(Německo)

Sophie Charlotte Elisabeth Weingartenová se narodila 5. května 1760 v německém městě Glatz (nyní polské Kladsko) do rodiny tajemníka rakouského velvyslance. Když jí bylo 19 let, její otec přišel o práci a ona byla nucena provdat se za mnohem staršího Theodora Ursinuse, poradce Nejvyššího soudu. Nejprve se s ním přestěhovala do města Stendal, poté přímo do Berlína. Již během této doby navázala poměr s holandským důstojníkem jménem Rogay. Její manžel o jejím poměru pravděpodobně věděl a mlčky ho toleroval. Zatímco Ursinusová byla do Rogaye bezhlavě zamilovaná, on ji bral jako jednu z mnoha milenek. Proto ji také nakonec opustil kvůli jiné ženě a odstěhoval se z Berlína. Když se pak v roce 1797 na krátko do Berlína vrátil, velice rychle zemřel za záhadných okolností po krátké návštěvě u Ursinusové.

11. září 1800 však umírá i Ursinus, jen pár dní poté, co oslavil své narozeniny. Po jeho smrti padne stín podezření právě na Ursinusovou. Ta totiž v momentě, kdy se manželův zdravotní stav zhoršil, neposlala pro lékaře, ale podávala nemocnému vlastní lék. Po něm se však Ursinusovi ještě více přitížilo. Na žádné oficiální vyšetřování však nedošlo a Ursinusová si tak mohla užívat čerstvě nabytého majetku. Ten se ještě rozrostl poté, co 24. ledna 1801 zemřela i její teta Christiane Witteová. I tentokrát čeká na Ursinusovou značné dědictví. Jako příčina smrti byla stanovena tuberkulóza.

U Ursinusové v té době pracuje jako sluha Benjamin Klein. On si o podezřelých úmrtích myslí své a nebojí se říct to své paní do očí. Na konci února 1803 mezi nimi dojde k hádce, během které Benjamin oznámí, že dává výpověď. Ještě téhož večera se však jeho zdravotní stav prudce zhorší. Ursinusová se o něj ochotně stará, podává mu dávidlo a pak i horkou polévku. Den nato je však Benjaminovi ještě hůře. Ursinusová mu nabídne pár švestek. Benjamin je sice příjme, ale jakmile mu to jeho zdravotní stav dovolí, odnese je ke svému známému lékárníkovi. Ten zjistí, že švestky jsou napuštěny arzenikem. Benjamin proto neváhá a jde okamžitě na policii.

Během vyšetřování policie zjistila, že Ursinusová těsně před smrtí svého manžela nakoupila velké množství arzeniku. Stejně tak těsně před smrtí své tety. Ursinusová je zatčena ve své vile poblíž Berlína zrovna v momentě, kdy hraje se svými přáteli partičku whistu. Při výsleších se přiznala k tomu, že se pokusila otrávit svého sluhu, kterému jako odškodné přislíbila vyplácet doživotní rentu. Jakákoliv další obvinění však odmítala. Policie se proto rozhodla exhumovat těla jejího manžela a její tety. Lékař provádějící pitvu Theodora Ursinuse ve své závěrečné zprávě uvedl, že nemůže stoprocentně určit příčinu smrti, ale že s největší pravděpodobností šlo o otravu arzenikem. To lékař provádějící pitvu Christiane Witteové měl jasno: Tato žena jednoznačně zemřela na otravu arzenikem.

Samotný soud s Ursinusovou netrval dlouho. 12. září 1803 byla uznána vinnou z vraždy své tety a pokusu o vraždu svého sluhy a byla odsouzena na doživotí. V tomto případě však platí, že není vězení jako vězení. Ursinusová byla odvezena do věznice v Glatzu, kde měla k dispozici prostory běžně rezervované pro ředitele věznice. Šlo o několik luxusně zařízených pokojů, kde měla Ursinusová dokonce povoleno pořádat opulentní večírky pro své přátele. V roce 1833 byla Ursinusová z tohoto "vězení" po 30 letech propuštěna. Zbytek života pak prožila v bohatství a přepychu. Sophie Charlotte Elisabeth Ursinusová zemřela 4. dubna 1836. Bylo jí 76 let. I její pohřeb byl okázalý, zpíval na něm dětský sbor a řečníci se předháněli v pění ód na její velkorysost. Že s největší pravděpodobností měla na svědomí 3 lidské životy, se již jaksi zapomnělo...

Zdroje: wikipedia.org, An Encyclopedia of Modern Serial Killers - Hunting Humans