Jdi na obsah Jdi na menu
 


Earle Leonard Nelson

article preview

"Gorilí muž"

(USA, Kanada)

 

Životopis

Narodil se 12. května 1897 v San Franciscu jako Earle Leonard Ferral. Jeho otec byl Španěl, matka byla velmi mladá Angličanka (některé zdroje uvádějí, že jí nebylo ani 18 let). Své rodiče však velmi záhy ztratil. Když mu bylo 9 měsíců jeho matka zemřela na syfilis, kterým se nakazila od Nelsonova otce. Ten zemřel o pouhých 6 měsíců později, rovněž na následky této pohlavní nemoci. Nelson byl poté poslán na výchovu k Jennie Nelsonové, babičce z matčiny strany. Tato silně nábožensky založená žena jej nakonec adoptovala. Jennie v té době vychovávala 2 vlastní děti, které byly o 10 a 8 let starší než Nelson. Ten je nejprve bral jako své sourozence, i když to ve skutečnosti byli jeho strýc a teta.

Jennie Nelsonová brzy poznala, že Earle je jiný než ostatní děti. V jednu chvíli byl hyperaktivní, o chvíli později se však stáhl do sebe a propadl melancholii. Navíc odmítal jakoukoliv formu hygieny. Podivné byly i jeho stolovací návyky. Nelson si vždy jídlo smíchal s obrovským množstvím olivového oleje. Poté se sklonil a vytvořenou kaši hlasitě srkal. To byl také důvod, proč Nelsonova babička přestala zvát hosty na oběd či večeři.

Nelson se rovněž velice často vracel ze školy v jiném oblečení, než ve kterém ráno odešel. Jeho babička později vzpomínala, že jej ráno čistě ustrojila a Nelson se po škole vrátil v roztrhaném a páchnoucím oblečení, které navíc ani nebylo jeho. Nelson se stal kvůli svému podivnému chování terčem posměchu svých vrstevníků, u nichž si vysloužil přezdívku "Zvíře". Jeho tehdejší spolužáci jej později popisovali jako odtažitého samotáře, který však byl značně výbušný a násilný. Jeho podivínské chování bylo také příčinou toho, že byl v 7 letech vyloučen ze základní školy. Nelson byl už jako dítě posedlý Biblí, jejím čtením dokázal strávit celé hodiny.

Asi v 10 letech byl Nelson během jízdy na kole sražen tramvají. Při nehodě utrpěl poranění hlavy, díky kterému byl následujících 6 dní v bezvědomí. Po 2 týdnech byl nakonec z nemocnice propuštěn. Po této nehodě se jeho chování ještě zhoršilo. Začal mluvit s neviditelnými lidmi, velice často citoval pasáže z Bible a několik žen jej přistihlo, jak je šmíruje při převlékání. Občas chodil celé dny po rukou. Nelsona také velice často bolela hlava a začal trpět výpadky paměti.

Když mu bylo 14 let, jeho babička zemřela. Nelsonovu výchovu poté převzala jeho o 10 let starší teta Lillian a její manžel. Nelson nebyl schopen najít si stálou práci. Dílem díky svému podivnému chování, dílem díky své v podstatě nulové pracovní morálce. Nebyl schopen splnit ani sebejednodušší úkol, většinu pracovního dne strávil bezcílným potulováním se mimo pracoviště. Do dospělosti si přenesl i svou oblibu v podivném vyměňování oblečení. Lillian později vzpomínala, jak jednoho dne odešel v pracovním oblečení a večer se vrátil v roztrhané námořnické uniformě. Kvůli neschopnosti udržet si zaměstnání, začal Nelson krást.

V dospívání se u Nelsona projevují jeho téměř neukojitelné sexuální pudy. Stává se závislým na masturbaci a už od svých 15 let začíná využívat služeb místních prostitutek. Od nich se nakazil syfilidou. Stal se z něj také alkoholik. Při nejedné příležitosti vyrazil na večírek a vrátil se až za několik dní. Po fyzické stránce vyrostl ve statného mladíka. Čas od času bavil svou rodinu tím, že za pomoci svých zubů zvedal různé těžké předměty.

Na jaře 1915 se porpvé dostal do potíží se zákonem, když se vloupal do jakési chaty. Nelson se domníval, že je stavení opuštěné, o to větší bylo jeho překvapení, když na odchodu doslova vrazil do jeho majitele. Podařilo se mu sice utéct do lesa, ale ještě téhož dne byl zatčen a obviněn z vloupání. Za něj byl nakonec odsouzen ke 2 letům vězení.

Po svém propuštění se Nelson přihlásil do armády. Toužil vydobýt si slávu ve "Velké válce". Opět však doplatil na svou nulovou kázeň. Když byl jednoho dne postaven na stráž, jednoduše se sebral a odešel pryč. Jako čerstvý dezertér se přesunul do Salt Lake City. Zde však dlouho nevydržel, protože se opět rozhodl vstoupit do armády. Tentokrát zkusil své štěstí u námořnictva. Při náboru uvedl falešné jméno. Pouhý měsíc po nástupu však opět dezertoval.

To se poté ještě několikrát opakovalo, až se Nelson nakonec vrátil k námořnictvu. Odmítal však pracovat a místo toho celé dny četl Bibli a varoval ostatní vojáky před blížící se apokalypsou. Jeho nadřízení jej proto nechali umístit do psychiatrické léčebny v Napa.

Během vstupního vyšetření Nelson uvedl, že vidí levitující hlavy a slyší podivné hlasy, které ho nabádají k sebevraždě. Rovněž řekl, že je pevně přesvědčen o tom, že se ho jeho okolí pokouší otrávit. Vyšetřující psychiatr zprávu uzavřel takto: "Pacient není násilný ani agresivní. Nezdá se, že by byl hrozbou pro sebe nebo své okolí." Nelson během pobytu v léčebně trpěl opakovanými bolestmi hlavy. Ty byly tak silné, že několikrát omdlel.

Nelsonovi se podařilo dvakrát utéct. Díky tomu si mezi personálem vysloužil přezdívku "Houdini". Když se mu podařilo utéct potřetí, armáda i vedení léčebny sáhly k nepochopitelnému řešení, které by se dalo popsat následující větou: "Proč ho chytat, když tu nechce být?" Armáda Nelsona oficiálně propustila a lékaři jej uznali za vyléčeného. Tím posvětili jeho pobyt na svobodě.

Nelson se vrátil ke své tetě Lillian, která mu našla práci hlídače v "Nemocnici Panny Marie". Zde se 22letý Nelson seznámil s 60letou Mary Martinovou, do které se bláznivě zamiloval. Většina odborníků se kloní k názoru, že Mary Nelsonovi připomínala jeho babičku (ostatně i Nelsonovy oběti byly ve většině případů starší ženy).

Netrvalo dlouho a dvojice se zasnoubila. Svatba se konala už v srpnu 1919. Manželství však bylo jiné, než si Mary představovala. Nelson ji zpočátku nutil, aby hrála roli despotické ženy-matky. On sám se pak situoval do role neposlušného dítěte. Dokonce si z manželčiných šatů ušil dětské oblečení. Do manželství si rovněž přenesl svůj odpor k osobní hygieně a neukojitelný sexuální pud. Pokud jej Mary odmítla, Nelson chodil celou noc po bytě, zuřivě masturboval a mluvil s neviditelnými lidmi.

Postupem času se z Nelsona stal chorobný žárlivec, který dokázal ztropit scénu kvůli tomu, že Mary prohodila pár slov se svým bratrem. Pokud se situace opravdu vyhrotila, Nelson začal bít neexistující lidi, které častoval těmi nejhoršími urážkami. Mary však nikdy neublížil.

Začaly se zhoršovat i jeho bolesti hlavy. Kvůli nim jednou spadl ze žebříku, udeřil se do hlavy a zůstal ležet v bezvědomí. Byl sice převezen do nemocnice, odtud ale po 2 dnech utekl. Když byl následně propuštěn ze zaměstnání, oznámil Mary, že se odstěhují. Jeho manželka mu na to odvětila, že pokud chce, může jít. Ona však zůstane. Nelson poté opravdu odešel, ale o 2 dny později se vrátil a žádal Mary, aby jej vzala zpět. Ta jej však odmítla.

19. května 1921 Nelson zaklepal na dveře domu rodiny Summersových na Pacific Avenue v San Franciscu. Představil se jako opravář, který přišel vyřešit únik plynu. Když byl vpuštěn do domu, požádal o přístup do sklepa. Když sešel po schůdcích do sklepa, narazil na 12letou Mary Summersovou, která si zde hrála. Téměř okamžitě se na dívku vrhl a pokusil se ji uškrtit. Mary se však urputně bránila, podařilo se jí na chvíli uvolnit a začít křičet o pomoc. Zoufalé volání uslyšel její starší bratr Charles, který se okamžitě rozeběhl do sklepa. Asi v polovině schodů narazil na Nelsona. Ten Charlese odstrčil a následně vyběhl ven ze dveří. Charles jej však před domem dostihl a mezi oběma muži došlo ke rvačce, během které Nelson svému soupeři uštědřil takovou ránu, že Charles upadl do bezvědomí. Nelsonovi se poté podařilo zmizet.

O incidentu byla informována policie, která okamžitě začala po útočníkovi pátrat. Nelsona se nakonec podařilo zadržet pouhé 2 hodiny po napadení malé Mary. Policie jej zatkla, když cestoval tramvají. Nelson byl umístěn do vazby, kde si hned během první noci vytrhal obočí a nehty na rukou. Když byl ošetřen, zbytek noci děsil ostatní vězně svým šíleným řevem. Když dozorci přiběhli k jeho cele, Nelson jim oznámil, že ze zdí vystupují tváře, které jej chtějí zabít.

Hned druhý den byl Nelson převezen do nemocnice, kde jej navštívila i jeho manželka, které oznámil, že musí okamžitě pryč, protože je sledován lidmi vylézajícími ze zdí. Lékaři konstatovali, že Nelson je násilná osobnost, která je nebezpečná sobě i ostatním. Soud jej proto znovu umístil do psychiatrické léčebny v Napa.

Nelson byl diagnostikován jako psychopatická osobnost a kvůli předešlým zkušenostem mu nebylo dovoleno pohybovat se po areálu bez dozoru. Nelson se sice i tak dvakrát pokusil o útěk, tentokrát však neuspěl. Lékaři začali s léčbou Nelsonovy syfilidy, díky čemuž se jeho stav začal lepšit. Byl schopen plnit jednoduché úkoly a dokázal vést plynulou konverzaci. Na základě těchto zlepšení mu bylo přece jen umožněno pohybovat se po areálu bez dozoru.

Postupem času se však Nelsonův stav začal opět zhoršovat. Odmítal jakoukoliv léčbu a občas upadal do stavů naprosté letargie. 2. listopadu 1923 se Nelsonovi na třetí pokus podařilo utéct. Uprostřed noci zaklepal na okno své tety Lilliany, kterou tím k smrti vyděsil. Lilliana dala Nelsonovi manželovo oblečení a podařilo se jí přemluvit ho, aby odešel. Později uvedla, že měla velký strach: "Vypadal strašně. Ve tváři měl naprosto nepřítomný výraz a jeho zorničky byly úplně černé. Tak jsem ho v životě neviděla." Ihned poté, co Nelson odešel, zavolala Lilliana na policii.

Po 2 dnech pátrání byl Nelson zadržen, když se bezcílně potuloval ulicemi San Francisca. Opět byl umístěn do léčebny v Napa, kde strávil následujících 16 měsíců. Lékařské záznamy z této doby záhadně zmizely, takže není jisté, zda se jeho stav zlepšil, či nikoliv. Jisté je však to, že 19. května 1925 byl Nelson propuštěn jako vyléčený.

Po svém propuštění se Nelsonovi podařilo přesvědčit Mary, aby se k němu vrátila. Po několika málo týdnech jej však manželka definitivně opustila a odstěhovala se z města.

 

Série vražd

Nelson své oběti vyhledával v novinových inzerátech. Zaměřil se na ženy, které nabízely pokoj k pronájmu nebo na majitelky různých penzionů. Poté předstíral, že má zájem o pronajmutí pokoje. Na své oběti, zejména starší ženy, udělal dojem svým jemným vyjadřováním a častým citováním Bible. Když jej poté ženy pustily do domů, aby mu ukázaly volný pokoj, Nelson na ně zaútočil.

20. února 1926 - Nelson zaklepal na dveře penzionu v Pierce Street v San Franciscu. Otevřela mu jeho majitelka, 60letá Clara Newmanová. Nelson se představil jako Roger Wilson a řekl paní Newmanové, že by si chtěl pronajmout pokoj. Když jej žena pustila dovnitř a začala mu ukazovat volný pokoj, Nelson se na ni vrhl a holýma rukama ji uškrtil. Poté znásilnil její mrtvé tělo. Když byl na odchodu, narazil na chodbě na synovce paní Newmanové. Ten se jej zeptal: "Mohu Vám nějak pomoci?" Nelson odpověděl: "Vyřiďte paní Newmanové, že se za hodinu vrátím a pronajmu si  pokoj." Pak Nelson odešel. Tělo paní Newmanové, se sukní vyhrnutou až k pasu, bylo nalezeno o několik hodin později v jednom z volných pokojů.

2. března 1926 - Druhou obětí se stala správkyně penzionu v San Jose jménem Laura Bealeová (63 let). Její tělo bylo rovněž nalezeno v jednom z volných pokojů. Paní Bealeová byla od pasu dolů nahá a byla uškrcena páskem od svého županu. Ten byl utažen tak silně, že se ženě zařízl do krku. I tato oběť byla posmrtně znásilněna. Několik svědků uvedlo, že v okolí penzionu viděli jakéhosi neznámého  mohutného muže s velkýma rukama. Díky tomu se vrahovi začalo přezdívat "Gorilí muž" nebo "Vrah gorila".

10. června 1926 - Nelson se vrátil do San Francisca, kde si vyhlédl svou příští oběť. Stala se jí Lillian Maryová (63 let), která se rozhodla pronajmout pokoj ve svém domě. Její tělo bylo nalezeno právě v tomto pokoji. Ležela na posteli se sukní vykasanou až k pasu. Vrah ji uškrtil holýma rukama, načež ji posmrtně znásilnil. Pak vedle ženiny hlavy položil její klobouček. Následně pečlivě složil ženin kabát a položil jej mezi její roztažené nohy.

Po této vraždě policie vydala následující upozornění: "Žádáme ženy, aby nevpouštěly domů neznámé muže. V případě, že máte pokoj k pronájmu, v žádném případě jej potenciálnímu zájemci neukazujte, když jste doma samotné. Pokud je to nezbytně nutné, obraťte se na policistu, aby Vám při prohlídce asistoval." Toto varování však bylo určeno zejména pro San Francisco a jeho nejbližší okolí...

24. června 1926 - Nelson tentokrát udeřil v Santa Barbaře, kde zavraždil majitelku penzionu jménem Ollie Russellová (53 let). Tělo oběti bylo nalezeno na posteli v jednom z volných pokojů. Paní Russellová byla uškrcena provazem, který se hluboce zaryl do jejího krku. Z rány vytryskla krev, která zanechala stopy jak na rámu postele, tak i na dveřích od pokoje. I tato žena byla posmrtně znásilněna. Některé ze zdrojů uvádějí, že jednoho z podnájemníků v noci vzbudilo podivné bouchání. Když zjistil, že tyto zvuky vycházejí z nepronajatého pokoje, rozhodl se podívat se klíčovou dírkou, co se uvnitř děje. V pokoji uviděl postel, na které ležela žena s roztaženýma nohama. Na ní ležel muž. Bylo zřejmé, že se dvojice oddává divokému sexu. Podivné bouchání způsobovalo čelo postele, které naráželo do zdi. Podnájemník v ženě poznal paní Russellovou. Řekl si, že si paní domácí zřejmě užívá za manželovými zády a situaci dále neřešil. V tu chvíli netušil, že byl svědkem nekrofilního pohlavního styku. Paní Russellová byla v tu dobu už mrtvá...

16. srpna 1926 - Mary C. Nisbetová (52 let) byla spolumajitelkou malého hotýlku v Oaklandu. I k ní dorazily zprávy o tajemném škrtiči. Byla proto velmi obezřetná. Nelsonovo jemné vystupování však nakonec oklamalo i ji. Byla nalezena v koupelně. Tělo paní Nisbetové bylo posazeno na záchodové míse s kuchyňskou utěrkou utaženou kolem krku. Není známo, k čemu došlo mezi vrahem a jeho obětí, je však zřejmé, že Nelsona musel popadnout vztek. Ještě před smrtí totiž zuřivě bil hlavou své oběti o podlahu v koupelně. A to tak silně, že paní Nisbetové vyrazil několik zubů. Poté se mu dokonce podařilo roztrhnout utěrku, kterou paní Nisbetovou škrtil. Když byla žena po smrti, Nelson znásilnil její mrtvolu. Z této vraždy byl nejprve podezřelý manžel oběti. Tomu se ale po několika dnech podařilo prokázat svou nevinu.

19. října 1926 - Nelson se přesunul do Oregonu, kde právě v tento den zavraždil Beatu B. Withersovou (35 let). K vraždě došlo v ženině hotelu v Portlandu. Paní Withersová byla uškrcena a posmrtně znásilněna. Nelson poté její tělo odnesl do podkroví, kde jej nacpal do velkého lodního kufru.

20. října 1926 - Hned následující den došlo v Portlandu k další vraždě. Obětí se stala majitelka penzionu jménem Virginia Ada Grantová (59 let). I ona byla uškrcena a posmrtně znásilněna. Její tělo Nelson odtáhl za pec v suterénu jejího penzionu.

21. října 1926 - Mabel H. Flukeová byla uškrcena svou vlastní šálou a poté byla posmrtně znásilněna. Její tělo bylo nalezeno o několik dní později v podkroví jejího penzionu. Nelson tak spáchal 3 vraždy ve 3 dnech.

18. listopadu 1926 - Nelson se nakrátko vrátil do San Francisca, kde mezitím opadla panika a ženy přestaly být obezřetné. Anna Edmondsová (56 let) za to zaplatila svým životem. I tato žena byla uškrcena a posmrtně znásilněna. Na policii se obrátilo několik svědků, kteří uvedli, že viděli paní Edmondsovou ve společnosti neznámého muže mohutné postavy. Vyšetřovatelům tak bylo okamžitě jasné, že se "Gorilí muž" vrátil.

19. listopadu 1926 - Hned druhý den došlo k útoků v kalifornském městě Burlingame. Těhotná žena jménem H. C. Murrayová (28 let) se rozhodla, že pronajme volný pokoj ve svém domě. Na inzerát odpověděl středně vysoký muž mohutné postavy. Byl velice zdvořilý a při rozhovoru se často odvolával na Bibli. Paní Murrayová se proto rozhodla, že mu ukáže volný pokoj. V jednu chvíli muž ukázal na strop a zeptal se: "Co je to?" Když se paní Murrayová podívala vzhůru, muž ji zničehonic popadl za krk, povalil ji na zem a začal ji škrtit. Není přesně známo, co následovalo, ale faktem je, že se paní Murrayové podařilo přežít. Jednalo se tak o jedinou ženu, která přežila setkání s "Gorilím mužem".

23. listopadu 1926 - K další vraždě došlo ve státě Washington, konkrétně ve městě Seattle. Tělo Florence Monksové (48 let) bylo nalezeno za pecí v suterénu jejího domu. Nelson ji rovněž ukradl několik šperků.

29. listopadu 1926 - Několik dní před tímto datem se Nelson ubytoval v penzionu v Portlandu. Tento penzion patřil Blanche Myersové (48 let). Této ženě se představil jako Adrian Harris a tvrdil, že je dřevorubec hledající práci. 29. listopadu bylo tělo paní Myersové nalezeno pod postelí pokoje, kde Nelson přebýval. Žena byla uškrcena a posmrtně znásilněna. Nelson ji také okradl o menší finanční obnos a její snubní prsten. Když pak opouštěl penzion, daroval dvěma podnájemnicím několik šperků. Policii se podařilo zjistit, že tyto šperky patřily zavražděné Florence Monksové. V Nelsonově pokoji pak vyšetřovatelé našli jeho otisky prstů.

Po této vraždě padl na Portland strach. Policie musela vyčlenit celé jedno patro policejního ředitelství v Portlandu, aby mohla zpracovávat informace od lidí, kteří volali své tipy, kdo by mohl být vrahem.

2. prosince 1926 - Jediná Nelsonova vražda, kterou spáchal v Iowě. Almira Brerardová (41 let) byla nalezena ve svém domě v Council Bluffs. Byla uškrcena vlastní košilí. Policie se nejprve domnívala, že se mohlo jednat o sebevraždu, protože paní Brerardová byla nedlouho předtím hospitalizována v psychiatrické léčebně. Tato domněnka vzala za své v momentě, kdy patolog zjistil, že paní Brerardová byla posmrtně znásilněna.

27. prosince 1926 - Nelson se přesunul do Kansas City v Missouri, kde v tento den zavraždil Bonnie Paceovou (23 let). Její manžel našel její tělo v pokoji, který chtěli pronajmout. Bonnie byla uškrcena a znásilněna.

28. prosince 1926 - Ve svém domě v Kansas City byla zavražděna Germania Harpinová (28 let). I ona byla uškrcena a posmrtně znásilněna. Nelson poté zavraždil i jejího 8měsíčního syna Roberta, kterého uškrtil plenou.

27. dubna 1927 - K další vraždě došlo ve Philadelphii. Mary McConnellová (53 let) byla zavražděna poté, co si podala inzerát, ve kterém nabízela k pronájmu pokoj ve svém domě. Paní McConnellová byla uškrcena a posmrtně znásilněna. Nelson následně z jejího domu ukradl několik šperků a zlaté hodinky. Ty se poté pokusil prodat v jedné ze zastaváren, byl však odmítnut.

30. května 1927 - Další Nelsonovy kroky směřovaly do Buffala. Zde si pod jménem Charles Harrison pronajal pokoj v domě Jennie Randolphové (53 let). 3 dny po Nelsonově odchodu bylo tělo paní Randolphové nalezeno pod postelí v pokoji, kde Nelson přespával.

1. června 1927 - Den, kdy Nelson spáchal dvojnásobnou vraždu. Jednou z obětí se stala správkyně penzionu v Detroitu jménem Fannie Mayová (53 let). Tato žena byla uškrcena kusem odříznutého elektrického kabelu. Druhou obětí se stala jedna z podnájemnic jménem Maureen Atorthyová.

4. června 1927 - V Chicagu byla zavražděna Mary Cecillia Sietsmaová (27 let). Její tělo bylo nalezeno jejím manželem. Mary ležela na podlaze pokoje, který chtěli manželé nabídnout k pronájmu. Mary byla uškrcena elektrickým kabelem. Z domu také zmizelo několik kusů pánského oblečení.

Po této vraždě Nelson překročil státní hranice a přesunul se do Kanady. Jeho první kroky vedly do Winnipegu, kde v jednom ze second handů prodal oblečení ukradené z domu manželů Sietsmaových. Poté se pod jménem Woodcoats ubytoval v penzionu patřícímu August Hillové.

8. června 1927 - 14letá Lola Cowanová toho dne vyrazila z domu svých rodičů, aby obešla několik sousedních domů. Její otec se zotavoval z těžkého zápalu plic a rodině se nedostávalo financí. Lola chtěla rodičům pomoci a rozhodla se, že se pokusí prodat vlastnoručně vyrobené umělé květiny. Domů se však nikdy nevrátila. Naposled byla spatřena na Smith Street.

10. června 1927 - Den, kdy zmizela Emily Pattersonová (27 let). Její zoufalý manžel ještě téhož dne těsně před půlnocí zaklekl k motlitbě a žádal Boha, aby mu pomohl najít nezvěstnou manželku. Když se poté zvedl, nechtěně nohou nadzvedl pokrývku na manželské posteli. Muž v mžiku pochopil, že Bůh jeho žádosti vyhověl. Pod postelí zahlédl lidskou ruku. Když nahlédl pod postel, uviděl tělo své manželky. Emily byla uškrcena a posmrtně znásilněna. Z domu také zmizelo 70 dolarů a Emilyn snubní prsten. Tento prsten Nelson prodal v nedaleké zastavárně.

Nelson se těsně po této vraždě zastavil u holiče, aby se nechal ostříhat a oholit. Holič si všiml, že jeho zákazník má ve vlasech zaschlou krev a na tváři několik čerstvých škrábanců. Když se jej na to zeptal, Nelson znervózněl a řekl holiči, aby si hleděl svého.

 

Zatčení a soud

Kanadská policie si uvědomila, že 2 vraždy spáchané ve Winnipegu jsou až nápadně podobné sérii vražd "Gorilího muže". Začala tedy obcházet místní penziony. 12. června 1927 dorazila i do penzionu paní Hillové. Ta uvedla, že popis pachatele opravdu sedí na jednoho z jejích podnájemníků, pana Woodcoatse. Paní Hillová však kategoricky odmítala, že by byl tento jemný gentleman schopen jakéhokoliv trestného činu. A navíc, několik dní předtím odjel pan Woodcoast pryč, i když měl pokoj zaplacený ještě na několik dní.

Poté, co policisté odešli, to paní Hillové přece jen nedalo a vstoupila do pokoje, ve kterém bydlel pan Woodcoats. Ihned ji udeřil do nosu silný zápach. Když pak společně s jedním z podnájemníků pokoj prohledala, podařilo se jí najít zdroj tohoto zápachu. Pod postelí leželo tlející tělo 14leté Loly Cowanové. Patolog později stanovil, že dívka byla uškrcena a posmrtně znásilněna. Některé zdroje rovněž uvádějí, že tělo této oběti bylo rovněž posmrtně zohaveno způsobem, který připomínal vraždy Jacka Rozparovače. Podle názoru vyšetřovatelů Nelson celou dobu přespával s dívčiným tělem pod postelí...

Policie vypsala odměnu 1 500 dolarů za informace, které povedou k dopadení pachatele. To mělo za následek to, že se objevilo několik svědků, kteří Nelsona opravdu spatřili. Bylo zřejmé, že opustil Winnipeg a podle směru, kterým se pohyboval, bylo jasné, že se snaží dostat se zpět do USA. Tomu se kanadská police snažila zabránit. Nelsonův popis byl poslán na všechny policejní stanice ve městech blízko hranice s USA.

Tato strategie slavila 16. června 1927 úspěch. Policista ve městě Killarney zadržel muže, který dokonale odpovídal popisu hledaného. Muž, který se představil jako Virgil Wilson, byl okamžitě umístěn do cely. Na policisty pan Wilson udělal svým vystupováním takový dojem, že si byli jisti, že mají nesprávného muže. Polevili v ostražitosti a jednu chvíli nechali vězně o samotě. Když se pak vrátili, dveře od cely byly otevřené a muž byl pryč.

Nelsonovi se totiž podařilo do cely propašovat drát, jehož pomocí si poté odemkl zámek na mřížích. Z policejní stanice zmizel, aniž by si ho kdokoliv všiml. Noc strávil v opuštěné stodole a ráno nastoupil do vlaku. K jeho smůle však ve stejném vlaku cestovalo několik členu winnipežské policie. Ti Nelsona okamžitě poznali a na místě jej zatkli.

Nelson byl neprodleně převezen do Winnipegu, kde na jeho příjezd čekal dav čítající více než 4 000 lidí. Každý z nich toužil alespoň na chvíli spatřit slavného "Gorilího muže". Nelsonova fotografie byla odeslána na policejní stanice v několika státech USA. Během několika dní Nelsona identifikovalo hned 40 svědků jako muže, kterého viděli ve společnosti několika obětí. Nelsona identifikovala i paní Hillová, v jejímž penzionu bylo nalezeno tělo Loly Cowanové.

Nelsonovy otisky prstů se shodovaly s otisky nalezenými v pokoji, kde bylo nalezeno tělo Blanche Myersové. V kapse Nelsonova kabátu byl nalezen nůž s ohořelým ostřím. Podle vyšetřovatelů to byl stejný nůž, jímž vrah odřezal elektrický kabel, kterým byla uškrcena Fannie Mayová. Kabel byl s největší pravděpodobností odříznut, když byl stále pod proudem, což způsobilo stopy ohoření na čepeli nože.

Sám Nelson se nejprve k vraždám přiznal. Velice záhy však své doznání odvolal s tím, že správný křesťan, jako je on, není schopen ublížit druhému člověku.

Soud ve Winnipegu byl zahájen 1. listopadu 1927. Každý den byla soudní síň zaplněna zvědavci, kteří dychtili slyšet pikantní detaily Nelsonových zločinů. Obhajoba se díky velkému množství důkazů zaměřila na to ukázat Nelsona jako zjevného šílence, který není zodpovědný za své činy. Jedním ze svědků obhajoby byla i Nelsonova manželka Mary, která před soudem vypovídala o manželově podivném chování. V podobném duchu vypovídala i Nelsonova teta Lilliana. K soudu se dostavil i jeden z Neslonových bývalých zaměstnavatelů, který uvedl, že Nelson běžně mluvil s neviditelnými lidmi. Ránu do vazu této taktice uštědřil soudní psychiatr, jenž ve své zprávě uvedl, že Nelson sice trpí hned několika duševními poruchami, ale za své jednání je plně odpovědný.

Samotný soudní proces trval pouhé 4 dny. Už 5. listopadu 1927 byl Nelson uznán vinným, načež byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Nelson se odvolal, rozsudek se mu však zvrátit nepodařilo. I tak nadále trval na své nevině. Nic na tom nezměnilo ani jeho setkání s příbuznými jeho kanadských obětí.

Den D nastal 13. ledna 1928. Nelson kráčel na popravu klidně a tiše si mumlal citace z Bible. Když byl tázán na svá poslední slova, řekl: "Odpouštím všem, kteří mi ukřivdili." Následně mu byla přes hlavu přetažena kápě a kolem krku utažena smyčka. Kat poté na dané znamení spustil propadlo pod Nelsonovýma nohama. Earle Leonard Nelson byl prohlášen za mrtvého v 07:30. Bylo mu 30 let.

Oficiálně je Nelsonovi připisováno 22 vražd. Objevilo se však dalších 7 vražd, u kterých panuje podezření, že je mohl mít rovněž na svědomí. Konkrétně se jedná o tyto vraždy:

23. srpna 1925 - Elizabeth Jonesová (62 let) byla nalezena zavražděná ve svém domě v San Franciscu poté, co byla spatřena s mužem, který měl zájem o koupi jejího domu. Paní Jonesová byla uškrcena vlastním náhrdelníkem.

25. září 1925 - Daisy Andersonová (45 let) byla uškrcena ve svém domě v San Franciscu, když jakémusi muži ukazovala pokoj, který nabízela k pronajmutí. Žena byla nalezena nahá.

1. října 1925 - Elma Wellsová (32 let) ze San Francisca byla správkyní penzionu. Její nahé tělo bylo nalezeno ve skříni v jednom z volných pokojů.

7. listopadu 1925 - Mary Murrayová byla nalezena ve své ložnici. Byla uškrcena a poté posmrtně znásilněna. K vraždě došlo ve Philadelphii.

11. listopadu 1925 - Ve stejném městě byla zavražděna i Lena Weinerová. Její tělo bylo nalezeno v ložnici jejího domu. I ona byla posmrtně znásilněna. Z domu také zmizelo několik kusů oblečení patřícího jejímu manželovi.

Listopad 1925 - I Ola McCoyová byla nalezena ve své ložnici. A stejně jako v ostatních případech, i ona byla posmrtně znásilněna.

18. srpna 1926 - Ve městě Stockton v Kalifornii byla zavražděna Isabelle Gallegosová. Bližší informace o této vraždě nejsou známy.

U žádné z těchto vražd neexistuje jediný důkaz, který byl ukazoval na Nelsona jako na pachatele. Modus operandi je však podobný tomu Nelsonovu.

 

Zdroje. wikipedia.org, crimelibrary.com

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 14
Celkem: 577891
Měsíc: 45208
Den: 1326