Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kenneth Alessio Bianchi a Angelo Anthony Buono jr.

article preview

"Škrtiči z Hillside"

(USA)

 

Bianchi (na fotografii vpravo)

Narodil se 22. května 1951 v Rochesteru ve státě New York. Jeho matka, prostitutka závislá na alkoholu, ho dala okamžitě k adopci. O 3 měsíce později byl malý Kenny adoptován manželi Bianchovými. V podstatě v momentě, kdy Bianchi začal mluvit, stal se z něj patologický lhář. Velice často také propadal do stavů podobných transu, při kterých Bianchi obracel oči v sloup. V necelých 6 letech u něj jeho lékař diagnostikoval lehkou formu epilepsie, o které tvrdil, že z ní časem vyroste. Už jako dítě propadal častým výbuchům hněvu. Paní Bianchiová proto se svým adoptivním synem navštívila psychiatra, který uvedl, že je na ni Bianchi až přespříliš fixovaný. V 10 letech u něj byla diagnostikována pasivně agresivní porucha osobnosti. Dalším důvodem pro Bianchiho návštěvy u lékařů bylo jeho časté noční pomočování. Bianchi sám později uvedl, že právě tato vyšetření byla pro něj extrémně ponižující.

Přesto, že mu v bylo v 11 letech naměřeno IQ 116, jeho studijní výsledky byly značně nevyrovnané. I učitelé jej popisovali jako žáka, který pracuje hluboce pod své možnosti. Právě kvůli sporům s učiteli musel Bianchi  dvakrát změnit školu. Jeho adoptivní otec zemřel, když bylo Bianchimu 13 let. I přesto, že ho jeho smrt zasáhla, Bianchi odmítal dávat najevo jakékoliv emoce. Na střední škole se stal spořádaným žákem, který se vyhýbal všem výstřelkům typickým pro 60. léta. Nikdy neměl problém seznamovat se s dívkami. Měl však na ně příliš velké požadavky. Jeho vysněná přítelkyně musela být cudná a nosit svetry až ke krku, a to i v létě. Jakékoliv obtažené kalhoty nepřipadaly vůbec v úvahu. Navíc od nich vyžadoval naprostou věrnost, což ovšem pro něj neplatilo, protože se velice často scházel s několika dívkami najednou. Pokaždé, když Bianchi zjistil, že jeho přítelkyně nesplňuje jeho požadavky, propadl v nekontrolovatelný výbuch vzteku.

Bianchi absolvoval střední školu v roce 1971. Ihned poté se oženil se svou tehdejší přítelkyní. Manželství však trvalo pouhých 8 měsíců. Pak jeho manželka sbalila veškerý jejich majetek, odjela neznámo kam a požádala o anulování manželství. Pro Bianchiho se jednalo o krutou ránu, ze které se dlouho nemohl vzpamatovat. Když se konečně oklepal, přihlásil se na studium psychologie, které mu mělo pomoci získat jeho vysněnou práci u policie. Po pár semestrech však studia ukončil. Začal střídat jedno špatně placené zaměstnání za druhým, až si nakonec našel práci jako hlídač v klenotnictví. Ani zde však dlouho nevydržel, protože jeho nadřízení zjistili, že v práci krade a ukradenými šperky s oblibou obdarovává své přítelkyně a prostitutky. Ihned poté byl samozřejmě propuštěn, ale nebylo na něj podáno trestní oznámení.

V letech 1971 - 1973 došlo v Rochesteru k tzv. Abecedním vraždám. Bianchi z nich nikdy nebyl přímo obviněn, ale police zvažovala, že mohl být pachatelem. Důvodem bylo to, že Bianchi pracoval jako pouliční prodavač zmrzliny jen kousek od míst činů a vlastnil stejné auto, které bylo viděno nedaleko místa, kde došlo k únosu jedné z obětí. Bianchi vždy zarputile popíral, že by měl tyto vraždy na svědomí.

Na konci roku 1975 Bianchi opustil Rochester a přestěhoval se do Los Angeles. Ucházel se o práci v místním policejním sboru, byl však odmítnut. Znovu tak byl nucen střídat různá špatně placená zaměstnání. To mu ovšem nebránilo v tom, aby si pořídil Cadillac sedan 1972. Díky tomu se silně zadlužil, což u něj nebylo nic neobvyklého, protože Bianchi nikdy neuměl nakládat s penězi. Vystřídal několik partnerek, než se nastěhoval ke Kelli Boydové. Ta mu v květnu 1977 oznámila, že s ním čeká dítě. Bianchi si jí chtěl vzít, ale Kelli si jejich vztahem nebyla jistá. Bianchi byl na ni sice milý a laskavý, ale zároveň byl nezralý, extrémně žárlivý a navíc jí velice často lhal.

Bianchi se pokusil vylepšit jejich finanční situaci tím, že se vydával za falešného psychologa, ovšem žádné důvěřivé pacienty do své "ordinace" nenalákal. Přibližně ve stejné době začal mít problém s dýcháním a častými záchvaty kašle. Když navštívil lékaře, ten mu oznámil, že nejde o nic závažného. Bianchi však své přítelkyni řekl, že má rakovinu plic a pokud chce žít, musí podstoupit chemoterapii. Na Kelli to hluboce zapůsobilo a snažila se dělat vše možné, aby "těžce zkoušenému" Bianchimu ulehčila v jeho utrpení. Ten svou vlastní diagnózu využíval k častým absencím v zaměstnání s tím, že je příliš vyčerpán chemoterapiemi. I díky tomu se vztah mezi Bianchim a Kelli stával čím dál, tím více napjatým. Kelli několikrát odešla ke svému bratrovi, vždy se však k Bianchimu vrátila. V únoru 1978 se jim narodil syn Sean. To jejich vztah na chvíli zlepšilo, netrvalo však dlouho a vše se vrátilo do starých kolejí.

Bianchiho věrným parťákem během pobytu v Los Angeles byl jeho nevlastní bratranec Angelo Buono.

 

Buono (na fotografii vlevo)

Buono se narodil 5. října 1934, rovněž v Rochesteru. Když se jeho rodiče rozvedli, odstěhoval se se svou matkou a starší sestrou do Glendale v Kalifornii. S matkou měl velice komplikovaný vztah. Třebaže na ni byl silně fixovaný, i na tomto vztahu se podepsala jeho celoživotní nenávist k ženám, kterými hluboce opovrhoval. Svou matku běžně oslovoval "píčo", popřípadě "kurvo". Už ve svých 14 letech se svým kamarádům chlubil tím, že vaginálně i análně znásilňuje malá děvčata. Není však jisté, zda to byla pravda.

Velice brzy začal mít problémy se zákonem. Byl například poslán do školy pro problémové děti poté, co byl přistižen při krádeži auta. Buono se poprvé oženil v roce 1955, svou novomanželku však opustil pouhý týden po svatbě. Nic na tom nezměnilo ani to, že mu v roce 1956 porodila syna Michaela. Buono se odmítl o dítě starat nebo finančně přispívat na jeho výchovu. Michaelovi pak, pod pohrůžkou násilí, zakázal oslovovat ho "tati". Na konci téhož roku Buono zplodil dalšího syna, Angela jr. Ani k němu se však nehlásil.

Jeho druhou manželkou se v roce 1957 stala Mary Castillová, která mu postupně porodila další 4 děti: Petera, Dannyho, Louise a Grace. V roce 1964 však Mary požádala o rozvod. Už měla dost násilného chování svého manžela, stejně jako jeho zvrhlých sexuálních potřeb. Buono jí při sexu vždy ubližoval a pokud Mary nekřičela bolestí, vyhrožoval, že zabije ji nebo děti. Pokud mu Mary nebyla po vůli, neváhal bít ji pěstmi a kopat do ní. Zvláštní potěšení měl z toho, když svědky tohoto násilí byly jejich děti. I v tomto případě odmítal Buono platit alimenty, což Mary uvrhlo do bezvýchodné situace. Pokusila se tedy s Buonem usmířit. Ten ji však ve svém domě svázal a vyhrožoval jí zastřelením. Nakonec Mary propustil a ta se ho už nikdy nepokusila kontaktovat.

Od roku 1965 začal žít s Nanette Campinovou (25 let), matkou dvou dcer. Buono se k ní choval stejně hrubě jako ke svým předchozím partnerkám. Nanette měla strach od něj odejít, protože jí Buono vyhrožoval zabitím. Zlom přišel v roce 1971, kdy Buono začal pohlavně zneužívat její 14letou dceru. Sám se pak chlubil kamarádům nejen tím, že ji pravidelně znásilňuje, ale že ji dokonce půjčuje svým synům. Komentoval to slovy: "Je to pro její dobro, potřebuje trénink." To už bylo na Nanette příliš a jednoho dne se i se svými dětmi od Buona odstěhovala. Ten se rok nato znovu oženil, ale se svou třetí manželkou nikdy nežil.

Buono si v roce 1975 otevřel autočalounictví, které mu poměrně slušně vydělávalo. Je pozoruhodné, že i přes svůj ošklivý zevnějšek a hlavně jeho hrubé a násilné chování vůči ženám, se stal miláčkem místních dospívajících dívek, které dychtily po tom, aby se Buono stal jejich učitelem sexu.

Oba bratranci se poprvé setkali v roce 1975, těsně po Bianchiho přestěhování do Los Angeles. Na výrazně plaššího Bianchiho udělal Buono silný dojem díky svým úspěchům u děvčat. Navíc mu imponoval jeho postoj k ženám, který nejlépe vystihuje tato Buonova věta: "Nemůžeš dopustit, aby tě ovládala píča. Musíš jí rychle ukázat, kde je její místo!"

Díky svému laxnímu přístupu k práci, byl Bianchi poměrně často bez peněz. Buono přišel s nápadem, jak si snadno vydělat peníze navíc. Stanou se z nich pasáci. Podařilo se jim unést dvě mladistvé dívky na útěku, Sabru Hannanovou a Becky Spearsovou, které násilím donutili k prostituci. Za každé neuposlechnutí byla děvčata velmi brutálně bita. Becky se však nakonec podařilo utéct. Když to zjistila Sabra, dodalo jí to odvahu a utekla také. Bianchi byl opět bez peněz, díky čemuž přišel o svůj Cadillac.

Oba potřebovali "čerstvé maso". Prostitutka jménem Yolanda Washingtonová (19 let) jim prodala seznam svých nejlepších a nejbohatších klientů. Když Bianchi s Buonem zjistili, že jména na seznamu jsou falešná, rozhodli se Yolandě pomstít...

 

Série vražd

17. října 1977 - Poblíž hřbitova na Forrest Lawn bylo nalezeno nahé tělo Yolandy Washingtonové. Dívka byla znásilněna a následně uškrcena. Na krku, zápěstích a kotnících měla viditelné stopy po provazu.

31. října 1977 - U silnice ve čtvrti Las Crescenta bylo nalezeno nahé tělo prostitutky Judith Lynn Millerové (15 let). Oběť byla opakovaně vaginálně i análně znásilňována a následně uškrcena. I tentokrát bylo patrné, že dívka byla svázána. Vše navíc nasvědčovalo tomu, že nebyla zavražděna na místě nálezu těla, s největší pravděpodobností bylo její tělo vyneseno z vrahova auta. Judith byla naposledy viděna ve 21:00 předešlého dne, když odcházela z restaurace rychlého občerstvení.

5. listopadu 1977 - Nedaleko country clubu v Glendale bylo nalezeno tělo servírky a příležitostné prostitutky Lissy Kastinové (21 let). I tato žena byla svázána a brutálně vaginálně znásilněna předtím, než byla uškrcena. Vzhledem k poloze těla bylo jasné, že vrazi museli být nejméně dva, protože mezi silnicí a místem, kde bylo nalezeno tělo, bylo poměrně vysoké zábradlí. Jeden člověk by byl jen těžko schopen přes něj tělo oběti přenést.

9. listopadu 1977 - Den, kdy byla zavražděna Jane Kingová (28 let). Její tělo bylo nalezeno až o 2 týdny později u sjezdu z dálnice. Tělo bylo již ve značném stádiu rozkladu a nebylo možné stanovit, zda byla žena znásilněna. Jako příčina smrti bylo i tentokrát určeno uškrcení.

13. listopadu 1977 - Vraždy Dolly Cepedaové (12 let) a Sonji Johnsonové (14 let). Jejich těla byla nalezena o týden později 9letým chlapcem, který na ně narazil u popelnic na svahu mezi Glendale a Eagle Rock. I tato těla byla již ve značném stádiu rozkladu, ale policejní lékař byl schopen určit, že dívky byly znásilněny a následně uškrceny. Dolly i Sonja byly naposled viděny, jak vstoupily ze školního autobusu a přistoupily k jakémusi autu. Obě pak mluvily s někým na sedadle spolujezdce. I toto svědectví napovídalo tomu, že vrazi jsou dva.

20. listopadu 1977 - Na druhé straně téhož svahu, jako v případě předešlých dvou vražd, bylo nalezeno tělo studentky Kristiny Wecklerové (20 let). I ona byla svázána. Tentokrát však měla mnoho modřin v oblasti prsou, což značilo, že byla velmi surově zbita. S největší pravděpodobností byla análně znásilněna nějakým předmětem, možná násadou od koštěte. Vrazi jí také vpíchli do rukou dvě injekce prostředku na mytí nádobí.

28. listopadu 1977 - V kopcích v Glendale bylo nalezeno nahé tělo studentky Lauren Wagnerové (18 let). I tato oběť byla svázána a uškrcena. Vše ovšem nasvědčovalo tomu, že Lauren její vrazi před smrtí pálili kůži na rukou. Auto oběti bylo nalezeno naproti domu jejích rodičů. Policie zjistila, že jedna žena ze sousedství se stala svědkyní jejího únosu. Podle její výpovědi Lauren zaparkovala auto u obrubníku asi kolem 21:00. V tu chvíli však vedle ní zastavilo jiné auto, ze kterého vystoupili dva muži, kteří přistoupili k Lauren. Došlo mezi nimi k hádce a muži nakonec Lauren odtáhli do svého auta. Ještě než tato svědkyně podala své svědectví na policii, zavolal jí neznámý muž, který jí vyhrožoval, že ji zabije, pokud někomu prozradí, co ten večer viděla. Nebohá žena sice díky tomu prodělala astmatický záchvat, ale i tak policii vše oznámila.

13. prosince 1977 - Na příkrém svahu na Alvarado Street bylo nalezeno nahé tělo prostitutky Kimberly Martinové (17 let). Na jejím těle byly patrné stopy po mučení. Kimberly byla znásilněna a nakonec uškrcena. Policie měla slibné vodítko. Poslední klient této oběti jí totiž volal z telefonního automatu v lobby veřejné knihovny na Ivar Street a dal si s ní sraz v bytě 114 na 150 Tamarind. Když tam však Kimberly dorazila, byt byl prázdný. Poté už jí nikdo neviděl.

16. února 1978 - V kufru jejího auta na Angeles Crest bylo nalezeno tělo Cindy Lee Hudspethové (20 let). Dívka byla svázána, mučena, znásilňována a nakonec uškrcena.

To už Los Angeles žilo v permanentním strachu ze "Škrtičů z Hillside". Lidé kupovali velké psy, zbraně nebo nové zámky na domovní dveře. Tisk psal o vraždách na titulních stránkách a televizní stanice neustále upozorňovaly na nebezpečí, které číhá v ulicích.

Mezitím Kelli došla s Bianchim trpělivost a odstěhovala se i s dítětem ke svým rodičům do Bellinghamu ve státě Washington. Bianchiho jedinou útěchou bylo to, že se mu alespoň částečně splnil jeho sen stát se policistou. Účastnil se totiž programu losangeleské policie, který umožňoval občanům jezdit s hlídkami dopravní policie. To Bianchiho až tolik nezajímalo, místo toho se policistů neustále vyptával na postup vyšetřování vražd "Škrtičů z Hillside". Při jedné příležitosti se o tom zmínil Buonovi. Ten zuřil a začal Bianchimu vyhrožovat, že jej zabije, pokud se okamžitě neodstěhuje pryč z města. To nakonec Bianchi udělal v květnu 1978, kdy se odstěhoval za svou manželkou do Bellinghamu. Kelli totiž slíbila, že mu dá poslední šanci. V Bellinghamu začal Bianchi pracovat jako hlídač.

11. ledna 1979 - Den, kdy byly zavražděny vysokoškolačky Karen Mandicová (22 let) a Diane Wilderová (27 let). Jejich těla byla nalezena v Karenině autě, které bylo zaparkované kousek za Bellinghamem. Obě dívky byly brutálně zbity a uškrceny. Při ohledávání těl obou zavražděných dívek policejní lékař nalezl chlup z pubického ochlupení a několik vláken, pravděpodobně z koberce.

 

Zatčení a soud

Policii v Bellinghamu se podařilo zjistit, že Karen Mandicová měla slíbenou práci od jakéhosi hlídače, který se znal s jejím přítelem. Ukázalo se, že oním hlídačem byl Bianchi, který byl okamžitě předvolán k výslechu. Tvrdil, že v tu noc byl na policejní přednášce o psychologii zločinců. To však nebyla pravda, protože Bianchi byl tu noc v práci. Policisté důkladně prohledali dům, který tu noc hlídal. Narazili přitom na několik pubických chlupů. Ukázalo se, že jsou naprosto stejné jako ten, který byl nalezen na těle jedné z dívek. Vlákna z koberců v domě odpovídala vláknům nalezeným na tělech obou obětí. Okamžitě byla nařízena domovní prohlídka v Bianchiho domě. Při ní bylo nalezeno několik kradených předmětů, Bianchi byl proto okamžitě zatčen. Vyšetřovatelé zároveň kontaktovali své kolegy z Los Angeles. Mezi věcmi v Bianchiho domě byly totiž nalezeny i šperky, které patřily obětem "Škrtičů z Hillside".

Bianchi ve své cele nelenil a snažil se přijít s plánem, který by mu pomohl vyhnout se odpovědnosti za své činy. Nejprve zkoušel tvrdit, že trpí výpadky paměti. Když podstoupil psychiatrické vyšetření, jeden z lékařů mu řekl, že nevěří, že tak milý člověk mohl spáchat taková zvěrstva. Jedině, že by trpěl mnohačetnou poruchou osobnosti. V tu chvíli v Bianchiho hlavě uzrál plán, který ho měl zachránit.

Poučen příručkami o lidské psychologii a několika zhlédnutými filmy, začal Bianchi předstírat, že má rozdvojenou osobnost. Nutno dodat, že podal nesmírně dobrý herecký výkon, kdy dokázal přesvědčit několik psychiatrů, že existuje jeho alter ego jménem Steve Walker. To on a jeho bratranec Buono spáchali všechny vraždy v Los Angeles. A byl to zase Steve, kdo zavraždil ty dvě dívky v Bellinghamu. Při těchto sezeních Bianchi úspěšně předstíral i to, že je zhypnotizovaný. I tak se neubránil několika chybám, kdy jako Steve mluvil o svém alter egu ve třetí osobě. Psychiatři tomu však kupodivu nevěnovali pozornost. Tyto výpovědi sice vedly k zatčení Buona, ale státní žalobce byl zděšen, že Bianchiho simulování může vést k verdiktu o jeho nevině z důvodu duševní poruchy.

Mezitím žena, která byla svědkem únosu Lauren Wagnerové identifikovala Bianchiho i Buona jako muže, kteří Lauren unesli. Při domovní prohlídce byla u Buona nalezena stejná těsnící pěna, která byla nalezena na očích víčkách jedné z obětí. Buono navíc choval králíky, jejichž chlupy byly nalezeny na těle jedné ze zavražděných žen.

Vyšetřovatelé se nadále snažili přesvědčit psychiatry, že Bianchi svou duševní poruchu pouze předstírá. Podařilo se jim například zjistit, že Steve Walker je jméno, které Bianchi používal, když se snažil živit jako falešný psycholog. To však nestačilo. Byl proto povolán psychiatr Martin T. Orne. Ten se pokusil na Bianchiho použít lest. Ještě před vyšetřením mu řekl, že je pozoruhodné, že v jeho případě jde pouze o dvě osobnosti, protože v drtivé většině případů se jedná o tři a více osobností. A světe div se, už během prvního vyšetření se u Bianchiho objevila třetí osobnost, muž jménem Billy.

Po několika vyšetřeních měl doktor Orne jasno: Bianchi vše jen předstírá. Jeho názor poté podpořil ještě další lékař. Bianchiho tato zpráva naprosto zničila. Obžaloba za ním proto přišla s návrhem, že pokud se přizná k vraždám v Bellinghamu a alespoň k některým vraždám v Los Angeles a navíc bude vypovídat proti Buonovi, dostane doživotí, které si odsedí v kalifornském vězení, kde jsou mnohem lepší podmínky, než ve vězení ve Washingtonu. Bianchi nakonec souhlasil.

Ve své výpovědi uvedl, že on a Buono předstírali, že jsou policisté a pod různými záminkami se snažili přinutit své oběti, aby nastoupily do jejich auta. Měli dokonce falešné policejní odznaky. Jakmile měli svou oběť v autě, odvezli ji do Buonova domu, kde ji zavraždili. Své první oběti škrtili, postupně ovšem přistupovali k mučení elektrickým proudem nebo ohněm. Bianchi zároveň uvedl detaily o velice kruté smrti jedné z jejich obětí, Kristině Wecklerové. Nejen že ji vpíchli injekce s prostředkem na mytí nádobí, rovněž ji přinutili, aby si klekla, a přes hlavu jí přetáhli tašku, do které zavedli hadici od Buonova nově nainstalovaného plynového sporáku. Pak tašku utáhli provazem a pustili plyn. Sporák však byl špatně zapojen a hadice netěsnila, takže trvalo přes hodinu a půl, než dívka zemřela...

Výměnou za toto svědectví byl Bianchi odsouzen na doživotí jak ve Washingtonu, tak i v Kalifornii. Těsně poté mu však došlo, že to jako člověk, který svědčil proti svému parťákovi, nebude mít ve vězení lehké. Snažil se proto své dřívější svědectví co nejvíce zdiskreditovat. Nejprve si vymyslel jakéhosi muže, který na něj hodil své zločiny, pak začal prohlašovat, že je Buono také nevinný.

V roce 1980 se Bianchi seznámil s Veronicou Comptonovou, která byla fascinována sériovými vrahy. Ta se do Bianchiho okamžitě zamilovala. A ten přišel s dalším skvělým plánem. Slíbil jí, že si ji vezme za ženu, pokud Comptonová v Bellinghamu uškrtí dívku a na místě činu zanechá jeho sperma. To bude znamenat, že skutečný vrah je stále na svobodě a Bianchi s Buonem budou propuštěni. Comptonová nadšeně souhlasila, načež jí Bianchi předal svoje sperma v gumové rukavici.

Comptonové se opravdu podařilo nalákat jakousi ženu do svého motelového pokoje. Zde se pokusila ji uškrtil lanem, ale žena ji snadno přemohla a utekla. Po tomto fiasku napsala Comptonová dopis policii, kde upozornila na nedávný útok v motelovém pokoji, což považovala za důkaz o Bianchiho a Buonově nevině. Policie se však díky tomuto dopisu dostala Comptonové na stopu a brzy ji také zatkla. Bianchiho láska tím skončila, což Comptonovou nemuselo mrzet, protože si rychle našla další objekt svého zájmu, sériového vraha Douglase Clarka, kterému ve vášnivých dopisech posílala fotky bezhlavých ženských těl.

Mezitím byl Buono postaven před soud. Jako svědkyně byly předvolány i dvě dívky, které Bianchi s Buonem nutili k prostituci - Sabra Hannanová a Becky Spearsová. Ty před soudem vypověděly o Buonově krutém zacházení a sadismu. Vypovídal i Bianchi, který odmítal jakkoliv spolupracovat. Když mu ovšem bylo připomenuto, že pokud poruší dohodu, může být okamžitě převezen do nechvalně proslulého vězni ve Walla Walla, jeho ochota spolupracovat se rázem zvýšila a Bianchi bez problémů vypovídal o tom, jak je Buono zkažený a odporný člověk.

Velice důležitým svědkem se stala žena, kterou Buono sexuálně obtěžoval ve veřejné knihovně, zatímco čekal na Bianchiho, který právě telefonoval jedné z jejich obětí, Kimberly Martinové. Obhajoba měla situaci podstatně horší, protože Buono odmítal se svými právníky spolupracovat. V zoufalé snaze se obhájci rozhodli předvolat Veronicu Comptonovou. Pravděpodobně doufali, že její dřívější city k Bianchimu ji přinutí svědčit v Buonův prospěch. Comptonová se místo toho u soudu pouze hihňala a pěla ódy na svou novou lásku. Dokonce uvedla, že jakmile budou s Clarkem propuštěni, otevřou si vlastní márnici, aby se mohli milovat mezi mrtvými těly. To už byla pro obhajobu naprostá katastrofa.

Soud s Buonem se i tak stal v té době nejdelším soudním přelíčením v historii USA. Trval od listopadu 1981 do listopadu 1983. Konečný verdikt padl 3. listopadu 1983. Buono byl uznán vinným a odsouzen k doživotnímu vězení bez možnosti podmínečného propuštění. Buono na rozsudek zareagoval slovy: "Všichni jste pošlapali moje práva! Doufám, že jste spokojeni!"

Bianchi byl převezen do věznice ve Folsomu, kde žije v trvalém strachu ze svých spoluvězňů. Zde je držen dodnes. O podmínečné propuštění bude moci zažádat v roce 2025. Buono byl převezen do věznice ve Walla Walla. Zde se v roce 1986 oženil s jednou z dozorkyň. 21. září 2002 zemřel na infarkt ve věku 67 let.

 

Zdroje: wikipedia.org, crimelibrary.com

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 16
Celkem: 293583
Měsíc: 27454
Den: 987