Jdi na obsah Jdi na menu
 


Volodymyr Kondratěnko a Vladyslav Volkovič

article preview

"Noční vrazi"

(Ukrajina)

 

Volodymyr Kondratěnko (na fotografii vpravo) se narodil v roce 1967 v Kyjevě v tehdejším SSSR. Až do začátku jeho školní docházky byl vzorným dítětem. Byl sice dobrým studentem, ale jeho otec jej pokaždé brutálně zbil, když přinesl ze školy horší známku než 1. Nebylo ničím výjimečným, že Kondratěnko, ze strachu před dalším výpraskem, na kolenou se slzami v očích prosil své učitele, aby mu dali lepší známku. Postupem času se z něj stalo plaché a uzavřené dítě.

Po absolvování základní školy jej otec donutil, aby začal studovat architekturu. Kondratěnko však studium ukončil už po prvním semestru a vstoupil do armády. To rozhodně nebylo šťastné rozhodnutí, protože plachý Kondratěnko byl pro mazáky snadnou kořistí a stal se terčem jejich neřízené šikany. Kondratěnko se už během výcviku několikrát zranil, utrpěl například otřes mozku poté, co spadl z tanku. Díky tomu byl, po absolvování základního výcviku, z armády propuštěn. Když přišel domů a řekl, že byl propuštěn, otec jej opět brutálně zbil.

Kondratěnko se chtěl původně vrátit ke studiu, prodělal však těžký případ žloutenky. Toto onemocnění jej poznamenalo nadosmrti, protože mu trvale znetvořilo obličej. Kondratěnko se za svůj vzhled tak styděl, že několik měsíců odmítal opustit byt svých rodičů. Jeho otec na to zareagoval tím, že nechal Kondratěnka zavřít do psychiatrického ústavu.

Po propuštění z psychiatrie nebyl Kondratěnko schopen najít si práci. Zároveň si však uvědomoval, že se potřebuje odstěhovat, protože konflikty s jeho otcem se neustále stupňovaly. Neměl však dostatek peněz, aby si mohl dovolit vlastní byt.

Vladyslav Volkovič (na fotografii vlevo) se rovněž narodil v roce 1967 v Kyjevě. Jeho dětství a dospívání nebylo nijak výjimečné, tedy až na to, že Volkovič pocházel z velmi chudých poměrů. Možná i díky tomu byl posedlý touhou po penězích. Na druhou stranu však zarputile odmítal pracovat.

Není známo, kdy se tato dvojice dala dohromady, jisté je ale to, že si oba velmi dobře rozuměli. Oba toužili po penězích a celé hodiny dokázali mluvit o tom, jakým způsobem by si je mohli vydělat. Nakonec seznali, že nejjednodušším způsobem, jak přijít k penězům, je stát se nájemnými vrahy. Jeden z nich to shrnul slovy: "Něco jako morálka v tomto světě neexistuje. A i kdyby existovala, auto si za ni nekoupíte."

Problém byl v tom, že ani jeden z nich netušil, jak se stát nájemným vrahem. Rozhodli se tedy, že mezitím budou trénovat. Jako jejich "tréninkové cíle" jim posloužili bezdomovci. Oba vrazi věděli, že jejich zmizení nikdo nenahlásí a policie jejich vraždy dost možná ani nebude řešit. Není známo, kolik bezdomovců zavraždili, všeobecně se ale udává, že jich bylo minimálně 5. Některé jejich oběti byly zastřeleny sportovní puškou ráže .22, jiné byly ubodány nožem či ubity k smrti.

Tyto vraždy však dvojici nepřinesly žádný zisk. Rozhodli se tedy, že jejich dalším cílem budou řidiči automobilů. Podle jejich úvahy totiž platilo, že člověk, který si může dovolit auto, musí být bohatý. I zde chybí přesný údaj o počtu obětí (údajně jich bylo minimálně 7), ale ani tyto vraždy jim kýžené bohatství nepřinesly. Jejich oběti měly u sebe jen pár drobných a jejich auta se těžko prodávala. Navíc byl prodej auta velmi riskantní.

Jejich modus operandi bylo poměrně jednoduché. Volkovič stopoval a ochotným řidičům řekl, že potřebuje zavézt za přítelem, který má pro něj jakýsi balíček. Na určeném místě byl připraven Kondratěnko, který opravdu držel v ruce velkou krabici. V té měl připravenou pušku. Když auto s Volkovičem dorazilo na místo, Kondratěnko zahájil střelbu. Aby měla dvojice jistotu, že je jejich oběť mrtvá, Volkovič sedící na zadním sedadle ještě bodl muže nožem.

Finanční zisk z těchto vražd byl sice minimální, dvojice však zjistila, že vraždění lidí je vlastně velmi vzrušující. Rozhodli se proto, že spáchají několik vražd jen pro zábavu.

18. června 1996 bylo nedaleko vlakového nádraží v Kyjevě nalezeno tělo továrního dělníka Jevgenije Osečkina (44 let). Muž byl zastřelen puškou ráže .22 a navíc utrpěl několik bodných poranění.

O 2 týdny později byl zavražděn lékař Olexandr Jegorov, který byl zastřelen přímo za volantem svého auta. Na policii se obrátilo několik svědků, kteří popsali střelce jako asi 30letého muže.

O pouhou hodinu později bylo nalezeno další mužské tělo. I tentokrát byla oběť zastřelena puškou ráže .22. V jejím těle bylo později nalezeno i několik bodných poranění. Také v tomto případě se našlo několik svědků, kteří uvedli, že nedaleko místa činu viděli podezřelého třicátníka.

Další obětí se stal Olexandr Špak. Ten poslední večer svého života strávil na narozeninovém večírku. Během něj se dostal do sporu se dvěma neznámými muži, kteří na večírek nebyli pozváni. Protože Olexandr byl toho večera posilněn alkoholem, vyzval oba muže, aby s ním šli ven. To bylo naposled, kdy byl Olexandr viděn naživu. O několik hodin později bylo nalezeno jen jeho mrtvé tělo. Mnoho účastníků narozeninového večírku poskytlo policii popis obou mužů. Olexandrova přítelkyně také uvedla, že jeden z nich se představil jako Volodymyr.

4. září 1996 byl přímo na ulici zastřelen a pobodán další muž. Expertíza odhalila, že muž byl zastřelen stejnou zbraní jako předchozí oběti. Identita tohoto muže je dodnes neznámá.

28. září 1996 asi ve 22:30 došlo k další vraždě. Obětí se stal Petr Gromov (35 - 40 let), který byl zastřelen za volantem svého auta. Ani tentokrát nechybělo několik bodných poranění. Několik svědků dokázalo popsat útok. Podle jejich svědectví byli vrazi dva. Poté, co byl muž mrtev, vyhodili jeho tělo na silnici a snažili se ujet s jeho autem. Ujeli však jen několik desítek metrů, poté vystoupili a utekli pryč. Důvodem zřejmě bylo to, že auto mělo prostřelené přední sklo, což by mohlo přitáhnout nežádoucí pozornost.

Těsně po této vraždě se na policii obrátila jedna žena, která tvrdila, že zná muže odpovídajícího popisu jednoho z pachatelů. Tento muž se podle ní jmenuje Volodymyr a žije ve stejné ulic jako ona. Policisté se rozhodli, že tajemného Volodymyra navštíví. Když však chtěli zaklepat na dveře jeho bytu, zjistili, že dveře nejsou zavřené. Rozhodli se, že vstoupí dovnitř. Téměř okamžitě narazili na další mrtvé tělo. Oběť byla identifikována jako Olexandr Bykov. Nikoho nepřekvapilo, že muž byl zastřelen a pobodán.

Od tohoto momentu byl dům neustále sledován policií. Toto rozhodnutí málem přineslo své ovoce. Už o 3 dny později si hlídkující policisté všimli muže, který dokonale odpovídal popisu jednoho z pachatelů. Muž si však policistů všiml a dal se na útěk. Vběhl na nedalekou tržnici, kde se mu podařilo zmizet v davu.

Zoufalí vyšetřovatelé se rozhodli znovu důkladně prozkoumat fotografie pořízené v bytě podezřelého. Jeden z nich si všiml něčeho, čemu ostatní ani nemohli uvěřit. Na některých fotografiích byl totiž zachycen muž, který se nabídl, že pomůže policii zajistit místo činu. Tento muž přesně odpovídal popisu jednoho z pachatelů. Dokonce uvedl i své jméno: Volodymyr Kondratěnko. Svou adresu však neuvedl.

Policie zvýšila dozor v okolí míst, kde byla nalezena těla. Jedna z hlídek nakonec narazila na muže zachyceného na policejních fotografiích. Bezcílně bloumal po ulicích ve společnosti dalšího muže, jenž odpovídal popisu druhého pachatele. Oba muži byli okamžitě zatčeni. Druhý muž se identifikoval jako Vladyslav Volkovič.

Oba zadržení se okamžitě přiznali, že spáchali více než 20 vražd. Uvedli také, že plánovali vyloupit jakési skladiště. Za tímto účelem ukradli auto, kterým měli po loupeži odjet do bezpečí. Večer před svým zatčením pořádali večírek, na kterém se opili. Seznámili se s jednou mladou ženou, kterou pozvali na projížďku ukradeným autem. Během jízdy pak ženu zavraždili. Jednalo se o jejich jedinou ženskou oběť. Oba zadržení však tvrdili, že tato vražda byla nešťastná náhoda. Z jejich výpovědí bylo také patrné, že to byl jejich jediný čin, kterého opravdu litovali. A ostatní oběti? Volkovič o nich mluvil takto: "Nic pro mě neznamenají. Nejsou to lidé, jen položky v seznamu. Ale díky tomu, že jsem je zabil, jsem se cítil jako nadčlověk. A s každou vraždou se ten pocit umocňoval. Bylo to jako droga!"

Kondratěnko také vysvětlil, proč se přihlásil jako dobrovolník při zajišťování místa nálezu těla Olexandra Bykova. Kondratěnko měl totiž poměr s Bykovovou ženou a touto vraždou se chtěl zbavit soka v lásce. Poté nabídl svou pomoc policii, protože doufal, že tím udělá dojem na svou milenku. Chtěl jí ukázat, že mu záleží na tom, aby byl dopaden vrah jejího manžela.

Kondratěnko s Volkovičem uvedli, že měli dva komplice - Andreje Tymošyna a Sergeje Treťjačenka. I tito muži byli záhy zatčeni. Zatímco Tymošyn byl obviněn z účasti na jedné z vražd, Treťjačenko čelil obvinění z účasti na několika krádežích aut a jejich následném prodeji. Kondratěnko s Volkovičem byli nakonec obviněni ze spáchání 16 vražd.

Volodymyr Kondratěnko se soudu nedožil. 31. května 1997 se předávkoval svými léky na předpis a zemřel ve své cele. Bylo mu 30 let.

Volkovič poté změnil svou výpověď a začal tvrdit, že jediným vrahem byl právě Kondratěnko a on mu jen pomáhal. Soud ani porotu však nepřesvědčil. V srpnu 2000 byl Volkovič uznán vinným ze spáchání 16 vražd, načež byl odsouzen k doživotnímu trestu. Ve výkonu trestu je dodnes. Není známo, jaké rozsudky padly v případech Tymošyna a Treťjačenka.

 

Zdroje: wikipedia.org

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 51
Celkem: 688049
Měsíc: 39216
Den: 1649