané genitálie jako sexuální pomůcku při jejich zvrhlých hrátkách.

Pro podezření ze spáchání této vraždy byl zatčen zeť Ivana Svitského. Policie totiž zjistila, že oba muži spolu nevycházeli zrovna nejlépe a zadržený byl navíc alkoholik s kriminální minulostí. Během domovní prohlídky byla v jeho domě nalezena zakrvácená košile a několik nožů. Zadržený muž tvrdil, že v noci, kdy došlo k vraždě jeho tchána, popíjel se svými přáteli. Ti mu toto alibi potvrdili, díky čemuž byl zeť pana Svitského propuštěn.

Na konci července 1982 narazil Hanni v lese nedaleko města Saue na 45letou Jevgeniji Kolcovovou, která právě sbírala maliny. Hanni se rozhodl využít příležitosti, zaútočil na ženu a znásilnil ji. Poté jí zasadil 3 rány nožem. Mrtvou ženu následně okradl o několik kusů jejího oblečení, 30 kopějek a jízdenku na autobus. Tělo Jevgenije Kolcovové bylo nalezeno až o 2 měsíce později, ohlodané od lesní zvěře.

Přibližně ve stejné době začal mít Hanni utkvělý pocit, že jej jeho manželka udá na policii. Rozhodl se tomu předejít a 2. srpna 1982 spící Toomlaovou napadl. Uchopil kladivo a dvakrát jím udeřil do ženiny hlavy. Poté se však jeho manželka probudila a Hanni svůj útok přerušil. Těžko říct, zda se mu jeho manželky zželelo nebo měl strach, že by její křik vyburcoval sousedy. Hanni odhodil kladivo, ošetřil Toomlaové ránu na hlavě a odvezl ji do nemocnice. Tam lékařům řekl, že jeho žena byla v parku napadena neznámým mužem. Toomlaová jeho výpověď sice potvrdila, ale po návratu domů před Hannim ukryla kladivo i svoji zakrvácenou noční košilku. To vše pravděpodobně proto, aby později mohla svého manžela vydírat.

Hanni se rozhodl Toomlaovou více zapojit do své trestné činnosti a přesvědčil ji, aby příští vraždu spáchali společně. Hanni nejprve navrhoval zrealizování svého dalšího snu: vraždu malého dítěte. Nakonec se však ukázalo, že podobná vražda je příliš složitá na plánování a tak si dvojice musela najít náhradní cíl. Padlo rozhodnutí, že jejich příští obětí se stane taxikář.

2. září 1982 se odhodlali k činu. Manželé, oba vyzbrojeni noži, se přesunuli do města Pärnu, kde se snažili přivolat si taxi. Po nějaké době se jim to opravdu podařilo. Zastavil jim taxikář jménem Alari Kivi. Manželé si sedli na zadní sedadlo, přičemž si Hanni dával velký pozor na to, aby se v autě ničeho nedotkl. Moc dobře totiž věděl, že policie má jeho otisky prstů. Plán byl takový, že v momentě, kdy auto dorazí do stanoveného cíle, Hanni s Toomlaovou na taxikáře zaútočí noži. Až bude muž mrtvý, Toomlaová s autem odjede na bezpečnější místo (Hanni totiž neuměl řídit). Tam by se poté převlékli do náhradního oblečení, které si za tímto účelem přinesli v taškách. Když taxík dorazil na místo určení, Toomlaová vystoupila s taxíku. Hanni v tu chvíli vytáhl nůž a bodl Alariho do krku. Muž se však začal urputně bránit a podařilo se mu vytáhnout čepel z rány. Hanni začal na svou manželku křičet, aby se na taxikáře rovněž vrhla. Ta však stála před autem jako opařená a nebyla schopna pohybu. Mezitím se Alarimu podařilo otevřít dveře od auta a dát se na útěk. Hanni vyrazil za ním, ale když viděl, že muž vběhl do nejbližšího domu, okamžitě se vrátil k taxíku. Toomlaová se konečně vzpamatovala, sedla za volant a se svým manželem na zadním sedadle odjela pryč. Z auta vystoupili o několik ulic dál, přičemž z něj ukradli Alariho bundu a 27 rublů. Alari byl mezitím převezen do nemocnice, kde mu lékaři zachránili život.

 

Zatčení

Po zpackaném pokusu o vraždu začala mít Toomlaová strach z dopadení a především z hrozícího trestu smrti. Popravě se chtěla vyhnout tím, že se sama udá. Doufala, že soud k tomu poté přihlédne jako k polehčující okolnosti. V říjnu 1982 proto v práci na psacím stroji napsala přiznání, které chtěla poslat na policii. Po jeho sepsání si to však rozmyslela a přiznání schovala do své skříňky. Tu však zapomněla zavřít, načež papír ze skříňky vypadl. Našel ho jeden z kolegů Toomlaové. Po přečtení textu se rozhodl okamžitě kontaktovat policii.

Jelikož v dopise byla zmíněna jména obou manželů, nebyl pro vyšetřovatele problém zjistit jeho pisatele. 10. října 1982 byla v domě manželů provedena domovní prohlídka, při které bylo nalezeno několik předmětů patřících Hanniho obětem. Ještě téhož dne policisté navštívili restauraci, ve které Hanni pracoval. Nechali ho předvolat do kanceláře jeho nadřízeného. Když do ní Hanni vstoupil, muselo mu být hned jasné, kolik udeřilo. Na stole v kanceláři byly totiž vyskládány všechny předměty, které policie zabavila v jeho bytě, včetně dvou nožů. Možná i proto Hanni nijak nezapíral a přiznal se ke všem svým činům. Zároveň ale dodal: "Jestli čekáte, že se budu kát, tak jste na omylu. Ničeho nelituji!"

Jen o pár hodin později byla zatčena i Toomlaová. Přiznala se, že o vraždách věděla a že při posledním útoku svému manželovi ochotně pomáhala. Když se jí policisté zeptali na důvod, Toomlaová uvedla: "Já ho miluji! Když zabil toho prvního muže, náš sex byl zase plný vášně. Bylo to tak krásné! Nemohla jsem udat tak úžasného a vášnivého muže! Potom mi začal vyhrožovat, že mě opustí, když mu nebudu pomáhat. A já o něj nemůžu přijít! Pořád ho strašně miluji!" Jediné, co Toomlaová rezolutně popřela bylo to, že by jedla lidské maso.

Na soudní proces s Hannim nakonec ani nedošlo. 6. listopadu 1982 se totiž Johannes-Andreas Hanni oběsil ve své cele. Zanechal po sobě několik dopisů na rozloučenou. V nich se především zmiňuje o tom, že měl strach z trestu smrti. Proto raději ukončil svůj život sám, než aby o tom rozhodovali jiní. Hanni zemřel ve věku 25 let.

28. února 1983 byla Pille Toomlaová uznána vinnou z napomáhání k trestnému činu a zatajování informací o trestné činnosti. Ihned poté byla odsouzena ke 12 letům vězení. Tento trest byl později zmírněn na 10 let a 4 měsíce.

Po odpykání celého trestu byla Toomlaová v roce 1993 propuštěna na svobodu. Krátce poté si změnila jméno a emigrovala do Finska, kde žije dodnes. V roce 2008 se ještě jednou postarala o rozruch, když vyšla její kniha "Milovala jsem predátora". Spíše než o náhled do života se sériovým vrahem se však jedná o úpornou snahu Toomlaové vykreslit se jako další Hanniho oběť. Podle její knihy byla prakticky mučednicí, která dlouhé roky strádala po boku tyrana, který ji nutil k těm nejhorším zrůdnostem. Proti tomu se ohradilo mnoho lidí, kteří kdysi vyšetřovali Hanniho zločiny, včetně psychiatra Anti Liiva. Ten v rozhovoru pro tisk uvedl: "Je to celé nesmysl. Je nade vše jasné, že vše dělala dobrovolně. A líbilo se jí to. Ta kniha je jen obyčejný brak. Když jsem ji četl, udělalo se mi zle."

 

Zdroj: wikipedia.org

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 4
Celkem: 801254
Měsíc: 13227
Den: 409