Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jürgen Bartsch

article preview

"Vrah z karnevalu"

(Německo)

 

Životopis

Narodil se 6. listopadu 1946 jako Karl-Heinz Sadrozinski. Jeho rodným městem byl Essen v německé spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. Byl nemanželským dítětem a svého biologického otce nikdy nepoznal. Bartschova matka zemřela 5 měsíců po jeho narození na tuberkulózu. Když mu bylo 11 měsíců, byl adoptován manžely Bartschovými, kteří provozovali řeznictví v Langenbergu.

Jeho adoptivní matka trpěla obsedantně kompulzivní poruchou, díky které byla posedlá přehnanou čistotností. Bartsch například neměl dovoleno hrát si s ostatními dětmi, protože by si zašpinil oblečení. Jeho adoptivní matka rovněž osobně dohlížela na jeho osobní hygienu. Vše došlo až tak daleko, že jej koupala až do jeho 19 let. S největší pravděpodobností byl Bartsch během koupání svou nevlastní matkou sexuálně obtěžován.

Bartschova adoptivní matka byla také velmi přísná a trvala na tom, že Bartsch musí navštěvovat katolickou školu. Věřila totiž, že jen tato škola je na jejího adoptivního syna dostatečně přísná. Bartsch byl vždy za sebemenší prohřešek svou nevlastní matkou velmi brutálně zbit. Sousedé později vzpomínali, že jej často vídali s jizvami a modřinami na obličeji. Nebylo ničím výjimečným, že paní Bartschová zbila Jürgena v místnosti, kde její manžel porážel zvířata. Bartsch později vzpomínal, že byl často trestán tak, že mu nevlastní matka namáčela hlavu do krve čerstvě poražených zvířat. Bartsch rovněž musel 6 let přespávat ve sklepě. Na druhou stranu jeho nevlastní otec byl naprostý flegmatik, kterému záleželo jen na tom, jak se daří jeho obchodu.

Když bylo Bartschovi 8 let, byl znásilněn nevlastním bratrancem. A nebylo to naposled, kdy se stal obětí sexuálního zneužívání. Když mu bylo 13 let, začal jej zneužívat místní kněz, který učil ve škole, kterou Bartsch navštěvoval. Bartsch později vzpomínal: "Pamatuji si, že jednou mi vyprávěl o nějakém francouzském rytíři, který zavraždil mnoho malých dětí (pravděpodobně Gille de Rais). A zatímco mi povídal o všech těch rozčtvrcených dětech, přinutil mě, abych jej uspokojoval rukou."

Po dokončení základní školy začal Bartsch pracovat v řeznictví patřícímu jeho adoptivním rodičům. Vzhledem k jeho pozdějším činům je až s podivem, že nemohl snést pohled na porážená zvířata. Proto raději pracoval za pultem a obsluhoval zákazníky.

 

Série vražd

Bartsch byl homosexuál, ale postupem času se u něj vyvinuly velmi brutální pedofilní fantazie. Jeho snem bylo stáhnout nějakého chlapce z kůže, a to nejlépe zaživa. K tomu naštěstí nikdy nedošlo, protože žádná z jeho obětí nesplňovala Bartschova kritéria. Bartsch u výslechu uvedl: "Chtěl jsem, aby to byl chlapec s velmi jemnou kůží a řídkými vlasy. Žádného takového jsem ale nikdy nepotkal."

Bartsch si své oběti vybíral v době konání různých karnevalů. Tehdy měl totiž jistotu, že město bude plné chudých dětí. A právě ty se ukázaly jako nejsnadnější kořist. Bartsch s sebou nosil velký kufr, do kterého chtěl vměstnat unesené dítě. Brzy však zjistil, že takto nadměrným zavazadlem na sebe pouze upozorňuje a kufru se zbavil.

Důvěru dětí si získával tím, že často projížděl ulicemi v taxíku. V poválečném Německu si takový luxus nemohl dovolit každý a Bartsch tak působil jako důvěryhodný člen vyšší společnosti. Aby měl peníze na taxi, musel krást peníze z pokladny v obchodě svých adoptivních rodičů (které tímto téměř přivedl k bankrotu).

Když uviděl vhodnou oběť, vystoupil z auta a nic netušícího chlapce oslovil. Ve většině případů tvrdil, že je detektiv, který si jde vyzvednout kufřík plný diamantů. Ten měl být ukrytý v jakémsi tunelu. Aby vše proběhlo podle zákona, potřeboval svědka. Poprosil tedy osloveného chlapce, aby jej do onoho tunelu doprovodil. Většina chlapců tomuto nesmyslu nevěřila a odešla. Některé však lákala vidina dobrodružství a případné odměny. Pokud chlapci stále váhali, Bartsch je pozval na jablečný džus a za jejich pomoc jim nabídl 50 marek.

Všeobecně se má za to, že Bartsch takto oslovil více než 100 malých chlapců. Drtivá většina z nich jej odmítla, ale 4 chlapci se bohužel nechali přesvědčit. Jednalo se o Klause Junga (8 let, zavražděn 31. března 1962), Petera Fuchse (13 let, zavražděn 7. srpna 1965), Ulricha Kahlweise (12 let, zavražděn ve stejný den jako předchozí oběť) a Manfreda Grassmanna (12 let, zavražděn 6. května 1966).

Všechny tyto děti odvedl Bartsch do nevyužívaného protileteckého krytu ležícího kousek za městem. Jakmile vstoupili dovnitř, Bartsch se na chlapce vrhl a začal je surově bít. Poté je přinutil, aby se svlékli, načež jim svázal ruce i nohy. Následně začal osahávat jejich genitálie, přičemž sám masturboval. Nikdy však nebyl schopen dosáhnout vyvrcholení. Ve vzteku pak chlapce ubil nebo uškrtil.

U všech obětí došlo k jejich posmrtnému zohavení. Všechny byly rozřezány na kusy a měly oddělené hlavy od těla. Některé měly vypíchnuté oči nebo odřezané končetiny. Někteří z chlapců byly rovněž vykastrováni. Jiným Bartsch vyřízl velké kusy masa z jejich hýždí a stehen. V jednom případě se rovněž neúspěšně pokusil o nekrofilní pohlavní styk.

Sám Bartsch později uvedl, že zatímco při masturbaci nebyl schopen vyvrcholení, při rozřezávání těla u něj několikrát došlo k samovolné ejakulaci. Bartsch: "Vždy se jednalo o velmi silný orgasmus. Myslel jsem, že snad nikdy neskončí." Někdy nad zohavenými těly znovu masturboval, zatímco líbal a olizoval odřezané části dětských těl. Ty pak zakopal v krytu.

18. června 1966 nalákal Bartsch do krytu dalšího chlapce. Jmenoval se Peter Frese a bylo mu 15 let. Tentokrát se však setkal s velmi tuhým odporem a trvalo mu podstatně déle, než svou oběť přemohl. Když Peter ležel nahý a svázaný na zemi, Bartsch si uvědomil, že je příliš pozdě. Musel totiž být v 19:00 doma, jinak by se jeho adoptivní matka zlobila. Chtěl nechat Petera přes noc v krytu s tím, že se k němu druhý den vrátí. Peterovi se podařilo Bartsche přemluvit, aby mu tam nechal zapálenou svíčku. Tvrdil totiž, že se bojí tmy. Bartsch se nad svou obětí opravdu slitoval a před svým odchodem zapálil v krytu dvě svíčky. Poté odešel.

Peter se vůbec nebál tmy. A už vůbec neměl v plánu smířit se s osudem a čekat do druhého dne. Chvíli počkal a když si byl jistý, že je jeho únosce pryč, doplazil se k první svíčce a snažil se přepálit provazy na rukou. Bohužel se mu však podařilo svíčku zhasnout. Podruhé zkusil jiný postup a snažil se přepálit provaz, kterým měl svázané nohy. A tentokrát byl úspěšný. Se stále svázanýma rukama vyběhl ven a zamířil přímo k městu.

 

Zatčení a soud

Rodiče uneseného chlapce o všem informovali policii. Díky Peterovu svědectví byl 22. června 1966 Bartsch zatčen. Již během prvního výslechu se ke všemu doznal a s vyšetřovateli plně spolupracoval. Jen s jedinou výjimkou. Pokud se jej policisté zeptali, zda někdy pozřel maso svých obětí, Bartsch na tuto otázku odmítl odpovědět. Jinak o vraždách mluvil otevřeně a v těch nejbrutálnějších detailech.

Bartsch rovněž uvedl, že byl do všech svých obětí hluboce zamilován. Peteru Fresseovi dokonce napsal vzkaz na zeď své cely, ve kterém jej prosil o odpuštění. Podle vyšetřovatelů nebyl důvod mu tato slova nevěřit.

Bartsch si dopisoval i s některými vyšetřovateli. Nezapomněl jim například popřát šťastné a veselé Vánoce. V dopisech si rovněž stěžoval, že je veřejností vnímán jako jakási celebrita. Napsal proto několik dopisů do redakcí novin s žádostí, aby o něm přestaly psát. Jedná se o postoj, který u sériových vrahů rozhodně nebývá obvyklý.

Bartschova nevlastní matka jej velice často navštěvovala ve vězení. A jeho adoptivní otec? Ten snad ani nechápal, co se vlastně stalo. Když byl žádán, aby se dostavil k soudu, odmítl s tím, že by kvůli tomu musel zavřít obchod...

Soudní proces se konal v roce 1967. Bartsch byl shledán odpovědným za své činy. 15. prosince 1967 byl uznán vinným ze 4 vražd, 1 pokusu o vraždu, 5 únosů a ze zneužívání dětí. Následně byl odsouzen k celkem 5 doživotním trestům. Bartschův advokát se na místě odvolal.

Odvolání se opíralo zejména o to, že nebyl správně posouzen Bartschův duševní stav. Navíc většinu svých vražd spáchal jako nezletilý (svou první vraždu spáchal v 15 letech).

Odvolací soud proběhl v roce 1971. Bartschovo duševní zdraví posuzovalo celkem 10 odborníků z řad psychiatrů a sexuologů. Ti ve své závěrečné zprávě uznali Bartsche jako osobu se sníženou odpovědností. Důvodem byl fakt, že nebyl schopen ovládat své sadistické pudy. Odvolací soud rovněž uznal, že Bartsch má být souzen jako mladistvý. Následně byl Bartsch odsouzen k maximálnímu možnému trestu pro mladistvého pachatele, což bylo 10 let odnětí svobody. Ty měl strávit v psychiatrické léčebně v Eickelbornu. Po uplynutí trestu měla následovat ochranná léčba v témže ústavu.

V psychiatrickém ústavu si Bartsch začal dopisovat se ženou jménem Gisela Deikeová. Ta jej posléze začala i navštěvovat. Vše dospělo tak daleko, že 2. ledna 1974 se Bartsch s touto ženou oženil. Jejich svatba se konala přímo v ústavu.

Bartsch byl nejprve v léčebně spokojený. Bavil ostatní pacienty svými humornými představeními a různými kouzelnickými triky. Rovněž se zajímal o svou léčbu a vždy toužil zjistit, co z něj udělalo vraha. Postupně však začal podléhat depresím a několikrát se zmínil o své touze spáchat sebevraždu.

V roce 1976 Bartsch dobrovolně požádal o kastraci. Doufal, že se tak zbaví svých sadistických sklonů. Jeho první žádost byla sice zamítnuta, podruhé však byl úspěšnější. Zákrok podstoupil 28. dubna 1976. Kvůli chybě anesteziologa se však nikdy neprobudil z narkózy. Bylo mu 29 let. Pozdější pitva prokázala, že Jürgenu Bartschovi byla podána nadměrná dávka Halotanu (běžně používané anestetikum). Odpovědný anesteziolog zavinil smrt i několika dalších pacientů. Soud jej později odsoudil k 9 měsícům podmíněného trestu...

 

Zdroje: wikipedia.org, murderpedia.org

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 8
Celkem: 760307
Měsíc: 11105
Den: 243