Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lizzie Hallidayová

article preview

(USA)

 

Narodila se v irském hrabství Antrim jako Eliza Margaret McNallyová. Jako rok narození se uvádí buďto 1859 nebo 1864. Když jí byly 3 roky, celá rodina se rozhodla hledat štěstí za velkou louží. Další zpráva o Hallidayové pochází až z roku 1879, kdy se v New Yorku provdala za muže jménem Charles Hopkins. Tomu o 5 let později porodila syna, který se však narodil mentálně postižený, díky čemuž byl krátce po narození umístěn do ústavu pro duševně nemocné. Charles Hopkins zemřel pouhé 2 roky po narození jejich potomka.

V roce 1881 se Hallidayová vdala podruhé. Jejím manželem se stal penzista Artemus Brewer. Ten však zemřel pouhý rok po svatbě. Hallidayová se tak mohla znovu provdat, tentokrát za muže jménem Hiram Parkinson. Tento muž ji však po pár měsících opustil. V pořadí již čtvrtým manželem Hallidayové se stal válečný veterán jménem George Smith (Hallidayová se přitom nikdy nerozvedla se svým předchozím mužem). Toto manželství vydrželo jen do té doby, než Smith načapal Hallidayovou, kterak mu do čaje přidává arzen. Dříve než mohla být Hallidayová zatčena, podařilo se jí uprchnout do Vermontu. Zde se znovu vdala, ale 2 týdny po svatbě svého novomanžela opustila.

Hallidayová se poté objevila ve Philadelphii, kde nějakou dobu bydlela u rodiny McQuillanových, což byli přátelé jejích rodičů. Hallidayová si rovněž otevřela obchod, ten však velmi záhy lehl popelem. Při následném vyšetřování bylo zjištěno, že požár založila sama Hallidayová, aby  mohla získat peníze od pojišťovny. Soud jí za pokus o pojišťovací podvod poslal na 2 roky do vězení.

Po propuštění začala Hallidayová pracovat jako hospodyně v Burlinghamu, konkrétně na farmě Paula Hallidaye. Tento muž byl 70letý vdovec, který žil na farmě se svými dvěma syny, z nichž jeden byl mentálně postižený. Po několika měsících se pan Halliday se svou hospodyní oženil. Žádnou romantiku v tom však nehledejte, pan Halliday se svatbou souhlasil jen proto, že po svatbě už nemusel Lizzie platit.

Během prvních 2 let manželství vznikaly na farmě pana Hallidaye časté požáry. Podezření pokaždé padlo na jeho manželku, ale pro toto tvrzení chyběly jakékoliv důkazy. V roce 1890 ukradla Hallidayová svému manželovi několik koní, které plánovala prodat v New Yorku. S pomocí takto získaných peněz chtěla utéct se svým milencem. Byla však dopadena ještě dříve, než stihla zvířata prodat. Hallidayová byla po svém zatčení prohlášena za šílenou, načež jí byla nařízena léčba v psychiatrickém ústavu. Odtamtud však byla velmi brzy propuštěna, a to na přímluvu pana Hallidaye.

Hallidayová se svému manželovi odvděčila už v květnu 1891, kdy podpálila celou jeho farmu. Během požáru zahynul John, mentálně postižený syn pan Hallidaye. Podezření okamžitě padlo právě na Hallidayovou, a to zejména proto, že bylo všeobecně známo, že Johna nesnášela. Podivně působilo i její tvrzení, že John zemřel, když se ji pokusil zachránit před požárem. Jeho zuhelnatělé tělo bylo přitom nalezeno v jeho zamčeném pokoji, od kterého měla klíče pouze Hallidayová. Kvůli nedostatku důkazů však nemohla být z ničeho obviněna.

V srpnu 1891 pan Halliday náhle zmizel. Jeho manželka tvrdila, že odjel do města, ale jejich sousedé nakonec kontaktovali policii, která se rozhodla prohledat farmu. Pana Hallidaye se sice najít nepodařilo, ale 4. září 1891 byla nalezena 2 ženská těla, která byla zahrabána pod slámou ve stodole. Obě ženy byly zastřeleny. Policii se brzy podařilo těla identifikovat. Jednalo se o Margaret a Sarah McQuillanovy, u kterých Hallidayová bydlela během svého pobytu ve Philadelphii. Hallidayová byla okamžitě zatčena.

Během výslechů se Hallidayová chovala více než podivně, mluvila v nesouvislých větách a trhala si šaty, které měla na sobě. Jen pár dní po jejím zatčení bylo pod podlahou farmy nalezeno tělo pana Hallidaye. I on byl zastřelen, jeho tělo však bylo posmrtně zohaveno. Hallidayová tak byla obžalována i z této vraždy.

Během čekání na soudní proces se z Hallidayové stala problémová vězeňkyně. Odmítla jíst, pokusila se uškrtit šerifovu manželku, podpálila postel ve své cele a pokusila se oběsit se na kusu svého vlastního oblečení. 15. prosince 1891 rozbila okno ve své cele a střepem se pokusila podříznout si hrdlo. Jako důvod uvedla následující: "Chtěla jsem vidět, jak vypadá má vlastní krev." Poslední 3 měsíce musela být Hallidayová přikována k podlaze.

V tu dobu se celého případu chopil tisk a udělal z Hallidayové národní celebritu. Svou polívčičku si přihřál i místní šerif, který řekl novinářům, že je nade vši pochybnost jisté, že Hallidayová je ve skutečnosti Jack Rozparovač. Za tímto tvrzením je zcela jistě pouze šerifova snaha zviditelnit se, ale v té době byla většina Američanů opravdu přesvědčena, že Lizzie Hallidayová je tajemným vrahem prostitutek z londýnského Whitechapelu. Tisk začal také spekulovat o tom, zda první 2 manželé Hallidayové zemřeli opravdu z přirozených příčin. O slovo se přihlásil i Robert, druhý syn pana Hallidaye. Ten uvedl, že se mu Hallidayová svěřila s tím, že její první obětí se stal jakýsi muž v Irsku. Vzhledem k tomu, že Hallidayová opustila rodnou zemi již ve 3 letech, jednalo by se o poměrně obdivuhodný výkon.

21. června 1894 byla Hallidayová nakonec uznána vinnou pouze z vražd Margaret a Sarah McQuillanových. Za ně byla odsouzena k trestu smrti na elektrickém křesle. Stala se tak první ženou v historii, která měla zemřít právě na elektrickém křesle. Guvernér Rosswel P. Flower však nakonec tento rozsudek zrušil a Hallidayová byla místo toho poslána do blázince Matteawan v New Yorku, kde měla strávit zbytek svého života.

Hallidayová byla nejprve vzornou pacientkou. Bylo jí dokonce dovoleno vyšívat, díky čemuž získala přístup k nůžkám. Hallidayová silně přilnula k jedné ze sester jménem Nellie Wicksová. Zásadní zlom nastal v roce 1906, kdy Hallidayová zjistila, že Nellie chce z ústavu odejít. Popadla nůžky a začala do Nellie zuřivě bodat. Než se ji podařilo zpacifikovat, zasadila nebohé sestře více než 200 bodných ran. Nellie Wicksová takový útok nemohla přežít. Od té doby se Hallidayová stala problémovou pacientkou. Několikrát se pokusila o útěk a neustále napadala nemocniční personál.

28. června 1918 Lizzie Hallidayová podlehla Brightově nemoci. Druhý den jste si mohli na titulní straně listu The New York Times přečíst následující titulek: "Zemřela nejhorší žena na světě".

 

Zdroje: wikipedia.org, newyorkalmanack.com

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 38
Celkem: 577922
Měsíc: 45226
Den: 1344