Jdi na obsah Jdi na menu
 


Robin Gecht, Edward Spreitzer, Andrew a Thomas Kokoraleisovi

article preview

"Rozparovači z Chicaga"

(USA)

 

1. června 1981 bylo na poli plném odpadků ve Villa Parku (stát Illinois) nalezeno tělo prostitutky Lindy Suttonové (28 let). Žena měla na rukou pouta a v ústech měla kus látky, který pravděpodobně sloužil jako roubík. Linda měla oblečený svetr a kalhotky, které však měla stažené ke kolenům. Oběť byla před svou smrtí znásilněna a podrobena brutálnímu mučení. Levé ženino ňadro bylo odříznuto, k čemuž došlo ještě za jejího života. Poté byla nebohá Linda ubodána. Policii se podařilo zjistit, že Linda byla naposled spatřena 23. května.

12. února 1982 byla unesena servírka Cynthia Smithová (35 let). Policistům se nejprve podařilo najít její auto, které mělo prázdnou nádrž. To policisty vedlo k myšlence, že Cynthia mohla oslovit některého z kolemjdoucích s prosbou o pomoc. Tělo této ženy bylo nalezeno o několik hodin později na nedaleké hrázi. Cynthia byla znásilněna, mučena a nakonec zavražděna. Obě její ňadra byla odříznuta.

Jen o několik dní později bylo nedaleko Chicaga nalezeno tělo hispánské ženy, jejíž identitu se nikdy nepodařilo zjistit. Žena byla znásilněna a uškrcena. Na ňadrech měla několik hlubokých stop po kousnutích.

15. května 1982 byla unesena Lorraine Borowská (21 let). K jejímu únosu došlo nedaleko realitní kanceláře, kde Lorraine pracovala. Její tělo bylo nalezeno až o 5 měsíců později na hřbitově v Clarendon Hills. Lorraine byla opakovaně znásilněna, načež jí bylo odříznuto ňadro. Patolog vyslovil domněnku (která se později potvrdila), že k odstranění ňadra nebyl použit nůž. Kolem prsu byl omotán kus drátu, který byl pomalu utahován (pravděpodobně kusem dřeva). Drát se postupně zařezával do ženina prsu, načež jej zcela oddělil od těla. Muka oběti tak musela být sotva představitelná. Teprve poté byla Lorraine zavražděna několika údery sekerou.

29. května 1982 došlo k únosu další ženy, tentokrát v malém městečku Hanover Park. Obětí se stala Shui Maková (30 let). K jejímu zmizení došlo, když se vracela z restaurace ve Streamwoodu, která patřila její rodině. Shui cestovala v autě s bratrem, poté však mezi sourozenci došlo k hádce, po které žena z auta vystoupila. To bylo naposled, kdy ji někdo viděl. Její tělo bylo nalezeno o 4 měsíce později na staveništi v Hanover Parku. I Shui byla před svou smrtí podrobena brutálnímu mučení.

Další žena byla unesena 13. června 1982. Tentokrát se však oběti podařilo přežít. Žena se jmenovala Angel Yorková a byla schopna policii popsat, že byla 2 muži nalákána do červené dodávky, ve které byla napadena, svlečena a svázána. Jeden z mužů ji poté přinutil, aby si velkým nožem pořezala ňadra. Jednoho z únosců to natolik vzrušilo, že se na Angel vrhl, sebral jí nůž a začal jí ňadra zohavovat sám. Nato se svlékl a svůj penis opakovaně zasouval do otevřených ran. Jeho zuřivost nakonec vystupňovala natolik, že jedno z ňader téměř zcela odřízl. Když se útočník ukojil, přelepil ženina poranění lepicí páskou. Poté krvácející ženu vyhodil na ulici. Angel sice dokázala popsat průběh útoku, ne však samotné útočníky.

28. srpna 1982 bylo na břehu řeky Chicago nalezeno tělo prostitutky Sandry Delawareové (18 let). Žena měla svázané ruce tkaničkami od vlastních bot. I ona si musela projít nesmírným utrpením, když bylo její levé ňadro amputováno pomocí drátu. Poté byla Sandra uškrcena svou vlastní podprsenkou.

Už 8. září 1982 bylo nalezeno další zohavené tělo. Obětí se stala Rose Beck Davisová (30 let). Její tělo bylo nalezeno na schodišti nájemního domu na North Lake Shore v Chicagu. Na jejích ňadrech bylo několik hlubokých řezných ran, její břicho bylo doslova poseto drobnými bodnými poraněními, jež byla pravděpodobně způsobena jehlicí. Kolem krku měla uvázanou černou ponožku. Ženina tvář byla zohavena několika údery sekerou.

Večer 6. října 1982 prostitutka Beverley Washingtonová (20 let) hledala v ulicích Chicaga klienta. Po několika neúspěšných pokusech u ní zastavila červená dodávka. Její řidič Beverley oslovil s tím, že jeho kamarád by si s ní rád užil v zadní části auta. Muž nabídl Beverley mnohem více peněz, než si obvykle účtovala. Ochotně tedy nastoupila do dodávky. V zadní části vozu na ni opravdu čekal jakýsi mladík. Ten však na Beverley okamžitě namířil pistoli a přikázal jí, aby se svlékla. Žena uposlechla. Poté ji přinutil k orálnímu sexu. Pak k Beverley natáhl ruku, ve které držel hrst jakýchsi pilulek. Pod pohrůžkou násilí ji přinutil, aby pilulky spolkla. Beverley krátce poté upadla do bezvědomí. Probrala se až v nemocnici, kde jí bylo oznámeno, že byla nalezena na skládce nedaleko místa, kde byla unesena. Největší šok však na Beverley teprve čekal. Lékaři jí totiž oznámili, že jí bylo jedno její ňadro útočníky zcela odříznuto a druhé bylo zohaveno několika řeznými ranami. I tak se Beverley podařilo přežít. Následně policii detailně popsala jak útočníky, tak i jejich dodávku.

Už 20. října 1982 (některé zdroje uvádějí i 5. nebo 7. listopadu) zastavili policisté dodávku, která naprosto přesně odpovídala popisu, který jim poskytla Beverley Washingtonová. Její řidič sice neodpovídal popisu útočníků, z jeho odpovědí však vyplynulo, že auto nepatří jemu. Muž se jmenoval Edward Spreitzer (narozen 5. ledna 1961) a podle jeho slov patřila dodávka jeho zaměstnavateli jménem Robin Gecht (narozen 30. listopadu 1953). Policisté se rozhodli, že doprovodí Spreitzera k jeho šéfovi. Když poprvé spatřili Gechta, uvědomili si, že tento muž dokonale odpovídá popisu člověka, který napadl Beverley Washingtonovou. Gecht i Spreitzer byli předvedeni k výslechu.

Oba nejprve zapírali, že by měli s vraždami cokoliv společného. Beverley Washingtonová mezitím podle fotografií identifikovala Gechta jako muže, který ji napadl v červené dodávce. Vyšetřovatelé pochopili, že mnohem jednoduší bude zlomit Spreitzera. To se jim také po několika dnech podařilo.

Spreitzer uvedl, že byl několikrát svědkem toho, jak Gecht unesl, znásilnil, zohavil a následně zavraždil několik žen. Gecht byl prý naprosto fascinován ženskými ňadry, které velice často obětem odřezával. V několika případech pak masturboval na čerstvě amputovaný prs. Spreitzer zároveň uvedl, že v jednom případě uřízl ženina prsa on sám. Gecht jej pak údajně přinutil, aby do otevřené rány na ženině těle masturboval. Celkem se mělo jednat o vraždy 7 žen, na jejichž smrti se Spreitzer podílel. Jako iniciátora těchto zvěrstev však označil Gechta.

Policistům se podařilo zjistit, že Gecht je opravdu fascinován ňadry. Několik jeho bývalých přítelkyň uvedlo, že je Gecht opakovaně žádal, zda by je mohl bodat kancelářskou sponkou do prsou. Gechtova manželka měla na ňadrech několik nezahojených jizev. V několika z těchto ran byla nalezena infekce. Není jistě bez zajímavosti i fakt, že Gecht pracoval v 70. letech pro Johna Gacyho.

Gecht nadále zapíral. Vyšetřovatelé se proto rozhodli konfrontovat jej se Spreitzerem. To však byla chyba. Nejen, že Gecht stále trval na své nevině, po jejich setkání navíc Spreitzer změnil svou výpověď. Zejména kategoricky odmítl, že by Gecht kohokoliv zavraždil. Svou výpověď poté měnil tak často, že vyšetřovatelé netušili, čemu vlastně mají věřit. Bylo evidentní, že Spreitzer má z Gechta obrovský strach.

Spreitzer však uvedl, že do vražd byl zapojen ještě další muž jménem Andrew Kokoraleis (narozen 23. července 1963). I tento muž byl proto předveden k výslechu. A i on se zanedlouho přiznal k účasti na mučení a vraždách několika žen. V tomto případě se však jednalo už o 18 vražd. Jména všech obětí nebyla nikdy zveřejněna. Kokoraleis při své výpovědi nešetřil detaily: "Unášeli jsme ženy přímo z ulice. Znásilnili jsme je a mučili. Řezali jsme je noži, břitvami, jehlicemi, víčky od plechovek. Některým jsme do břicha zabodli otvírák na konzervy. Většině jsme pak drátem uřízli prsa. Na ně jsme pak masturbovali." O vraždě Sandry Delawareové uvedl: "Vzal jsem prázdnou lahev od vína a strčil ji do její... Asi víte kam. Strašně krvácela. Začala křičet, tak jsem jí do pusy nacpal kámen. Přitom jsem jí vylomil několik zubů. Ona ale křičela dál. Tak jsem ji několikrát bodl nožem do břicha."

Kokoraleis rovněž uvedl, že se na vraždách podílel i jeho mentálně postižený bratr Thomas (narozen 10. července 1960). Pokud si vyšetřovatelé mysleli, že už slyšeli vše, netušili ještě, jaké hrůzy se dozvědí právě od Thomase Kokoraleise.

Teprve on totiž uvedl, že tato skupina čtyř mužů byla vlastně kult hlásící se k satanismu. Gecht měl v podkroví svého domu jakýsi oltář, u kterého se všichni čtyři scházeli, když Gechtova manželka odešla do práce. Klekli si vedle oltáře a Gecht přinesl krabici, ve které byly odřezané prsy zavražděných žen. Poté začal Gecht předčítat z Bible, zatímco ostatní členové kultu masturbovali do odřezaných ňader. Gecht následně ňadra rozřezal na kusy. Celý obřad byl u konce teprve tehdy, až členové kultu tyto kusy zkonzumovali. Kokoraleis se přiznal, že byl přítomen u 2 vražd a účastnil se minimálně 12 těchto zvrácených obřadů.

I Thomas Kokoraleis uvedl, že má z Gechta obrovský strach. Byl dokonce přesvědčen, že Gecht je obdařen nadpřirozenými schopnostmi. Kokoraleis tvrdil, že kdyby neuposlechl, Gecht by ho poté proklel. Tento strach kupodivu sdílelo i Gechtovo nejbližší okolí. Jedna z jeho bývalých přítelkyň vyšetřovatelům dokonce doporučila, aby se Gechtovi nedívali do očí, protože v nich je jakési starodávné zlo.

Každý člen kultu byl obviněn z různých trestných činů. Těmto obviněním poté čelili v oddělených soudních procesech.

Thomas Kokoraleis byl v roce 1984 uznán vinným z účasti na vraždě Lorraine Borowské. Soudce přihlédl k faktu, že od samého počátku spolupracoval s vyšetřovateli. Díky tomu byl Kokoraleis odsouzen k 70 letům vězení. O podmínečné propuštění poprvé zažádal v roce 2017, byl však odmítnut. V roce 2019 byl úspěšnější a 30. června téhož roku byl podmínečně propuštěn. Od té doby žije ve městě Aurora v Illinois.

Andrew Kokoraleis byl nejprve uznán vinným z vraždy Rose Davisové, načež byl odsouzen k doživotnímu trestu. K této vraždě se Kokoraleis sám doznal. Poté jej čekal soudní proces za vraždu Lorraine Borowské. K té se Kokoraleis rovněž přiznal, u soudu ovšem své doznání odvolal s tím, že k němu byl přinucen policií. Tomu však porota neuvěřila a uznala Kokoraleise vinným i z této vraždy. Soudce jej poté odsoudil k trestu smrti. Kokoraleis se několikrát odvolal, rozsudek se mu však zvrátit nepodařilo. V den popravy ještě učinil poslední zoufalý pokus vyhnout se svému osudu. Nabídl rodině Lorraine Borowské, že se jí osobně omluví. Naivně doufal, že mu poté bude udělena milost. Ani to mu však život nezachránilo. 17. března 1999 byl Andrew Kokoraleis popraven aplikací smrtící injekce. Prohlášen za mrtvého byl ve 12:34. Bylo mu 35 let.

Spreitzer byl v roce 1984 uznán vinným z vražd Rose Davisové, Sandry Delawareové a Shui Makové. Za každou z těchto vražd byl odsouzen k doživotnímu trestu. V roce 1986 následoval soudní proces týkající se vraždy Lindy Suttonové. Spreitzer u soudu znovu vypovídal o tom, jak Lindu unesl a odvezl ji na hotelový pokoj, kde ji svázal, znásilnil a následně jí odřízl levé ňadro. Poté chroptící ženu opět znásilnil. Když bylo po všem, Spreitzer Lindu několikrát bodl nožem do břicha, sedl si do křesla a pozoroval, jak Linda pomalu umírá. 20. března 1984 byl Spreitzer za tuto vraždu odsouzen k trestu smrti. I on se proti rozsudku několikrát odvolal. Pokaždé neúspěšně. V lednu 2003 však došlo k nečekanému zvratu, když odstupující guvernér státu Illinois George Ryan udělil milost 167 vězňům v celách smrti. Jedním z nich byl i Spreitzer. Jeho trest byl tímto zmírněn na doživotí bez možnosti podmínečného propuštění. U rodin obětí se tento krok setkal s vlnou pobouření. Spreitzer si svůj trest odpykává dodnes.

A Gecht? Členové kultu zarputile odmítali proti svému vůdci svědčit. Kvůli tomu nemohl státní žalobce obvinit Gechta ze spáchání jakékoliv vraždy. Gecht tak nakonec čelil obvinění pouze z únosu Beverley Washingtonové. 17. února 1984 byl uznán vinným z pokusu o vraždu, znásilnění, sexuálního napadení a těžkého ublížení na zdraví. Za tyto trestné činy byl odsouzen ke 120 letům vězení. O podmínečné propuštění bude moci zažádat v roce 2042, kdy mu bude 89 let. Gecht si svůj trest odpykává dodnes a neustále trvá na své nevině. V rozhovorech pro tisk pak opakovaně tvrdí, že je skálopevně přesvědčen, že spravedlnost nakonec zvítězí a on bude co nejdříve propuštěn na svobodu...

 

Zdroje: wikipedia.org, trutv.com

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Statistiky

Online: 17
Celkem: 625726
Měsíc: 24369
Den: 1224