Jdi na obsah Jdi na menu
 


Teet Härm a Thomas Lars Allgen

article preview

(Švédsko)

 

Teet Härm (na fotografii) se narodil v roce 1953, Thomas Allgen v roce 1949. Oba muži byli uznávanými lékaři, Härm byl jedním z předních policejních patologů ve Stockholmu, Allgen byl pro změnu dermatolog. Obzvláště Härm byl kapacita ve svém oboru, psal články do odborných časopisů a několikrát přednášel na mezinárodních konferencích. Jeho specialitou pak bylo téma smrt uškrcením. V roce 1982 si prožil osobní tragédii, když jeho manželka Anna Catherine spáchala sebevraždu oběšením. Od té doby musel Härm svou dceru vychovávat sám. Härm i Allgen se znali, protože 18 měsíců společně pracovali ve stockholmské nemocnici.

19. července 1984 byly nedaleko Ústavu soudního lékařství ve městě Solna nalezeny rozřezané části těla prostitutky Catrine de Costaové (28 let). Další části jejího těla byly nalezeny asi o 3 týdny později, přibližně kilometr od místa prvního nálezu. V obou případech byly ostatky zabaleny do pytlů na odpadky. Catrine byla naposled viděna 10. června ve stockholmské ulici Malmskillnadsgatan, což bylo místo, kde prostitutky hledaly klienty. Při pitvě bylo zjištěno, že tělu chybí nejen hlava a jedno ňadro, ale i několik vnitřních orgánů. Pitvu prováděl doktor Härm, který konstatoval, že tělo bylo pravděpodobně rozřezáno skalpelem a že pachatel musel mít značné znalosti lidské anatomie.

Asi o týden později došlo k dalšímu hrůznému nálezu. Obětí se stala prostitutka Annika Morsová (26 let), která byla brutálně znásilněna, uškrcena a posmrtně zohavena.

1. srpna 1984 bylo nedaleko zmíněné ulice Malmskillnadsgatan nalezeno nahé tělo prostitutky Kristine Cravacheové (27 let). I tato oběť byla uškrcena. Během několika příštích týdnů zmizelo dalších 5 prostitutek - Lena Gransová, Cats Falková, Lena Boforsová, Lena Mansonová a Lota Svensonová.

V té době kontaktoval policii otec zesnulé Härmovy manželky, který uvedl, že podezírá svého zetě ze spáchání vražd, o kterých se dočetl v novinách. Policie této informaci nejprve nevěnovala příliš pozornosti. Když však vyšetřovatelé vyslechli místní prostitutky, zjistili, že většina z nich má obavy z jednoho stálého klienta, který se čas od času chová násilně. Tento muž vždy jezdí v bílém Volkswagenu. Naprosto stejné auto vlastnil i Härm. Policisté se proto rozhodli podívat se na váženého lékaře blíže.

Podařilo se jim zjistit, že v době, kdy Anna Catherine spáchala sebevraždu, probíhalo jejich rozvodové řízení. Podezřelým se zdál i fakt, že Anna byla nalezena ve večerních šatech, spíše to vypadalo, že se chystala vyrazit do společnosti. Hned druhý den navíc Härm publikoval svou první práci na téma smrt uškrcením. Na smrt své manželky údajně reagoval chladně a bez emocí. Vypadalo to, že Härm byl naprosto pohlcen svou prací. Někteří z jeho přátel uvedli, že jim při několika příležitostech poslal nevyžádané fotografie z pitev. Policie se rozhodla ukázat Härmovu fotografii prostitutkám z Malmskillnadsgatanu. Hned 50 z nich uvedlo, že je to jejich stálý klient, některé pak potvrdily, že se občas chová velice násilně. Härm byl okamžitě pozván k výslechu.

Härm během výslechu uvedl, že si za sex zaplatil jen jednou, když se pohádal s manželkou. Policie věděla, že je to lež, protože byl mezi místními prostitutkami dobře známý. V prosinci 1984 byl proto Härm zatčen pro podezření ze spáchání vražd 3 prostitutek. Policisté rovněž začali prošetřovat možnost, že zavraždil i svou manželku v roce 1982. V Härmově domě bylo navíc nelezeno velké množství násilné pornografie. Po 5 dnech výslechů byl nakonec Härm propuštěn. Hned následující den však přišel o zaměstnání.

V březnu 1985 došlo k objevu těl dvou pohřešovaných prostitutek - Leny Gransové a Cats Falkové. Obě byly nalezeny v autě, které bylo potopené v jezeře nedaleko Hammarby. Pak se zdálo, že se vrah přesunul do dánské Kodaně, kde bylo 7. ledna 1986 nalezeno tělo japonské studentky Tazungy Toyonagové. Modus operandi bylo v podstatě totožné. Dívka byla uškrcena a posmrtně zohavena.

Teď se přesuňme k Allgenovi. Ten si v té době procházel rozvodovým řízením. Během soudních tahanic ho jeho manželka obvinila z pohlavního zneužívání jejich dcery. Po pár měsících však přišla s ještě horším obviněním. Uvedla, že jí její dcera prozradila, že byla svědkem toho, jak Allgen s Härmem rozřezávají tělo nějaké ženy. Tou údajně měla být prostitutka Catrine de Costaová. Allgenova dcera byla předvedena před dětského psychiatra, který uvedl, že její svědectví je důvěryhodné.

Na podzim 1987 kontaktovali policii rovněž manželé, kteří vlastnili obchod s fotoaparáty nedaleko Ústavu pro soudní lékařství. Zákazníci si v jejich obchodě mohli rovněž nechat vyvolat fotografie. V roce 1984 tuto službu využila dvojice mužů. Když však manželé jejich fotografie vyvolali, oněměli hrůzou. Na všech fotografiích bylo zachyceno rozřezané ženské tělo. Když si muži pro své fotky přišli, tvrdili, že jsou soudní lékaři a že jde o fotodokumentaci k jakémusi případu. Manželům se poté podařilo oba muže identifikovat. Jedním z nich byl nade vší pochybnost Allgen. Jako druhého určili Härma, kterým si však nebyli stoprocentně jisti.

27. října 1987 byli Härm a Allgen zatčeni. Případ se setkal s obrovským zájmem veřejnosti i médií. Skutečnost, že dva úspěšní a bohatí muži vraždili ženy, které přežívaly na ulici, zase vyburcoval feministická hnutí po celé zemi. O případu bylo napsáno hned několik knih. Stieg Larsson se jím nechal inspirovat k napsání románu "Muži, kteří nenávidí ženy". Tímto zájmem byl však na vyšetřovatele, soud i porotu vyvíjen obrovský tlak, který nakonec ovlivnil výsledek celého soudního procesu. Olej do ohně přilil také státní prokurátor, který uvedl, že svědectví místních prostitutek je příliš nedůvěryhodné, aby mohlo zaznít u soudu. Tím si proti sobě poštval feministky.

Samotný soud netrval příliš dlouho, což byl důsledek toho, že obžaloba neměla mnoho důkazů. Od počátku bylo jasné, že tím stěžejním bude svědectví Allgenovy dcery. Právě to však nakonec vzbudilo největší rozpaky, když si 5letá holčička občas marně snažila rozpomenout si na události z doby, kdy jí byly necelé 2 roky. Média však měla i tak jasno o vině obžalovaných. Porota se s tímto názorem ztotožnila a nakonec vynesla výrok o vině. Ještě dříve, než však mohl verdikt potvrdit soud, několik porotců ochotně podalo rozhovor do novin, kde vysvětlovali důvody svého rozhodnutí a o Härmovi a Allgenem mluvili velice nevybíravým způsobem. Několik z nich navíc uvedlo, že byli o jejich vině přesvědčeni ještě před zahájením soudního procesu. Pod vlivem těchto událostí tak soudce nakonec verdikt poroty zvrátil a uznal obžalované nevinnými. Härm s Allgenem byli okamžitě propuštěni.

To vyvolalo bouři nevole jak v médiích, tak mezi bojovnicemi za práva žen. Pod tlakem veřejnosti byl nařízen nový soudní proces, ve kterém Härm s Allgenem čelili obvinění z vraždy Catrine de Costaové. Na konci zazněl stejný verdikt: nevinni. Soudce ve své závěrečné řeči uvedl, že sice osobně věří v jejich vinu, avšak nemůže je odsoudit za zločin, který je již promlčený.

Härm s Allgenem byli sice propuštěni, ale pod tlakem veřejnosti jim byly v roce 1991 odebrány lékařské licence. Po osvobozovacím verdiktu oba zažalovali švédskou vládu, domáhajíce se odškodnění ve výši 40 milionů švédských korun. Tento soud však prohráli. Oba muži jsou nadále na svobodě.

V případě těchto vražd se objevilo jméno ještě jednoho podezřelého. Byl jím polský řezník Stanislaw Gonerka, který v roce 1974 uškrtil mladou dívku, jejíž tělo poté rozřezal a části těla vložil do pytlů na odpadky. Hlava této dívky nebyla nikdy nalezena. Za tuto vraždu mu byla nařízena léčba v psychiatrickém ústavu, odkud byl propuštěn právě v době, kdy začala série vražd stockholmských prostitutek. Několik kněžek lásky jej dokonce identifikovalo, jako jednoho z klientů, Gonerka navíc neměl na dny vražd žádné alibi. V den, kdy zmizela Catrine de Costaová byl navíc několikrát viděn v ulici Malmskillnadsgatan. Policie se však touto stopou odmítla zabývat. Gonerka nakonec zemřel v roce 1987.

Tento případ nadále rozděluje švédskou společnost. Jedni ho vnímají jako vrchol nespravedlnosti, kdy dvěma brutálním vrahům prošlo několik vražd. Jiní tento případ vnímají jako jedno z největších selhání švédské justice, kdy byli dva nevinní muži obviněni na základě nepodložených důkazů. Těžko říct, na čí straně je pravda. Sám Härm k tomu řekl: "Jsem nevinný, přesto mi tento případ zničil život. Nemohu si najít práci, pro každého jsem jen zrůda, která si zaslouží zemřít".

 

Zdroje: telegraph.co.uk, The Wacky World of Murder

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 19
Celkem: 577883
Měsíc: 45206
Den: 1324