Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lavinia Fisherová

article preview

(USA)

 

Příběh Lavinie Fisherové a jejího manžela Johna je natolik opředen různými mýty, že je velice těžké dopídit se skutečných faktů. S největší pravděpodobností se Fisherová narodila kolem roku 1793 v Charlestonu v Jižní Karolíně. Není známo její rodné jméno, jakékoliv podrobnosti o jejím dětství nebo to, kdy se vdala za Johna Fishera. Jisté je to, že někdy začátkem druhého desetiletí 19. století si založili hostinec jménem "Six Mile House", který dostal jméno podle toho, že se nacházel 6 mil od Charlestonu.

Velice brzy se začaly objevovat zvěsti o tom, že z hostince se záhadně ztrácejí muži, kteří se tam rozhodli přespat. Místní šerif tato zmizení několikrát prošetřoval, ale kvůli nedostatku důkazů nemohl manžele Fisherovi z ničeho obvinit. Je také pravda, že "Six Mile House" byl mezi místními obyvateli velice oblíbený a sama Fisherová prý byla velice krásná žena. I to zřejmě mělo vliv na to, že vyšetřování vždy skončilo dříve, než vůbec začalo.

Postupem času však přestal šarm paní hostinské stačit a v únoru 1819 místní obyvatelé vytvořili vlastní skupinu vyšetřovatelů, která měla za úkol celou záležitost prošetřit. Není známo, k jakým závěrům vyšetřovatelé dospěli, ale po nějaké době se rozhodli vrátit se zpět do Charlestonu s tím, že vybrali jednoho muže, aby v oblasti hlídal. Oním mužem byl David Ross. Ten byl už druhý den napaden dvěma muži, kteří ho zajali a odtáhli do hostince, kde na něj čekali manželé Fisherovi. Když David uviděl krásnou paní hostinskou, očekával, že mu ve svízelné situaci pomůže. Místo toho se na něj Fisherová okamžitě vrhla a pokusila se jej uškrtit. Když se jí to nepodařilo, chytila jej za hlavu a vší silou s ní rozbila okno. Není známo, jak se Davidovi podařilo uniknout, nicméně ihned po svém útěku zamířil do Charlestonu, kde o všem informoval úřady.

Přibližně ve stejné době se v hostinci objevil i John Peeples, který právě cestoval z Georgie do Charlestonu. Chtěl v hostinci přespat, ale Fisherová mu oznámila, že už bohužel nemají volný pokoj. John si tedy alespoň sedl ke stolu, aby se nasytil a ohřál se před tím, než bude pokračovat ve  své cestě. Krásná paní hostinská se mu celou dobu patřičně věnovala, zejména se jej vyptávala na jeho zaměstnání a účel jeho cesty. Po pár hodinách přišla Fisherová s dobrou zprávou: najednou se uvolnil jeden z jejich pokojů. John rád souhlasil, že zůstane přes noc a paní hostinská mu nabídla šálek čaje před spaním. John čaj neměl rád, ale nechtěl urazit tu milou ženu a tak postupně, vždy když se Fisherová nedívala, vyléval čaj na podlahu. Když poté odešel do svého pokoje, začaly v něm klíčit pochybnosti. Bylo mu podezřelé, proč se Fisherová tolik vyptávala, a stejně tak mu neušlo, že na něj její manžel neustále zíral. Ze strachu, že by mohl být ve spaní okraden, se proto rozhodl nespat na posteli, ale na staré dřevěné židli. Uprostřed noci jej probudil velký hluk. Když se rozhlédl po pokoji, uviděl, že postel je pryč a na jejím místě zeje díra v podlaze. John na nic nečekal, vyskočil oknem ven, nasedl na svého koně a uháněl do Charlestonu.

Hned druhý den byli zatčeni nejen manželé Fisherovi, ale i jejich dva komplicové. Celý hostinec byl důkladně prohledán. Při té příležitosti bylo zjištěno, že pod budovou je velké množství tajných chodeb. Šerif rovněž potvrdil, že bylo nalezeno několik předmětů, které patřily zmizelým zákazníkům. Těch mělo být údajně několik desítek. Čaj, který Fisherová tak ráda nabízela jejich zákazníkům byl smíchaný s bylinnou směsí, která by zdravého člověka uspala na několik hodin. Podlaha pod postelí v pokoji, kde spal předešlou noc John Peeples, byla napojena na mechanismus, který se uváděl do chodu pákou ve vedlejší místnosti. Po zatáhnutí za páku, se podlaha propadla a spící zákazník spadl do jámy pod ní. V této jámě bylo údajně také nalezeno několik set lidských pozůstatků.

Manželé Fisherovi zarputile odmítali jakoukoliv vinu, což jim ale nebylo nic platné. Jejich dva spolupachatelé (jejichž jména se nedochovala) proti nim ochotně svědčili výměnou za svou vlastní svobodu. Podle jejich výpovědí se Fisherová vždy vyptávala mužských hostů na jejich původ a zaměstnání, aby tak vytipovala, který z nich je majetný a je tudíž vhodnou obětí. Vybraní hosté pak byli ve spánku zavražděni. Samotný soud byl zahájen v květnu a měl velmi krátké trvání. Ještě téhož měsíce byli manželé Fisherovi uznáni vinnými z loupeže (což byl tehdy hrdelní zločin) a následně odsouzeni k trestu smrti oběšením. Zároveň však měli možnost odvolat se proti rozsudku.

Toho oba odsouzení využili k tomu, aby se pokusili o útěk. Lavinia a John byli drženi v jedné cele, navíc vězení bylo jen velmi slabě hlídáno. Z ložního prádla spletli provaz a 13. září 1819 se rozhodli, že se jeho pomocí spustí z okna své cely. Johnovi se to podařilo, ale v momentě, kdy se dostal nohama na zem, se improvizovaný provaz rozvázal, takže Lavinia zůstala uvězněná v cele. John odmítl svou manželku opustit a tak se raději sám udal strážím. Tím jejich pokus o útěk skončil. Ihned poté byli oba dva převezeni do vězení se silnější ostrahou.

4. února 1820 bylo jejich odvolání zamítnuto. Samotná poprava se konala 18. února 1820 a přihlížel jí dav asi 2000 lidí. John Fisher kráčel na popravu po boku reverenda a na popravišti prosil o slitování, posléze alespoň za odpuštění. Lavinia si na popravu oblékla své svatební šaty, ale odmítala opustit celu, takže musela být na popraviště odnesena. Celou cestu přitom vykřikovala různé oplzlosti a vulgarity. Když jí kat utahoval oprátku kolem krku, Fisherová vykřikla k davu: "Jestli máte nějaký vzkaz pro ďábla, tak sem s ním. Za chvíli se s ním uvidím." Pak se s šíleným smíchem a oprátkou kolem krku rozeběhla směrem k davu a seskočila z popraviště. Nezlomila si však vaz, takže se její tělo ještě nějakou dobu zmítalo přímo před zraky přihlížejících diváků. Podle legendy se však i nadále smála. Poprava jejího manžela byla mnohem klidnější a proběhla bez jakýchkoliv incidentů.

Jak bylo zmíněno už v úvodu, z tohoto příběhu se postupem času stala místní legenda a je velmi těžké určit, co je pravda. Jedni tvrdí, že Fisherová nikdy nikoho nezabila a že byla "pouze" členem loupežné bandy. Jiní o ní mluví jako o historicky první sériové vražedkyni v historii USA. Liší se i verze toho, jak byli vražděni hosté v jejich hostinci. Podle jedné z nich je Fisherová uspala čajem a poté je zabil její manžel. Jiná verze vypráví o tom, že je Fisherová čajem rovnou otrávila. V jedné z variant tohoto příběhu byly přímo pod propadlem v pokoji pro hosty ostré hroty, na které se nebozí nocležníci nabodávali. A podle poslední verze Fisherová tyto muže sváděla a poté jim rozdrtila lebky mezi svými stehny. Pravdu se s největší pravděpodobností nikdy nedozvíme, stejně jako počet hostů, kteří byli v hostinci zavražděni. Samozřejmě se k tomuto případu váže i duchařská historka, kdy i v dnešních dnech turisté údajně vídají ducha popravené Fisherové, kterak bloumá po bývalé věznici v Charlestonu.

 

Zdroje: wikipedia.org, legendsofamerica.com

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 10
Celkem: 582771
Měsíc: 43022
Den: 1092