Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pierre Corneille Faculys Basson

article preview

"The Insurance Killer"

(JAR)

 

Pierre Basson se narodil 3. ledna 1880 na předměstí Kapského Města. Už od svých dětských let si liboval v brutálním zacházení se zvířaty. S oblibou chytal ptáky a poté je dlouhé hodiny mučil. V okolí domu svých rodičů také odchytával toulavé kočky, kterým poté zaživa uřezával končetiny, načež s potěšením sledoval, jak se nebohé zvíře v agónii zmítá na zemi. O tom, že byl velice agresivní už od svých raných let, svědčí i fakt, že v pouhých 12 letech napadl jiného chlapce, kterého pořezal nožem. V dospívání se s Bassona stal drobný zlodějíček.

Podle popisu jeho známých vyrostl v nepříliš atraktivního muže. Své fyzické nedostatky však vyvažoval důvtipem a až buldočí snahou vždy dosáhnout svého.

Když bylo Bassonovi 17 nebo 18 let, jeho otec zemřel, čímž se z něj stala de facto hlava rodiny. Ve stejné době se v jeho myšlenkách začínal rodit plán, jak si přijít na slušné peníze. Díky tomu, že nakonec přistoupil i k jeho realizaci, stal se z něj pravděpodobně historicky první jihoafrický sériový vrah.

V roce 1901 Basson přemluvil svou matku i bratra, aby uzavřeli životní pojistku. Na tehdejší dobu byl zejména jeho bratr Jasper (15 let) pojištěn na značně vysokou sumu. V únoru 1903 jej pak Basson pozval na výlet do Gordon's Bay. V tomto přístavním městě měli strávit celý víkend, během kterého by se věnovali své vášni pro rybaření. Jasper nadšeně souhlasil, načež Basson vyrazil na místo o den dříve, aby zamluvil hotelový pokoj. Majitel hotelu později vzpomínal na to, jak se jej Basson vyptával, zda v oblasti dochází k případům utonutí. Velice přitom zbystřil při hoteliérově zmínce o místě známém jako "Sewing-room Rock", kde k nehodám docházelo velice často. Těla utonulých navíc téměř vždy odnesly spodní proudy...

Jasper dorazil do Gordon's Bay ve večerních hodinách dne 13. února 1903. Oba bratři se rozhodli  nezahálet a vyrazili na noční rybaření. Druhý den ráno asi v 06:45 dva jiní rybáři potkali Bassona. Ten jim začal vyprávět následující příběh: "Stala se strašná věc! Můj bratr Jasper se utopil! Stáli jsme na skále a rybařili, když se najednou přihnala obrovská vlna a smetla jej do vody. Ještě jsem ho slyšel vykřiknout a poté jsem byl smeten druhou vlnou. Ta mě naštěstí pouze srazila na zem. Když jsem znovu vstal, můj bratr byl pryč."

Oběma rybářům přišlo podivné zejména to, jak klidný Basson byl. Jeho důvěryhodnosti nepřidal ani fakt, že sice tvrdil, že jej srazila velká vlna, mokrou však měl pouze jednu nohavici u kalhot. Ještě téhož dne několik rybářů vyrazilo na svých člunech na moře ve snaze najít alespoň Jasperovo tělo. Byl s nimi i Basson. Tělo nebohého Jaspera se však najít nepodařilo.

Basson se krátce poté vrátil do Kapského Města. Jeho první kroky směřovaly do sídla pojišťovny, kde si zažádal vyplacení bratrovy životní pojistky. Pojišťovna celý případ prošetřila a nakonec se kvůli několika podezřelým okolnostem rozhodla Jasperovu pojistku neproplatit. Basson zuřil, načež se mu podařilo přemluvit matku, aby pojišťovnu zažalovala. Následující soudní proces dopadl k jeho naprosté spokojenosti. Pojišťovna byla nucena životní pojistku proplatit a Basson tak mohl pro sebe, svou matku a svého staršího bratra koupit nový dům.

Tím začala Bassonova vražedná série. Basson půjčoval lidem peníze. Za tuto službu si účtoval nejen klasické úroky, ale zároveň požadoval, aby dlužník uzavřel životní pojistku. V případě dlužníkovy smrti měla být tato pojistka proplacena Bassonovi. Tato praktika nebyla tehdy nijak neobvyklá, věřitel se tímto jistil před nepředvídatelnými okolnostmi, které by mohly výrazně snížit možnost, že své peníze už nikdy neuvidí. Basson však rozhodně neměl v plánu čekat, až mu dlužník peníze vrátí...

Jeden z mužů, kteří si od Bassona půjčil peníze, byl nalezen na pláži u Kapského Města. Podle patologa byl muž uškrcen, jeho vraha se však dopadnout nepodařilo. Další z Bassonových dlužníků se utopil během jejich společného výletu na lodi. Němečtí manželé Smitovi si od Bassona rovněž půjčili peníze. O několik dní později byli přepadeni, zastřeleni a poté okradeni. Dalším na řadě byl muž jménem Adolf Beck, jehož mrtvé tělo bylo nalezeno v řece Black River. Všichni výše jmenovaní před svou smrtí uzavřeli životní pojistku, která, v případě jejich nenadálého úmrtí, měla být vyplacena Bassonovi. Ten se samozřejmě nijak neostýchal a všechny peníze okamžitě vyinkasoval.

Na konci roku 1905 se Basson seznámil s německým farmářem jménem Wilhelm Schaefer (54 let). Když se Basson dozvěděl, že se Wilhelm chystá prodat svou farmu nedaleko Kapského Města, projevil o její koupi enormní zájem. V prosinci 1905 se oba muži dohodli, že Basson farmu koupí za 1 020 liber. Tuto dohodu poté stvrdili u Wilhelmova advokáta. Ten měl farmu přepsat na Bassona až ve chvíli, kdy mu Basson předloží doklad o zaplacení výše zmíněné částky.

Jen několik dní poté se Basson dostavil do advokátovy kanceláře a dožadoval se přepsání farmy na své jméno. Doklad o zaplacení ovšem neměl. Advokát jej striktně odmítl, načež se Basson ještě dvakrát vrátil. Vždy však odcházel s nepořízenou.

V lednu 1906 se Basson opět objevil v advokátově kanceláře. Tentokrát se oháněl potvrzením o zaplacení (ve skutečnosti bylo padělané). Advokát souhlasil s přepisem, ale uvedl, že ještě před tím musí provést jistou formalitu: musí zavolat Wilhelmovi, aby mu potvrdil přepis. Basson proti tomu začal protestovat a tvrdil, že Wilhelm odjel z města a proto nebude k zastižení. Když to vypadalo, že si advokát nedá říct, Basson se jej pokusil uplatit šekem na 850 liber. Jediné, čeho tím docílil, však bylo to, že se s ním advokát odmítl nadále bavit a razantně jej požádal, aby opustil kancelář.

Basson zuřil. Poprvé nešlo vše podle jeho plánu. Bylo mu jasné, že musí Wilhelma zabít, ukrýt jeho tělo a poté se pokusit zfalšovat jeho podpis. Basson zaplatil jakémusi dělníkovi, aby mu na dvoře vykopal velkou jámu. Své matce přitom tvrdil, že se jedná o začátek rekonstrukce kanalizačních trubek. Když byla jáma hotová, Basson si koupil dva pytle nehašeného vápna, které ukryl ve svém kurníku. Poté si ještě od místního lékárníka koupil chloroform.

Zbývalo už jen pozvat nic netušícího Wilhelma. Správný čas nastal 22. ledna 1906. Wilhelm vyrazil ve svém dvoukolovém kočáře. Když však dorazil do Kapského Města, nejprve navštívil jednoho z místních kovářů, u kterého si nechal okovat koně a opravit drobné závady na kočáru. Kováři řekl, že si koně i kočár vyzvedne, jakmile se vrátí od svého přítele jménem Pierre Basson, kterému prodává farmu. Poté vyrazil pěšky k Bassonovu domu. Když tam dorazil, Basson na něj čekal i se svým kamarádem Tobiasem Louwem.

Těžko říct, co poté následovalo. Jisté je to, že všichni tři vešli do Bassonova pokoje a že Wilhelma už od té doby nikdo nespatřil. S největší pravděpodobností jej Basson s Louwem opili a poté zavraždili. Následně museli počkat, až se setmí. Když se tak stalo, oba pachatelé svlékli Wilhelma do naha a odnesli ho na dvůr, kde jeho tělo hodili do připravené jámy. Ani jeden z nich však netušil, že je viděla Catherine Mochellaová, jež se starala o Bassonovu domácnost. Procházela se právě po dvoře, když uslyšela podezřelé zvuky. Nejprve se domnívala, že se jedná o zloděje, kteří přišli ukrást Bassonovy slepice. Když se připlížila blíže, uviděla dva muže, kterak házejí do jámy nehybné tělo. V tom uslyšela Bassonův hlas: "Dělej, podej mi to vápno!" Catherine pochopila, že viděla něco, co neměla, a okamžitě odešla pryč. Na policii nic neoznámila, protože měla strach, že jí nikdo neuvěří.

Druhého dne se v Bassonově domě objevil kovář, jenž se vyptával na Wilhelma Schaefera, který si u něj nechal okovat koně a opravit kočár, za což mu nezaplatil. Narazil však pouze na Bassonovu matku. Ta mu řekla, že Wilhelm musel brzy ráno odejít.

Ještě téhož dne se u kováře objevil Basson. Okamžitě se začal ohánět potvrzením o zaplacení 1 020 liber za Wilhelmovu farmu. Tu koupil včetně všeho příslušenství, mezi které patří i kůň a kočár. Kovářovi sice přišlo podivné, že je na stvrzence datum 11. ledna, ale když mu Basson zaplatil za provedenou práci, koně i kočár mu předal.

Mezi lidmi se začalo šuškat, že Wilhelm Schaefer záhadně zmizel. A mezi nejvíce podezřelé patřil samozřejmě Basson. Ten mezitím nelenil a začal se zabydlovat na Wilhelmově farmě, což se setkalo s nevolí ze strany Wilhelmova bratra. Basson nakonec "velkoryse" souhlasil, že Wilhelmův bratr může na farmě zůstat do doby, než si najde nové bydlení.

Policie se rozhodla vypsat odměnu 50 liber pro toho, jehož informace dokážou vnést světlo do Wilhelmova zmizení. To vyburcovalo Catherine, která napsala policii dopis, v němž uvedla, že pohřešovaný muž je zakopán na dvoře u Bassonova domu. Tento dopis se však cestou ztratil. Catherine proto napsala druhý, ve kterém podrobněji popsala místo, kde je Wilhelmovo tělo pohřbeno.

Tento dopis už policie obdržela a rozhodla se překopat Bassonův pozemek. Práce začaly 10. února 1906. Když toho odpoledne přišel Basson domů a uviděl, co se na jeho dvoře odehrává, viditelně zbledl a začal se třást po celém těle. Jeho starší bratr později popisoval, jak Basson chodil po domě a neustále si mumlal: "Jestli budou koupat dost hluboko, tak to najdou! Ale to všechno Louw! Zatáhl mě do toho!"

Poté Basson odešel do svého pokoje. Když za ním přišla jeho matka, Basson ji políbil na tvář a řekl: "Obleču se a půjdu rovnou na stanici. Všechno jim řeknu. Nic špatného jsem neudělal. Za všechno může Louw!" Bassonova matka poté odešla. O několik minut později se ozval výstřel. Když Bassonův bratr vpadl do pokoje svého sourozence, pochopil, že už je příliš pozdě. Basson ležel na zemi s prostřelenou hlavou. Bylo evidentní, že spáchal sebevraždu.

Policie poté vykopala tělo Wilhelma Schaefera, které bylo zasypané nehašeným vápnem. Z jeho vraždy byl nakonec obviněn jak Louw, tak i Basson. A zatímco prvně jmenovaný byl pro nedostatek důkazů zbaven všech obvinění, Basson byl posmrtně uznán vinným z této vraždy. Zatčena byla i Bassonova matka, ta však byla nakonec propuštěna, aniž by byla obviněna z jakéhokoliv trestného činu.

Krátce poté se Bassonova rodina dostala do obrovských dluhů, kvůli kterým musela v dražbě prodat svůj dům. O tuto dražbu byl mezi místními starousedlíky obrovský zájem. I nábytek z Bassonova domu se prodával za neuvěřitelně vysoké ceny...

Dodnes není jisté, kolik lidí vlastně Basson zavraždil. Nejčastěji se udává, že měl na svědomí 9 lidských životů, třebaže v případech některých vražd chybějí jakékoliv podrobnosti. Pravdu znal jen sám Basson. A ten si ji vzal ve svých 26 letech do hrobu.

 

Zdroje: wikipedia.org, africacrime-mystery.co.za

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 13
Celkem: 823535
Měsíc: 13519
Den: 619