(Německo)

V 60. letech zmizely tři děti ve městě Pirmasens ve spolkové zemi Porýní-Falc. Podle policie se staly oběťmi sériového vraha, i když se jejich těla nikdy nenašla. 25. listopadu 1960 se ztratil žák základní školy Walter Borschat (9 let). 17. ledna 1964 se nevrátil ze školy Klaus-Dieter Stark (9 let). A nakonec 8. září 1967 se nevrátila z procházky po okolí Eveline Lübbertová (10 let). Všechny děti zmizely téměř ze stejného místa a ke všem zmizením došlo v pátek odpoledne. To policii vedlo k tomu, že za zmizeními těchto dětí stojí stejný pachatel. Vyšetřování však nakonec k žádnému konkrétnímu viníkovi nevedlo, a tak byl případ uzavřen.

To se změnilo v červnu 1973, kdy nově jmenovaný šéf místní policie případ znovu otevřel. Byl vypracován podrobný profil možného pachatele. Podle něj byl pachatelem inteligentní muž ve věku 15 - 45 let, který bydlel ve městě či jeho okolí. Rovněž nemohl mít alibi na dny vražd, nemohl tedy být v té době v práci, ve výkonu trestu nebo se léčit v nemocnici. Všechny oběti musel znát již z dřívějška a rozhodně mu nemohlo chybět charisma. To je jen krátký výčet z profilu muže, který ve spisu nesl označení pan X. Bylo zkontrolováno několik francouzských a amerických vojáků, kteří v té době sloužili v oblasti, stejně tak police prošetřovala francouzské dělníky, kteří do města dojížděli za prací. Jejich vyloučením z řad podezřelých se policistům potvrdila domněnka, že hledají místního muže. Porovnáním základních dat policisté zjistili, že hrubému popisu pachatele odpovídá zhruba 7000 mužů.

Při pečlivějším porovnání se ovšem tento seznam zúžil už jen na 30 jmen a později dokonce jen na 15 jmen. Ti byli pozváni k prvním výslechům a po nich už zůstali pouze dva podezřelí. Prvním byl jakýsi promítač v místním kině. Ten však byl schopen doložit věrohodné alibi na dny, kdy děti zmizely. Zůstal tak poslední podezřelý - Günter Justus (42 let), rodák z Pirmasens. Kdysi studoval filozofii a psychologii, nakonec však odešel do lesů v okolí města, kde žil jako hippie a živil se bobulemi a kořeny. Jen občas si přišel přivydělat do města jako pomocný dělník na stavbě. Justus byl ve svém okolí považován za neškodného podivína, lidé ho dokonce měli rádi, protože měl hezký vztah k místním dětem, kterým pomáhal s domácími úkoly nebo jim vyprávěl historky u táboráku. Postupně však vyšlo najevo, že se v roce 1954 léčil se schizofrenií. Všechny ze zmizelých dětí velmi dobře znal a s některými byl viděn i v den jejich zmizení. Při výsleších si Justus odporoval, nedokázal vypovídal souvisle a celkově působil velice zmateným dojmem. Policie se rovněž odhodlala k malé lsti, kdy mu do výslechové místnosti přinesli falešné vydání místních novin, kde byla fotografie dětské kosti, která byla údajně nalezena kousek od Justusova provizorního přístřešku. Když tuto fotku Justus uviděl, znatelně znervózněl a okamžitě požádal o přestávku. Od té doby byly jeho výpovědi ještě zmatenější. Nikdy však vinu nepřiznal. Vyšetřovatelé ho také vzali na malou procházku po lese za městem. Při té příležitosti navštívili i jeho dřívější úkryt. Na to Justus reagoval slovy: "Tam žádná mrtvola není."

Místo do vazby byl Justus poslán do psychiatrické léčebny, kde čekal na zahájení soudního procesu. Během soudu Justus nadále trval na své nevinně. Soudce uvedl, že ho nemůže odsoudit pouze na základě toho, že odpovídá profilu možného pachatele a v roce 1976 zbavil Güntera Justuse všech obvinění. Okamžitě poté byl Justus propuštěn na svobodu. Lidé v soudní síní na tento verdikt reagovali potleskem, protože drtivá většina z nich měla Justuse ráda.

Od té doby se již žádný nový důkaz nalézt nepodařilo a případ zůstává nadále nevyřešený. Policie stále trvá na tom, že všechny tři děti unesl stejný pachatel. Dále uvedla, že je téměř vyloučeno, že by některé z dětí bylo ještě naživu.

Zdroje: wikipedia.org, spiegel.de