Jdi na obsah Jdi na menu
 


Viktor Sajenko a Igor Suprunjuk

article preview

"Dněpropetrovští maniaci"

(Ukrajina)

 

Sajenko i Suprunjuk se narodili v roce 1988 v Dněpropetrovsku do vlivných rodin - Sajenko 1. března (na fotografii vlevo), Suprunjuk 20. dubna (na fotografii vpravo). Sajenkův otec byl známý právník, Suprunjukův otec byl zase zkušební pilot, který se později stal osobním pilotem budoucího ukrajinského prezidenta Leonida Kučmy.

Společně s Alexanderem Hanzhou už na základní škole utvořili nerozlučnou trojici, kterou spojovalo jediné: strach ze šikany. Ve trojici se cítili silnější. Podobně se vypořádali i se strachem z výšek, jímž trpěli Sajenko a Suprunjuk. Podle jejich vlastních výpovědí ho překonali tak, že si společně stoupli na balkonové zábradlí Sajenkova bytu ve 14. patře. Hanzha pro změnu trpěl hematofobií (strach z krve). Sajenko se Suprunjukem okamžitě přispěchali s radou, jak svému kamarádovi pomoci...

Trojice začala odchytávat potulné psy, které poté věšeli na stromy. Následně nebohá zvířata rozpárali, v mnoha případech v momentě, kdy byl pes ještě naživu. Podobným způsobem utýrali i velké množství koček. Z mučení zvířat si pořizovali fotografie, na kterých pózovali vedle zohavených zvířecích těl. Natočili i několik videí. Na jednom z nich je vidět malé bílé kotě, kterému trojice zalepila tlamu lepidlem, aby nebohá kočka nemohla naříkat. Kotě přibili na kříž a do zmítajícího se zvířete poté trénovali střelbu z pistole. Na mnoha fotografiích Sajenko či Suprunjuk hajlují, na dalších je pro změnu zvířecí krví nakreslen hákový kříž. Na jedné fotografii je Suprunjuk zvěčněn s falešným hitlerovským knírkem vyrobeným z kartáčku na zuby. Sám Suprunjuk se vždy chlubil tím, že je narozen ve stejný den jako Adolf Hitler.

Do problémů se zákonem se poprvé dostali, když jim bylo 17 let. Tehdy Suprunjuk zmlátil mladšího chlapce, kterému následně ukradl kolo. To pak prodal Sajenkovi. Oba mladíci byli zatčeni, ale kvůli jejich nízkému věku se vyhnuli trestům.

Po absolvování střední školy začal Sajenko pracovat jako hlídač, zatímco Suprunjuk byl bez zaměstnání. Tedy alespoň oficiálně. Ve skutečnosti si vydělával jako taxikář bez potřebné licence. Zákazníky vozil svým Daewoo Lanos, které mu koupili jeho rodiče. V některých případech však Suprunjuk společně se Sajenkem několik zákazníků přepadl a okradl. Se dvěma přepadeními jim pomáhal i Hanzha, poté se však odmítl dalších akcí účastnit. Rozhodl se v pravý čas, protože to nejhorší mělo teprve přijít...

Sajenkovi se Suprunjukem už nestačilo okrádat zákazníky a mučení zvířat už pro ně nebylo dostatečně vzrušující. Rozhodli se proto zavraždit člověka. Svou první vraždu spáchali 25. června 2007, tedy v době, kdy jim bylo pouhých 19 let.

Jekatěrina Ilčenková (33 let) se toho dne vracela domů od své kamarádky. Když procházela kolem Sajenka se Suprunjukem, druhý jmenovaný se zničehonic otočil a udeřil ženu do hlavy kladivem, které měl předtím ukryté pod košilí. Žena se zapotácela a spadla na zem. Suprunjuk jí poté zasadil velké množství dalších ran, díky čemuž bylo později velmi obtížné oběť vůbec identifikovat.

Další vraždu dvojice spáchala o pouhou hodinu později, kdy nedaleko místa prvního útoku narazila na Romana Tatareviče (35 let), který spal na lavičce. Nebohý muž dopadl stejně jako předchozí oběť. Sajenko se Suprunjukem mu kladivem rozbili hlavu doslova na kaši.

A ani to ještě nebylo vše. O chvíli později dvojice zaútočila na Viktora Perceva (58 let). Tento muž měl však to štěstí, že se mu podařilo utéct. Vyvázl pouze s poraněním hlavy.

28. června následovaly další 2 vraždy. Oběťmi se stali Alexej Kovbasa (69 let) a Valerij Krivospitskij (53 let).

1. července 2007 dvojice udeřila znovu, tentokrát ve městě Novomoskovsk. A i v tomto případě se jednalo hned o 2 oběti: Jevgeniji Griščenkovou (15 let) a Nikolaje Serčuka (56 let).

6. července se Sajenko se Suprunjukem vrátili do Dněpropetrovsku. První obětí se stal bývalý voják Jegor Nechvoloda (21 let), jenž byl napaden, když se večer vracel z baru. Dvojice mu zasadila 15 ran kladivem. Poté mu jeho vrazi nakreslili na čelo svastiku. Téhož večera byla napadena i Jelena Šramová (31 let). Provedení této vraždy bylo téměř totožné, jako v případě první oběti. Suprunjuk na ženu zaútočil v momentě, kdy kolem nich procházela. Poté jí zasadil dalších 7 ran kladivem. Jelena nesla tašku plnou oblečení. Suprunjuk několik kusů oblečení vzal, utřel do nich zakrvácené kladivo a poté tašku odhodil. Do konce dne pak dvojice ještě stačila zavraždil i Valentinu Hanzhovou (51 let).

Hned následujícího dne byli v Podgorodnoje napadeni dva 14letí chlapci - Andrej Sidjuck a Vadim Ljachov. Oba kamarádi toho dne vyrazili na ryby. Po cestě však byli přepadeni Sajenkem a Suprunjukem. Zatímco Andrej byl ubit k smrti kladivem, Vadimovi se podařilo utéct do blízkého lesa, kde svým pronásledovatelům zmizel. Poté okamžitě zamířil na policejní stanici, kde vypověděl, co se stalo jemu a jeho kamarádovi. Následkem toho byl okamžitě zatčen pro podezření z vraždy Andreje Sidjucka. Podle některých zdrojů byl Vadim během výslechů brutálně zbit a celou dobu mu bylo odepíráno právo na advokáta. Vyšetřovatelům však nakonec došlo, že Andrejova vražda souvisí s ostatními útoky z poslední doby, díky čemuž byl Vadim zbaven všech podezření. Teprve poté se jej policisté zeptali na popis pachatelů...

11. července 2007 došlo v Dněpropetrovsku k dalším dvěma vraždám. První obětí se stal Nikolaj Pšeničko (53 let). Druhou oběť se do dnešního dne nepodařilo identifikovat.

12. července spáchala dvojice svou nejznámější vraždu. Nejznámější je proto, že si její průběh natáčeli a následný záznam poté unikl na internet. Obětí se stal Sergej Jacenko (48 let), kterému byl nedávno předtím odstraněn zhoubný nádor. Souboj se zákeřnou chorobou sice vyhrál, lidská zvrácenost jej však připravila o život...

Sergej se toho dne vracel na svém kole z návštěvy svého vnoučete. Když projížděl kolem Sajenka se Suprunjukem, dvojice jej srazila na zem a odtáhla do lesa. Právě zde pak začíná zmíněný videozáznam (i když existuje i delší verze, která ukazuje i samotné napadení oběti). Je patrné, že na videu je pouze Suprunjuk, zatímco Sajenko stojí za kamerou a vše točí. Suprunjuk drží v ruce kladivo zabalené do igelitové tašky. Jím opakovaně bije nebohého Sergeje, který leží na zádech. Suprunjuk poté vytáhne šroubovák a zaboří ho muži do břicha. Šroubovákem poté v otevřené ráně několikrát otočí. Následně své oběti pomalu zaboří šroubovák do oka a opět jím otáčí. Ve videu je slyšet chrapot, který značí, že muž je v tu chvíli stále ještě naživu. Suprunjuk poté šroubovák zaboří do otevřené rány v mužově hlavě, jako by chtěl zkoumat jeho mozek. Teprve poté je Sergej ubit dalšími ranami kladiva. Závěr videa pak ukazuje oba vrahy, kterak se smějí a diskutují o vraždě. Oba se diví, že jejich oběť byla naživu i poté, co jí zabořili šroubovák do mozku. Na videu je vidět i Suprunjukovo auto.

Ani to však vrahům nestačilo a ještě téhož dne zavraždili Reginu Prokopenkovou (85 let).

Hned následující den došlo k dalším dvěma vraždám. Jako první byla zavražděna Nikolaj Marjančikovová. Druhou obětí se stala Valeria Lobačenková. Tato oběť byla v pokročilém stupni těhotenství. Sajenko se Suprunjukem otevřeli její břišní dutinu a vyřízli její nenarozené dítě...

14. července 2007 nasedla Natalja Mamarčuková (45 let) na svůj skútr a vyrazila na menší výlet. Když projížděla po lesní cestě byla napadena dvojicí útočníků. Ti ji srazili na zem, kde ji začali bít kladivem a ocelovou trubkou. Svědky útoku bylo několik místních obyvatel, kteří okamžitě napadené vyrazili na pomoc. Když si blížících se lidí všimli útočníci, nasedli na skútr své obětí a odjeli pryč. Paní Mamarčukové už však nebylo pomoci, tak brutální útok nemohla přežít...

V následujících 2 dnech došlo k dalším 2 vraždám. 15. července byl zavražděn Vladimir Rakovskij (51 let), o den později pak Jurij Pechotin (47 let).

Poslední obětí se měla stát Lidia Mikreniščevová (70 let), která byla napadena během procházky se svými psy. Tato žena sice utrpěla ránu kladivem do hlavy, její psi ji však začali bránit, což útočníky nakonec donutilo k ústupu a posléze k regulérnímu úprku. Paní Mikreniščevová poté poskytla policii popis pachatelů. Ten se dokonale shodoval s popisem poskytnutým Vadimem Ljachovem.

Práce policie byla později terčem silné kritiky, a to zejména proto, že trvalo poměrně dlouho, než našla spojitosti mezi jednotlivými vraždami. S nepochopením se setkalo i rozhodnutí neinformovat veřejnost. Policie nejprve ani nezveřejnila popis pachatelů, který získala od dvou svědků. Když tak konečně učinila, oba pachatelé byli identifikováni hned od několika majitelů zastaváren v Dněpropetrovsku. Vyšetřovatelé už dříve věděli, že některým obětem byly ukradeny jejich cennosti. Teď tedy věděli i to, že se je pachatelé pokoušejí prodávat do zastaváren.

Sajenkovi se Suprunjukem se nakonec stal osudným mobil patřící jedné jejich oběti. 23. července 2007 se Suprunjuk pokusil prodat jej v zastavárně. A to včetně SIM karty. Netušil však, že policie toto telefonní číslo sleduje. Když Suprunjuk nabídl mobil k prodeji, prodavač jej zapnul, aby si ověřil jeho funkčnost. V tu chvíli na místo vyrazila policie. Suprunjuk byl zatčen ještě v obchodě. Spolu s ním byl zatčen i Sajenko, který čekal nedaleko. O něco později byl zatčen i Hanzha, tomu se však ještě předtím podařilo zbavit se několika kradených věcí tím, že je spláchl do odpadu.

Všichni tři se téměř okamžitě doznali. Hanzha se sice vražd neúčastnil, ale přiznal se, že o nich věděl. Suprunjuk později své doznání odvolal s tím, že k němu byl přinucen násilím. Suprunjuk byl nakonec obviněn z 21 vražd, Sajenko z 18 vražd a Hanzha ze 2 ozbrojených loupeží.

V majetku podezřelých se našlo velké množství fotografií, ze kterých je patrné, že často navštěvovali pohřby svých obětí. Na některých fotografiích s úsměvem pózují před hroby zavražděných, na jiných stojí před náhrobky svých obětí a ukazují u nich zdvižený prostředníček. Další fotografie dokumentují ukrutnosti páchané na zvířatech. Vyšetřovatelé také získali několik videozáznamů. Na oblečení obou zadržených byly nalezeny zaschlé stopy krve.

O případ projevila velký zájem média, která ve velkém spekulovala nad motivem obou vrahů. Objevila se teorie, že Sajenko se Suprunjukem chtěli zbohatnout prodejem tzv. snuff filmů. Tedy filmů zachycujících reálné násilí. Jeden z jejich spolužáků poskytl rozhovor pro tisk, ve kterém uvedl, že Suprunjuk byl opravdu v kontaktu s jakýmsi boháčem ze západu, který si u něj objednal 40 podobných filmů. Za jejich dodání sliboval Suprunjukovi velké peníze. Státní žalobce však tuto teorii označil za nesmysl. Koneckonců ani samotní obžalovaní se o ničem podobném nikdy nezmínili.

Samotný soudní proces byl zahájen v červnu 2008. Do čela obhajoby se postavil Sajenkův otec. Obhajoba se opírala zejména o to, že na videích ve skutečnosti nejsou obžalovaní. Obhajoba zpochybňovala i získání těchto záznamů, ke kterému mělo podle Sajenkova otce dojít nelegální cestou. Sajenko starší také tvrdil, že skutečnými pachateli jsou děti velmi mocných rodičů. Mělo se jednat o 2 mladíky a jednu dívku. Díky jejich prominentnímu postavení však nemohli být obviněni a tak Sajenko se Suprunjukem posloužili jako obětní beránci. Sajenko starší později pro změnu tvrdil, že jeho syn byl ovládán Suprunjukem, ze kterého měl údajně velký strach.

U soudu byl rovněž promítán záznam vraždy Sergeje Jacenka. Sajenko se Suprunjukem i po jeho zhlédnutí zarputile popírali, že jsou ve videu opravdu oni. Soudce na to reagoval slovy: "Vy máte problémy s očima? Každý, kdo není slepý, vás na tom videu musel poznat!" Sajenko starší poté začal tvrdit, že s videem bylo manipulováno a bylo upraveno tak, aby na něm byl jeho syn a jeho kamarád. K soudu byl proto přizván expert na editaci filmů a videí, který jednoznačně potvrdil, že s inkriminovaným videem nebylo žádným způsobem manipulováno.

Promítnutí videa zachycující vraždu Sergeje Jacenka vyvolalo v soudní síni zděšení. V prosinci 2008 se toto video znovu postaralo o rozruch, když se začalo volně šířit po internetu.

11. února 2009 byly vyneseny následující rozsudky: Suprunjuk byl za 21 vražd odsouzen na doživotí, Sajenko za 18 vražd rovněž na doživotí a Hanzha byl za 2 ozbrojené loupeže odsouzen k 15 letům vězení. Sajenko se Suprunjukem se na místě odvolali.

Sajenko starší poté na tiskové konferenci zopakoval, že jeho syn byl použit jako obětní beránek. Dodal také, že jeho syn byl policisty brutálně mučen, když byl přinucen inhalovat cigaretový kouř. 24. listopadu 2009 ukrajinský odvolací soud potvrdil původní rozsudky.

Viktor Sajenko a Igor Suprunjuk jsou tak nadále ve výkonu svých trestů. Alexander Hanzha byl v dubnu 2019 podmínečně propuštěn. V současné době je ženatý a má dvě děti.

Na závěr ještě dodám, že případem "Dněpropetrovských maniaků" se údajně inspirovala dvojice ruských sériových vrahů Arťom Anufrijev a Nikita Lytkin. Ti v Irkutsku zavraždili a následně zohavili 6 žen. Jednu z vražd si také natočili. Dopadeni byli v roce 2011. Anufrijev byl odsouzen na doživotí, Lytkin od soudu odešel s trestem 24 let vězení.

 

Zdroje: wikipedia.org, criminalminds.fandom.com

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 2
Celkem: 760289
Měsíc: 11104
Den: 237