(USA)

Narodila se v roce 1866 v Texasu jako Ellen Walkerová. O jejím životě je známo jen naprosté minimum. Jisté je to, že její otec rodinu z neznámých důvodů opustil. Etheridgeová už od svého narození trpěla blíže nespecifikovaným mentálním postižením. To však měla kompenzováno svou obdivuhodnou fyzickou silou. Podle mnoha svědků byla schopna pracovat celý den na poli a odvedla více práce než většina mužů. Za vše mluví její popis zveřejněný v tisku během soudního procesu s Etheridgeovou: "Tato slabomyslná žena je sice malé postavy, je však velice robustní. Leckterý muž by se s ní nechtěl dostat do křížku. Co jí příroda nadělila na fyzické síle, to jí ubrala na duchu. Etheridgeová má v obličeji neustále tupý výraz, občas se zdá, že vůbec nechápe, co se kolem ní děje."

Jejím prvním manželem se stal farmář jménem West. Není známo, zda bylo jejich manželství šťastné, jisté je pouze to, že West v roce 1911 zemřel a Etheridgeová se odstěhovala zpět k matce. Dřela na polích s bavlnou, protože chtěla své nemocné matce finančně pomoci. Práce sice zastala za 2, jejímu zaměstnavateli s ní však nakonec došla trpělivost. U soudu později vypověděl: "Měl jsem plné zuby toho, že jsem jí musel vše několikrát opakovat. Nic nechápala, a já místo toho, abych se věnoval svým povinnostem, jsem musel trávit čas s ní a pořád dokola jí vysvětlovat, co po ní vlastně chci. A druhý den nanovo." Etheridgeová tak byla nakonec propuštěna, načež začala pomáhat na okolních farmách. Všechny takto vydělané peníze poté odevzdávala své matce. Tím si získala značné sympatie u místních lidí.

Po matčině smrti se Etheridgeová přestěhovala do Bosque County, kde začala pracovat jako hospodyně v domě svého švagra. Ten ji seznámil s jedním z místních farmářů, mužem jménem J. D. Etheridge. Ellen se do něj okamžitě zamilovala. Nijak jí nevadilo, že Etheridge její city neopětovat a že měl 8 dětí ze svého předešlého manželství. J. D. Etheridge se na věc díval poněkud praktičtěji. Jeho domácnost potřebovala ženskou ruku a bláznivě zamilovaná Ellen se jevila jako vhodné řešení. V lednu 1913 se tak konala svatba.

Etheridgeová velmi brzy poznala, že její manžel v ní vidí spíše levnou pracovní sílu než lásku svého života. Veškerou svou pozornost a lásku věnoval svým dětem. Etheridgeová na ně začala silně žárlit. Celé dny trávila o samotě a sžírala se vzrůstající nenávistí k těm, kteří jí "ukradli" jejího milovaného manžela. Postupně dospěla k názoru, že je třeba tento problém radikálně vyřešit...

V červnu 1913 zemřely první 2 Etheridgeovy děti: Beulah (2 roky) a Harrison (10 let). Lékař uvedl jako příčinu smrti záškrt. Jejich smrt nikoho neudivila, protože v tehdejší době byla úmrtnost mezi dětmi poměrně vysoká.

2. října 1913 Etheridgeová poslala děti na poštu. Když se poté vrátily, nabídla jim za odměnu podmáslí. Několik málo minut po jeho požití se 3 z dětí skácely k zemi v návalu prudkých bolestí břicha. Etheridge okamžitě poslal pro lékaře. Ten byl schopen zachránit malou Pearl (7 let), která podmáslí jen ochutnala. Pro Oscara (5 let) a Richarda (8 let) však už bylo příliš pozdě. Ještě téhož večera zemřeli v šílených bolestech.

Smrt dalších 2 dětí už upoutala pozornost úřadů. Do domu rodiny Etheridgeových byl vyslán místní šerif, který důkladně prohledal celý dům. Během této prohlídky nalezl v kufru Etheridgeové podivný bílý prášek. Etheridgeová tvrdila, že se jedná o léčivou sůl. Prášek byl poslán na testy, které prokázaly, že se jedná o arzenik. Etheridgeová začala tvrdit, že nemá tušení, co je onen prášek zač, protože jej zdědila po své matce. Nebylo jí to však nic platné a byla okamžitě zatčena.

7. října 1913 byly provedeny pitvy obou dětí. V jejich tělech byly nalezeny stopy po otravě arzenikem. Pod tíhou těchto důkazů se Etheridgeová přiznala nejen k vraždě Oscara a Richarda, ale i k tomu, že v červnu 1913 zavraždila Beulah a Harrisona. Podle svých vlastních slov jim úmyslně přidala do jídla větší množství louhu. Pevně však trvala na tom, že vše spáchala z lásky ke svému muži. Dodala i to, že měla v úmyslu zavraždit i zbývající manželovy děti.

Soudní proces s Etheridgeovou se stal v místní komunitě mimořádně sledovanou událostí. Většina sousedů odmítala uvěřit, že by Etheridgeová byla něčeho takového vůbec schopna. Popisovali ji jako slaboduchou ženu, která se stranila společnosti, zároveň to však podle nich byla bohabojná, obětavá a pracovitá manželka a nevlastní matka. Sám J. D. Etheridge odmítal uvěřit, že by jeho manželka dokázala ublížit jeho dětem. O to větší zažil šok, když Etheridgeová během soudního procesu náhle vstala z lavice obžalovaných, klekla si před ním a začala jej prosit o odpuštění: "Prosím, odpusť mi, co jsem provedla tvým dětem! Všechno jsem to udělala z lásky tobě! Tolik tě miluji! Prosím, odpusť mi!" J. D. Etheridge se ihned poté zvedl ze židle a mlčky odešel pryč. V soudní síni se pak už nikdy neukázal.

Obhájce poukazoval zejména na mentální zdraví obžalované. Jako důkaz její slaboduchosti uváděl fakt, že Etheridgeová zarputile tvrdila, že byla třikrát vdaná, přičemž podle všeho byla vdaná pouze dvakrát. V podobném smyslu vypovídali i někteří svědci: "Je pravda, že občas trpěla bludy a mluvila s neexistujícími lidmi. Je dost dobře možné, že si vymyslela i svého třetího manžela."

23. prosince 1913 uznal soud Etheridgeovou vinnou ze 4 vražd, přihlédl však k jejímu duševnímu stavu. Proto se Etheridgeová vyhnula trestu smrti a nakonec byla odsouzena k doživotnímu trestu.

Ve vězení se z Etheridgeové stala vzorná vězeňkyně. Ve volných chvílích vyšívala krajky, jejichž následným prodejem si chtěla vydělat dost peněz na to, aby v případě její smrti mohlo být její tělo posláno k příbuzným, kteří by se postarali o důstojný pohřeb. Za odměnu mohla Etheridgeová volně opouštět zdi věznice a chodit na procházky do lesa. Občas pomáhala na okolních farmách. Večer se pak vždy vrátila zpět do vězení.

Podle většiny zdrojů Ellen Etheridgeová zemřela ve vězení v roce 1931. Bylo jí 65 let. Její přání, aby byla důstojně pohřbena, nakonec nebylo vyslyšeno a její tělo bylo odkázáno vědě.

Zdroje: unknownmisandry.blogspot.com, findagrave.com