Jdi na obsah Jdi na menu
 


Monstrum z Florencie

article preview

(Itálie)

 

21. srpna 1968 - Barbara Locciová (32 let) se toho večera nudila. Manžel byl nemocný, televize ji nebavila. Rozhodla se tedy vyrazit za zábavou. Sebrala svého 6letého syna Natalina, společně nasedli do auta a na předem smluveném místě vyzvedli jednoho z Barbařiných milenců jménem Antonio Lo Bianco (29 let). Nebylo to poprvé, kdy byl malý Natalino svědkem matčiných milostných dobrodružství. Znal většinu jejích milenců. Všechny oslovoval "strýčku". Auto nakonec zastavilo kousek za malým městem Signa. Barbara a Antonio spolu nejprve vedli obvyklou konverzaci o počasí, o práci a o novém filmu, na kterém byli nedávno předtím v kině. Jejich rozhovor měl jediný cíl: ukrátit čas, dokud malý Natalino neusne na zadním sedadle. Když se tak stalo, dvojice se oddala milostným hrátkám.

Bylo 02:00, když jeden farmář žijící asi 2 km od Signy uslyšel bušení na dveře. Když je otevřel, uviděl vyděšeného Natalina, který na něj spustil: "Prosím, odvezte mě domů! Můj táta už na mě čeká! Moje máma a strýček jsou mrtví!" Farmář okamžitě kontaktoval policii. Té chlapec řekl, že spal v autě, když jej probudilo několik výstřelů. Po probuzení zjistil, že jeho matka a "strýček" jsou mrtví. Otevřel proto dveře od auta a utíkal pro pomoc. Policisté poměrně brzy našli Barbařino zaparkované auto. Na předních sedadlech leželi oba milenci. Oba byli zastřeleni. Bylo evidentní, že k vraždě došlo, když byli zrovna v nejlepším.

Pozornost policie se upřela na malého Natalina. Vyšetřovatelé nevěřili, že by byl schopen za tak krátký čas ujít 2 km přes les. Navíc potmě a bez bot. Po několika výsleších Natalino svou výpověď změnil. Začal tvrdit, že když se probudil, byl vrah stále ještě na místě činu. Útočník vzal chlapce, přehodil si ho přes rameno a odnesl jej před farmářův dům. Celou cestu mu přitom zpíval písničky, aby chlapce uklidnil. Natalino rovněž vraha poměrně detailně popsal. Ani tato výpověď však nevypadala příliš důvěryhodně. Když policisté na hocha přitlačili, opět se vrátil ke své původní výpovědi a popíral, že by na místě činu někoho viděl. Po několika letech pro změnu začal tvrdit, že vrahů bylo více a že se jeden z nich jmenoval Salvatore. Těžko říct, co se přesně v tu noc stalo...

Policisté rovněž vyslechli Barbařina manžela Stefana Meleho. Ten nejprve tvrdil, že byl celou noc doma, protože mu nebylo dobře. Testy však ukázaly, že na Stefanových rukou ulpěly nepatrné zbytky střelného prachu. Při opakovaných výsleších se nakonec Stefano přiznal, že byl na místě činu a jako vraha označil jednoho z Barbařiných milenců jménem Salvatore Vinci. Později své tvrzení odvolal a trval na tom, že vrahem je on sám. Uvedl také, že vražednou zbraň odhodil do příkopu kousek od místa činu. I přes důkladné pátrání však na tomto místě žádná zbraň nalezena nebyla. Stefano byl za vraždu své manželky a jejího milence nakonec odsouzen k pouhým 14 letům vězení. Soud totiž uznal jeho sníženou odpovědnost.

15. září 1974 - Milenci Pasquale Gentilcore (19 let) a Stefania Pettiniová (18 let) byli nalezeni zavražděni v Pasqualeho autě. Oba byli zastřeleni, Stefania však měla v těle celkem 97 bodných ran, obzvláště na hrudi a v oblasti genitálií. Vrah jí také vložil do vagíny stonek vinné révy. Během vyšetřování se policistům podařilo zjistit, že se Stefania svěřila dvěma svým kamarádkám s tím, že ji sleduje jakýsi neznámý muž.

6. června 1981 - Dalšími oběťmi se stali snoubenci Giovanni Foggi (30 let) a Carmela De Nucciová (21 let). K útoku došlo nedaleko městečka Scandicci. Vrah opět zaútočil, když se dvojice oddávala milostným hrátkám v autě. Giovanni i Carmela byli zastřeleni. Vrah poté vytáhl ženino tělo z auta a nožem z něj vyřízl kus genitálu, který si odnesl s sebou.

I přes značnou podobnost mezi jednotlivými vraždami, policie vyšetřovala tyto případy odděleně. Na podobnost upozornil až novinář Mario Spezi. Ten ve svém článku uvedl, že vraždy z let 1974 a 1981 si jsou natolik podobné, že nemůže jít o shodu náhod. Následná balistická expertíza opravdu odhalila, že oba páry byly zastřeleny stejnou zbraní. V závěrečné zprávě se rovněž mluví o tom, že vrahova zbraň má velice specifický defekt na úderníku. Novinář Spezi mezitím vymyslel i vrahovu přezdívku - "Monstrum z Florencie" (ke všem vraždám došlo v okolí Florencie).

Hned druhý den po poslední dvojnásobné vraždě byl zatčen Enzo Spalletti. Do podezření se dostal poté, co své manželce řekl o vraždě dříve, než byla vůbec nalezena těla obětí. Spalletti se nedobrovolně přiznal k tomu, že pravidelně chodí šmírovat milence při sexu. Během toho osudného rána však místo souložícího páru našel těla Giovanniho Foggiho a Carmely De Nucciové. O svém objevu však neinformoval policii, řekl o něm pouze manželce. Toto vysvětlení policii nestačilo a nechala Spallettiho umístit do vazby.

23. října 1981 - V zaparkovaném autě  poblíž Calenzana byli zavražděni snoubenci Stefano Baldi (26 let) a Susanna Cambiová (24 let). Oba byli zastřeleni, Susanně však vrah navíc odřízl genitálie. Na policii se přihlásili dva milenci, kteří uvedli, že v noci viděli z místa činu ujíždět jakéhosi muže v červené Alfě Romeo. Susanna Cambiová se několik dní před smrtí svěřila své matce s tím, že ji pronásleduje jakýsi muž. Několik hodin po vraždě obdržela její matka telefonát od neznámého muže, který se jí zevrubně vyptával na její dceru. Když se zeptala, co je neznámý zač, muž okamžitě zavěsil. Testy potvrdily, že i tentokrát vrah použil stejnou zbraň. Policie tak byla nucena Enza Spallettiho propustit.

19. června 1982 - Zprávy o vraždách milenců se po okolí rychle rozšířily. Mladí lidé se začali bát. Patřil mezi ně i Paulo Mainardi (22 let). Když se toho večera sešel se svou snoubenkou Antonellou Miglioriniovou (20 let), trval na tom, že místo obvyklého místa v lese, zaparkují na mnohem frekventovanějším místě. Nakonec si vybrali odpočívadlo na vedlejší silnici před městečkem Montespertoli. Ani tato opatrnost jim však nebyla nic platná...

Během milostné předehry si Paulo ve zpětném zrcátku všiml muže, který se blížil k jejich autu. Než stačil jakkoliv zareagovat, ozvalo se několik výstřelů. Antonella byla na místě mrtvá, Paulo byl však pouze raněn. Okamžitě nastartoval auto, bohužel si však neuvědomil, že má zařazenou zpátečku. Díky tomu auto zapadlo do příkopu na druhé straně silnice. V tu chvíli kolem projíždělo další auto. Vrah se tedy musel dát na útěk. Projíždějící řidič zastavil, protože se domníval, že se jedná o dopravní nehodu. Když uviděl, co se ve skutečnosti stalo, okamžitě nasedl do auta a z nejbližší telefonní budky zavolal sanitku a policii.

Když na místo dorazila sanitka, Paul byl stále naživu. Byl okamžitě převezen do nemocnice, kde však o několik hodin později zemřel. Přestože Paul nikdy nenabyl vědomí, policie vydala falešnou zprávu pro tisk, ve které uvedla, že mladík přežil dost dlouho na to, aby vyšetřovatelům popsal vraha. Ještě téhož dne jednomu z nemocničních zaměstnanců zatelefonoval muž, který tvrdil, že je vrahem a usilovně se jej vyptával na to, co Paul řekl policii. Když byl tento zaměstnanec na dovolené v Rimini, zatelefonoval mu na hotel ten stejný muž a opět se dožadoval informací. Je velmi podivné, že záhadný volající věděl nejen to, že muž je na dovolené, ale i to, v jakém je ubytován hotelu. Tuto stopu však policie naprosto ignorovala.

1. července 1982 obdržela police obálku, ve které byl zažloutlý výstřižek z novin informující o dvojnásobné vraždě z roku 1968. Přes článek někdo napsal: "Znovu přezkoumejte tento případ". Policie provedla balistickou expertízu na kulkách získaných z těl Barbary Locciové a Antonia Lo Bianca. Výsledky byly jednoznačné. Tato dvojice byla zastřelena stejnou zbraní, jakou používá "Monstrum". To znamenalo, že Stefano Mele si celý svůj trest odseděl i přesto, že byl nevinný...

Policisté se proto soustředili na Stefanovu původní výpověď, kdy z vraždy obvinil milence své manželky Salvatora Vinciho. Ten byl okamžitě zatčen.

9. září 1983 - V zaparkovaném minibusu značky Volkswagen nedaleko Galluzza byla nalezena těla Wilhelma Meyera (24 let) a Jense Rüscheho (24 let). Oba byli zastřeleni. Jednalo se o německé mladíky, kteří v Itálii oslavovali Wilhelmovo nově získané stipendium. Jednalo se o jediný případ, kdy "Monstrum" zavraždilo dva muže. Pravdou však je, že Jens byl drobnější postavy a navíc měl dlouhé blonďaté vlasy, což vyšetřovatele vedlo k tomu, že vrah jej považoval za ženu. V autě byl nalezen pornografický časopis s homosexuální tématikou, který byl roztrhán na několik kusů. To vyšetřovatele přivedlo k úvaze, že oba mladíci byli ve skutečnosti milenci a že časopis ve vzteku roztrhal vrah, když zjistil, že se zmýlil. Protože obě oběti byly zastřeleny skrz přední sklo jejich malé dodávky, vyšetřovatelé seznali, že vrah musí být vysoký minimálně 180 cm.

To, že "Monstrum" spáchalo další vraždu, mělo jasně prokázat nevinu Salvatore Vinciho. Místo toho však tato vražda ukázala, v jakém stavu bylo tehdejší vyšetřování. Policie odmítla Vinciho propustit, místo toho zatkla jeho bratrance Antonia. A důvod? Poslední vraždu dozajista spáchal on, aby dostal Salvatoreho z vězení... Když se ani jeden z nich po několika měsících k vraždám nepřiznal, policii nezbylo nic jiného, než oba muže propustit. Zatčeni byli také bratr a švagr Stefana Meleho. I oni museli být nakonec propuštěni, protože oba byli v době poslední dvojnásobné vraždy ve vazbě.

To už bylo policejní vyšetřování v naprosté krizi. U případu se vystřídalo hned několik komisařů. Každý z nich přitom přišel se svou vlastní teorií. Pokud se mezi jeho podřízenými objevil někdo, kdo upozornil na nesrovnalosti v této teorii, ocitl se velice rychle bez práce...

29. července 1984 - Dalšími oběťmi "Monstra" se stali milenci Claudio Stefanacci (21 let) a Pia Rontiniová (18 let). Jejich těla byla nalezena v zaparkovaném autě v lese nedaleko Vicchia. Oba byli zastřeleni, v jejich tělech však bylo nalezeno i několik bodných ran. Pia měla částečně odstraněné genitálie, vrah jí rovněž odřízl levé ňadro. Zavražděná dívka se několik hodin před svou smrtí svěřila své kamarádce s tím, že ji sleduje jakýsi muž. Rovněž si stěžovala na neznámého muže, který ji před nedávnem obtěžoval v baru (Pia pracovala jako barmanka). Na místě činu našli policisté otisk vrahovy boty. Ten potvrdil jejich teorii, že vrah měří minimálně 180 cm.

Po této vraždě byl sestaven speciální policejní útvar, který měl jediný cil: dopadnout "Monstrum". Výsledkem však bylo pouze to, že vznikaly třenice mezi jednotlivými vyšetřovateli. Byla také vypsána odměna za informace, které povedou k dopadení pachatele. Policie rovněž upozorňovala mladé lidi, aby se v noci vyhýbali odlehlejším místům. Ani to však vraha nezastavilo...

7. září 1985 - Jean Kraveichvili (25 let) a Nadine Mauriotová (36 let) byli francouzští turisté, kteří tábořili v okolí Florencie. Tito milenci se stali posledními oběťmi "Monstra". Podle názoru vyšetřovatelů vrah rozřízl nožem jejich stan a počkal, dokud nevyjdou ven. Jako první vyběhla Nadine. Vrah ji okamžitě střelil do hlavy. Žena byla mrtvá dříve, než dopadla na zem. Jeana však kulka zasáhla pouze do zápěstí. Amatérský mistr ve sprintu se dal okamžitě na útěk. Vrah jej začal pronásledovat. Jean bohužel upadl, díky čemuž jej vrah dostihl a nožem mu podřízl hrdlo. Téměř mu oddělil hlavu od zbytku těla. "Monstrum" se pak vrátilo k tělu Nadine, ze které vyřízlo část genitálu a rovněž odřízlo její levé ňadro. Tyto části jejího těla si poté odnesl s sebou.

Protože se jednalo o turisty, jejich zmizení nejprve nikdo nenahlásil. 10. září obdržel státní zástupce dopis, ve kterém se pisatel přihlásil ke všem dosud spáchaným vraždám. V dopise se vysmíval policejní neschopnosti a upozornil, že zavraždil další dva lidi. Jako důkaz k dopisu přiložil uříznutou bradavku Nadine Mauriotové. Tento dopis dorazil jen několik málo hodin poté, co jeden houbař našel těla obou posledních obětí.

Případ se stal největším v historii italské kriminalistiky. Během celého vyšetřování bylo vyslechnuto více než 100 000 lidí. Vše bylo marné.

11. září 1985 obdržela policie anonymní dopis, který ji upozornil na farmáře Pietra Paccianiho. Vyšetřovatelům se podařilo zjistit, že Pacciani má násilnou minulost. V roce 1951 načapal svou manželku, jak se v autě líbá se svým milencem. Vytáhl muže z auta, několikrát jej udeřil kamenem a poté jej ubodal nožem. Následně svou manželku povalil na zem, kde ji znásilnil vedle těla jejího milence. Pak ještě znásilnil i mužovu mrtvolu. Navíc, v letech 1974 - 1981 byl Pacciani za mřížemi, protože si odpykával trest za pohlavní zneužívání své dcery. To by vysvětlovalo 7letou pauzu mezi vraždami "Monstra z Florencie".

Během domovní prohlídky bylo v Paccianiho domě nalezeno 5 loveckých nožů a několik pušek. Ani jedna z nich však nemohla být vražednou zbraní. Na Paccianiho zahradě byl nalezen ostrý náboj stejného typu, který používal i vrah. Experti uvedli, že náboj mohl patřit vrahovi, s jistotou by to však mohli říct pouze tehdy, pokud by byl náboj slepý. Několik týdnů poté na policii dorazil podivný balíček. V něm byla pistole (stejná jako používal vrah) a dopis, ve kterém pisatel tvrdil, že tuto zbraň našel pod Paccianiho oblíbeným stromem. Mezi policisty se velmi brzy začalo šuškat, že balíček poslal ve skutečnosti vrchní komisař Perugini, aby se mohl pochlubit dopadením slavného "Monstra". Stejně tak i nábojnici měl na Paccianiho zahradě odhodit vrchní komisař.

Pacciani byl okamžitě zatčen. Nikoho nezajímalo, že jeho manželka uvedla, že během nocí, kdy došlo k vraždám, byl Pacciani doma a ležel namol opilý na gauči. Sama přitom neměla jediný důvod, proč svého manžela chránit: "Je to strašný parchant, věřte mi. Ale ty vraždy prostě nemohl spáchat!" Nikdo se nezabýval ani tím, že v době poslední vraždy bylo Paccianimu 60 let a představa, že v tomto věku nahání po lese 18letého atleta, je poněkud směšná.

Pacciani byl obžalován 19. ledna 1993. Soudní proces byl vysílán živě italskou televizí a stal se velkou událostí. Ačkoliv proti Paccianimu neexistoval jediný přímý důkaz, byl uznán vinným ze všech vražd "Monstra z Florencie". Pacciani se na místě odvolal. V případu byl jmenován nový státní zástupce, který odmítl Paccianiho vůbec žalovat a k práci policie poznamenal pouze toto: "Lepší práci by odvedl i komisař Clouseau." Na základě toho byl 13. února 1996 Pacciani osvobozen v plném rozsahu.

To však zdaleka nebylo vše. Policii se jako zázrakem podařilo najít 4 nové svědky: mentálně postižené Fernanda Pucciho a Giancarla Lottiho, prostitutku Gabriellu Ghiribelliovou a jejího pasáka Norberta Galliho. Ti všichni tvrdili, že viděli Paccianiho přímo při činu. Okamžitě byl jmenován nový státní zástupce, který Paccianiho znovu obžaloval. Než však mohlo dojít k samotnému soudu, Pacciani v roce 1998 zemřel na infarkt.

Když se policii nepodařilo usvědčit svého hlavního podezřelého, rozhodla se zchladit si žáhu jinak. Pucci a Lotti, dva z jejich nových svědků, začali totiž tvrdit, že jsou ve skutečnosti Paccianiho komplicové. Státní žalobce tedy obvinil alespoň je. Oba obžalování neustále měnili výpovědi a v jednu chvíli dokonce tvrdili, že všechny vraždy byli páchány na popud jakéhosi francouzského lékaře, který části ženských těl používal při rituálech černé magie. Jejich popis událostí navíc vůbec neodpovídal tomu, co se ve skutečnosti stalo. I tak byli oba uznání vinnými a odsouzeni k doživotním trestům za spoluúčast na vraždách "Monstra". Tím byl de facto uznán vinným i Pacciani, který se však už nemohl bránit...

Tvrzení, že za vraždami stála satanistická sekta se však uchytilo nejen mezi novináři, ale i u některých vyšetřovatelů. Začalo panovat podezření, že skutečným viníkem je skupina boháčů, kteří se uchýlili k černé magii...

V roce 2004 přišel výše zmiňovaný novinář Spezi s vlastní teorií, podle které byl vrahem ve skutečnosti syn už dříve zatčeného Salvatora Vinciho. Když o své teorii napsal první článek, byl okamžitě zatčen italskou policií a obviněn z maření vyšetřování. To rozpoutalo skandál, který přesáhl hranice Itálie. Díky tomuto ohlasu byl nakonec Spezi propuštěn a na místo něho byl obžalován vrchní komisař, který jej nechal zatknout. Ten byl obviněn ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Celkem nepřekvapivě však byl soudem osvobozen.

Přestože identita "Monstra" zůstává neznámá (pokud se tedy neztotožňujete s verzí, že vrahem byl opravdu Pacciani), FBI v roce 1989 sestavila profil možného pachatele. V závěrečné zprávě stojí: Vrahem je pravák ve věku 40 - 45 let s průměrnou inteligencí, který si celý život vydělával manuální prací. Vlastní auto a v době vražd žil sám nebo s některým ze svých příbuzných. Může mít záznamy v trestním rejstříku, jedná se však o drobné přestupky. Pravděpodobně je impotentní a je neschopný jakéhokoliv kontaktu se ženou. Proto se u něj vyvinula silná nenávist k něžnému pohlaví. S největší pravděpodobností žije blízko místa, kde spáchal svou první vraždu. Části ženských těl si odnáší domů, aby mohl jejich pomocí znovu prožít okamžik vraždy. Není také vyloučeno, že některé části těl mohl pozřít.

Pucci a Lotti, kteří byli odsouzeni jako vrahovi komplicové, mezitím zemřeli ve vězení. Nikdy nepodali odvolání proti rozsudku, ani se za ně nepostavil žádný slavný právník, jak to občas vídáme ve filmech. Jejich osud nikoho nezajímal.

Objevilo se několik dalších teorií o vrahově identitě. Buďto se jednalo o rozšíření stávajících teorií (ta o satanistickém kultu je stále nejoblíbenější) nebo se objevilo i několik nových, jako ta, že tyto vraždy spáchal nechvalně známý Zodiac, který se nějakým způsobem dostal do Itálie. Žádné nové důkazy se však neobjevily.

 

Zdroje: wikipedia.org, criminalmids.fandom.com

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 4
Celkem: 545620
Měsíc: 52371
Den: 1284