Jdi na obsah Jdi na menu
 


Murl Robert Daniels a John Coulter West

article preview

"Mad Dog Killers"

(USA)

 

Murl Robert Daniels (na fotografii vlevo) se narodil v roce 1925 v Columbusu ve státu Ohio. Byl popisován jako psychopatická osobnost s průměrnou inteligencí. John Coulter West (na fotografii vpravo) se narodil v roce 1927 ve městě Parkersburg v Západní Virginii. V jeho případě se nedá mluvit ani o průměrné inteligenci, s naměřeným IQ 60 si vysloužil přezdívku "Kretén".

Tato dvojice se poznala ve 40. letech 20. století, kdy si oba vysloužili pobyt ve vězení v Mansfieldu ve státě Ohio. Daniels byl odsouzen za neozbrojenou loupež, West pro změnu za krádež auta. Během pobytu za mřížemi si slíbili, že jakmile budou propuštěni, spojí své síly a postupně se pomstí všem dozorcům, kteří jim podle jejich mínění ztrpčovali život. Za tímto účelem tedy sepsali seznam jmen těch dozorců, na které měla jejich pomsta dopadnout. Daniels byl nakonec propuštěn v roce 1947, West o rok později. Jakmile byl West z vězení venku, zatelefonoval svému parťákovi a pozval ho na návštěvu do Západní Virginie. Když se Danielse jeho otec pokusil přesvědčit, aby se Westovi vyhýbal, jako odpověď si vysloužil ránu pěstí do obličeje. Dvojice se znovu setkala 20. června 1948.

Na začátku července 1948 ukradla tato dvojice Pontiac a podařilo se jí získat i zbraně. Pod vlivem alkoholu pak mladíci přepadli čerpací stanici, přičemž surově zbili prodavače. Když se vyšetřovatelé později ptali, proč sáhli k násilí, Daniels odpověděl: "Chtěli jsme ukázat, jak jsme drsní!" Během několika příštích dnů přepadli i další obchody, ale tentokrát se vše obešlo bez násilí. To platilo až do 9. července 1948, kdy Daniels s Westem nejprve vykradli restauraci v Columbusu. Poté se přesunuli do hospody na Fifth Avenue, do které se přikradli zadním vchodem. Když narazili na majitele hospody Earla Ambroseho, začali se dožadovat vydání peněz. Ten se však místo toho dal na útěk. Bohužel se nedostal daleko, protože byl třikrát střelen do zad. Earl byl na místě mrtev. Daniels s Westem poté vstoupili do výčepu, kde Daniels střelil jednu ze zákaznic do břicha. Této ženě se naštěstí podařilo přežít. Dvojice pak ukradla z pokladny 8000 dolarů a zmizela. Jeden svědek si však stihl poznamenat registrační značku jejich auta.

Oběma bylo jasné, že by měli alespoň na chvíli zmizet z Ohia. Zamířili proto do Michiganu, kde nějakou dobu utráceli nakradené peníze za alkohol a prostitutky. Pak se rozhodli vrátit se k původnímu plánu a pomstít se dozorcům z jejich seznamu. Když se však vrátili do Mansfieldu, došlo jim, že vlastně nevědí, kde dozorci bydlí. Nakonec se jim podařilo získat alespoň adresu vrchního dozorce Johna Niebela.

Těsně před půlnocí 20. července 1948 zaklepali na dveře dozorcova domu. Když jim John otevřel, Daniels tvrdil, že se jim porouchalo auto a že by si potřeboval zatelefonovat. John je ochotně pustil dovnitř, v tu chvíli však na něj Daniels namířil zbraň a držel jej v šachu, zatímco West prohledával dům. Díky tomu zjistil, že v domě je i Johnova manželka Nolanda a jejich dcera Phyllis (21 let). Původní plán dvojice spočíval v tom, že z Johna dostanou adresy zbývajících dozorců. O to větší bylo jejich zklamání, když zjistili, že John netuší, kde ostatní dozorci bydlí. Daniels s Westem se proto rozhodli, že Johnovu rodinu odvezou do kukuřičného pole kousek za městem, kde všechny tři nechají svázané, čímž získají dostatek času, aby mohli zmizet. Než opustili dům, Daniels ještě znásilnil Johnovu dceru. Pak přinutili rodinu, aby nasedla do jejich auta a rozjeli se k hranicím města. Po cestě se musel John i jeho rodina svléct do naha, načež únosci vyhodili jejich oblečení z okna. Teprve v momentě, kdy dorazili ke kukuřičnému poli, Daniels zjistil, že nemají žádný provaz. Dvojice tak musela přistoupit k mnohem brutálnějšímu řešení. John, Nolanda a Phyllis byli odvedeni doprostřed pole, kde byli přinuceni si kleknout. Poté je Daniels jednoho po druhém zastřelil. John byl střelen dvakrát do hlavy, Nolanda do hlavy a do žaludku a Phyllis byla později nalezena s jednou střelnou ranou v hlavě. I tentokrát se našlo několik svědků, kteří viděli před Johnovým domem zaparkovaný Pontiac. Policie si tak mohla tyto vraždy spojit s přepadeními v Columbusu.

Daniels s Westem mezitím zmizeli do města Tiffin, odkud měli v plánu odjet do Indiany. Bylo jim však jasné, že potřebují ukrást jiné auto. Večer 22. července 1948 narazili na Buicka, kterým se právě manželé Jim a Rita Smithovi vraceli z návštěvy u Ritiných rodičů. Daniels se pokoušel vytlačit je ze silnice. To se mu sice nepodařilo, ale docílil alespoň toho, že jejich auto muselo zastavit. West vyběhl ven, namířil na Jima pistoli a požadoval jeho peněženku. I když mu Jim vyhověl, West jej bez jakéhokoliv slova střelil do hlavy. V tu chvíli vyběhla Rita z auta a rozeběhla se směrem k nedaleké farmě. West na to zareagoval tím, že naskočil zpět do Pontiacu, nastartoval a rozjel se pryč, nechajíc Danielse na místě činu. Svou chybu si za chvíli uvědomil a pro svého parťáka se vrátil, ale tento jeho zkrat zachránil Ritě život, protože mezitím stačila doběhnout do bezpečí, odkud zavolala policii.

Vražedné duo si uvědomovalo, že teď potřebují nové auto už opravdu nutně. 23. července 1948 projeli městem Old Fort a kousek za ním narazili na odpočívadlo, kde byl zaparkovaný kamion převážející 5 aut značky Studebaker. Jeho řidičem byl Orville Taylor (24 let). Ten si právě dopřával odpolední pauzu, kterou přerušil Daniels a Orvilla vytáhl z kabiny. West řekl, že se o řidiče postará. Odvedl Orvilla k nedalekému křoví, kde jej dvakrát střelil do hlavy. Poté naskočil do kabiny kamionu a nastartoval, zatímco Daniels si vlezl do jednoho z převážených aut. Následně vyrazili do Indiany.

V tu dobu již po dvojici pátrali policisté ze tří států, kteří okolí posledního místa činu obehnali silničními zátarasy. Na několika stanovištích pomáhala i Národní garda, jejíž příslušníci byli vyzbrojeni kulomety. Nikdo z nich však netušil, že vrazi se přes noc ubytovali v nedalekém hostinci a na cestu vyrazili až druhý den ráno. Je až neuvěřitelné, že se jim podařilo projet 3 zátarasy, aniž by vzbudili jakékoliv podezření. Osudným se jim stal až zátaras u města Van Wert. Místnímu šerifovi se zdála podezřelá jedna věc. Továrna firmy Studebaker byla v Indianě a bylo běžné, že Van Wertem projížděly kamiony s auty této značky. Tento kamion však mířil do Indiany, tedy přesně opačným směrem. Navíc řidič se zdál poněkud nervózní. Šerif se tedy rozhodl zkontrolovat převážená auta, která byla přikrytá plachtou. Když vyšplhal nahoru, všiml si, že plachta je na několika místech rozříznutá. Když ji odhrnul, uviděl Danielse ukrytého v jednom z automobilů. Daniels začal okamžitě křičet: "Nezabíjejte mě, udělám všechno, co chcete! Jen prosím nestřílejte!" Zato West se rozhodl klást odpor. Vyskočil z kabiny náklaďáku s pistolí v ruce a začal střílet na ostatní policisty. Jedna z jeho kulek zasáhla seržanta Conna z Národní gardy. Ten okamžitě začal pálit ze svého kulometu, čímž z Westova obličeje udělal doslova cedník. Daniels byl s třesoucíma se nohama naložen do policejního auta, kterým byl převezen na stanici ve Van Wert.

Po příjezdu opět našel ztracené sebevědomí a bez náznaku lítosti vypovídal o všech svých zločinech. Na schodech vedoucích k policejní stanici byla dokonce svolána menší tisková konference, které byl přítomen i Daniels. Ten si vychutnával pozornost, jaké se mu dostalo a šokovaným novinářům se rád pochlubil, jak popravil rodinu dozorce Niebela. Nakonec musela být tisková konference předčasně ukončena, protože hrozilo, že obyvatelé města vezmou policejní stanici útokem a Danielse zlynčují. To byl také jeden z důvodů, proč byl nakonec Daniels převezen do vězení v Richland County.

Soud s Danielsem byl zahájen v září 1948. O proces byl obrovský zájem, lidé stáli dlouhé fronty, aby se dostali do soudní síně. Není bez zajímavosti, že většinou šlo o mladé dívky. V novinovém článku pojednávajícím o jednom dni tohoto soudního procesu je uvedeno, že v soudní síni bylo 100 sedadel, přičemž 87 z nich bylo zabráno dospívajícími dívkami, které doslova hltaly každé Danielsovo slovo. Ten si jejich pozornost náležitě užíval, neustále se na ně usmíval a mrkal na ně, na což dívky reagovaly  povzdechy. Před soudem Daniels velkohubě prohlašoval, že zavraždí každého, kdo se mu znelíbí. Postupně však i on začal zjišťovat, že si tímto přístupem porotu ani soudce nenakloní. Změnil tedy strategii a začal prohlašovat, že všechny oběti zavraždil jeho mrtvý parťák. Následně tvrdil, že si vůbec nepamatuje, že by byl přítomen vraždě dozorcovy rodiny. Zároveň se začal hájit svým údajným šílenstvím. K soudu dorazili i jeho rodiče, kteří uvedli, že Daniels byl v dětství dvakrát sražen autem a od té doby se občas choval podivně. Tato svědectví však neměla téměř žádnou váhu, protože psychiatři již dříve Danielse označili za duševně zdravého. Nikoho proto nepřekvapilo, že už 18. září 1948 byl Daniels uznán vinným a následně byl odsouzen k trestu smrti na elektrickém křesle.

Odvolací soud rozsudek potvrdil a tak mohlo být stanoveno datum popravy na 3. ledna 1949. Daniels si jako poslední jídlo dopřál hroznovou šťávu, pomerančový džus, kávu, smažené kuře, smažené ústřice, chilli, brambory, sýr a vanilkovou zmrzlinu s čokoládovým sirupem. O poslední večeři se podělil s jedním ze spoluvězňů. Druhý den ráno byl přiveden do popravčí místnosti, kde byl připoután k elektrickému křeslu. Elektrický proud byl do jeho těla puštěn přesně v 08:01. O 8 minut později byl Murl Robert Daniels prohlášen za mrtvého. Bylo mu 24 let.

Ritě Smithové, vdově po zavražděném Jimu Smithovi, byla odevzdána odměna 250 dolarů, která byla vypsána za informace vedoucí k dopadení pachatelů. Rita se však rozhodla, že si peníze neponechá a poslala je rodině Orvilla Taylora, který po sobě zanechal manželku a 4 malé děti.  Alespoň jednou mohu článek ukončit něčím pozitivním...

 

Zdroj: senecacountyohio.gov

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 8
Celkem: 434705
Měsíc: 68169
Den: 2114