(Velká Británie, Francie)

Wainewright se narodil v říjnu 1794 v britském Richmondu do poměrně zámožné rodiny. Záhy po svém narození se stal sirotkem. Jeho matka zemřela při porodu a otec jen těsně poté. Wainewright byl proto vychováván nejprve babičkou z matčiny strany, po její smrti pak svým strýcem. Dostalo se mu skvělého vzdělání, jeho soukromým učitelem byl pozdější ředitel greenwichské akademie. V roce 1814 narukoval do jezdeckého regimentu. Jeho vojenská kariéra ovšem trvala pouhý rok. Důvod jeho odchodu z armády je dodnes nejasný. Podle některých zdrojů odešel, protože byl unaven vojenským způsobem života. Jiné zdroje zase tvrdí, že byl propuštěn poté, co u něj byla diagnostikována blíže nespecifikovaná duševní porucha.

13. listopadu 1817 se Wainewright oženil s Elizou Frances Wardovou, která mu později porodila syna Griffithse. Od roku 1819 začal psát články do různých britských magazínů, v čemž ho podporoval jeho dědeček, který byl editorem jednoho z nich. I když byly jeho články poměrně oblíbené a kritikou dobře přijímané, Wainewright se mnohem více proslavil jako malíř. V letech 1821 - 1825 byly dokonce některé jeho práce vystaveny v Královské akademii umění v Londýně.

Svým bohémským způsobem života se Wainewright dostával do čím dál větších finančních problémů. Nepomohlo mu ani to, že po svém dědečkovi zdědil slušnou finanční sumu. Jeho dědeček totiž znal Wainewrightovu rozhazovačnou povahu, a tak před svou smrtí uložil peníze do banky. Wainewright z nich dostával pouze roční rentu 200 liber. Zbylé peníze spravovala Wainewrightova manželka Eliza. 200 liber ročně však nemohlo pokrýt Wainewrightovy dluhy. Ten se proto pokusil padělat manželčin podpis a vybrat z účtu zbývající peníze. Poprvé ho banka odmítla, napodruhé byl již úspěšný a dokonale účet vybílil. Ani to mu však nepomohlo a v roce 1828 jeho dluhy dorostly do takových rozměrů, že se musel i s rodinou přestěhovat ke svému strýci do Londýna. Těsné poté jeho strýc George Griffiths zemřel v šílených bolestech.

I přes nově nabyté dědictví se Wainewrightova finanční situace stávala více a více zoufalou. Rodina se musela znovu přestěhovat, tentokrát k Elizině matce. Ta po několika měsících změnila svou poslední vůli ve prospěch své dcery. Těsně poté náhle zemřela. Ani toto  dědictví však Wainewrightovu situaci nevyřešilo. Naopak, dluhy dále narůstaly. V roce 1830 Wainewright přesvědčil svou švagrovou Helen, aby uzavřela životní pojistku na tehdy astronomickou sumu 16 000 liber. V prosinci téhož roku Helen náhle zemřela. I když její smrt vykazovala známky otravy strychninem, nikdy nebyla provedena pitva, aby mohlo být toto podezření potvrzeno či vyvráceno. Wainewright se poté pokusil vybrat peníze z Heleniny životní pojistky. Byl však odmítnut a ihned poté zmizel do Francie, pravděpodobně ze strachu z případného vyšetřování.

V Calais se seznámil s mladou dívkou, která se stala jeho milenkou. Wainewright nelenil a přesvědčil dívčina otce, aby uzavřel životní pojištění na 3000 liber. Jen těsně poté muž záhadně zemřel a Wainewright vyinkasoval peníze z jeho pojistky. Tentokrát se ovšem dostal do hledáčku policie. Dokonce byl v Calais zatčen poté, co u něj bylo nalezeno větší množství strychninu. Byl obviněn z toho, že otrávil svou švagrovou, strýce, tchýni i otce své milenky. Vyšetřovatelům se však nepodařilo nalézt dostatek důkazů a Wainewright musel být po 6 měsících ve vazbě propuštěn.

V roce 1837 se Wainewright vrátil do Londýna. Velmi brzy byl však znovu zatčen, tentokrát kvůli padělání výplatních šeků. Jeho trest byl poměrně tvrdý. Byl odsouzen k doživotnímu vyhnanství ve Van Diemenově zemi v Austrálii (dnes Tasmánie). Wainewright dorazil k protinožcům 21. listopadu 1837 na lodi Susan. V místní trestanecké kolonii prožil následujících 9 let života. Nejprve pracoval na výstavbě silnic, poté jako ošetřovatel v nemocnici. Ve svém volnu si přivydělával malováním portrétů, z nichž se některé dochovaly dodnes. Během výkonu trestu se měl údajně přiznat k vraždě své švagrové, otázkou však je, zda se tak opravdu stalo nebo jde jen o výmysl některých jeho životopisců.

14. listopadu 1846 byl Thomas Wainewright podmínečně propuštěn. Začal žít v Hobartu, svobody si však dlouho neužil. 17. srpna 1847 totiž zemřel v místní nemocnici poté, co prodělal infarkt. Bylo mu 53 let. Zda byl opravdu sériovým vrahem - travičem, se už asi nikdy nedozvíme.

Zdroje: wikipedia.org, murderpedia.org