Tato výpověď byla učiněna během soudního procesu se sériovým vrahem Dennisem Raderem alias BTK. Po obvyklých frázích týkajících se toho, zda Rader rozumí všem vzneseným obviněním, se ho soudce Greg Waller zeptal na vraždu rodiny Otterovi.

Waller: "Plánoval jste tuto vraždu předem?"

Rader: "Do určité míry ano. Když jsem ale vstoupil do domu, ztratil jsem nad tím kontrolu. Ale vždycky jsem měl někde vzadu v hlavě představu co chci udělat. Ale při této první vraždě jsem zpanikařil."

Waller: "Věděl jste, kdo je v domě?"

Rader: "Myslel jsem si, že tam bude paní Oterová a její dvě děti. Nevěděl jsem, že bude doma i pan Otero."

Waller: "Jak jste se dostal do domu?"

Rader: "Zadními dveřmi. Nejdřív jsem přeřezal telefonní kabel. Pak jsem čekal u zadních dveří a rozmýšlel jsem se jestli mám jít dovnitř. Ale pak se dveře otevřely."

Waller: "Otevřel vám někdo?"

Rader: "To ne. Myslím, že to bylo jedno z dětí... Myslím, že to byl malý Joseph, který otevřel dveře. Asi proto, aby mohl jejich pes ven, protože když jsem pak vešel, byl uvnitř pes."

Waller: "Co se stalo poté co jste vešel dovnitř?"

Rader: "Šel jsem do kuchyně, kde byla celá rodina. Vytáhl jsem pistoli a řekl jim, že jsem na útěku a že chci nějaké jídlo a jejich auto. Pak jsem si uvědomil, že jejich pes je opravdu problém. Tak jsem řekl panu Oterovi, aby ho vyvedl ven. Když to udělal, tak jsem je všechny čtyři vzal do ložnice."

Waller: "Co se stalo potom?"

Rader: "Pak jsem je všechny svázal."

Waller: "Celou dobu jste na ně mířil pistolí?"

Rader: "Myslím, že ano."

Waller: "Co se stalo potom co jste je svázal?"

Rader: "Všichni si začali stěžovat, že jsou svázaní moc těsně. Tak jsem jim pouta trošku uvolnil. Pan Otero řekl, že má zlomená žebra po autonehodě, tak jsem mu dal pod hlavu polštář a pod něj jsem položil kabát nebo bundu. Pak mi začali nabízet svoje auto a všechny svoje peníze, když je nechám žít. Ale nemyslím si, že by měli moc peněz. V tu chvíli jsem si uvědomil, že nemám na obličeji žádnou masku a že mě budou moci identifikovat. Takže jsem se rozhodl pokračovat a zabít je."

Waller: "Co jste udělal s panem Oterem?"

Rader: "Přetáhl jsem mu přes hlavu igelitovou tašku, kolem krku mu omotal provaz a začal jsem ho škrtit."

Waller: "Uškrtil jste ho?"

Rader: "Ne. Alespoň ne hned."

Waller: "Co se stalo?"

Rader: "Nikdy předtím jsem nikoho neškrtil. Nevěděl jsem jak moc musím přitlačit nebo jak dlouho... Tak jsem se přesunul k paní Oterové"

Waller: "Ta byla také svázaná v ložnici?"

Rader: "Ano, ležela na posteli se svázanýma rukama a nohama."

Waller: "Kde byli jejich děti?"

Rader: "Josephine byla na posteli a Joseph ležel na zemi."

Waller: "Co se tedy pak stalo s paní Oterovou?"

Rader: "Začal jsem ji škrtit a ona omdlela. Já si ale myslel, že je mrtvá. Tak jsem začal škrtit malou Josephine. Ta taky omdlela a já si myslel, že je mrtvá. Pak jsem přetáhl igelitovou tašku přes hlavu malému Josephovi, ale v tom se probrala paní Oterová. Začala křičet, tak jsem se k ní vrátil a uškrtil ji provazem. Tentokrát již byla opravdu mrtvá. Pak se probudil pan Otero a prosil mě, abych ušetřil jejich syna. To mě strašně rozčílilo, tak jsem pana Otera uškrtil. Pak jsem vzal igelitovou tašku a malého Josepha jsem odtáhl do vedlejšího pokoje."

Waller: "Co se stalo potom?"

Rader: "Přetáhl jsem mu tu tašku přes hlavu a silně ji utáhl tričkem, které leželo v tom pokoji. Pak Joseph umřel. Když jsem se potom vrátil do ložnice, probudila se i malá Josephine."

Waller: "Co se stalo potom?"

Rader: "Vzal jsem ji do suterénu, kde jsem ji oběsil."

Waller: "Jak jste se cítil v té chvíli?"

Rader: "Poté co jsem ji oběsil jsem cítil silné vzrušení a dostavili se moje obvyklé sexuální fantazie."

Waller: "A co se dělo potom?"

Rader: "Prošel jsem všechny místnosti v domě. Myslím, že jsem si vzal hodinky pana Otera a jejich rádio."

Waller: "Proč jste ty věci vzal?"

Rader: "To nemám tušení."

Waller: "Co se stalo potom?"

Rader: "Vzal jsem si klíče od jejich auta. Trochu jsem po sobě uklidil a odešel jsem hlavním vchodem. Nasedl jsem do jejich auta a jel o kus dál. Pak jsem se vrátil ke svému autu."

Waller: "Co váš druhý útok?"

Rader: "To jsem vnikl do domu a čekal až se ta žena vrátí."

Waller: "Jak jste se dostal dovnitř?"

Rader: "Zadním vchodem."

Waller: "Kde jste na ni čekal?"

Rader: "U její ložnice."

Waller: "Co se dělo potom?"

Rader: "Přišla paní Brightová s Kevinem, to byl její bratr. Netušil jsem, že přijde i on. Přišel jsem k nim a vytáhl pistoli. Řekl jsem jim, že jsem hledaný v Kalifornii a že chci jen jejich auto. To ty lidi vždy trochu uklidnilo. Řekl jsem mu, aby ji spoutal ruce a pak jsem spoutal já jeho. Anebo naopak, už si nejsem jistý."

Waller: "Dříve jste se zmínil o tom, že jste si sebou bral věci, kterými jste své oběti spoutal. Byl to i případ rodiny Oterovi a případ paní Brightové?"

Rader: "U Oterů ano. Tady si nejsem jistý. Ale asi ano. Ale kdybych to udělal, Kevin by byl dnes mrtvý. Tím se nevychloubám, to je porstě fakt. Oběma se podařilo rozbít pouta a pak se to vymklo kontrole."

Waller: "Dobře, ale půjdeme postupně. Oba měli svázané ruce. Co následovalo potom?"

Rader: "Nejdřív jsem odvedl Kevina do jednoho z pokojů a přivázal mu nohy k posteli. Pak jsem paní Brightovou přivázal ve vedlejším pokoji. Potom jsem se chtěl vrátit ke Kevinovi a uškrtit ho. Jemu se ale mezitím podařilo uvolnit."

Waller: "Měl jste v tu chvíli v ruce pistoli?"

Rader: "Ve skutečnosti jsem měl u sebe dvě pistole."

Waller: "Dobře. Co se stalo potom co jste se vrátil k panu Brightovi?"

Rader: "Začal jsem ho škrtit, ale najednou vyskočil a začal utíkat. Tak jsem ho střelil do hlavy. On spadl. Uviděl jsem krev. V tu chvíli jsem myslel, že je mrtvý. Tak jsem se vrátil k paní Brightové a začal ji škrtit. Ona se ale z pout taky uvolnila a začala se bránit. Dostal jsem z ní to nejlepší, ale stejně jsem měl převahu. Myslel jsem si, že je mrtvá, když jsem uslyšel nějaký pohyb z vedlejšího pokoje. Zjistil jsem, že Kevin není mrtvý a pokoušel jsem se ho uškrtit. Znovu došlo k zápasu a on se nějak dostal k mé druhé zbrani, kterou jsem měl v pouzdře v podpaží. To bylo Magnum, ta druhá pistole byla pistole ráže 22. Kousl jsem ho do prstu a on to Magnum pustil. Pak jsem ho znovu střelil."

Waller: "Co se stalo potom?"

Rader: "Vrátil jsem se do vedlejšího pokoje a zjistil, že paní Brightová není mrtvá. Chtěl jsem to s ní skončit, ale ona se zase začala bránit. Prostě ji nešlo uškrtit, tak jsem na ni použil nůž a dvakrát nebo třikrát ji bodl do zad a pod žebra."

Waller: "Co se stalo potom?"

Rader: "Uvědomil jsem si, že se mi to úplně vymklo z rukou. Ona začala silně krvácet a byla jasné, že umírá. Pak jsem najednou uslyšel bouchnout hlavní dveře. Podíval jsem se do vedlejšího pokoje a Kevin byl pryč. Seběhl jsem rychle dolů a uviděl jak Kevin běží po ulici. Tak jsem rychle všechno uklidil a pak jsem z domu odešel."

Waller: "V případě rodiny Oterovi jste se zmínil, že jste tehdy neměl masku. Měl jste ji v domě paní Brightové?"

Rader: "Ne, neměl."

Waller: "Dobře. Co následovalo potom co jste opustil dům paní Brightové?"

Rader: "Už předtím jsem si vzal klíče od jejího auta. Šel jsem tedy k jejímu pick-upu, ale zjistil jsem, že jsem vzal špatné klíče. Tak jsem se rozeběhl po ulici, bylo mi jasné, že mám problém. Utekl jsem až k blízké škole, kde jsem měl zaparkované svoje auto."

Waller: "A pak jste odjel pryč?"

Rader: "Ano, pane."

Waller: "Věnujme se teď vaší další vraždě, vraždě paní Vianové. Můžete mi popsat co jste ten den dělal?"

Rader: "Ona byla ve skutečnosti náhodná oběť, původně jsem měl vyhlédnutý jiný cíl. Když jsem ale zaklepal na dveře domu mé původní oběti, nebyl nikdo doma. Znervózněl jsem a začal jsem se procházet po sousedství. Potkal jsem se s nějakým malým chlapcem. Chvilku jsem ho sledoval a viděl jsem do jakého domu šel. Zkusil jsem zaklepat na dveře sousedního domu, ale ani tentokrát nebyl nikdo doma. Tak jsem zaklepal na dveře domu, kam šel ten chlapec. Když otevřela paní Vianová, tak jsem ji řekl, že jsem policista a že jí potřebuji ukázat fotografie nějakých podezřelých mužů, zda je bude schopna identifikovat. Zároveň jsem ji ukázal svůj falešný policejní odznak. Když mě pak pustila dovnitř, vytáhl jsem zbraň."

Waller: "Jakou zbraň?"

Rader: "Magnum."

Waller: "Co následovalo?"

Rader: "Řekl jsem paní Vianové, že mám problém se svými sexuálními fantaziemi a že ji chci svázat. A že asi budu muset někam zamknout její děti, aby nás nerušily. A že když bude spolupracovat, tak se nikomu nic nestane. Byla hodně nervózní, myslím že si i zapálila cigaretu. Já jí řekl ať se nebojí, že jsem něco podobného už dřív udělal. Ona asi byla nemocná, protože na sobě měla župan. Odvedli jsme děti do ložnice, kde jsem je svázal. ale ony začali plakat. To mě strašně rozčílilo a začal jsem křičet, že takhle nemůžu pracovat. Tak jsme děti odvedli do koupelny, ona je pořád uklidňovala. Dali jsme jim tam nějaké hračky, aby byly potichu. Pak jsem zavřel dveře do koupelny a poprosil paní Vianovou, aby mi k nim pomohla přisunout postel. Tím jsme dveře do koupelny definitivně zablokovali. Pak jsem paní Vianovou svázal. Ona začala kašlat a hodně znervózněla. Prosila mě o slitování. Tak jsem ji donesl sklenici vody a chvíli jsem ji utěšoval. Pak jsem ji přes hlavu přetáhl igelitovou tašku a uškrtil ji."

Waller: "Čím jste ji uškrtil?"

Rader: "Přivázal jsem ji lanem nohy k posteli. Pak jsem tím lanem přejížděl po jejím tělem až k hlavě. Potom jsem ji přetáhl přes hlavu tu tašku a tím stejným lanem jsem ji uškrtil."

Waller: "Co se stalo potom?"

Rader: "Její děti začaly bušit do dveří a strašně křičely. Pak začal zvonit telefon. Tak jsem se rozhodl po sobě uklidit a odešel jsem pryč ke svému autu."

Waller: "Co myslíte tím, že jste po sobě uklidil?"

Rader: "Myslím tím, že jsem uklidil všechno co jsem si přinesl ve své aktovce. Lano, lepící pásku..."

Waller: "To vše jste si připravil předem?"

Rader: "Ano, říkám tomu úderná souprava."

Více informací o Raderovi naleznete zde

Některé dopisy od Radera naleznete zde

Výpověď příbuzných jeho obětí naleznete zde

Zdroj: serialkillersinfo.com