Jdi na obsah Jdi na menu
 


Texarkana Moonlight Murders

article preview

Texarkana Moonlight Murders

(USA)

 

22. února 1946 - Jimmy Hollis (25 let) a jeho přítelkyně Mary Jeanne Lareyová (19 let) navštívili kino v Texarkaně (město ležící na hranici států Texas a Arkansas). Šlo o dvojité rande, společnost jim dělal Jimmův bratr a jeho přítelkyně. Ti po skončení filmu odjeli domů a Jimmy s Mary se rozhodli zajet na opuštěnou cestu kousek za městem, což bylo místo hojně navštěvované zdejšími milenci. Na místo dorazili přibližně ve 23:45. Asi o 10 minut později přistoupil k autu muž s maskou na hlavě (podle všeho šlo o povlak na polštář, s vystřiženými dírami pro oči). Muž přišel ke dveřím pro řidiče a oslepil dvojici baterkou. Jimmy si myslel, že jde o nějaký vtip, ale muž mu řekl: "Já vás nechci zabít, ale musíte dělat, co vám řeknu!" S těmi slovy zamířil na milence pistolí. Následně oběma přikázal, aby dveřmi pro řidiče vystoupili z auta. Muž pak ukázal na Jimmyho a řekl: "Svlíkni si ty zasraný kalhoty!" Když to Jimmy udělal, muž ho pistolí dvakrát udeřil do hlavy. Byly to tak silné rány, že Mary slyšela, jak jejímu příteli praskla lebka. Jimmy se okamžitě skácel na zem a upadl do bezvědomí. Mary sebrala Jimmyho kalhoty a ukazovala muži jeho prázdné kapsy: "Vidíte, my nemáme žádné peníze!" Útočník odvětil: "Lžeš, určitě máš něco v kabelce!" Když mu Mary řekla, že ani tam nemá peníze, muž ji udeřil do obličeje. Pak jen řekl: "Utíkej!" Mary se rozeběhla po cestě k městu a uviděla staré auto zaparkované kousek odtud. Auto však bylo prázdné (šlo zřejmě o auto útočníka). Mary měla na nohou boty na vysokém podpatku, takže netrvalo dlouho a muž ji dohonil. Chytil ji a zeptal se: "Proč utíkáš?" Když mu Mary odpověděla, že to po ní sám chtěl, maskovaný muž zakřičel: "Lžeš!" Znovu ji udeřil. Mary ztratila rovnováhu a spadla. Útočník se na ni vrhl, od pasu dolů ji svlékl a znásilnil ji hlavní pistole. Naštěstí se těsně poté objevila světla blížícího se auta. To útočníka donutilo přestat a vzít nohy na ramena. Mary se rozeběhla vstříc přijíždějícímu autu, to však pokračovalo dál po cestě. Mary tak nezbylo nic jiného, než pokračovat pěšky do města, kde zavolala na policii. Mezitím Jimmy přišel k vědomí a rovněž zavolal na policejní stanici.

Oba mladí lidé byli hospitalizováni v nemocnici. Mary byla propuštěna hned druhý den, Jimmy si v nemocnici pobyl o pár dní víc, ale podařilo se jim přežít. Oba však dali policistům rozdílný popis pachatele. Zatímco Jimmy tvrdil, že útočník byl opálený běloch, Mary uvedla, že pachatel byl černoch. Oba se alespoň shodli na tom, že muž byl vysoký asi 180 cm. Tyto rozpory měly za následek to, že někteří policisté jejich výpovědím nevěřili a měli podezření, že oba milenci pachatele znají a snaží se ho krýt.

24. března 1946 - Na jiném místě za Texarkanou (opět hojně navštěvovaném milenci) byli nalezeni Richard L. Griffin (29 let) a jeho přítelkyně Polly Ann Mooreová (17 let). Jejich těla byla nalezena v Richardově autě. Richard seděl na předním sedadle se střelnou ranou v zadní části hlavy. Měl obrácené kapsy u kabátu, což poukazovalo na to, že vrah jej zřejmě prohledal. Polly ležela na zadním sedadle tváří dolů s roztaženýma nohama. I ona měla prostřelenou hlavu. Podle některých zdrojů byla rovněž znásilněna, i když její tělo bylo oblečené. Krev v okolí auta nasvědčovala tomu, že oba byli zřejmě zastřeleni před autem a jejich těla pak do auta naaranžoval vrah až po jejich smrti.

14. dubna 1946 - Studentka Betty Jo Bookerová (15 let) byla vášnivou saxofonistkou. V noci ze 13. na 14. dubna vystupovala se svou kapelou v klubu pro válečné veterány v Texarkaně. Když okolo 01:30 koncert skončil, vyzvedl ji její kamarád Paul Martin (17 let), který ji měl odvézt domů. To se však nestalo. Asi v 06:30 bylo nalezeno Paulovo tělo ležící na konci North Park Road. Paul měl v těle 4 střelné rány. Vrah jej střelil do zadní části krku, do tváře, do ruky a do hrudi. Okamžitě bylo vyhlášeno pátrání po Betty. Její tělo bylo nalezeno až o 5 hodin později a asi 3 km dál od místa, kde byl nalezen Paul. Ležela na zádech, s jednou rukou v kapse svého kabátu. Betty byla střelena do hrudi a do tváře. I v tomto případě se objevují zprávy, že byla Betty znásilněna, nicméně i tentokrát platí, že její tělo bylo nalezeno oblečené. Paulovo auto pak bylo nalezeno asi 2,5 km od místa nálezu Paulova těla.

Pokud první dvojnásobná vražda obyvatele Texarkany znepokojila, tak teď se města zmocnila opravdová panika. Obzvlášť poté, co policie oznámila, že všechny oběti byly zastřeleny stejnou zbraní a tudíž je jasné, že i stejným pachatelem. Byla vypsána odměna za informace vedoucí k dopadení vraha. Ve městě byl vyhlášen zákaz vycházení a obchody zavíraly o několik hodin dříve, než bylo obvyklé. Lidé ve velkém nakupovali nové dveře, zbraně a psy, v noci zatloukali okna. Někteří lidé si dokonce kladli před vstupní dveře podomácku vyrobené pasti. Tato panika se nakonec rozšířila i do okolních měst a dokonce i do Oklahoma City. Policie byla doslova zahlcena telefonáty od vystrašených lidí, kteří viděli vraha na každém rohu. Vprostřed noci museli policisté vyjíždět k lidem, kteří nahlásili podezřelý šramot na jejich dvorku. Nakonec se vždy ukázalo, že šlo o kočku přehrabující se v popelnicích. Lidé navíc přišli s teorií, že vrah (kterému dala veřejnost přezdívku "Přízrak") byl již dopaden, ale policie ho kryje, protože jde o syna jakéhosi vysoce postaveného politika. Tuto šeptandu museli policisté několikrát vyvracet na tiskových konferencích. Nakonec bylo jasné, že na to místní policie nestačí. Zdejší policisté pracovali na 24hodinové směny a stejně to bylo málo. Dorazily proto posily jak z Arkansasu, tak i z Texasu. Na pomoc byli posláni i Texas Rangers a dokonce dorazilo i několik agentů FBI.

Policie se upnula k faktu, že se nepodařilo nalézt saxofon Betty Bookerové. Rozhodla se proto prověřovat zastavárny, zda se někdo nepokusil prodat saxofon. Několik mužů bylo předvedeno k výslechu (jeden byl kvůli svému podezřelému chování dokonce zadržen na delší dobu), ale tato stopa nikam nevedla. Nakonec byl Bettin saxofon nalezen o půl roku později relativně nedaleko místa, kde bylo nalezeno i její tělo.

3. května 1946 - Asi ve 21:00 si Virgil Starks (37 let) na své farmě asi 16 km od Texarkany udělal pohodlí ve svém křesle v obýváku. Pustil si rádio a jeho manželka Kate (36 let) mu na jeho bolavá záda přiložila vyhřívanou deku. Pak Kate odešla do ložnice. Po chvíli uslyšela zvenku nějaký šramot. Než stačila zjistit, co se venku děje, uslyšela 2 výstřely. Rychle seběhla dolů do obýváku, kde uviděla, jak její manžel stojí u křesla. V tom okamžiku ale Virgil padl nazpět do svého křesla. Kate se k němu rozeběhla a zjistila, že Virgil krvácí z hlavy a nedýchá. Stejně tak si všimla, že okno do obýváku je rozbité. Běžela k telefonu a chtěla zavolat na policii. Než však stihla vytočit číslo, ozvaly se další dva výstřely. Neznámý útočník dvakrát zasáhl i Kate skrz stejné okno, kterým před pár okamžiky zastřelil jejího manžela. Jedna kulka zasáhla Kate do pravé tváře a vyšla ven kousek od levého ucha. Druhá ji zasáhla do spodního rtu, prošla skrz čelist, vyrazila jí několik zubů a zastavila se pod jejím jazykem. Kate padla na kolena, ale podařilo se jí znovu postavit. Chtěla sebrat pistoli, kterou měli schovanou v obýváku, ale byla oslepena vlastní krví. Když navíc uslyšela, že vrah se dobývá do domu, rozhodla se utéct zadním vchodem. K němu se dostala právě včas, protože v tu chvíli už zaslechla, jak se vrah dostal do domu a prochází kuchyní. Kate vyběhla ven a klopýtala k nejbližšímu stavení. Po cestě ztratila velké množství krve, navíc se dusila vlastními vyraženými zuby. Když se nakonec přece jen dostala k sousedům, řekla jen: "Virgil je mrtvý." Pak omdlela. Kate se kupodivu ze svých zranění zotavila, nebyla však schopna policii pachatele popsat, protože jej vůbec neviděla. Uvedla jen, že její manžel slyšel několik nocí před svou smrtí, jak v okolí domu jezdilo auto.

Protože oběti byly tentokrát starší než v případě předešlých útoků a navíc byly napadeny přímo ve svém domě, policie si nebyla jistá, zda šlo o stejného pachatele. Útočník navíc tentokrát nestřílel z pistole, ale z pušky. Pod oknem, skrze které vrah střílel, byla nalezena červeno-černá baterka. V okolí domu bylo nalezeno několik otisků mužských bot a v domě pak několik otisků prstů. Na samotné baterce však žádné otisky prstů nebyly, a tak se policie rozhodla otisknout v novinách fotografii baterky a žádala lidi, aby se na ní obrátili, pokud znají někoho, kdo takovou baterku vlastní. Ani to však k ničemu nevedlo. Odměna za informace vedoucí k dopadení pachatele se mezitím vyšplhala až na 10 000 dolarů.

Policejní psycholog vytvořil profil možného pachatele. Podle něj mělo jít o muže mezi 30 a 50 lety, se sadistickými tendencemi. Dříve neměl větší problémy se zákonem a je bezesporu inteligentní. Moc dobře ví, že policie hlídá místa vyhledávaná milenci, a proto naposledy zaútočil na farmě manželů Starksových. Navenek vede normální život a nikdo jej nepodezírá, že by mohl být "Přízrakem". Nemusí jít nutně o někoho místního, i když zdejší oblast velmi dobře zná. Na závěr uvedl, že jde o velice nebezpečného jedince, kterého přítomnost policejních hlídek nepřinutí přestat vraždit, ale pokud bude zahnán do kouta, klidně s vraždami přestane alespoň na chvíli.

Největší průlom ve vyšetřování policií nastal díky snaze jednoho policejního nováčka, který si všiml zajímavé skutečnosti. V obdobích, kdy byly útoky spáchány, byla vždy nahlášena krádež auta. To pak bylo nalezeno vždy po pár týdnech v některé odlehlé oblasti v okolí města. Těsně po tomto zjištění si jeden z místních obyvatel stěžoval na policii, že jeho podnájemník neplatí nájem. Jeho celé jméno neznal, ale poskytl policii poznávací značku jeho auta. Když ji policisté prověřili, zjistili, že auto s touto poznávací značkou bylo ukradeno těsně před poslední vraždou. Následně se policii podařilo zjistit i jméno tohoto nájemníka. Šlo o bývalého vojáka jménem Youell Swinney. Policisté se proto rozhodli počkat na něj před domem. Když Swinney uviděl strážce zákona, dal se na útěk. Policisté ho však brzy dohonili. Swinney začal prosit: "Nezastřelte mě prosím!" Jeden z policistů odpověděl: "Přece vás nezastřelím kvůli krádeži auta." Na to Swinney odvětil: "Nehrajte si se mnou. Vím, že tady nejste kvůli nějakému autu!" Když byl Swinney posazen do policejního auta, začal vyzvídat: "Co myslíte, že mi udělají? Dostanu křeslo?" Policista odpověděl: "Za krádež auta se trest smrti nedává." Swinney tiše odvětil: "Udělal jsem mnohem horší věci, než tohle."

Když byla Swinneyho manželka Peggy informována, že byl její muž zatčen, vykřikla: "To je za ty vraždy, že?" Kvůli této poznámce byla pozvána k několika výslechům. Během nich Peggy řekla, že ví, že její manžel je "Přízrak". Sdělila policii několik detailů o vraždách, které nebyly otištěny v novinách. Svou výpověď však neustále měnila a protiřečila si. Policie díky tomu začala věřit, že nejen, že o vraždách věděla, ale že Swinneymu dokonce pomáhala. Tomu by odpovídal i otisk ženské boty nalezený kousek od místa nálezu těla Paula Martina. I někteří Swinneyho příbuzní uvedli, že Swinney byl stoprocentně vrahem. V přední kapse Swinneyho košile byla nalezena struska vzniklá při svařování. Stejné byly nalezeny i v dílně pana Starkse, který si přivydělával jako svářeč. Swinney navíc vlastnil stejnou pistoli, jakou byly spáchány první útoky. Před nedávnem ji však neznámo s kým prohrál v kostkách.

Mezitím však Peggy odvolala svou výpověď. Swinneyho otisky prstů se navíc neshodovaly s otisky prstů z domu Starksových. Podle všeho to navíc vypadalo, že v noci dvojnásobné vraždy Betty Bookerové a Paula Martina, byli oba manželé v okolí San Antonia. Kvůli nedostatku důkazů nemohl být Swinney obviněn z vražd v Texarkaně a šel proto před soud jen za krádež auta. Od soudu však odešel s extrémně vysokým trestem (i přesto, že šlo o opakované odsouzení za stejný prohřešek). V roce 1947 byl totiž Swinney odsouzen na doživotí. Na svobodu byl však podmínečně propuštěn v roce 1973. Ať je pravda jakákoliv, je nepopiratelným faktem, že od chvíle jeho zatčení, již k žádné vraždě nedošlo. Drtivá většina policistů byla navíc až do své smrti přesvědčena, že Swinney byl "Přízrak".

V případě "Texarkana Moonlight Murders" bylo zatčeno celkem přes 400 podezřelých osob. Ani to však nevedlo k dopadení a usvědčení pachatele. I tak vzniklo několik dalších teorií o možné identitě vraha.

7. května 1946 bylo na kolejích asi 26 km od Texarkany nalezeno tělo Earla McSpaddena. Přestože bylo prokázáno, že muž byl zavražděn několika bodnými ranami nožem a teprve poté bylo jeho tělo položeno na železniční koleje, veřejnost stejně věřila tomu, že McSpadden byl ve skutečnosti "Přízrak", který již nemohl žít s výčitkami svědomí a skočil raději pod vlak. Jiní zase tvrdí, že McSpadden byl ve skutečnosti další oběť tajemného vraha.

V roce 1948 spáchal sebevraždu student Henry Booker Tennison (18 let). Ve svém dopise na rozloučenou uvedl, že je mimo jiné pachatelem vražd v Texarkaně. Nemohl už déle snášet pocit viny, a proto raději ukončil svůj život. Ani jeho otisky prstů se však neshodovaly s těmi z domu manželů Starksových. Navíc byly později nalezeny jeho další poznámky, které naznačovaly, že spáchal sebevraždu kvůli špatným známkám ve škole.

Na policii se přihlásil i muž, který tvrdil, že si nepamatuje posledních několik měsíců, ale je si jistý, že je vrahem z Texarkany. Podle jedné z teorií měl být vrahem jakýsi uprchlý německý válečný zajatec. Jeden z místních alkoholiků se k vraždám přiznal dokonce opakovaně. Jeden z policistů později vzpomínal: "Bylo to neuvěřitelné, chodil na stanici skoro každý týden s tím, že se chce přiznat. Pokaždé přitom tvrdil něco jiného. Ale museli jsme to prošetřit. Jen jsme tím zbytečně ztráceli čas."

Tato série vražd tak zůstává dodnes neobjasněna. Ospalé město Texarkana se díky tomu proslavilo, místní obyvatelé by však na jaro 1946 raději zapomněli. Na motivy těchto událostí byl natočen film "Děsivý soumrak nad městem" (The Town That Dreaded Sundown), který je na Halloween pravidelně promítán v letním kině přímo v Texarkaně. Jeho promítání se každoročně účastní několik set lidí.

 

Zdroje: wikipedia.org, morbidology.com

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 25
Celkem: 293544
Měsíc: 27440
Den: 999